PWSV | Vol. 1 No. 1 2002 | Dokument | Karel Sieber

Závěrečná zpráva Kolderovy komise

Návrh usnesení ÚV KSČ k zhodnocení politických procesů

11 858/14

Ústřední výbor KSČ, zejména po XX. sjezdu KSSS, s veškerou zásadovostí obnovil leninské normy stranického života. Upevnil jednotu strany, její spojení s lidem a vede stranu důsledně leninskou cestou. Závěry ÚV KSČ k výsledkům XXII. sjezdu KSSS, příprava XII. sjezdu KSČ a návrh nových stanov tyto zásady dále rozvíjejí.

Prvořadý význam mělo a má obnovení a všestranné uplatňování zásady kolektivnosti vedení a důsledné skoncování se všemi pozůstatky kultu osobnosti. ÚV KSČ postupně likviduje škodlivé důsledky vyplývající z kultu osobnosti. Přitom vždy vycházel a vychází z toho, že nemůže jít pouze o jednorázovou krátkodobou kampaň, ale o proces, v jehož průběhu je veden houževnatý boj proti všem důsledkům kultu osobnosti jako systému. Výsledkem toho musí být další soustavné a důsledné uplatňování a rozvíjení leninských norem stranického života odshora dolů, ve všech oblastech našeho života.

ÚV KSČ proto uskutečňuje a stále prohlubuje v celém životě země vedoucí úlohu strany jako rozhodujícího činitele ve všech oblastech státní a hospodářské činnosti. Soustavně upevňuje spojení s pracujícími, prohlubuje jejich aktivní úlohu v řízení a správě státu i národního hospodářství. Zvyšuje úlohu volených stranických orgánů a vede k uplatňování všech základních principů stranického života, aby se nikdy nemohly opakovat případy nezákonnosti a zvůle.

Na základě důsledného uplatňování leninských principů v životě strany, byla odhalena i nesprávná praxe bezpečnostních a soudních orgánů v letech 1945 - 1954, která vedla k hrubému porušování zákonnosti. Současně bylo odhaleno nesprávné a straně škodlivé směšování stranických a státně bezpečnostních forem a metod práce, které se projevovalo v té době zejména v komisi stranické kontroly.

[str. 2] Ústřední výbor KSČ po XX. sjezdu KSSS odsoudil tuto nesprávnou praxi a spolu s důsledným obnovením leninských norem stranického života soustavně prosazuje uplatňování socialistické zákonnosti. Po přezkoumání některých případů v r. 1955 bylo zjištěno porušování socialistické zákonnosti. Proto bylo rozhodnuto prověřit všechny politické procesy z let 1949 - 1954. Výsledky prověřování těchto procesů byly projednány na zasedání ÚV KSČ v roce 1957.

Vzhledem k tomu, že se v poslední době objevily nové poznatky, které upozorňovaly na nedůsledné dořešení mnohých případů, rozhodlo politické byro ÚV KSČ nově přehodnotit politické procesy a předložit ÚV KSČ příslušné závěry.

Přehodnocením a novým prověřením bylo ústředním výborem KSČ zjištěno:

1. Přešetřování případu Slánského aj. prokázalo, že tzv. protistátní spiklenecké centrum ve straně bylo od prvopočátku uměle vykonstruováno. Politickým chybám a protistranické činnosti, kterých se tito lidé dopustili, byl vtisknut kontrarevoluční charakter. Soudní rozsudky byly u mnohých nesprávné. Rovněž proces Švermová aj., Gustav Husák aj., jakož i další případy vyvozené z tzv. protistátního spikleneckého centra byly uměle vykonstruovány. Slánský, Šváb, Reicin i Taussigová však měli aktivní podíl na zavádění nezákonných metod v práci bezpečnosti, obranného zpravodajství v čs. armádě i justici. Za to však nebyli voláni k zodpovědnosti.

Bylo zjištěno, že nesprávná Stalinova poučka o neustále se zostřujícím třídním boji při výstavbě socialistické společnosti byla v praxi uplatňována i u nás a vedla k nesprávné orientaci na odhalování nepřátel především uvnitř strany.

Po roce 1948 - po vítězství nad reakcí - musela strana počítat s odporem zbytků třídních nepřátel a provádět opatření proti [str. 3] nim. Avšak toto úsilí, bohužel, se postupně přeměňovalo na boj především proti tzv. nepřátelům strany. Nejlépe o tom svědčí vytvoření a kádrové obsazení zvláštního oddělení v ministerstvu národní bezpečnosti s cílem bojovat proti nepřátelům ve straně. To vše ve svých důsledcích vedlo k vytváření ovzduší všeobecné nedůvěry, podezíravosti a strachu. Zároveň s tím se oslaboval boj proti skutečnému třídními nepříteli.

2. Mnozí pracovníci bezpečnosti v operativní práci, při zatýkání a ve vyšetřování hrubým způsobem porušovali socialistickou zákonnost. Nezákonné metody v bezpečnosti se začaly projevovat již v r. 1948, kdy v bezpečnosti pracovala řada starých policejních úředníků. Na politické procesy v letech 1949 - 1954 měly také vliv nesprávné metody beriovské bezpečnosti, a byly zanášeny do praxe bezpečnosti jednotlivými sovětskými poradci, kteří v té době v bezpečnosti pracovali. Zatýkání se provádělo bez průkazného materiálu.

Dosavadní šetření ukazuje, že v tomto období byly vůči straně organizovány provokace. Mnoho podezřelých okolností svědčí o tom, že i dopis Šlinga Voskovi, na základě kterého byl Šling zatčen a obviněn ze špionáže, byl s největší pravděpodobností uměle vykonstruován. Obdobně tomu bylo s dopisem tzv. Velkému metaři, ve kterém byl Slánský zván k útěku do kapitalistické ciziny. V šetření těchto provokací a okolností jejich vzniku se dále pokračuje.

Ve vyšetřování bylo používáno hrubého fyzického a psychického násilí a ve jménu strany vynucováno na zatčených doznání o činech, kterých se nikdy nedopustili.

V pozdějších letech se zvláště výrazně projevila úloha R. Baráka. Jeho veliká vina a politická odpovědnost spočívá v tom, že jako předseda komise pro prověřování politických procesů v letech 1955 - 1957 a ministr vnitra - ač znal řadu závažných signálů a skutečností - neprovedl šetření důsledně, neobjasnil politickému byru a ústřednímu výboru řadu významných okolností, [str. 4] které vrhaly jiné světlo na hodnocení politických procesů a obvinění jednotlivých účastníků tzv. centra.

R. Barák tak činil především z kariéristických důvodů, neboť spekuloval na to, že takovým postupem si nezbytně zaváže řadu vedoucích pracovníků ministerstva vnitra, kteří se na provokoacích a nezákonnostech podíleli. Je třeba říci, že právě v tomto období kult Baráka v ministerstvu vnitra nesmírně vzrostl. Vliv na jeho nesprávný postup měla rovněž skutečnost, že v prvních letech jeho působení ve funkci ministra vnitra proběhly některé procesy (Švermová a jiní, Husák a jiní, Závodský a jiní), které, jak nynější šetření prokazuje, byly nezákonné.

Barák neodstranil z ministerstva vnitra důsledně ty pracovníky, kteří se podíleli na nezákonnostech. Vytvořil situaci, kdy řada závažných opatření týkajících se vyšetřování a operativní práce, přijatá z iniciativy ÚV a osobně soudruha Novotného, nebyla důsledně uváděna v život. Tyto příkazy svěřoval k vyřízení lidem, kteří se podíleli na porušování socialistické zákonnosti a kteří neměli zájem věci řešit a napravit. K dokreslení politického profilu Baráka je třeba uvést skutečnost, že ačkoliv sám předložil politickému byru návrh na odejmutí státních vyznamenání pracovníkům bezpečnosti, kteří organizovali práci na tzv. politických procesech, toto usnesení z r. 1957 vůbec nesplnil.

3. Soudní orgány a orgány prokuratury v období 1949 - 1954 neprověřovaly, o jaké podklady se přiznání obviněných opírají a jaká je jejich věrohodnost. Obhajoba nebrala v úvahu fakta svědčící ve prospěch obviněných. Orgány soudu a prokuratury v těchto případech pracovaly neodpovědně, pod přímým řízením bezpečnostních orgánů.

Základem tohoto stavu byla činnost A. Čepičky jako ministra spravedlnosti. Již od konce roku 1948 zaváděl systém kabinetní justice, kdy on nebo jeho náměstek Klos rozhodovali o výši trestu bez účasti příslušných orgánů soudu a prokuratury. To mělo za následek narušování charakteru socialistické justice, soudci a prokurátoři byli zbavováni odpovědnosti a byla snižována jejich společenská úloha. Dalším nezákonným opatřením A. Čepičky bylo zrušení instituce vyšetřujících soudců, takže byla znemožněna [str. 5] jakákoliv kontrola bezpečnostních orgánů ze strany prokuratury a soudu. Toto protizákonné opatření bylo legalizováno trestním řádem vydaným za činnosti A. Čepičky v tzv. právnické dvouletce. Jeho škodlivá činnost na ministerstvu spravedlnosti vytvořila podmínky proto [sic!], aby nejhrubším způsobem byla porušována socialistická zákonnost orgány činnými v trestním řízení. To se zvláště projevilo v období politických procesů v letech 1949 - 1954, kdy byl hledán tzv. nepřítel uvnitř strany. I v pozdějších letech v některých případech odvozených od tzv. protistátního spikleneckého centra nepostupovaly tyto orgány zásadově. Pasívně a nekriticky se spokojovaly v těchto případech s výsledky vyšetřování, které byly často zkreslené, překroucené a mnohdy vykonstruované. Přitom se formálně opíraly o usnesení ÚV KSČ, aniž si ověřovaly, zda orgán byl správně informován. Tak se stalo, že ještě v roce 1960 - 1961 v některých případech bylo setrváno na nesprávných obviněních, která byla získána dřívějšími nezákonnými metodami vyšetřování.

4. Základní chyba a vina tehdejšího vedení strany i osobně s. Kl. Gottwalda spočívala v tom, že porušili stanovy strany (organizační řád) tím, že činnost Slánského, jakož i dalších obviněných neřešily především stranické orgány. Přitom mnozí z nich o to žádali ve svých dopisech adresovaných Kl. Gottwaldovi a ÚV KSČ před i po zatčení.

V důsledku porušování stanov strana a její vedoucí funkcionáři byli necháváni na pospas bezpečnostním orgánům. Rozhodování o zavádění vyšetřování a jejich zatčení, rozmísťování kádrů na rozhodující úseky, jako i projednávání hlavních politických otázek, bylo v letech 1950 - 1953 soustředěno v rukou Gottwalda, Zápotockého, Slánského, Čepičky a Kopřivy. Přitom s. Gottwald narušoval zásady kolektivního vedení i tím, že o mnohých závažných otázkách rozhodoval v těchto letech zcela samostatně. Velmi zápornou úlohu sehrál v tomto směru A. Čepička, kterého Kl. Gottwald všemožně protěžoval, prodrobně informoval a jeho rady a návrhy nekriticky přejímal. Situace došla tak daleko, že A. Čepička [str. 6] byl hlavním a často jediným prostředníkem Kl. Gottwalda s politickým životem. A. Čepička měl také v orgánech strany výsadní postavení. Vážných chyb se dopouštěl i jako ministr národní obrany a v průběhu politických procesů.

Pokud jde o komisi předsednictva ÚV KSČ ve složení V. Kopecký, B. Köhler, G. Bareš, která prošetřovala případ Švermové, její práci je třeba hodnotit jako neseriózní, povrchní a nedůslednou. Komise v podstatě převzala teorii uměle vykonstruovanou bezpečnostními orgány. Svým neseriózním šetřením ji podpořila a učinila závěry zkreslující objektivní skutečnosti a neopírající se o patřičný důkazní materiál. Komise a její zpráva na zasedání ÚV KSČ 21. - 24. 2. 1951 značnou měrou způsobily, že zatčené osoby byly předem politicky a morálně odsouzeny, aniž jejich vina byla prokázána stranickým šetřením. Činnost a závěry této komise, při níž došlo ke směšování stranických a bezpečnostních metod šetření, ve svých důsledcích stranu vážně poškodily.

Při přešetřování bylo zjištěno, že u obviněných, až na malé výjimky, nebyly důvody pro zatčení. Jejich chyby a provinění byly takového charakteru, že měly být šetřeny a uzavřeny po stranické linii, a teprve potom rozhodnuto, zda budou trestně stíháni, pokud by bylo zjištěno, že jejich činnost byla v rozporu s platnými zákony. Případy však byly svěřeny k šetření a uzavření orgánům ministerstva národní bezpečnosti, aniž jejich závěry v té době byly prověřovány a přezkoumávány.

5. Obvinění byli nesprávně za stranické chyby postaveni před soud. Novým šetřením však byla prokázána jejich politická odpovědnost za mnohé chyby a nesprávnosti, které byly zaváděny do života stranických a státních orgánů. V důsledku toho došlo k velkým škodám. Do vnitrostranického života byl zanášen byrokratismus, komandování, formálnost, bylo oslabováno spojení strany s pracujícími a podobně. Naprostá většina z obviněných se aktivně podílela na vytváření kultu osobnosti se všemi jeho negativními důsledky.

Strana, státní a hospodářský aparát nebyl důsledně očišťován od živlů straně cizích, do významných funkcí byly protěžovány [str. 7] osoby, které pro ně neměly třídní, politické ani morální předpoklady. V praxi nebyla vždy uplatňována správná kádrová hlediska. Činnost těchto lidí nesprávně prosazených do různých funkcí, zejména po únoru 1948, neblaze ovlivňovala celkovou situaci ve straně a rozvoj naší společnosti. To vše vytvářelo živnou půdu pro pěstování kariérismu, patolízalství, oportunismu a politické bezstarostnosti.

Slánský se ve své činnosti dopouštěl hrubých chyb, které pramenily z jeho politického oportunismu, morálního profilu i osobních kariéristických záměrů. Slánský znal vážnou nemoc Klementa Gottwalda a všemi prostředky se snažil vytvořit podmínky pro to, aby po jeho smrti stanul na prvním místě. Ve svých metodách při uskutečňování těchto cílů byl nevybíravý a hrubý. Byl typickým nositelem nesprávných metod a forem práce z období kultu osobnosti jak ve stranické činnosti, tak i ve vztahu ke státnímu a hospodářskému aparátu. Ve funkci generálního tajemníka se významně podílel na porušování leninských zásad kádrové práce. Projevovaly se u něj v osobním i politickém životě četné maloměšťácké návyky, které škodlivě působily na celé jeho okolí.

Slánský, Kopřiva, Šváb, Reicin, Taussigová a další jsou odpovědni za hrubé porušování socialistické zákonnosti, které ve svých důsledcích vedlo k tomu, že se bezpečnost stavěla nad stranu a její orgány. Slánskému plně podléhal bezpečnostní aparát až do začátku r. 1951. Po únoru 1948 byl předsedou tzv. bezpečnostní pětky, ve které se rozhodovaly konkrétné otázky práce celé bezpečnosti. Slánský dával podnět a pokyny k používání nezákonných metod a doporučoval bezpečnostním orgánům, aby čerpaly pro svou práci ze zkušeností buržoazní policie i gestapa. Pod přímým vedením Slánského byly zavedeny v bezpečnosti nezákonné metody, bezpečnost nabrala nesprávnou orientaci na hledání nepřátel ve straně. Mlýn, který rozjel, nakonec pohltil Slánského samého a další, kteří mu v tom pomáhali.

[str. 8] Je prokázáno, že ústřední výbor KSČ postupoval správně, když Slánského, Švermovou, Šlinga, Clementise a další osoby vyloučil z ÚV KSČ a ze strany. Právě tak bylo správné rozhodnutí přeřadit J. Franka na jiný úsek a ponechat jej v ÚV a přeřadit B. Gemindera z funkce na ÚV KSČ na jiné pracoviště.

Strana postupovala správně, když ze svých řad vyloučila tyto lidi. To jí umožnilo vytvořit předpoklady, aby ještě pevnějším krokem mohla vykročit leninskou cestou.

6. Na základě zjištěných fakt a skutečností, nového prověření všech soudních případů, posouzení a zhodnocení politických chyb a nedostatků jmenovaných osob se ústřední výbor KSČ usnáší:

I.Potvrdit vyloučení z ÚV KSČ a ze strany :
1. R. Slánského
2. M. Švermové
3. O. Šlinga
4. B. Reicina
5. J. Taussigové
6. V. Clementise

[str. 9] II.Potvrdit vyloučení ze strany
1. K. Švába
2. L. Frejky

III.Politicky rehabilitovat
1. J. Franka
2. B. Gemindera
ÚV KSČ bere na vědomí závěry Generální prokuratury a Nejvyššího soudu.

I.Soudně rehabilitovat v plném rozsahu:
1. M. Švermovou
2. J. Franka
3. B. Gemindera
4. V. Clementise
5. L. Frejku

II.Soudně rehabilitovat za činy, pro které byli odsouzeni; měli být voláni k trestní odpovědnosti za hrubé porušování socialistické zákonnosti:
1. R. Slánského
2. K. Švába

III.Soudně rehabilitovat za činy, pro které byla odsouzena, a činit ji trestně odpovědnou za porušování socialistické zákonnosti:
J. Taussigovou

IV.Soudně rehabilitovat za činy, pro které byl odsouzen; měl být volán k trestní odpovědnosti za škody způsobené národnímu hospodářství:
O. Šlinga

[str. 10] V.Soudně rehabilitovat za činy, pro které byl odsouzen; měl být volán k trestní odpovědnosti za hrubé porušování socialistické zákonnosti a za to, že neučinil dostatečná opatření, aby se štěchovický archív dostal do rukou našich úřadů
B. Reicina

Ústřední výbor KSČ bere na vědomí návrhy závěrů u dalších odsouzených podle přiloženého seznamu Generální prokuratury a Nejvyššího soudu.

ÚV KSČ považuje za správné odpovědět na otázku, jak se mohlo stát, že i u nás se rozšířil kult osobnosti se všemi zápornými zjevy.

Soudruh Klement Gottwald byl velikým revolučním bojovníkem naší strany. Za jeho vedení byla strana postavena na revoluční základy, na pevné pozice marxismu-leninismu. Jeho jméno zůstane výrazně zapsáno písmeny v historii strany. Soudruh Gottwald byl i významným činitelem mezinárodního komunistického hnutí. V třicátých letech pracoval v exekutivě Komunistické internacionály. V roce 1938 odejel do Sovětského svazu a žil až do roku 1945 v Moskvě, odkud řídil činnost Komunistické strany Československa jak v zahraničí, tak i doma. Činnost KSČ po osvobození naší vlasti zůstane spjata se jménem Kl. Gottwalda, který v našich podmínkách správně uplatňoval leninskou strategii a taktiku. Jeho velké politické schopnosti se zvláště projevily v únoru 1948. Kl. Gottwald má na únorovém vítězství pracujícího lidu nad reakcí historickou zásluhu.

Proč tedy i při těchto schopnostech a velikých politických zkušenostech Kl. Gottwalda se mohl i u nás rozšířit kult osobnosti se všemi zápornými důsledky?

V prvé řadě je třeba říci, že kult osobnosti i v našich podmínkách vznikal a rozšiřoval se především vlivem silné autority [str. 11] J. V. Stalina, a to již postupně po r. 1945. K některým projevům porušování leninských norem stranického života docházelo u Kl. Gottwalda již po roce 1945. Stávalo se, že o některých závažných otázkách rozhodoval sám a že vždy důsledně neuplatňoval správné hledisko při rozestavování kádrů.

Po únoru 1948, když se KSČ stala vládnoucí stranou, a zvláště po svém zvolení presidentem republiky, začal Kl. Gottwald ve své činnosti uplatňovat postupně a ve stále větší míře nesprávné metody. Porušoval zásady kolektivnosti vedení, nevěnoval se řízení strany a více se zaměřoval na státní záležitosti. Přispívala k tomu nesporně i skutečnost, že vláda pracovala nedostatečně.

Běžné řízení strany ponechal v rukou R. Slánského, jehož činnost nebyla jím osobně ani stranickým orgánem náležitě kontrolována a usměrňována. Toho R. Slánský zneužíval ke svým kariéristickým cílům. Kl. Gottwald trpěl a někdy i sám činil opatření, která ve svých důsledcích znamenala snižování vedoucí úlohy strany. Svědčí o tom mimo jiné i jeho vystoupení na zasedání ústředního výboru 6. 9. 1951, kdy nesprávně postavil otázku: "Lidé se ptají, kde se vlastně vládne, zda u Prašné brány, nebo ve Strakovce a na Hradě?" Tím byli členové a funkcionáři strany nesprávně orientováni, snižovala se autorita strany, státní orgány se povyšovaly nad stranu a zveličovala se úloha presidenta republiky. Mělo to vážné důsledky v celém dalším období na všech úsecích politického, státního a hospodářskéo života. Klement Gottwald i tehdejší vedení má velkou vinu za často neuvážené rozmísťování vedoucích kádrů v souvislosti s budováním státních a hospodářských orgánů i za chyby v obsazování vedoucích funkcí ve straně.

Je třeba vzít v úvahu, že naše strana nebyla izolována od nezdravých jevů, které se v období kultu projevovaly v celém [str. 12] mezinárodním komunistickém hnutí. V důsledku veliké autority J. V. Stalina se některé jeho nesprávně teoretické poučky, praxe a metody odrazily ve větší či menší míře v činnosti jednotlivých komunistických a dělnických stran, tedy i v naší komunistické straně.

To se projevilo především po roztržce mezinárodního komunistického hnutí a KS Jugoslávie. Hledání nepřátel a imperialistických agentur v komunistických stranách vedlo postupně k vytvoření atmosféry špionománie, nejistoty a vzájemné nedůvěry. Místo leninské principiální kritiky a marxisticko-leninského rozboru chybných názorů a úchylek se dostala do popředí administrativní opatření vůči jejich nositelům, umělé konstruování různých spikleneckých center apod., čímž byly mezinárodnímu komunistickému hnutí způsobeny značné škody. Tak tomu bylo i v naší straně.

Na Kl. Gottwalda a vedení KSČ byl vyvíjen silný nátlak hlavně Rákosim a Bierutem, aby se také naše strana orientovala na odhalování nepřátel uvnitř svých řad. Tomuto nátlaku Kl. Gottwald z počátku odolával a vcelku reálně posuzoval situaci. Později, když bezpečnost hrubě porušovala socialistickou zákonnost a předkládala vedení strany nezákonně vynucená obvinění a přiznání, podlehl všeobecné atmosféře nedůvěry a podezíravosti a bez prověřování přejímal informace a závěry bezpečnosti.

Velkou chybou Kl. Gottwalda bylo, že připustil, aby případy, jež měly být šetřeny a uzavřeny po stranické linii, byly postupovány bezpečnostním orgánům, které získaly výlučné postavení ve státě. Místo důsledného řízení a kontroly těchto orgánů stranou dopustil Kl. Gottwald spolu s tehdejším vedením, aby se bezpečnost nadřazovala nad stranu.

Neblahý vliv na Kl. Gottwalda mělo i jeho nejbližší okolí, zejména Alexej Čepička, známý svým velikášstvím a autoritativním [str. 13] vystupováním, který se vetřel do jeho důvěry. Kl. Gottwald se po svém příchodu na Hrad stále více izoloval a postupně ztrácel spojení se životem. Smiřoval se s tím, že v jeho okolí i rodině se projevovaly maloměšťácké návyky. Poslední období jeho života bylo poznamenáno těžkou nemocí, která se neustále zhoršovala. Zdravotní stav snižoval i jeho pracovní schopnost. Na jeho rozhodování mělo nesporně vliv i nemírné požívání alkoholu. Je nutno konstatovat, že vedení strany nekriticky přehlíželo uvedené chyby a nedostatky, projevující se v činnosti Kl. Gottwalda. Naopak kolem jeho osoby bylo vytvářeno ovzduší neomylnosti a nedostupnosti.

Za nedodržování leninských norem stranického života a zejména za porušování kolektivnosti vedení nelze činit odpovědným osobně pouze Kl. Gottwalda, ale celé tehdejší vedení strany. Předsednictvo ÚV KSČ neprojednávalo mnohé závažné otázky, docházelo k porušování stanov, zasedání ústředního výboru byla v té době svolávána nepravidelně a měla mnohdy formální ráz. Mezi jednotlivými vedoucími funkcionáři nebyly zdravé soudružské vztahy.

Někteří členové předsednictva a politického sekretariátu, kteří byli Kl. Gottwaldovi blízcí, jako ss. Zápotocký, Široký, Kopecký, Bacílek, dále Čepička, Kopřiva (Slánský a Švermová pokud byli ve funkci) se podíleli na porušování leninských norem stranického života. Mají odpovdnost za to, že se i v naší straně projevily v takovém rozsahu důsledky kultu osobnosti, jako je porušování kolektivnosti vedení, administrování, zastírání nedostatků, nekritičnost, oslabovalo se spojení s masami a trpělo se pochlebování a patolízalství. Jsou spoluzodpovědni i za to, že případy bývalých vedoucích stranických funkcionářů, obviněných z různých zločinů, nebyly projednávány a uzavřeny nejdříve po stranické linii.

Přitom tyto obviněné znali dlouhá léta ze společné stranické práce. Při posuzování různých nedostatků a chyb v řízení strany a státu neprojevili tito soudruzi i někteří další vedoucí straničtí pracovníci dostatek principiálnosti a osobní statečnosti.

[str. 14] Zvláštní vinu za nesprávnosti v politických procesech nesou především soudruzi Kopřiva, Prchal, Košťál, Veselý, Hora, Závodský, Pixa a další, za jejichž působení ve funkcích v ministerstvu národní bezpečnosti se nezákonné metody v bezpečnosti nejvíce rozbujely. Z odpovědnosti nelze vyjmout ani s. Bacílka, který sice převzal rozjetou bezpečnostní mašinérii v období, kdy již byla v podstatě zkonstruována a částečně i zveřejněna závažná obvinění proti některým účastníkům "spikleneckého centra", ale při své politické zkušenosti mohl na některé zásadní nesrovnalosti jemu známé (týká se zvláště případu Franka) důrazně vedení strany upozornit a navrhnout řešení, případně ovlivnit tvrdost a výši trestu.

Také soudruzi Kopecký, Köhler a Bareš jako členové komise předsednictva ÚV KSČ vedení strany neupozornili na řadu závažných okolností ve spojitosti se zatčením, vyšetřováním a soudním řízením obviněných. Podíleli se i na nesprávných metodách uplatňovaných v období hledání tzv. nepřátel ve straně.

Správnost a nutnost navržených závěrů z prověřování politických procesů z let 1949 - 1954 je zdůvodněna i celým obsahem návrhu nových stanov. V jejich soustavném uplatňování spočívá záruka, že strana půjde i nadále důsledně leninskou cestou, připravena v čele všeho našeho lidu splnit svoje historické poslání - dovést pracující k vítězství komunismu.

Vycházeje z těchto zjištění, ústřední výbor KSČ se usnáší:

1. a/ schválit rozhodnutí politického byra ÚV KSČ o novém prošetření politických procesů proti osobám, které zastávaly význačné politické funkce, i opatření, která byla již politickým byrem provedena k realizaci závěrů, které z nich vyplývají;

b/ schválit zprávy a závěry k jednotlivým případům;

2. Ústřední výbor považuje za nutné vyvodit z provedeného šetření tato hlavní politická poučení a závěry:

[str. 15] a/ dále prohloubit důslednou kontrolu činnosti ministerstva vnitra, ministerstva národní obrany, soudu a prokuratury ústředním výborem a jeho orgány. V souvislosti s tím stanovit zásadu, aby ministr vnitra a ministr národní obrany nebyli členy předsednictva ÚV KSČ;

b/ uložit kontrolní a revizní komisi ÚV KSČ dořešit otázky členství u zbývajících případů podle závěrů jednotlivých zpráv a podat o tom zprávu ústřednímu výboru a došetřit všechny okolnosti kolem politických procesů;

c/ uložit Nejvyššímu soudu a Generální prokuratuře dořešit zbývající případy podle závěrů zpráv po stránce trestní odpovědnosti, vyvodit důsledné závěry vyplývající z prověrky politických procesů pro teorii a praxi soudních orgánů a prokuratury;

d/ uložit ministru vnitra ve vlastní pravomoci dořešit některé případy vyplývající z dosavadního šetření a vyvodit další závěry pro vlastní práci;

e/ uložit ministerstvu spravedlnosti provést potřebná opatření k zajištění rodin těch obviněných, kteří byli nezákonně odsouzeni k trestu smrti.

Přešetřením a zhodnocením nejdůležitějších politických procesů ústřední výbor KSČ znovu prokazuje svou neochvějnou vůli a úsilí o překonání všech důsledků z období kultu osobnosti.

Zároveň vyjadřuje přesvědčení, že členové strany tyto závěry správně pochopí a nikdy nepřipustí, aby slavná revoluční historie naší strany, která vždy byla stranou leninskou, byla kýmkoliv znevažována.

Další část:

Zápis diskuse politického byra ÚV KSČ dne 27. listopadu 1962

Související části:

Usnesení 220. schůze politického byra ÚV KSČ ze dne 27. listopadu 1962

Souhrnná zpráva o politických procesech a s nimi souvisejících okolnostech v období 1949 - 54

Vaše reakce...

zpět