zahlavi

internetový časopis pro výzkum dějin studené války / a research e-magazine on Cold War

S t a n o v i s k o Generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSSR a generálního prokurátora ČSSR k „Prohlášení Charty 77“

1. Právní charakteristika „Charty 77“

Písemnost svým obsahem i sledovanými záměry navazuje na politický pamflet „Deset bodů“ ze srpna 1969. Většina autorů a signatářů „Deseti bodů“ jsou [!] také spoluautory a signatáři „Charty 77“. „Charta 77“ je ovšem propracovanější, ohlášené záměry nebezpečnější a počet signatářů je podstatně vyšší, než tomu bylo u „Deseti bodů“.

„Charta 77“ především poukazuje na některá ustanovení mezinárodních paktů o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech, k nimž přistoupila i Československá socialistická republika, dále na závěrečný dokument Helsinské konference z roku 1975 a jejich nepravdivou a nesprávnou interpretací útočí proti základním principům socialistického státního a společenského zřízení ČSSR.

Ve zjevném rozporu se skutečností se např. v Chartě 77 tvrdí, že v ČSSR jsou hromadně hrubým způsobem porušována základní lidská práva, občané jsou vystavováni útlaku rovnajícímu se apartheidu, žijí v neustálém strachu před zvůlí bezpečnostních orgánů a pod jejich kontrolou. V důsledku politických direktiv dávanými jednotlivci, jež jdou nad rámec zákona, je prý zcela potlačena svoboda projevu a další základní občanská práva. Orgány činné v trestním řízení údajně porušují právní řád a ve věznicích není respektována lidská důstojnost. Těmito nepravdivými a hrubě pomlouvačnými tvrzeními Charta 77 zjevně sleduje záměr vyvolávat nenávist, nepřátelství nebo alespoň nedůvěru k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky.

Charta 77 dále oznamuje, že bylo vytvořeno volné seskupení osob odhodlaných usilovat o změnu politických poměrů v republice. Tyto záměry jsou v zásadním rozporu se základními principy československého společenského zřízení zakotvenými v Ústavě, zejména článku 4 o vedoucí úloze KSČ. Článku 5 o sdružování dobrovolných společenských organizací a článku 6 o národní frontě. Rovněž uplatňování prostředků, kterými autoři „Charty 77“ hodlají usilovat o změnu politických poměrů, např. různé nátlakové akce, jsou neslučitelné s československým právním řádem.

2. Zda je možno zjištěnou činnost považovat za vytvoření nebo pokus o vytvoření ilegální organizace

Z obsahu „Prohlášení Charty 77“, „Prohlášení Charty 77 č. 2“ a „Námětu na poradu“ plyne oprávněný názor, že iniciátoři této činnosti vytvořili již seskupení, které lze považovat za ilegální organizaci. Jde o jednotné řízené sdružení více osob ke společnému záměru, které se řídí společným programem protistátní činnosti, mezi členy seskupení jsou rozděleny funkce a úkoly (mluvčí skupiny, její náhradníci, sběrači podpisů a informací atd.). Došlo tedy ne k pouhému vytvoření volného seskupení osob, jak tvrdí „Charta 77“, ale již přímo k vytvoření organizace, která v souladu s antikomunistickou propagandou hodlá soustavnou činností narušovat a poškozovat socialistické společenské a státní zřízení republiky a ostouzet je v zahraničí.

S ohledem na minulost a politické postoje organizátorů a signatářů „Charty 77“, z nichž bylo po roce 1968 38 odsouzeno za protistátní trestnou činnost, 117 vyloučeno z KSČ, 8 jsou bývalí členové K 231, není pochyb o tom, že zvolené činnosti se dopustili z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky.

Založení ilegální organizace uvedeného charakteru, přistoupení k ní a její podporu je možné kvalifikovat přinejmenším jako trestný čin podvracení republiky podle § 98 odst. 1 tr. zákona.

3. Zda lze zjištěnou činnost posuzovat jako trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. zák.

„Prohlášení Charty 77“ zveřejněné ve dnech 7. – 9. 1. 1977 v buržoazních sdělovacích prostředcích nepochybně svým obsahem poškozuje zájmy republiky v cizině ve smyslu ustanovení § 112 tr. zák., neboť obsahuje nepravdivé, zjevně lživé, popř. hrubě zkreslené údaje o poměrech v republice. Ze znění „Prohlášení Charty 77“ je nepochybné, že hlavní organizátoři, t.j. Václav Havel, Jan Patočka a Jiří Hájek, měli v úmyslu je rozšiřovat v kapitalistickém zahraničí. Uplatnění trestní odpovědnosti konkrétních osob pro trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. zák. předpokládá ovšem, zjištění, že určitý československý občan, popř. obyvatel republiky bez státní příslušnosti, umožnil svou činností rozšíření „Charty 77“ v zahraničí.

4. Zda „Prohlášení Charty 77“ je ilegální tiskovinou a zda je trestné její rozšiřování

Obsah Charty 77 je objektivně způsobilý vyvolávat nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, popř. v tomto nepřátelství utvrzovat. Z toho plyne, že každý, kdo by reprodukoval obsah „Charty 77“ alespoň dvěma osobám a bylo prokázáno, že tak učinil z nepřátelství k socialistickému státnímu a společenskému zřízení republiky, může být postižen pro trestný čin podle § 100 odst. 1 písm. a) tr. zák. Osoby, které

„Chartu 77“ rozmnožují tiskem, se dopouštějí trestného činu podvracení republiky podle ust. § 100 odst. 3a) trestního zákona a pokud rozšiřování písemnosti umožňují nebo usnadňují podle odst. 2 téhož ustanovení trestního zákona (trestní zákon stanoví na trestný čin dle § 100 odst. 1 nebo 2 trest odnětí svobody na šest měsíců až tři roky, na trestný čin dle § 100 odst. 3 tr. z. odnětí svobody na jeden až pět let).

Uvedené stanovisko bylo zpracováno na základě posouzení písemnosti „Prohlášení Charty 77“,„Prohlášení Charty 77 č. 2“ a „Námětu na poradu“, bez přihlédnutí k dalším event. Zjištěním a bez znalosti dosavadních výsledků vyšetřování.

V Praze dne 14. ledna 1977

Generální prokurátor ČSSR
dr. Ján FEJEK

[vlastnoruční podpis]

Předseda Nejvyššího soudu ČSSR
Doc. dr. Josef ONDŘEJ, CSc.

[vlastnoruční podpis]

Ministr spravedlnosti ČSR
dr. Jan NĚMEC

[vlastnoruční podpis]

Generální prokurátor ČSR
dr. Jaroslav KRUPAUER

[vlastnoruční podpis]

Petr Blažek

Vaše reakce...

zpět

Stanovisko generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k

Stanovisko generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k "Prohlášení Charty 77"

Stanovisko generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k

Stanovisko generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k "Prohlášení Charty 77"

Stanovisko generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k

Stanovisko generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k "Prohlášení Charty 77"

Stanovisko generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k

Stanovisko generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k "Prohlášení Charty 77"

copyright © Pražský web pro studenou válku 2002-2006

CNW:Counter