zahlavi

internetový časopis pro výzkum dějin studené války / a research e-magazine on the Cold War

Americká ideologie

Aktuální zahraniční texty, problémy, okolo nichž se točí odborné diskuze, nebo provokativní příspěvky nastolující nové trendy v historiografii studené války se v českém prostředí příliš často neobjevují. Česká vydavatelství raději vydávají zábavná vyprávění o „tajemstvích kremelských zdí“. Když se na trhu objeví skutečně zajímavá zahraniční studie, zpravidla se tak stane až se značným časovým odstupem. Léta, která dělí české vydání od původního, sice ověří hodnotu knihy, nicméně její text může domácímu publiku jen stěží prozradit, kam směřuje současné bádání. To je příklad knihy Vojtěcha Mastného Studená válka a sovětský pocit nejistoty, která vyšla s více než pětiletým zpožděním.1)

O to cennější jsou občasné pokusy časopisu Soudobé dějiny předkládat na svých stránkách překlady různých textů, které odrážejí teoretický vývoj evropského i amerického bádání. Melvyn Leffler kdysi patřil do mladší generace badatelů tzv. revizionistické školy. Od sedmdesátých let však jeho pozice a názory došly značného posunu. Dnes jej můžeme spolehlivě přiřadit k mainstreamu v dějepisectví studené války. Tím spíše je třeba uvítat zařazení jeho nevelkého příspěvku do druhého čísla loňských Soudobých dějin (2002/2).2)

Vlastně se jedná o text Lefflerova vystoupení na mezinárodním kongresu historických věd, který se uskutečnil v Oslu v létě 2000. Je tedy starý „pouhé“ dva roky. Leffler v něm v krátkosti reflektuje roli, jakou americká historiografie studené války postupně přisuzovala Spojeným státům. Jde o velmi stručný průřez napříč desetiletími polemik, názorů a studií. Přesto z něj zřetelně vystupuje autorův záměr. Leffler se na tomto základu snaží vymezit interpretační koncept, o němž se dnes asi nejvíce diskutuje. Formuluje ideologický rámec, v němž se utvářela studenoválečná politika USA.

Vývoj sociálních věd už před několika desetiletími zpochybnil „realistický“ přístup ke skutečnosti. Věda přestala věřit v lidskou schopnost objektivně posoudit situaci. Nad mocí, zájmy, hrozbami a ostatními koncepty, jejichž prostřednictvím historici do té doby přistupovali k politice a mezinárodním vztahům, se najednou vznášel otazník. Náhle už nebyly vnímány jako fakta. Už nepředstavovaly nic objektivního. Z bádání se stalo hledání a nalézání různých interpretací a významů. Tomuto procesu se nevyhnuly ani dějiny studené války. Dlouhodobě se o to pokoušeli různí „revizionisté“, na které ve svém článku Leffler vzpomíná. Nutno však podotknout, že vzpomíná velmi selektivně. Z hlediska cesty historiografie studené války k ideologii by si určitě zasloužila být zmíněna např. práce „pravicové revizionistky“ Deborah Larson (vycházela ze sociální psychologie). „Hlavní proud“ však vzdoroval až do půli devadesátých let. Průlom je spojen se jménem Johna Gaddise, který ve svém díle We Now Know dokázal studenou válku „(re)ideologizovat“.3)

Ideologie jak na sovětské, tak americké straně se pak stala jednou z hlavních interpretačních kategorií dnes mainstreamové new cold war history (převzetí termínu z We Now Know na označení celého proudu historiografie jen ilustruje vliv, jaký si Gaddis v dějinách studené války udržuje už déle než dvě dekády).

Jaké je vlastně pojetí ideologie v aktuálních amerických textech? Předně je nutné zapomenout na představu ideologie jako „-ismu“, která v našem prostředí přetrvává. Ideologii je nyní přisuzován podstatně volnější rámec. U Gaddise a také v Lefflerově stati je jako ideologie definován jakýkoli koherentní soubor představ, přesvědčení a idejí. V případě ideologie americké studenoválečné politiky tedy jde o sadu představ, skrze kterou politické elity nahlížely na konflikt se Sovětským svazem a na pozici USA v něm a která ovlivňovala styl, jakým na studenou válku reagovaly ve své vnitřní i zahraniční politice: „Ideologie fungovala jako DNA, utvářející základní povahu vládnoucího systému, státu.4)

Leffler se na druhou stranu příliš nezabývá slabšími stránkami konceptu americké ideologie. Hlavním problémem zůstává vágnost, nevyhraněnost a nejednoznačnost kategorie. Leffler se ostatně v roce 1998 účastnil sympozia v Norsku, které se mimo jiné zabývalo právě tímto problémem, aniž by došlo k jakémukoli výraznému výsledku.5)

Důraz, který Leffler přikládá rozlišování ideologického a idealistického kontextu americké politiky, 6) jen potvrzuje absenci výraznějšího pokroku ve vymezování konceptu v mezidobí 1998-2000. Další otázkou je možnost zobecnění kategorie ideologie. Zatímco dnes je dosti úspěšně aplikována na období rané studené války (M.J. Hogan, A. Stephanson),7) nad jejím využitím pro pozdější průběh konfliktu (60.-80. léta) spíše panují rozpaky. Právě pochyby nad politikou Kissingerovy éry patrně přivedly Lefflera k výzvě hledat řešení vztahu mezi ideologií a geopolitikou.

Vedle konceptu ideologie, který užívá new cold war history a kterou obhajuje Leffler, chci zmínit další dva (konkureční) směry, které se v poslední dekádě objevily v textech o studené válce a které by potenciálně mohly ovlivnit debatu o dalším směřování oboru.

(i) Clifford Geertz a jeho texty. Ačkoli je Geertzova esej, v níž „rehabilituje“ ideologii jako společenskovědní kategorii, bezmála 40 let stará,8) její myšlenky přinejmenším implicitně ovlivnily new cold war history a dvě vlivné práce se jí inspirovaly přímo. Není divu, Geertzův přístup nejenže provokuje k novým otázkám, ale současně nabízí teoretickou kostru, na níž je možné historický výzkum ukotvit. Starší Huntova kniha Ideology and U.S. Foreign Policy konceptualizovala na základě Geertzova pojetí ideologie kulturní rámec americké zahraniční politiky, v němž se odehrávala od vzniku USA až po studenou válku.9)

Michael Hogan se na konci 90. let chopil Geertze poněkud volněji. Využil ideologii ve smyslu systému, který distribuuje významy, a skrze ní interpretoval proces, v němž se za Trumanovy éry formoval americký studenoválečný politický diskurz.10)

(ii) Identita. Druhá výzva se v 90. letech objevila v teorii mezinárodních vztahů. Na rozdíl od historie se tam výrazněji prosadila kategorie „identity“. Tento koncept je méně sevřený než ideologie a provokuje k dalším otázkám (včetně genderového rámce politiky). Výhledově by mohl vést k žánrové expanzi studenoválečné historiografie.11)

V současnosti tedy ideologie hraje ve vědeckých diskuzích významnou roli. Není zatím jasné, jakou pozici nakonec v bádání o dějinách studené války zaujme, nicméně nelze předpokládat, že by byl koncept zcela odmítnut. Další otázkou je uplatnění této kategorie v české kotlině. Zatím se nám takové debaty vyhýbají. Snad časem vzniknou kvalitní texty o „ideologii studené války“ i v Čechách. Nutno přiznat, že v tomto ohledu pojem „ideologie“ stále obestírají negativní konotace. Přes určité pokusy (P. Šaradín)12) zatím ideologie v Čechách čeká na svého Mannheima nebo Geertze. Ostatně toto není výlučně český problém. Svérázným způsobem se s problémem odlišného chápání ideologie museli vypořádat i autoři jedné z klíčových studií o sovětské politice v éře studené války Vladislav Zubok a Constantine Pleshakov. Vedle tradiční marxisticko-leninské ideologie se ve své knize potřebovali vyrovnat i s (nemarxistickou?) ideologií sovětské studenoválečné politiky. Nakonec museli termín opsat prostřednictvím Kuhnova termínu jako „revolučně-imperiální paradigma“.13)

Jan Adamec

Poznámky:

1) Vojtěch MASTNÝ, Studená válka a sovětský pocit nejistoty, 1947-1953. Stalinova léta. Praha, Aurora 2001.

2) Melvyn P. LEFFLER, „Ohlédnutí za studenou válkou. Úloha Spojených států v zrcadle historiografie“. Soudobé dějiny, roč. IX, 2/2002, s. 241-48.

3) John Lewis GADDIS, We Now Know. Rethinking the Cold War History. London - New York, Oxford University Press 1997.

4) Srov. M.P. LEFFLER, „Ohlédnutí za studenou válkou“, s. 247.

5) Výstupy z konference shrnuje sborník Rethinking the Cold War. Approaches, Interpretations, Theory. (Ed.) Odd Arne WESTAD. London - Portland, Frank Cass 2000. Srov. zvláště úvodní Westadův text: O.A. WESTAD, „Introduction. Reviewing the Cold War“. In: Tamtéž, s. 1-23.

6) Idealistické pohnutky americké zahraniční politiky zdůraznil např. Henry KISSINGER, Umění diplomacie. Od Richelieua k pádu Berlínské zdi. Praha, Prostor 1997.

7) Např. Michael J. HOGAN, A Cross of Iron. Harry S. Truman and the Origins of the National Security State, 1945-1954. Cambridge, Cambridge University Press 1998; či Anders STEPHANSON, „Liberty or Death. The Cold War as US Ideology“. In: Rethinking the Cold War. Approaches, Interpretations, Theory. (Ed.) O.A. WESTAD. London - Portland, Frank Cass 2000, s. 81-100.

8) Clifford GEERTZ, „Ideologie jako kulturní systém“. In: Týž, Interpretace kultur. Praha, Slon 2000, s. 219-62.

9) HUNT, Michael H., Ideology and U.S. Foreign Policy. New Haven - London, Yale University Press 1987.

10) Michael J. HOGAN, A Cross of Iron. Harry S. Truman and the Origins of the National Security State, 1945-1954. Cambridge, Cambridge University Press 1998.

11) Např. David CAMBELL, Writing Security, Minneapolis, University of Minnesota Press, 1996

12) Pavel ŠARADÍN, Historické proměny pojmu ideologie. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2001.

13) Vladislav M. ZUBOK – Constantine PLESHAKOV, Inside the Kremlin’s Cold War. From Stalin to Khrushchev. Cambridge, Harvard University Press 1996.

Vaše reakce...

zpět

copyright © Pražský web pro studenou válku 2002-2006

CNW:Counter