PWSV | Vol. 3 No. 1 2006 | Studie | Petr Blažek

Akce „Červotoč“. Tajný spolupracovník StB Stanislav Dvořák jako kurýr Polsko-československé solidarity

Ačkoliv disidenti v sovětském bloku v četných prohlášeních proklamovali vzájemnou solidaritu, ve skutečnosti mezi sebou měli vzhledem k omezeným možnostem cestování minimum osobních kontaktů. Určitou výjimku představovaly vztahy představitelů Charty 77 a Výboru společenské sebeobrany „KOR“, kterým se již v roce 1978 podařilo poprvé zorganizovat proslulá setkání na československo-polské státní hranici.¹⁾

Vzájemné kontakty mezi disidenty z Polska a Československa se však v následujících letech omezovaly především na přebírání samizdatových textů a vydávání prohlášení na podporu politických vězňů. Systematická spolupráce se výrazněji rozvinula teprve v druhé polovině osmdesátých let. Jedním z hlavních důvodů byla předchozí zvýšená represe proti politickým oponentům v obou zemích – v Československu již od konce sedmdesátých let a v Polsku po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981.

Řada schůzek se na „zelené hranici“ opět odehrála teprve od roku 1986, nově nejen v Krkonoších, ale také v Tatrách, Jeseníkách či Beskydech. Pouze několik z nich mělo manifestační politický charakter – scházela se na nich řada známých osob, vydávala se při této příležitosti veřejná prohlášení a vznikaly se zde známé skupinové fotografie u hraničních kamenů a cedulí. Účelem většiny ostatních bylo pašování různých samizdatových materiálů a příprava společných nátlakových akcí.²⁾

Mezi hlavní organizátory patřili mladí Poláci z dolnoslezské Vratislavi, kteří s pražskými signatáři Charty 77 navázali první kontakty již na počátku osmdesátých let. Svou činnost vyvíjeli dlouho pouze konspirativně, teprve v červenci 1987 byl v prohlášení ze setkání v Krkonoších oznámen vznik Kruhu přátel Polsko-československé solidarity.³⁾

Od konce roku 1987 vycházel ve Vratislavi Informační buletin Polsko-československé solidarity (Biuletyn Informacyjny Solidarności Polsko-Czechosłowackiej), který přinášel především články o činnosti opozičního hnutí v Československu. Symbolickým vyvrcholením vzájemné spolupráce, do níž se postupně zapojili také disidenti z jiných „socialistických“ států, se na počátku listopadu 1989 stal středoevropský seminář a doprovodný Festival nezávislé československé kultury ve Vratislavi. Čtrnáct dnů před svým návratem do Československa zde před euforickým publikem vystoupil vedle jiných českých hudebníků z domova i exilu písničkář Karel Kryl.⁴⁾

V současnosti je možné pro historické bádání o zmíněných událostech poprvé využít ve větším rozsahu archivní fondy někdejší komunistické tajné policie. Státní bezpečnost výrazně zasahovala do života oponentů režimu – kontrolovala poštu, odposlouchávala telefony, nasazovala odposlechy v bytech a různými „rozkladnými opatřeními“ znepříjemňovala vybraným osobám každodenní život. Pro monitorování a usměrňování činnosti disentu využívala také řadu (tajných) spolupracovníků, kteří navenek vystupovali jako údajní odpůrci režimu. Jedním z nich byl lektor češtiny na vratislavské (a později také na katovické) univerzitě Stanislav Dvořák, který v první polovině osmdesátých let působil jako hlavní „spojka“ mezi vratislavskou Polsko-českou solidaritou a pražskými signatáři Charty 77. Poprvé s tajnou policií spolupracoval v letech 1981–1984 jako agent kontrarozvědky StB pod krycím jménem „Michal“, podruhé v letech 1989–1990, kdy si jako ideový spolupracovník rozvědky StB vybral krycí jméno „Jilemský“. Skutečná role Stanislava Dvořáka byla pro jeho někdejší přátele z opozičního prostředí plně odhalena teprve v roce 2003, kdy byly autorovi této studie zpřístupněny oba svazky, které vedla k „Michalovi“ a „Jilemskému“ tajná policie v osmdesátých letech. Jejich obsah je vedle vzpomínek pamětníků hlavní pramennou základnou této studie. Bohužel se doposud nepodařilo nalézt žádné dokumenty k popisovaném událostem v polských archivech.⁵⁾

Oficielní styk

Počátek spolupráce Stanislava Dvořáka s příslušníky StB přibližují dochované dokumenty z jeho osobního svazku, který zavedli na počátku osmdesátých let příslušníci 3. odboru X. správy SNB.⁶⁾ Dne 3. března 1981 varšavská rezidentura⁷⁾ oznámila pražské centrále, že navázala „oficielní styk“ s československým občanem, který již několik let působil jako lektor českého jazyka na ústavu slavistiky vratislavské univerzity: „Jmenovaný v poslední době předal řadu obecných, i když zajímavých poznatků o situaci a činnosti Solidarnosti [!] a KORu ve Vroclavi [!]. Podle charakteru předaných poznatků DVOŘÁK navázal kontakty s příslušníky KORu, které zná jen podle křestních jmen a kteří jej obecně informovali o jejich spojení do ČSSR, přičemž jej požádali, zda by byl ochoten pomáhat v přepravě dopisů do ČSSR. Konkrétně uvedl, že dne 1. 11. 1980 byl v Praze jistý [Aleksander] GLEICHGEWICHT, který v Praze vystupoval pod pseudonymem Alexander RORA, a měl jednat s jistým Milanem [Dalerem] o přepravě polských antisocialistických materiálů do ČSSR.“ Varšavská rezidentura žádala centrálu o rychlou prověrku Stanislava Dvořáka a „zaujetí stanoviska, jak dále při rozpracování signálu pokračovat – případně s ohledem na danou situaci [považuji za] nutnost vypracování přesné linie dalšího postupu, zda a v jakém rozsahu informovat polské přátele“.⁸⁾

Následující zprávu z Varšavy, dochovanou v osobním svazku „Michal“, napsal pplk. Miloň Wartalský, představitel federálního ministerstva vnitra v Polsku, kde od počátku roku 1981 oficiálně působil jako I. velvyslanecký tajemník československého velvyslanectví.⁹⁾

Jeho rukopisná zpráva byla 13. dubna 1981 adresována náčelníku X. správy SNB gen. RSDr. Vladimíru Stárkovi, který řídil činnost Státní bezpečnosti proti „vnitřnímu protivníkovi“. Sedmatřicetiletý Stanislav Dvořák byl v jeho zprávě poprvé uveden jako „Lektor“, tedy pod stejným krycím jménem, pod kterým byl krátce poté zapsán do proslulého registru svazků jako důvěrník StB: „Posílám zprávu o poslední situaci ve Wroclawi, jak ji předal ‚LEKTOR‘ (osoba, o které jsem Tě informoval dne 13.4.1981 telefonicky). Doporučuji, při kontaktu v Praze, pokud bude prověrka ‚LEKTORA‘ pozitivní (jak o ní žádala R–Varšava před měsícem), jeho verbovku bezprostředně.“¹⁰⁾

Druhý den varšavská rezidentura netrpělivě hlásila, že doposud neobdržela pokyny k dalšímu postupu, ačkoliv měl Stanislav Dvořák již za několik hodin odjet z Vratislavi do Prahy. Použité kostrbaté obraty navozují atmosféru špionážního snímku: „LEKTOR vyjíždí 15.4. v 01.10 hod. rychlíkem BOHEMIA do Prahy. Příjezd 09.02 hod. Má navázat kontakt s jistým člověkem v Praze, předat mu dopis, magnetof[onové] nahrávky a tiskoviny. Jméno, jakož i bližší instrukce ke kontaktu obdrží LEKTOR těsně před odjezdem. Doporučuji navázat s LEKTOREM v Praze kontakt, důkladně ho vytěžit k situaci, jeho dalším možnostem.“¹¹⁾

Archivní dokumenty ze zmiňované „prověrky“ Stanislava Dvořáka stručně přibližují jeho životní osudy. Narodil se 28. června 1944 manželům Stanislavu a Libuši Smrtkovým (původní příjmení Smrtka si nechal po dosažení plnoletosti změnit na Dvořák). Po skončení základní školy navštěvoval Střední průmyslovou školu strojní ve Varnsdorfu, kde v roce 1962 maturoval. Krátce pracoval jako dělník ve Sklárnách Kavalier a poté působil jako skupinový vedoucí Pionýrské organizace ČSM ve Varnsdorfu na základní škole. Od roku 1964 zároveň studoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, obor matematika – základy pracovní výchovy; státní zkoušky složil v roce 1969. Až do roku 1974 pracoval jako učitel na Základní devítileté škole ve Varnsdorfu, podle svých slov se v tomto období zajímal především o výuku matematiku – v první polovině sedmdesátých let několikrát absolvoval letní školu věnovanou tomuto předmětu. Dokládá to také skutečnost, že od roku 1967 pracoval až do roku 1974 jako okresní metodik vyučování matematice při Okresním národním výboru v Děčíně. V roce 1974 zahájil studium na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci, které však nedokončil. Od roku 1975 byl zaměstnancem Severočeského Krajského národního výboru, odboru školství Ústí nad Labem a od roku 1976 vyučoval na odborném učilišti Chemických závodů Jiřího Dimitrova v Meziboří nedaleko Litvínova.¹²⁾

Když Stanislav Dvořák odjel v roce 1978 do Polska, patrně vůbec netušil, že zde bude pracovat šest let. Zpočátku svůj pobyt v sousedním státě vnímal pouze jako dočasné východisko před odjezdem do nepoměrně vzdálenější části světa – původně totiž na ministerstvu školství podal žádost o zaměstnání ve Vietnamu. Jeho zájem o exotickou zemi souvisel se zaměstnáním na učilišti v Meziboří, kde vyučoval češtinu pro vietnamské studenty. Jejich kultura ho zaujala natolik, že začal vietnamštinu studovat na státní jazykové škole a již v roce 1977 úspěšně složil státní zkoušku (jeden školní rok také studoval čínštinu). O důvodech, které vedly ministerské úředníky k vyslání Stanislava Dvořáka do polské Vratislavi, dokumenty tajné policie uváděly pouze mlhavé informace: „Jeho žádost [o působení ve Vietnamu] byla po prozkoumání kádrových materiálů přijata s tím, že prozatím může působit jako lektor v PLR, což se také v r. 1978 uskutečnilo.“¹³⁾

V dochovaném životopise, který Stanislav Dvořák napsal 10. února 1977, jsou vyjmenovány různé společenské funkce, které v minulosti zastával. Vedle již výše uvedených byl letech 1961–1962 byl předsedou školní organizace ČSM, od roku 1963 soudcem z lidu při Městském lidovém soudu ve Varnsdorfu, 1972–1974 členem bytové komise Městského národního výboru ve Varnsdorfu, 1968–1974 vedoucím pionýrské organizace, 1966–1967 členem závodního výboru Revolučního odborového hnutí, na počátku sedmdesátých let členem Okresní rady Pionýrské organizace SSM v Děčíně a od roku 1976 předsedou úsekového výboru ROH. Ačkoliv z pouhého přehledu funkcí nelze pochopitelně posuzovat činnost a postoje za období patnácti let, přesto je jistě možné s určitou ironií říci, že Stanislav Dvořák až do svého odjezdu do Polska rozhodně nebyl oponentem režimu. Svědčí o tom také odpověď na otázku, jaké postoje zastával v období Pražského jara: „V letech 1968–69 jsem pracoval ve školství. Jako státní zaměstnanec bylo mojí povinností hájit zájmy státu, naší socialistické společnosti. O to jsem se vždy podle svých možností snažil a snažím i doposud. Při prověrkách a pohovorech, jež probíhaly, nebylo mi v této otázce nic vytknuto.“¹⁴⁾

Pobyt v Polsku, kde na počátku osmdesátých let vypukla jedna z největších krizí komunistického režimu za celé trvání sovětského bloku, politické názory Stanislava Dvořáka rozhodně neovlivnil, spíše naopak. Podle zprávy tajného spolupracovníka StB, který pod krycím jménem „Franta“ pracoval na ministerstvu školství, navštívil Dvořák v roce 1980 opakovaně zahraniční odbor. Stěžoval si zejména na údajně tíživou situaci v Polsku a projevil zájem o vstup do komunistické strany: „Na toto bylo reagováno tak, že tuto věc má projednat na ZÚ ČSSR v PLR, kam v současné době kádrově patří. Při další návštěvě MŠ ČSR na podzim roku 1980 důvěrně hovořil s pramenem (TS FRANTA), kterému sdělil, že nesouhlasí se současným nástupem pravice v PLR a netajil se svým rozhořčením nad tím, jak mohou společensky kladně postavení akademičtí funkcionáři na vysokých školách v PLR a to zejména ve Wroclavi a Krakově, otevřeně i skrytě vystupovat proti vymoženostem socialismu.“¹⁵⁾

V dochovaných archivních dokumentech není uvedeno, zda Stanislav Dvořák na varšavském velvyslanectví skutečně přihlášku do KSČ podal. Každopádně začal o několik měsíců později předávat jeho pracovníkům písemné zprávy o názorech některých svých kolegů z vratislavské univerzity, s nimiž se v tomto období spřátelil: „Koncem r. 1980 se o jmenovaného začali zajímat někteří polští ped[agogičtí] pracovníci víc, než je obvyklé a získal si jejich důvěru. Veškeré poznatky, které od nich získal, písemně předával na ZÚ ČSSR ve Varšavě. V poslední době byl požádán jistým GLEICHGEWICHTEM, jestli by nemohl do ČSSR převést nějaké tiskoviny a tyto předat určené osobě. Tuto otázku ihned konzultoval se s. Kronembergem ve Varšavě, od něhož dostal konkrétní pokyny a tel. číslo na zdejší 3. odb. [X. správy SNB], na které se má ihned po příjezdu do Prahy ohlásit. Na základě toho byl se jmenovaným navázán kontakt, při kterém projevil ochotu plnit úkoly uložené v PLR a v ČSSR.“¹⁶⁾

Důvěrník StB „Lektor“

Ve čtvrtek 16. dubna 1981 nastal v životě Stanislava Dvořáka zásadní zlom. Po svém příjezdu do Prahy se pod krycím jménem „Lektor“ ohlásil na přidělené telefonní číslo a domluvil si schůzku s příslušníky StB. Podle jejich hodnocení působil na první schůzce „seriózně“ – „podrobně vysvětlil své vztahy na představitele KOR a uvedl konkrétní jména a funkce těchto osob“. Předal také několik polských samizdatových publikací a magnetofonový pásek, které měl podle dohody s Aleksandrem Gleichgewichtem odevzdat zástupcům Charty 77 – „uvedené materiály byly zanalyzovány a poté předány DVOŘÁKOVI, aby je doručil adresátu Milanu DALEROVI“. Přestože příslušníci centrály StB viděli Stanislava Dvořáka poprvé v životě, provedli na základě doporučení varšavské rezidentury „jednorázovou verbovku“. Dvořák se na této schůzce stal důvěrníkem StB pod krycím jménem „Lektor“, podepsal vlastnoručně napsané prohlášení o spolupráci a slib o mlčenlivosti. Podle záznamu požádal příslušníky StB, aby o jeho činnosti neinformovali polské bezpečnostní orgány, neboť polská opozice měla údajně „své lidi i ve složkách bezpečnosti“.¹⁷⁾

Těsně před svým návratem do Vratislavi 22. dubna 1981 se Dvořák opět sešel s příslušníky StB, aby mu předali telefonní číslo pro spojení s varšavskou rezidenturou. Důvěrník „Lektor“ informoval o výsledcích jednání se signatářem Charty 77 Milanem Dalerem,¹⁸⁾ kterému přivezl materiály od Aleksandra Gleichgewichta. Dvořák měl vyřídit Polákům, že se chartisté v současnosti snaží zjistit podrobnosti o případu mladé Češky Lenky Cvrčkové, zatčené 19. února 1981 v polské Lodži za podporu stávkujících studentů a předané československé StB.¹⁹⁾

Dvořák měl Polákům také sdělit, že vzhledem k zvýšené policejní represi nemůže žádný signatář Charty 77 přijet do sousední země. Představitelé Charty 77 údajně uvítali nabídku polské strany, která slíbila zabezpečit tisk českých samizdatů, a žádali o případnou finanční pomoc. Na schůzce bylo také dohodnuto, že se Stanislav Dvořák při další návštěvě Prahy obrátí přímo na Annu Šabatovou nebo Petrušku Šustrovou, které měly vystupovat jako zástupci Charty 77 pro spolupráci s Poláky.²⁰⁾

Bezprostředně po svém příjezdu do Vratislavi 23. dubna 1981 se Stanislav Dvořák telefonicky ohlásil varšavské rezidentuře, která zprostředkovávala jeho spojení s pražskou centrálou na polském území. V roli důvěrníka StB rozhodně nezahálel. Oznámil, že má za několik hodin odjet do Prahy jako nová spojka Jerzy Ochman, přítel Aleksandra Gleichgewichta. Dokonce navrhl vhodný postup, jak situaci vhodně využít pro upevnění své pozice: „K odjezdu spojky dojde pravděpodobně dnes v noci vlakovým spojem ‚Bohemia‘. ‚LEKTOR‘ dává ke zvážení, zda by nebylo vhodné, aby tato akce byla narušena a docílilo se tak situace, kde by byli nuceni využívat jako spojky jediné osoby ‚LEKTORA‘.“²¹⁾

Operativní hra, kterou příslušníci StB s pomocí Stanislava Dvořáka rozehráli, dostala příznačný název – akce „Červotoč“: „Jedná se o spojení KORu ve Wroclavi do ČSSR. Cílem bylo podstavit našeho spolupracovníka a přistoupit k opatření na dokumentaci této činnosti. Spolupracovník byl podstaven, má dobrou pozici jak v KORu, tak u opozice v ČSSR. Mimo konkrétního napojení spolupracovníka došlo k získání protistátních materiálů z PLR do ČSSR. K odhalení kanálu spojení z PLR do ČSSR a opačně. K odhalení předpokládaného úkrytu rozmnožovacích strojů opozice v ČSSR a dalších poznatků.“²²⁾

Na počátku července 1981 vedení X. správy SNB na jednání řídícího štábu akce „Sever“ oznámilo, že se rozhodlo „prohloubit“ Dvořákovo úkolování, cílem mělo být „jeho ofenzivnějšího využití zejména v akci ‚ČERVOTOČ‘“.²³⁾ O týden později již hlásilo, že se jedná o nejzajímavějšího tajného spolupracovníka, kterého pracovníci X. správy SNB v souvislosti s polskou krizí využívají.²⁴⁾

Agent StB „Michal“

Zatímco podle tehdy platné Směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky pomáhal důvěrník plnit pouze „dílčí úkoly státobezpečnostní povahy“, u agenta, který byl nejčastějším typem tajného spolupracovníka této složky tajné policie (rezident, agent a držitel propůjčeného bytu), se již předpokládaly dlouhodobější kontakty, systematické řízení a pravidelné schůzky.²⁵⁾

Agenturní spolupráci se Stanislavem Dvořákem navrhl 9. července 1981 operativní pracovník 3. odboru X. správy SNB npor. Jiří Maliňák, který se následně stal jeho „řídícím orgánem“.²⁶⁾

Předpokládal, že po „zavázání“ bude „Lektor“ využíván k dvěma hlavním úkolům: „ke kontrole spojení mezi čs. a polskou opozicí a odhalování kanálů, jimiž jsou mezi ČSSR a PLR dopravovány materiály antisocialistického charakteru, rozmnožovací technika a finanční pomoc pro čs. opozici“ a k „zjišťování činnosti a záměrů čs. a polské opozice v prostředí mládeže – zejména vysokoškolské“.²⁷⁾

Stanislav Dvořák podepsal vázací akt 31. července 1981 v Mladé Boleslavi, podle záznamu npor. Maliňáka se schůzka uskutečnila ve „veřejné místnosti“, tedy patrně v některé z místních restaurací. Dvořák, který si pro roli agenta StB vybral krycí jméno „Michal“, nabídku ke spolupráci údajně přijal bez zaváhání – podle zápisu z „verbovky“ doslova uvedl, „že toto považuje za svou vlasteneckou povinnost“. Na schůzce dostal nový agent několik úkolů pro nejbližší období, především měl „přesně splnit pokyny čs. opozice k navázání kontaktů či styků s dalšími osobami“.²⁸⁾

O několik dnů později obdržel Dvořák na základě schváleného návrhu svého řídícího důstojníka npor. Maliňáka pro „mimořádné plnění úkolů“ v akci „Sever“ finanční odměnu ve výši 1.500 Kčs z fondu náčelníka X. správy SNB.²⁹⁾

Před odjezdem do Polska se agent „Michal“ sešel 16. srpna 1981 s npor. Maliňákem. Na schůzce Dvořák informoval, že v minulých dnech jednal se signatáři Charty 77 o navázání systematické spolupráce s polskou opozicí. Anna Šabatová a František Lízna³⁰⁾ měli údajně zájem o zaslání dvou cyklostylů, zhotovení letáků s informacemi o pronásledování Charty 77 v minimálním počtu pět až šest tisíc kusů, finanční pomoc Chartě 77 (peníze měli Poláci zasílat filozofovi Ladislavu Hejdánkovi), výměnné pobyty, tištění textů členů VONS a signatářů Charty 77, vytvoření archivu Charty 77 v Polsku a koordinování společných protestních akcí v obou zemích. V Polsku měl Stanislav Dvořák podle instruktáže uvedené požadavky zpochybnit s odkazem na údajné rozpory mezi signatáři Charty 77: „Vykreslit charakter a morální profil jednotlivých osob a zdůraznit negativní rysy (alkoholismus, promiskuita, slabá politická a inteligenční úroveň, rozpory mezi konspirační činností a skutečností, kdy ohrozili celou akci). V této souvislosti ZPOCHYBNIT účelnost kooperace s těmito lidmi.“³¹⁾

Stanislav Dvořák se po svém návratu do Polska uvedených instrukcí patrně příliš nedržel. Dne 1. září 1981 totiž genmjr. Stárek zaslal varšavské rezidentuře naléhavou zprávu: „Žádám, aby ‚Michal‘ v současné době utlumil aktivitu, neboť v dané situaci přesáhl rámec úkolování. Jeho zaměření bude upřesněno po příjezdu do ČSSR.“³²⁾

Pokyn náčelníka X. správy SNB souvisel patrně s cestou agenta „Michala“ do Varšavy, kde navštívil ve dnech 28. až 30. srpna 1981 několik známých představitelů polské opozice. Podle vzpomínek Aleksandra Gleichgewichta, který Stanislava Dvořáka na cestě doprovázel, se ve skutečnosti jednalo pouze o několik nezávazných schůzek, kde jejich účastníci volně debatovali o případných společných akcích. Pražská centrála StB ovšem na základě Dvořákových informací hovořila nadsazeně o koordinované „nepřátelské činnosti“, kterou měla z Vratislavi řídit „Polsko-česká solidarita“. Ve vyhodnocení nechyběla dokonce ani zmínka o chystaném rozšiřování letáků „pomocí balonů, vypouštěných z území PLR“.³³⁾

Vedení X. správy SNB sice bylo na jedné straně evidentně nekoordinovaným jednáním agenta „Michala“ zaskočeno, ale poměrně rychle se rozhodlo, že bude ve slibné „operativní hře“ pokračovat. O přestávce I. celostátního sjezdu Solidarity³⁴⁾ dokonce nechalo do Československa volně odcestovat Aleksandra Gleichgewichta a nebránilo jeho setkání se signatáři Charty 77. Mladého Poláka doprovázel Stanislav Dvořák, z Vratislavi přijeli autobusem do Mladé Boleslavi, kde bydleli Dvořákovi rodiče. Gleichgewicht se poté sám vypravil do Prahy, kde se seznámil s Annou Šabatovou³⁵⁾ a jedním z tehdejších mluvčích Charty 77 Václavem Malým.³⁶⁾

Navštívil také Brno, kde přespal u Jana Šabaty a setkal se s jeho otcem Jaroslavem Šabatou. Cesta se sice neobešla bez komplikaci (v Brně byl Gleichgewicht vystaven otevřenému sledování příslušníků StB, s nimiž se dokonce dostal na nádraží do strkanice), ale výsledek byl nadmíru uspokojivý – osobní spolupráce, o kterou již několik měsíců usiloval, byla navázána.³⁷⁾

K pobytu Aleksandra Gleichgewichta v Československu byly v archivu prozatím objeveny pouze útržkovité zprávy. V dochovaném agenturním svazku není o této cestě vůbec žádná zmínka, jediným pramenem tohoto typu je pouze stručné shrnutí v podkladech X. správy SNB pro zasedání řídícího štábu akce „Sever“: „Ve dnech 17.–24. 9. 1981 uskutečnil GLEIGEWICHT spolu s naším pramenem [Stanislavem Dvořákem] cestu do ČSSR z pokynu varšavského centra s cílem projednání koordinace záměrů varšavské centrály KORu s představiteli čs. opozice. Jmenovaný uskutečnil jednání s exponenty „CH[arty 77]“ a VONSu Annou ŠABATOVOU, Janem a Jaroslavem ŠABATOU a Václavem MALÝM, kteří nabídku polské opozice přijali a dohodli konkrétní systém přepravy materiálů z PLR do ČSSR na dobu do uzavření státních hranic. Akce je dále rozpracována v součinnosti 1. a 3. odboru X. S SNB.“³⁸⁾

V archivních dokumentech z akce „Sever“ naopak nenajdeme zprávu o výběru osoby pro přebírání zpráv z Polska – signatáři Charty 77 Anna Šabatová a Václav Malý požádali bývalého vězně Jiřího Matznera. Informace o této skutečnosti se dochovala pouze ve svazku „Michal“. Matzner, který je v několika archivních dokumentech označován jako zástupce Polsko-české solidarity v Československu, ovšem již v tomto období spolupracoval obdobně jako Stanislav Dvořák se Státní bezpečností – řízen byl od června 1981 jako agent pod krycím jménem „Štěpán“ 1. odborem X. S SNB.³⁹⁾

Z dokumentů také vyplývá, že Dvořák a Matzner neměli zřejmě ani ponětí, že s tajnou policií spolupracují ve skutečnosti oba. Podle agenturní zprávy „Štěpána“ se poprvé viděli v bytě Anny Šabatové 27. září 1981,⁴⁰⁾ schůzky se také zúčastnil Václav Malý. Podruhé se setkali 26. listopadu 1981 ve vestibulu stanice metra Malostranská. Večerní schůzka trvala tři hodiny: „Po krátkém uvítání pramene [Jiřího Matznera] s druhou stranou jezdili metrem, občas vystoupili a procházeli stanice. Diskuse probíhala ve dvou částech, v první části se pramen dotazoval na situaci v PLR a na další vývoj, ve druhé části hovořil neznámý [Stanislav Dvořák] o úkolech polské a čs. opozice ve vztahu k ČSSR.“

Dvořák, který se údajně představil jako polský občan Stanislav, informoval o vratislavském „Výboru pro ČSSR“, o jehož existenci podle něho většina pracovníků Solidarity vůbec nevěděla. Skupina měla mít dva hlavní cíle své konspirativní činnosti:
„– přijímat informace o opozici v ČSSR, analyzuje je a případně rozšiřuje v PLR, tyto informace dostávají cestou, o které nehovořil. Jsou buď psané nebo přímo tištěné. Stanislav nakonec tvrdil, že část používají ve vysílání Radia Solidarita Wroclav.
– dopravovat do ČSSR materiály z PLR. Stanislav ani tento cíl neprobíral do všech podrobností, ale tvrdil, že se cesta teprve hledá.“⁴¹⁾

Státní bezpečnost setkání „Michala“ a „Štěpána“ využila k jejich prověření. Na pokyn zástupce náčelníka X. S-SNB plk. Jiřího Dvořáka byli oba agenti podrobně „vytěženi“, schůzky s jejich řídícími důstojníky byly dokonce zaznamenány na magnetofonový pásek. Srovnáním byly následně zjištěny „závažné rozpory v líčení jejich jednání jak po stránce formální, tak po stránce obsahové“. Podle závěrů npor. Maliňáka se jeden z tajných spolupracovníků nechoval „seriózně“. Důstojník StB proto navrhoval „zpravodajskou hru“ – zorganizovat vzájemnou schůzku obou agentů na takovém místě, kde by bylo možné bez jejich vědomí využít odposlouchávající techniku.⁴²⁾

Z vyhodnocení spolupráce agenta „Michala“ za rok 1981, které napsal npor. Maliňák o měsíc později, je na první pohled jasné, koho z dvojice agentů považoval za spolehlivého: „TS ‚MICHAL‘ byl ke spolupráci získán dne 31. 7. 1981 do problematiky školství a k odhalování negativního působení antisocialistických sil v ČSSR a PLR na uvedené prostředí. Úkoly, vyplývající z plánu akce ‚ČERVOTOČ‘, plnil velmi iniciativně a předal 34 zpráv, které všechny byly využity do toku informací.“⁴³⁾

Vyhlášení válečného stavu v Polsku a následné represe vedly k dočasnému přerušení kontaktů mezi disidenty z obou zemí.⁴⁴⁾ Jedním z tisíců internovaných osob byl také Aleksander Gleichgewicht. Podle podkladů X. správy SNB pro zasedání řídícího štábu akce „Sever“ 18. února 1982 se mu však po několika týdnech podařilo navázat s přáteli kontakty: „Prostřednictvím snoubenky Haliny PUCZKO udržuje spojení s osobami v ilegalitě a vypracovává koncepci další spolupráce a součinnosti mezi čs. a polskou opozicí. TS ‚MICHAL‘ udržuje rovněž spojení s A. GLEICHGEWICHT prostřednictvím jeho snoubenky. Jeho pozice v PLR je nadále velmi dobrá. Při plánované návštěvě v ČSSR TS ‚MICHAL‘ uskutečnil dle AOR kontakt se signatářkou „CH“ Annou ŠABATOVOU–UHLOVOU. Bylo zjištěno, že ‚čs. opozice‘ má dále eminentní zájem na spolupráci s polskou opozicí. Např. Anna ŠABATOVÁ požaduje analýzu vývoje situace v PLR a činnosti antisocialistických sil i PSDS za období od srpna 1980 do 13.12.1981. Nadále do PLR zasílá materiály ‚čs. opozice‘ (INFORMACE o ‚CH‘ apod.). tato činnost je pod naší agenturně–operativní kontrolou. Dle plánu byla provedena kontrola propojování kanálu prostřednictvím vlakového spojení mezi PLR a ČSSR, která potvrdila plně získané agenturní poznatky. Spojení, přeprava materiálů a ‚pomoc‘ z PLR do ČSSR má jít dle požadavku A. ŠABATOVÉ touto cestou.“⁴⁵⁾

Většina konkrétnějších informací o spolupráci Stanislava Dvořáka s tajnou policií na počátku roku 1982 pochází z agenturních záznamů, napsaných por. Benešem. Vznikly na základě jeho schůzek s agentem „Štěpánem“, který měl nadále podle původního plánu přebírat vzkazy a zásilky z Polska. V záznamu z března 1982 se dokonce dochovala ojedinělá zmínka o pochybnostech představitelů Charty 77: „Dále [Václav] MALÝ projevoval zájem o spolehlivost DVOŘÁKA. Dotazoval se pramene [Jiřího Matznera], co si o DVOŘÁKOVI myslí sám. Pramen sdělil, že se zatím nevyskytl jediný záporný činitel, a proto mu důvěřuje. MALÝ zastává podobný názor, avšak upozorňoval na zvýšenou opatrnost při jednání s DVOŘÁKEM.“⁴⁶⁾

Jak již bylo řečeno, kontakty s vratislavskou skupinou a pražskými chartisty byly opět „navázány“ v únoru 1982, kdy se Dvořák sešel v Praze s Annou Šabatovou a Václavem Malým. Údajně se dohodli, že pašování samizdatů či rozmnožovacích strojů z Polska domluví později osobně Matzner s Dvořákem.⁴⁷⁾

Oba agenti StB se 12. března 1982 setkali v bytě rodičů Stanislava Dvořáka v Mladé Boleslavi. Dvořák svému hostu popsal situaci ve Vratislavi, kde organizaci kontaktů s českými disidenty převzal dvaadvacetiletý student vratislavské univerzity a aktivista dolnoslezské Solidarity Mirosław Jasiński: „Ve Wroclawi se buduje archiv Charty 77. Dříve byl u kněze Ořechovského [!],⁴⁸⁾ nyní byl přemístěn do knihovny, která byla kdysi převezena ze Lvova [Ossolineum]. Prakticky se domnívají, že není naděje, aby někdo tyto věci našel. Pokud jde o spojení, bylo konkrétně dojednáno, že DVOŘÁK bude z PLR posílat buď informace, nebo nějaké balíčky na novou adresu – Praha 6, Bělohorská 63. Navíc byla dohodnuta změna systému spojení. Po dojití zásilky do ČSSR prověřená osoba vhodí do schránky dopis s lístkem úschovny, aby dopis přišel na určenou adresu vnitřní poštou. Souběžně s tím pramen hovořil s DVOŘÁKEM o otázkách dovozů některých věcí mimo tiskovin. Zhruba do 15. dubna [1982] by mělo dojít ke zkoušce spojení, ovšem za předpokladu, že se najde nový kontakt na Svaz železničářů tak, aby znovu byl poslán dopis, nebo balíček vlakem Bohemií přes spolehlivou osobu. Jinou formu zatím nehledají a zřejmě ani není možná.“⁴⁹⁾

Ve svazku „Michal“ se bohužel k tehdejší spolupráci Stanislava Dvořáka s tajnou policií dochovalo již poměrně málo zpráv. Podrobnější hodnocení je však opět zaznamenáno v několika podkladech vedení X. správy SNB pro řídící štáb akce „Sever“. Podle zprávy z počátku května 1982 se Poláci měli zabývat především hledáním spolehlivé cesty pro pašování. Zvažovali, že by se také nechali zapsat na letní školu slovanských studií, která se v srpnu 1982 měla konat v Brně nebo v Praze.⁵⁰⁾

Ze stejného dokumentu je zřejmé, že pro pašování chtěli využít pravidelného vlakového spojení mezi Vratislaví a Prahou: „Představitel SPČ JASIŃSKI organizuje vybudování mrtvé schránky v mezinárodním rychlíku BOHEMIA a to ve vagónech, které jsou připojovány ve Wrocławi. Tímto kanálem mají být zasílány zprávy a pokyny do ČSSR. Schránku ve vagónech, které mají v Praze 4 hodinovou čekací dobu před další jízdou, bude vybírat osoba určená čs. opozicí. Pevná data naplňování a vybírání, jakož i umístění schránky nebyla zatím zjištěna.“⁵¹⁾

Další dochovaná informace X. správy SNB o akci „Červotoč“ vznikla v červenci 1982, určena byla náměstkovi ministra vnitra genmjr. Hrušeckému. Vedení kontrarozvědky v ní opět uvádělo řadu obecných tvrzení, jednu z mála výjimek představovala informace o plánu Polsko-české solidarity založit novou „ilegální organizaci“ v Československu, který údajně schválili účastníci varšavského setkání podzemní Prozatímní koordinační komise NSZZ „Solidarita“ v květnu 1982.⁵²⁾

V létě 1982 nastala v osobním životě Stanislava Dvořáka výrazná změna. Po čtyřech letech odešel z vratislavské univerzity, neboť mu nebyl prodloužen pracovní pobyt. Dvořák v letním semestru pracoval pouze šest hodin týdně a měl pět studentů, vedení univerzity mu navíc vyčítalo, že se více nezapojil do práce na ústavu slavistiky. Po dohodě s polským ministerstvem školství přešel na Slezskou univerzitu v Katovicích, kde měl vyučovat český jazyk pro studenty prvního, druhého a čtvrtého ročníku, jeho týdenní úvazek činil v novém semestru celkem dvacet hodin.⁵³⁾

O jeho spolupráci s StB není až do ledna 1983 ve svazku takřka žádná zpráva. Podle jediné, navíc nedatované informace z místa trvalého bydliště, přijížděl z Polska přibližně jednou za dva až tři týdny: „Přijíždí sám, obvykle ve všední dny. V poslední době je navštěvován mužem ve věku asi 35 let, vyšší postavy, hovořícím česky. Uvedený muž přichází pěšky, jeho totožnost [patrně se jednalo o Jiřího Matznera] se nepodařilo zjistit.“⁵⁴⁾

Ve svazku „Michal“ je dochován pouze jediný záznam o jednání mezi československou a polskou tajnou službou, který dokládá jejich vzájemnou koordinaci při řízení Stanislava Dvořáka na polském území. Dne 12. ledna 1983 se kpt. Ladislav Doležel sešel se zástupcem náčelníka 4. správy MV PLR plk. Adamem Pietruszkou. Vedle plánované návštěvy papeže v Polsku bylo jednání věnováno agentovi „Michalovi“. Pracovník varšavské rezidentury si u polského důstojníka, který byl o rok později zatčen a odsouzen za podíl na únosu a vraždě katolického kněze Jerzyho Popieluszka, ověřoval informace a žádal o sledování Dvořáka při jeho varšavské návštěvě.⁵⁵⁾

Z citovaného dokumentu je jasné, že polská tajná policie měla o činnosti vratislavské skupiny poměrně podrobné informace. O činnosti Aleksandra Gleichgewichta, Mirosława Jasińského, Pawla Kasprzsaka a dalších osob z vratislavského opozičního prostředí se ovšem dozvěděla nejpozději již v červnu 1982, kdy od vedení československého ministerstva vnitra dostala seznam několika tisíc polských občanů se „závadovými poznatky“. Součástí tohoto seznamu byla krátká charakteristika jejich „nepřátelské činnosti“.⁵⁶⁾

Záznam z varšavského jednání naznačuje, že Dvořákovy kontakty s polskými disidenty zasahovaly také do zájmů polské tajné služby, která pro jeho sledování údajně nasadila operativní techniku (patrně odposlech telefonu). Současně je patrné, že vedení X. správy SNB nebylo v tomto období s výsledky akce „Červotoč“ příliš spokojené. Potvrzuje to rychlá výměna řídících důstojníků agenta „Michala“, jehož zprávy si u polské tajné služby ověřovalo. V pořadí druhým řídícím důstojníkem Dvořáka se na konci roku 1982 stal mjr. Jan Tecl,⁵⁷⁾ kterého ovšem již 31. ledna 1983 vystřídal zástupce náčelníka 3. odboru X. správy SNB pplk. Miroslav Lagron.⁵⁸⁾

V záznamu o předání tajného spolupracovníka je uvedeno, že se tato změna uskutečnila na základě rozkazu zástupce náčelníka X. správy SNB pplk. Jiřího Dvořáka: „Schůzka proběhla bez závad, TS přijal změnu ŘO bez výhrad.“ Lakonický popis schůzky byl také doplněn stručnou informací o rozsahu svazku „Michal“. Složka vlastnoručních zpráv agenta, které byly později – před uložením svazku do archivu – skartovány, tehdy čítala celkem 283 stran.⁵⁹⁾

Výměna řídících důstojníků však na povaze tajné spolupráce s „Michalem“, ani na rozsahu vzájemných kontaktů mezi vratislavskou skupinou a signatáři Charty 77 patrně mnoho nezměnila. Stanislav Dvořák v následujících měsících předstíral na obou stranách „kanálu“, že má nejlepší vůli přispět k rozšíření spolupráce, dokonce se verbálně zapojil do přípravy pašování materiálů přes zelenou hranici.⁶⁰⁾

Zvolená taktika slavila úspěch – s pomocí tajných spolupracovníků (Dvořáka a Matznera) měla StB kontakty mezi vratislavskými a pražskými disidenty pod kontrolou. Současně se příslušníci tajné policie snažili, aby kontakty zůstaly výhradně na neveřejné úrovni a bez hmatatelných výsledků. Zvolenému postupu napomáhala obtížná situace v Polsku, kde stále trval válečný stav. Také Charta 77 byla v tomto období ještě pod velkým tlakem, řada signatářů byla ve vězení nebo byla StB donucena k vystěhování v rámci celostátní akce příznačně nazvané „Asanace“.⁶¹⁾

Situace se poněkud změnila teprve na podzim 1983, kdy se Mirosław Jasiński s varšavskými přáteli rozhodli, že zveřejní společné prohlášení polských a československých disidentů. Měli ho podepsat především známí představitelé opozičních hnutí z obou zemí a symbolicky tímto způsobem navázat na někdejší krkonošské schůzky v roce 1978. Kurýrem, který měl zprostředkovat podpisy pod společný dokument a oživit tak v zahraničí povědomí o společném směřování signatářů Charty 77 a představitelů někdejšího opozičního výboru KSS-KOR, byl paradoxně agent StB. O převozu podpisů se dochovala svědecká výpověď Dvořáka, kterou patrně napsal se svým řídícím důstojníkem jako důkaz pro případné trestné stíhání signatářů Charty 77 Anny Šabatové a Václava Malého.⁶²⁾

Dvořák se s nimi podle výpovědi sešel 3. října 1983 v Praze, krátce před svým návratem do Polska. Převzal zde vzkazy pro Poláky – podle představ signatářů Charty 77 nemělo být společné prohlášení radikální a také ho neměli podepsat lidé z podzemní Solidarity. V Katovicích si návrh vyzvedl Mirosław Jasiński, který s Aleksandrem Gleichgewichtem následně odjel do Varšavy domluvit podpisy na polské straně. Dvořák přibližně po měsíci poté převezl získané podpisy a takřka definitivní znění prohlášení zpět do Prahy.⁶³⁾

Příprava společného prohlášení pětačtyřiceti disidentů ze dvou států sovětského bloku trvala ještě několik měsíců, zveřejněno bylo teprve 12. února 1984.⁶⁵⁾ Vzbudilo poměrně velký zájem v zahraničí a stalo se prvním viditelným úspěchem vratislavského okruhu po třech letech činnosti. Současně se také paradoxně stalo labutí písní agenta „Michala“, kterému zanedlouho vypršelo povolení k pracovnímu pobytu v Polsku.

Důvody jeho návratu do Československa nejsou zcela jasné, souvisely ovšem zcela jistě s ukončením jeho spolupráce s StB. V dokumentu, který v červnu 1984 vypracoval pplk. Lagron, byla především zdůrazněna nová situace v sousedním státě.⁶⁶⁾ Uvedená formulace naznačuje, že polská tajná služba nechtěla nadále tolerovat kontakty mezi polskými a českými disidenty. Stejný důvod – „stažení na základě žádosti polských přátel“ – je ostatně uveden ve svazku s krycím jménem „Jilemský“, který byl v roce 1989 založen po obnovení Dvořákovy spolupráce. Je ovšem také možné, že jeho stažení současně souviselo s ukončení rozsáhlé akce „Sever“, v jejímž rámci Dvořák dlouhodobě působil na polském území jako jediný tajný spolupracovník politické kontrarozvědky.⁶⁷⁾

Dalším možným důvodem byly Dvořákovy spory s pracovníky varšavského velvyslanectví, na které si dokonce písemně stěžoval pražskému ministerstvu školství. K návratu se ovšem Dvořák mohl rozhodnout sám, v tomto období měl velké osobní těžkosti. Rozpadlo se mu jeho druhé manželství, spory dokonce skončily obviněním z mravnostního deliktu.⁶⁸⁾

Když se v červnu 1984 Stanislav Dvořák vrátil do Československa, pplk. Lagron mu důrazně uložil „přerušit veškeré styky s PLR i s tzv. vnitřní opozicí“. Dvořákova spolupráce s tajnou policií se měla definitivně stát minulostí. Svazek s krycím jménem „Michal“ byl po skartování řady dokumentů, včetně všech vlastnoručních Dvořákových zpráv, uložen 31. srpna 1984 do archivu MV.⁶⁹⁾

Ideový spolupracovník StB „Jilemský“

Dopoledne 5. července 1989 přišel na služebnu SNB v Semilech pětačtyřicetiletý muž. Představil se jako bývalý agent Státní bezpečnosti a požádal o zprostředkování schůzky s pracovníky centrály tajné policie. Již ve dvě hodiny odpoledne přijeli z Hradce Králové dva pracovníci oblastního odboru StB, náčelník pplk. Jiří Chalupník a starší referent npor. Milan Veber, který na schůzce vystupoval pod krycím jménem Milan Wagner.⁷⁰⁾

Nečekaným návštěvníkem semilské služebny byl Stanislav Dvořák: „I[deový] S[polupracovník] ‚MICHAL‘ uvedl, že je bývalým spolupracovníkem čsl. Bezpečnosti, že pod jejím řízením působil v letech 1978–1984 [sic!] v PLR, kde byl ve spojení s představiteli SOLIDARITY a měl za úkol zabezpečovat spojení mezi Solidaritou a čsl. opozicí. Vzhledem k tomu, že na sklonku jeho pobytu se situace přiostřila, hrozilo jeho zatčení ze strany bezpečnostních orgánů PLR, bylo rozhodnuto o jeho návratu do ČSSR. Po návratu dostal za úkol přerušit všechny styky jak na Solidaritu, tak i na čsl. opozici. Tento úkol splnil.“⁷¹⁾

Dvořák stejně jako v roce 1981 kontaktoval příslušníky StB sám, podle svých slov nedávno dostal z Polska vzkaz, aby se spojil s pražskými signatáři Charty 77. Z dochovaných dokumentů StB nejsou bližší okolnosti zcela jasné. Podle vzpomínek Aleksandra Gleichgewichta, který od roku 1984 žil v norském exilu, se někdejší lektor češtiny ozval naopak jako první: „Dostal jsem od Dvořáka [v roce 1988] uplakaný dopis – že se vrátil z vězení, že chce utéci z pekla, které mu připravila [Státní] bezpečnost. Mám podezření, že si vymyslel ten útěk za peníze Bezpečnosti.“⁷²⁾

V záznamu z druhé schůzky Dvořáka s příslušníky StB, která se 12. července 1989 uskutečnila na jeho chalupě, je na druhou stranu uvedeno, že staronový tajný spolupracovník hovořil pouze o dvou dopisech, z dubna a května 1989. Kdo byl jejich pisatelem však není také zcela jasné, příslušný dokument byl totiž při zpřístupnění anonymizován. Z kontextu je ovšem možné usuzovat, že se jednalo patrně o někoho z Vratislavi. Na stejné schůzce, která byla věnována zejména technice spojení v případě naléhavé nutnosti, si Dvořák vybral nové krycí jméno – „Jilemský“.⁷³⁾

Do 14. prosince 1989, kdy se uskutečnila poslední schůzka, se Dvořák sešel s příslušníky StB dvaadvacetkrát, tedy průměrně jednou za týden. Ve třetině případů byla místem setkání jeho chalupa, ostatní schůzky se většinou odehrávaly v různých restauracích, barech a kavárnách. Dvacetkrát se schůzky uskutečnily v Československu, pouze poslední dvě proběhly ve Vratislavi. Státní bezpečnost na schůzkách zastupovali npor. Milan Veber nebo jeho nadřízený pplk. Jiří Chalupník, případně oba současně. V souvislosti s přípravou na vysazení ideového spolupracovníka „Jilemského“ do Polska se jednoho setkání s Dvořákem také zúčastnil náčelník 26. odboru I. správy SNB Milan Jelínek (krycí jméno Brodský).⁷⁴⁾

Podle záznamu z třetí schůzky, která se opět uskutečnila na Dvořákově chalupě, se „Jilemskému“ podařilo telefonicky dohodnout návštěvu „přátel“ ve Vratislavi. Příslušníci StB, kteří mezitím uskutečnili jeho důkladnou prověrku, se rozhodli jednat velmi rychle. Během několika dnů zajistili Dvořákovi vydání cestovního pasu a na další schůzce již domluvili okolnosti jeho cesty do Polska, která se následně uskutečnila ve dnech 23.–26.srpna 1989.⁷⁹⁾

Na základě požadavku pražské centrály rozvědky byl „Jilemský“ úkolován, aby získával „poznatky“ o taktice a plánech Solidarity a postoji nové vlády Tadeusze Mazowieckého k Sovětskému svazu a Československu. Zaměřit se měl také na kontakty s domácími disidenty: „Další taktika postupu na podporu opozičních skupin v ČSSR, konkrétní projekty a akce, kanály spojení, materiální pomoc, (tisk materiálů v PLR apod.), zapojení polské církve do podpory čsl. opozice, zejména nelegálních struktur církve v ČSSR.“⁸⁰⁾

Stanislav Dvořák ve Vratislavi bydlel u Pawla Kasprzaka, který se spolu s Aleksandrem Gleichgewichtem a Mirosławem Jasińským věnoval v první polovině osmdesátých let udržování kontaktů se signatáři Charty 77. Šéfredaktor časopisu dolnoslezské Solidarity Region pozval Dvořáka na mezinárodní festival, který se měl uskutečnit na počátku listopadu 1989. „Jilemský“ také navštívil Vratislavskou univerzitu, kde se setkal s několika svými bývalým kolegy. Po návratu předal příslušníkům StB o svém pobytu písemnou zprávu, kde se zaměřil na programové spory uvnitř Solidarity, které souvisely s ustavení nové vlády. Několik odstavců také věnoval činnosti Polsko-československé solidarity, nechyběla zde ani zmínka o schůzkách na zelené hranici: „Podle vyjádření […]⁸¹⁾, který se setkání pravidelně zúčastňuje, jsou tato setkání realizována bez jakýchkoli rušivých jevů. Pravidelně je předávána minimálně jedna krosna materiálů.“⁸²⁾

Do úvah o další směřování spolupráce s tajnou policií nečekaně zasáhly komplikace v osobním Dvořákově životě. Za několik měsíců totiž opakovaně ztratil zaměstnání. Od ledna 1988 pracoval jako vychovatel ve Výchovného ústavu mládeže v Praze 9, kde však na jaře 1989 asistoval u útěku jednoho z mladých chovanců, kterého si oblíbil a uvažoval o jeho případné adopci. Vedení ústavu s Dvořákem poté rozvázalo pracovní poměr.⁸³⁾

V září 1989 začal pracovat jako učitel na základní škole v Libštátě, záhy však byl opět propuštěn, důvodem byla skutečnost, že byl „trestán pro mravnostní delikt“. Protože se Dvořák ocitl v obtížné situaci, navrhl na schůzce 29. září 1989 svému řídícímu důstojníkovi, že by rád využil nabídku Aleksandra Gleichgewichta a trvale vycestoval do zahraničí jako spolupracovník rozvědky.⁸⁴⁾

Rozhodování urychlila návštěva „norské spojky“, s níž se 2. října 1989 Dvořák sešel v Praze. Gleichgewicht po studentovi sociologie z Osla, který přijel do v Československa na studijní pobyt, vzkazoval potěšující zprávy. V Norsku měl bez problémů získat politický azyl a zaměstnání v sekretariátu Mezinárodního helsinského výboru. Současně dostal také adresu norského velvyslanectví, kde mu bylo následně 6. října 1989 přislíbeno vyřízení formalit do konce listopadu 1989.⁸⁵⁾

Bližší okolnosti vysazení do Norska, včetně plánované doby, probral s Dvořákem na schůzce 20. října 1989 npor. Veber: „K tomu bylo řečeno tolik, že vzhledem k charakteru odchodu do zahraničí a obsahu spolupráce máme zájem, aby v zahraničí působil co nejdéle. Těžko lze nyní stanovit, jestli to bude jeden nebo deset let. Pokud se týká výjezdu, bylo jasně řečeno, že by to mělo být co nejdříve vzhledem k existující situaci, ale rozhodně zase nechceme věci uspěchat. Jako nejbližší reálný termín se jeví konec r. 1989.“⁸⁶⁾

Příslušník StB na schůzce také Dvořákovi nařídil, aby odjel na mezinárodní festival do Vratislavi, který se měl uskutečnit ve dnech 3. až 5. listopadu 1989. Pro případná vydání dostal zálohu 3.000 Kčs. Podle návrhu pplk. Jiřího Chalupníka na vyslání „Jilemského“ do Polska, se měl ideový spolupracovník zaměřit na řadu otázek související s „působením Solidarity do ČSSR“, „sympóziem Polsko-československé solidarity“, „vnitropolitickou a mezinárodní politickou situací“ a „zájmem Solidarity o osobu TS“.⁸⁷⁾

Dvořák odjel do Vratislavi vlastním autem 2. listopadu 1989, úkolován byl těsně před přechodem hranic v Náchodě. Na hraničním přechodu byl – na rozdíl od většiny ostatních českých a slovenských návštěvníků Vratislavi, kteří byli podrobeni ponižujícím a zdlouhavým osobním prohlídkám – přednostně odbaven také při svém návratu o tři dny později. V Polsku bydlel u Pawla Kasprzaka, zúčastnil se veřejné části (mezinárodního semináře i hudební přehlídky) vratislavského festivalu,⁸⁸⁾ a podle svých slov i neveřejného jednání polských organizátorů s československými exulanty a disidenty, jejichž výsledkem bylo mělo být vedle jiného také urychlené otevření kanceláře Polsko-československé solidarity ve Vratislavi.⁸⁹⁾

Dvořák dostal nabídku, aby zde pracoval do té doby, než se připraví jeho bezpečný odchod do Norska. Nastoupit měl co nejdříve, proto byl jeho příjezd naplánován již na 20. listopadu 1989. Údajně měl zatím překládat příspěvky ze semináře, které měly vyjít ve sborníku.⁹⁰⁾

Příslušníci StB s novým řešením souhlasili a urychleně zajistili Dvořákův výjezd. Protože byl krátce před tím okraden svým někdejším oblíbencem z výchovného ústavu, dostal od příslušníků StB pro první období pobytu ve Vratislavi celkem 5.000 Kčs a 500 DM. Před odjezdem do Polska byl také proškolen o „bezpečnostních aspektech spolupráce“: „Závěrem byl JILEMSKÝ důrazně upozorněn, aby za žádných okolností nepřiznal své skutečné poslání a spolupráci s čs. rozvědkou.“⁹¹⁾

Když Dvořák 15. listopadu 1989 překračoval státní hranici, patrně vůbec netušil, že nová životní etapa je ve skutečnosti již takřka u konce. O týden později potlačily v Praze zásahové jednotky studentskou demonstraci a během následujících týdnů se komunistický režim začal pod tlakem masových demonstrací rozkládat. O závěru tajné spolupráce „Jilemského“ s StB je bohužel zachováno pouze několik stran dokumentů. Podle nich Dvořák po příjezdu do Vratislavi pracoval v kanceláři Polsko-československé solidarity a uvažovalo se o jeho zaměstnání na zahraničním odboru vojvodského sekretariátu Solidarity. Dvakrát za ním přijeli do Polska příslušníci StB. Poprvé se schůzka uskutečnila 23. listopadu 1989 ve vratislavské kavárně Ekonom. Druhá – a patrně také vůbec poslední – schůzka se v Polsku podle dochovaného přehledu uskutečnila 14. prosince 1989 také v jedné z vratislavských kaváren. Záznam o tomto jednání, stejně jako návrh na uložení svazku, již mezi zpřístupněnými dokumenty není, formálně byla spolupráce patrně ukončena až v roce 1990 v souvislosti se změnou zaměření tajné služby.⁹²⁾

Není jasné, zda na zmíněné poslední schůzce nedostal od příslušníků StB – obdobně jako v roce 1984 – příkaz vrátit se do Československa a zpřetrhat všechny kontakty s Polskem.. Podle vzpomínek představitelů Polsko-československé solidarity se každopádně Dvořák z Vratislavi vytratil někdy na počátku 1990. Patrně tušil, že by zde po případném prozrazení jeho skutečné role nebyl nadále vítaným hostem. Svědčí o tom výmluvná slova Aleksandera Gleichgewichta, pronesená po prostudování stovek stránek, které se o spolupráci Dvořáka se Státní bezpečností dochovaly v archivu: „Morální ocenění jeho činnosti může být pouze jediné. Byl to obyčejný Jidáš, který donášel za peníze.“⁹³⁾

Závěrem

Státní bezpečnost používala proti domácím oponentů kombinaci různých represivních přístupů. Od šedesátých let dávala přednost „rozkladu“ jednotlivců před otevřeným násilím, které naopak převažovalo v prvních letech komunistického režimu. V případě zjištěných zahraničních kontaktů se zaměřila na jejich zprostředkovatele: odebrala vytipované osobě pas a znemožnila jí tak cestovat. Pokud ona osoba nadále pokračovala v opozičních aktivitách, následovaly další represivní kroky, které často vyvrcholily nuceným odchodem do zahraničí nebo uvězněním. Některé zprostředkovatele se tajná policie ovšem snažila získat ke spolupráci. Slovenský student pražské Filmové a televizní fakulty Tomáš Petřivý, který domluvil setkání signatářů Charty 77 a členů polského KOR v Krkonoších, byl v září 1978 podroben vyčerpávajícím výslechům, při nichž dostal nabídku spolupracovat. Protože odmítl a kauzu popsal v samizdatové zprávě, příslušníci StB splnili výhružky – Petřivý byl nejdříve vyloučen ze studií, poté povolán na základní vojenskou službu a nakonec byl uvězněn. V květnu 1986 byl ve svém bratislavském bytě nalezen mrtev, patrně se předávkoval léky.⁹⁴⁾

V jiných případech se nabídka příslušníků tajné policie setkala naopak s úspěchem. Například „spojka“ signatářů Charty 77 s gdaňským opozičním prostředím a redaktorka samizdatového českého čtvrtletníku Solidarność Milada Langerová, která se stýkala s řadou známých disidentů, nabídku akceptovala a spolupracovala v letech 1983–1986 se Státní bezpečností pod krycím jménem „Ája“.⁹⁵⁾

Zvláštním případem je v tomto kontextu tajná spolupráce Stanislava Dvořáka, který naopak přišel na počátku osmdesátých let sám za Státní bezpečností. Z jejího pohledu se jednalo o vítanou nabídku, neboť jeho prostřednictvím mohla několik let vztahy polských a československých disidentů výrazně ovlivňovat. Tajná spolupráce s agentem „Michalem“, na které se vedle pražské centrály kontrarozvědky StB podílela také varšavská rezidentura, ovšem přinesla i jeden neplánovaný efekt. Poněkud nadsazeně o něm po letech hovořil jeden z hlavních představitelů Polsko-československé solidarity Mirosław Jasiński: „Je to skutečně ironie osudu, že člověk, který nás zradil, umožnil, že jsme se mohli poznat a dělat společně. V letech 1982-1983 byla jeho pomoc velmi vydatná.“⁹⁶⁾

Dvořákova druhá fáze tajné spolupráce s StB naopak již mnoho informací jeho řídícím důstojníkům nepřinesla. V druhé polovině osmdesátých let totiž dokázali disidenti z obou socialistických států uskutečnit mnoho společných akcí, do nichž se postupně zapojila řada nových lidí. Na zelené hranici se uskutečnilo mnoho osobních schůzek, na jedné z nich bylo v červenci 1987 ohlášeno vytvoření Kruhu přátel Polsko-československé solidarity. Od června 1989 začali členové vratislavské skupiny připravovat v nových podmínkách mezinárodní seminář a přehlídku nezávislé československé kultury ve Vratislavi, kterých se zúčastnilo několik tisíc osob z Československa i z exilu. Státní bezpečnost již nebyla v tomto období schopna vzájemným kontaktům efektivně bránit a obnovení spolupráce s Dvořákem na jejích možnostech mnoho nezměnilo. Krátce po jeho odjezdu do Polska navíc období komunistického režimu v Československu překvapivě rychle skončilo a o pokračování spolupráce v nových podmínkách již neměla tajná služba patrně zájem.

Poznámky:

1) První schůzka se symbolicky uskutečnila v srpnu 1978 u příležitosti 10. výročí okupace Československa. O měsíc později se podařilo setkání zopakovat na krkonošské Cestě československo-polského přátelství, na niž v tomto období měli českoslovenští a polští občané volný přístup. Třetí naplánovaná schůzka na stejném místě v říjnu 1978 však již byla zásahem příslušníků tajné policie a pohraniční stráže obou států znemožněna. Blíže k tématu a dosavadní literatuře BLAŽEK, Petr: Setkání představitelů československé a polské opozice na státních hranicích 1978-1989, In: HRODEK, Dominik (ed.): Česká a polská historická tradice a její vztah k současnosti. Pardubická konference (18.-20. duben 2002) . FF UK, Praha 2003, s. 177-209.

2) BLAŽEK, Petr: Solidarita se Solidaritou: Opoziční hnutí v Československu a vyhlášení polského „válečného stavu“ v prosinci 1981, In: DĄBROWSKI, Dariusz (ed.): Od rywalizacji do współpracy. Relacje polsko-czeskie w badaniach młodych historików z Polski i Republiki Czeskiej. Kolegium Europy Wschodniej, Wrocław 2003, s. 245-265; KELLER, Petr: Odraz československo-polských vztahů v aktech Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), In: Tamtéž, s. 219-251; MAJEWSKI, Grzegorz: Karkonosze, miesce spotkań i akcji opozycji polsko-czechosłowackiej (1978-1988), In: Rocznik Jeleniogórski, č. 36 (2004), s. 25-36; BLAŽEK, Petr – MAJEWSKI, Grzegorz: Granica Przyjaźni, In: Karta, č. 45 (2005), s. 118-136.

3) Kruh přátel Polsko-československé solidarity, In: Informace o Chartě 77, samizdat, roč. 10, č. 10 (1987), s. 19-20. Jak například dokládají archivní dokumenty StB, používali mladí Poláci z Vratislavi název „Polsko-česká solidarita“ (Solidarność Polsko-Czeska) již v roce 1981. Podle vzpomínek Aleksandra Gleigewichta to ovšem nebyl žádný „oficiální“ název, malá skupinka přátel si tak říkala pouze mezi sebou. Teprve v druhé polovině osmdesátých let se postupně ustálil název „Polsko-československá solidarita“ (Solidarności Polsko-Czechosłowacka), od rozpadu Československa v roce 1992 je používán název „Polsko-česko-slovenská solidarita“ (Solidarność Polsko-Czecho-Słowacka). Srov. SKILLING, Harold Gordon: Charta 77 – pohled ze zahraničí, In: PREČAN, Vilém (ed.): Charta 77 1977-1989. Od morální k demokratické revoluci. Dokumentace. Scheinfeld-Schwarzenberg – Bratislava 1990, s. 193-195; KENNEY, Padraic: A Carneval of Revolution: Central Europe 1989. Princeton University Press, Princeton – Oxford 2002; MAJEWSKI, Grzegorz: Solidarność Polsko-Czechosłowacka 1981-1989, In: Dolny Śląsk, č. 10 (2002), Wrocław, s. 157-169.

4) BLAŽEK, Petr: Sejdeme se – zatím – v Polsku. Vratislavský festival 3.-5. listopadu 1989. In: TARAJŁO-LIPOWSKA, Zofia – MALICKI, Jarosław (eds.): Wrocław w Czechach – Czesi we Wrocławiu. Literatura – język – kultura. Uniwersytet Wrocławski. Wrocław 2003, s. 371-389.

5) V elektronické ani tištěné verzi „oficiálním“ seznamu spolupracovníků StB, zveřejněném 20.3.2003 ministerstvem vnitra, není spolupráce Stanislava Dvořáka s kontrarozvědkou StB uvedena. Na základě žádosti byla autorovi této studie přesto zpřístupněna kopie jeho osobního svazku (arch. č. 749807). Podle tohoto souboru dokumentů a dopisu zástupce ředitele Odboru archivní a spisové služby MV Pavla Brunnhofera ze 12.9.2003, v němž autorovi sdělil, že je Stanislav Dvořák (narozený 28.6.1944) evidován jako „spolupracovník bezpečnostní složky“ ve smyslu zákona č. 107/2002 Sb., je možné rekonstruovat příslušný řádek v registračním protokolu: Stanislav Dvořák, datum narození: 28.6.1944, druh svazku: D[ůvěrník], reg. č.: 21358, krycí jméno: „Lektor“, registrováno: 23.4.1981, útvar: X. S–SNB 3. odb. 1. odd., převedeno 1: A[gent], 6.8.1981 (vázací akt 31.7.1981), krycí jméno: „Michal“, archivováno: 28.8.1984, archivní číslo: 749807. V „oficiálním“ seznamu spolupracovníků StB je Stanislav Dvořák uveden pouze jako „ideový spolupracovník“ I. S-SNB (rozvědky StB): reg. č. 49709, datum evidence: 22.8.1989, název svazku (krycí jméno): „Jilemský“, příjmení a jméno: Stanislav Dvořák (Smrtka), datum narození: 28.6.1944, kategorie spolupráce: I[deový]S[spolupracovník], příslušný odbor: 90 (Oblastní odbor I. S-SNB Hradec Králové), datum uložení do archivu: 15.2.1990 (v seznamu chybně uveden rok 1989), archivní číslo: A-4906. Rovněž kopie tohoto osobního svazku byla autorovi studie z velké části zpřístupněna. Většina dokumentů z obou svazků sice byla již v osmdesátých letech skartována (několik stran navíc odmítl zpřístupnit Úřad pro zahraniční styky a informace, tedy současná česká civilní rozvědka, která je držitelem archivních fondů komunistické rozvědky), na druhou stranu se dochovala rozsáhlá kolekce dokumentů z provenience X. S-SNB k akci „Sever“, v jejímž rámci federální ministerstvo vnitra v letech 1981 až 1984 monitorovalo a usměrňovalo polskou krizi. Je v ní řada dokumentů o vývoji akce „Červotoč“, v jejímž rámci StB pomocí Stanislava Dvořáka kontrolovala a odhalovala v letech 1981-1984 kontakty mezi disidenty z Polska a Československa. Za poskytnuté informace a vysvětlení vděčím několika někdejším českým a polským disidentům, především Anně Šabatové, Václavu Malému, Aleksandru Gleichgewichtovi a Mirosławu Jasińskému. O spolupráci Dvořáka s tajnou policií vyšel doposud pouze stručný článek. Srov. GUZICKI, Artur: Zaginiony judasz, In: Ozon, No 12 (2006), s. ?.

6) Podle Organizačního řádu správy kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli, vydaného 21. listopadu 1980 federálním ministrem vnitra Jaromírem Obzinou, měl 3. odbor X. správy SNB plnit následující úkoly: „a) vyhledává, odhaluje a dokumentuje protistátní činnost osob v oblasti školství, zahraničních studentů a sportu; b) provádí kontrarozvědnou ochranu mládeže a vybraných vojenských osob před negativními vlivy vnitřních a zahraničních nepřátel; c) zabezpečuje kontrarozvědná opatření k zamezení vlivu nepřátelských ideologií a u vymezených zahraničních reakčních mládežnických organizací.“ ŽÁČEK, Pavel: Přísně tajné! Státní bezpečnost za normalizace. Vybrané směrnice a metodické pokyny politické policie z let 1978-1989. Votobia, Praha 2001, s. 206. K organizační struktuře StB srov. ŽÁČEK, Pavel: Nástroj triedneho štátu. Organizácia ministerstiev vnútra a bezpečnostných zborov 1953-1990. Ústav Pamäti národa, Bratislava 2005.

7) Činnost rezidentury FMV v tomto období upravovala vnitřní norma z roku 1969 – Statut rezidentur Hlavní správy kontrarozvědky v socialistických zemích.

8) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Zpráva od představitele FMV rezidentury čs. kontrarozvědky v PLR pplk. Chudého, Varšava 3.3.1981.

9) Miloň Wartalský (1933) byl 15.11.1955 přijat do služeb ministerstva vnitra. Od 3.4.1957 člen KSČ. V roce 1966 maturoval na střední škole pro pracující. V období služebního poměru příslušníka SNB zastával různé funkce. Začínal jako referent KS SNB v Ostravě, v roce 1957 krátce u I. správy MV (rozvědka StB), podle záznamu v personálním spise se neosvědčil. V letech 1966–1971 studoval dálkově na PF UK v Praze, odvolán ze závažných zdravotních důvodů. V období vrcholící „normalizace“ jmenován do funkce náčelníka oddělení StB v Ostravě, o rok později (1971) se stal zástupcem náčelníka 1. odboru S-StB Ostrava (od 1.2.1971 mu byla udělena hodnost majora). Přesně po devatenácti letech služby byl převelen do Prahy, kde několik let zastával funkci zástupce náčelníka 3. odboru (v roce 1977 změněn na 2. odbor se stejnou „problematikou“ – ZÚ SRN a Rakouska) II. správy FMV (Správa kontrarozvědky pro boj s vnějším protivníkem). V této funkci řídil tajného spolupracovníka s krycím jménem Werner. Od 1.3.1979 působil jako náčelník zmíněného odboru, o dva měsíce později byl povýšen do hodnosti podplukovníka. V roce 1981 byl pplk. Wartalský převeden do činné zálohy, v následujících několika letech působil jako zástupce FMV v Polsku, v legalizované funkci I. velvyslaneckého tajemníka ZÚ Varšava. Od počátku roku 1986 pověřen (a od 1.9.1986 ustanoven) náčelníkem 3. odboru II. správy SNB („problematika“ ZÚ Velká Británie a Francie). Osobně řídil hlavní zpravodajské hry odboru (akce „Moře“, „Sever“ a „Dita“). Od 1.5.1988 jmenován náčelníkem 1. odboru II. správy SNB („problematika“ ZÚ Severní a Jižní Ameriky). Služební poměr Miloň Wartalský ukončil 28. února 1990 svým odchodem do důchodu. V období, kdy jako „představitel FMV“ působil v Polsku, obdržel finanční odměnu 2.500 Kčs za akci „Bambus“. Opakovaně byl vyznamenán: v roce 1963 získal medaili Za službu vlasti, 1968 medaili Za zásluhy o obranu vlasti, 1975 medaili 30 let SNB, 1978 vyznamenání Za upevňování přátelství III. stupně, 1980 Čestný odznak SNB, 1983 Medaili SNB, 1968 Čestný odznak za ochranu státních hranic ČSSR 1968, 1974 vyznamenání Za zaslugi w ochronie granic PLR a v roce 1988 vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.

10) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Zpráva od představitele FMV rezidentury čs. kontrarozvědky v PLR pplk. Wartalského z 13.4.1981.

11) Tamtéž, Zpráva od představitele FMV rezidentury čs. kontrarozvědky v PLR pplk. Wartalského z 14.4.1981.

12) Tamtéž, Vlastní životopis Stanislava Dvořáka.

13) Tamtéž, Prověrka k osobě Stanislava Dvořáka.

14) Tamtéž, Vlastní životopis Stanislava Dvořáka.

15) Tamtéž, Prověrka k osobě Stanislava Dvořáka.

16) Tamtéž, Návrh npor. Maliňáka na založení svazku D „LEKTOR“.

17) Tamtéž, Zpráva náčelníka X. správy SNB genmjr. Vladimíra Stárka představitelům FMV ve Varšavě, 24.4.1981.

18) Milan Daler (1957) byl jako signatář Charty 77 rozpracováván StB (2 oddělením 2b odboru S-StB Praha) v akci „Kovář“ (v letech 1978-1982). V dochovaném osobním svazku jsou ke kontaktům s polskou opozicí pouze sporadické obecné zmínky, přesto je zřejmé, že byly jedním z hlavních důvodů tlaku tajné policie na Milana Dalera, aby se v rámci akce „Asanace“ vystěhoval do zahraničí. Například 13. dubna 1982 npor. Václav Duchač napsal v záznamu o „zpravodajském pohovoru“ následující pasáž: „Pohovor byl proveden jednak na základě jeho rozhodnutí vystěhovat se z ČSSR a jednak na základě poznatku o jeho stycích do PLR na některé osoby, které byly aktivní v činnosti SOLIDARITY. DALER řekl, že se chce vystěhovat z ČSSR i se svou ženou do Rakouska. (…) V další části popřel to, že by měl nějaké kontakty se členy polské SOLIDARITY, alespoň ty, o kterých by věděl.“ Do Rakouska se Milan Daler vystěhoval 12. září 1982. AMV, Osobní svazek, arch. č. 688253, Záznam npor. Duchače o rozhovoru s Milanem Dalerem, Praha 13.4.1982.

19) Studentka gymnázia Lenka Cvrčková v Polsku vystupovala pod pseudonymem Linda Winsch. Po předání do Československa strávila ve vyšetřovací vazbě několik měsíců. Po propuštění byla v akci „Brouk“ rozpracovávána StB. V roce 1983 se vystěhovala do Rakouska. Blíže k této kauze BLAŽEK, Petr: Kauza Skupiny revoluční akce. Letáková kampaň na podporu polské Solidarity ve světle svazkové agendy StB, In: KÁRNÍK, Zdeněk – KOPEČEK, Michal (eds.): Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu, sv. IV., ÚSD AV ČR – Dokořán, Praha 2005, s. 210-211.

20) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Zpráva náčelníka X. S-SNB genmjr. Vladimíra Stárka představitelům FMV ve Varšavě, 24.4.1981.

21) Zda do Prahy Jerzy Ochman v tomto období odjel, není z dochovaných dokumentů jasné. AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Zpráva od představitele FMV rezidentury v PLR AIPKO X. správy SNB, 24.4.1981.

22) AMV, f. X. S-SNB, Akce Sever, Informace X. správy SNB o akci „SEVER“ zaslaná náměstku ministra vnitra ČSSR genmjr. JUDr. Vladimíru Hrušeckému, 30.6.1981.

23) AMV, f. X. S-SNB, Akce Sever, Zápis z porady štábu akce SEVER 2.7.1981, vypracoval zástupce náčelníka AIPKO X. S-SNB pplk. Zdeněk Lázna.

24) Srov. příloha, dok. č. 1.

25) Blíže ŽÁČEK, Pavel: Přísně tajné! , s. 27-51.

26) Jiří Maliňák (1951) vstoupil do KSČ 26.4.1971. V roce 1976 ukončil studium na Filozofické fakultě Kyjevské státní univerzity. Dne 1.9.1977 přijat do služeb ministerstva vnitra a ustanoven do funkce staršího referenta samostatného oddělení X. S-FMV. Od 1.10.1977 ve stejné funkci na 3. odd. 4. odboru X. S-FMV a od 1.11.1978 na 2. odd. 3. odb. X. S-FMV. V roce 1980 úspěšně vykonal důstojnické zkoušky na VŠ SNB. Od 1.4.1982 starší referent specialista 1. odd. 3. odb. X. S-SNB. Dne 1.3.1983 přemístěn na HV KSČ FMV jako politický pracovník. Dne 1.2.1984 zahájil externí vědeckou aspiranturu na VŠ SNB. Od 1.11.1988 se stal uvolněným předsedou CÚV KSČ ideologického oddělení HV KSČ na FMV. Dne 15.12.1988 přemístěn na II. S-SNB, zpočátku pracoval jako starší referent specialista 1. odd. 12. odb., od 15.1.1989 ve stejné funkci na 2. odd. analytického odboru. Dne 23.6.1990 byl propuštěn ze služebního poměru, podle vyjádření občanské komise nezpůsobilý k výkonu služby v SNB.

27) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Návrh npor. Maliňáka na získání Stanislava Dvořáka ke spolupráci, Praha 9.7.1981.

28) Tamtéž, Zpráva npor. Jiřího Maliňáka o získání Stanislava Dvořáka ke spolupráci, 3.8.1981.

29) Tamtéž, Návrh npor. Maliňáka na udělení finanční odměny TS „MICHAL“ č. sv. 21358.

30) Dne 4. srpna 1981 informoval na zasedání štábu akce „Sever“ náčelník X. správy SNB genmjr. Stárek o připravovaném zatčení („realizace“) římskokatolického kněze a signatáře Charty 77 Františka Lízny. AMV, f. X. S-SNB, inv. j. 1037, Zápis z porady štábu akce SEVER 4.8.1981.

31) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Instruktáž, 16.8.1981.

32) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Žádost náčelníka X. správy SNB o předání zprávy varšavské rezidentuře, 1.9.1981.

33) Srov. příloha, dok. č. 3; Rozhovor s Aleksandrem Gleichgewichtem, Vratislav 5.11.2004.

34) Na prvním zasedání sjezdu bylo 8. září 1981 schváleno proslulé Provolání k lidem práce východní Evropy, jehož autorem byl jeden z někdejších účastníků krkonošských schůzek se signatáři Charty 77 Jan Lityński.

35) Anna Šabatová (1951, dcera Jaroslava Šabaty) byla v roce 1971 jako studentka filozofie zatčena v souvislosti s účastí na letákové kampani při příležitosti voleb. Odsouzena na 3 roky odnětí svobody. Patřila mezi první signatáře Charty 77, v roce 1978 spoluzakladatelka VONS. V letech 1979-1984, kdy byl její manžel Petr Uhl uvězněn, vydávala samizdatový časopis Informace o Chartě 77. V době od 7. ledna 1986 do 6. ledna 1987 byla mluvčí Charty 77. V současnosti zástupkyně veřejného ochránce práv – ombudsmana.

36) Václav Malý (1950) byl v roce 1976 vysvěcen na kněze. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později spoluzakládal VONS. V lednu 1979 zbaven státního souhlasu k výkonu činnosti duchovního, pracoval do roku 1989 jako topič a lampář. Od 13. ledna 1981 do 7. ledna 1982 byl mluvčím Charty 77. V roce 1988 spoluzakladatel Československého helsinského výboru, v roce 1989 spoluzakladatel OF. Od roku 1997 světící biskup pražský. V letech 1981-1989 rozpracováván X. S-SNB v akci „Člen“. Dne 18.12.1981 byl spolu s několika dalšími uveden v seznamu osob, jejichž zatčení vedení 5. odboru X. S-SNB plánovalo na první pololetí roku 1982: „akce ‚ČLEN‘ – osobní svazek č. 20910 – objekt Václav MALÝ, řím. kat. duchovní bez státního souhlasu, mluvčí Ch–77 a člen VONSu, který přes veškerá opatření páchá trestnou činnost dle § 98 tr. zákona [‚podvracení republiky‘].“ AMV, Informace náčelníka 5. odb. X. S-SNB pplk. Josefa Sámka o předpokládané „realizaci akcí“ v 1. pololetí roku 1982.

37) Rozhovor s Aleksandrem Gleichgewichtem, Vratislav 5.11.2004.

38) AMV, fond X. S-SNB, inv. jedn. 1038. Ve stejné době vyslal 4. odbor X. S-SNB do Varšavy v rámci akce „Sádra“ agentku Lídii (Lýdii) Štěpanovnu Jazykovou (31.12.1933), krycí jméno „Xenie“ (reg. č. sv. 22252): „V souladu s plánovanými opatřeními byl realizován výjezd TS XENIE, kde navázala kontakt s představiteli Solidarity CZAPUTOWICZEM a LITYNSKÝM. Z jednání vyplynulo, že opozice PLR nemá stabilní spojení do ČSSR. V této souvislosti se zajímali o možnost vytvořit v ČSSR Výbor pro spojení a informaci o PLR. Vytvořením uvedeného výboru sledují možnost trvalého a oficiálního spojení do ČSSR včetně zveřejňování v ČSSR svých názorů. Tyto snahy kontrarevolučních elementů v PLR ve vztahu k ČSSR jsou v různých modifikovaných podobách zjišťovány i v akcích ČERVOTOČ, MARO a TS KAREL.“ AMV, fond X. S-SNB, inv. jedn. 1038. Informace náčelníka 4. odb. X. S SNB mjr. Josefa Nevečeřala o plnění plánu akce „SEVER“. Praha 30.9.1981.

39) Jiří Matzner (1.8.1944) byl 3. oddělením 1. odboru X. Správy FMV registrován 27.1.1981 jako kandidát tajné spolupráce pod krycím jménem „Štěpán“, 29.6.1981 převeden do kategorie agent. V tomto období byl řízen por. Benešem, operativním pracovníkem 1. oddělení 3. odboru X. S SNB. Svazek (reg. č. 20862) byl později předán 3. oddělení 10. odboru II. správy FMV. Na konci osmdesátých let působil jako tajemník opoziční Demokratické iniciativy. Jeho spolupráce s StB byla odhalena teprve v roce 1990 spoluzakladatelem Demokratické iniciativy a poslancem Emanuelem Mandlerem, který získal neoficiální informace od náměstka ministra vnitra Jana Rumla. Srov. MANDLER, Emanuel: Škodolibé úsměvy svobody z let 1955 až 1992. Praha 2005, s. 164-166.

40) O den později, 28. září 1981, se Stanislav Dvořák sešel se svým řídícím důstojníkem, schůzka se uskutečnila poprvé v konspiračním bytě s krycím názvem „Oko“. AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Záznam npor. Maliňáka o zavedení TS MICHAL – č. sv. 21 358 do KB „OKO“.

41) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Záznam ze schůzky por. Beneše s TS „Štěpán“ č. 29/81, Praha 30.11.1981; Tamtéž, Vytěžení magnetofonového záznamu ze schůzky s TS „Štěpán“.

42) Tamtéž, Úřední záznam npor. Maliňáka, Praha 4.12.1981.

43) Tamtéž, TS „MICHAL“ – č. sv. 21 358 vyhodnocení spolupráce za rok 1981, Praha 6.1.1982.

44) K ohlasům a důsledkům vyhlášení válečného stavu v Polsku na opozici v Československu blíže BLAŽEK, Petr: Solidarita se Solidaritou…, s. 245-265. Od prosince 1981 byl také výrazně omezen cestovní ruch, počet turistů v obou směrech následně poklesl ve srovnání s předchozím obdobím takřka na čtvrtinu (srov. tab. č. 1, 2). Teprve od počátku roku 1983 se situace postupně zlepšovala, přesto až do počátku devadesátých let platilo pro drtivou většinu občanů, kteří chtěli vyjet do sousedního státu v rámci individuálního cestovního ruchu, že museli získat buď písemné potvrzení o služební cestě nebo pozvání. Příznačné je, že tyto podmínky vymezila teprve mezivládní dohoda o spolupráci v oblasti cestovního ruchu, kterou předsednictvo ÚV KSČ schválilo až 5. února 1986. Národní archiv, f. 02/1, arch. j. 149, sv. 161, bod 14, Sjednání dohody mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Polské lidové republiky o spolupráci v oblasti cestovního ruchu.

45) AMV, f. X. S-SNB, inv. j. č. 1037, Podklady pro poradu štábu akce SEVER 18.2.1982.

46) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Záznam ze schůzky por. Beneše s TS „Štěpán“, Praha 4.3.1982.

47) Tamtéž, Záznam por. Beneše ze schůzky s TS „Štěpán“ č. 20/82, Praha 5.3.1982.

48) Správně Stanisław Orzechowski (1939).

49) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Záznam ze schůzky por. Beneše s TS „Štěpán“ č. 24/82, Praha 22.3.1982. Novým porovnání zpráv obou tajných spolupracovníků se na konci března 1982 uskutečnila opět jejich prověrka. Řídící důstojník agenta „Štěpána“ následně konstatoval: „Vzhledem k tomu, že po porovnání A[genturních]Z[práv] od T[ajného]S[spolupracovníka] MICHAL (3. odbor, zde) nebylo shledáno rozporů a TS v poslední době předává přesné informace, pokládám tuto AZ za pravdivou.“ AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Záznam ze schůzky por. Beneše s TS „Štěpán“ č. 26/82, Praha 1.4.1982.

50) Podle této zprávy se měli na školu zapsat Błażej Torański a Stanisław Bereś. Mirosław Jasiński se k nim měl připojit těsně před odjezdem. AMV, f. X. S-SNB, inv. j. č. 1037, Podklady pro poradu štábu akce SEVER 6.5.1982.

51) AMV, f. X. S-SNB, inv. j. č. 1037, Podklady pro poradu štábu akce SEVER 6.5.1982.

52) Srov. příloha, dok. č. 4.

53) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Šifrovka ze ZÚ Varšava ve věci Stanislava Dvořáka, Varšava 6.2.1984. Dvořák vystřídal na Slezské univerzitě v Katovicích na pozici lektora češtiny někdejšího vysokoškolského učitele z Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové Petra Posledního, který zde učil od roku 1980. Poslední byl 1. oddělením 3. odboru X. správy SNB (tedy stejným oddělením, jehož pracovníci řídili Dvořáka jako agenta) evidován 23. ledna 1981 jako kandidát tajné spolupráce pod krycím jménem „Slavista“. Na schůzce 29. prosince 1982 byl podle dochovaného záznamu pracovníka varšavské rezidentury kpt. Ladislava Doležala získán pro tajnou spolupráci se Státní bezpečností. Agent s krycím jménem „Čapek“, který se v roce 1984 po sňatku s polskou občankou vystěhoval do Polska, byl až do roku 1989 úkolován zejména k polským bohemistům (Jacek Baluch, Andrzej Jagodziński). Podle dochovaného vyhodnocení o spolupráci za rok 1988 se v tomto období scházel se svým dalším řídícím důstojníkem plk. Vladimírem Válkem v krakovském konspirační bytě, krycí jméno „Krakov“. AMV, Osobní svazek, arch. č. 1001485. V pamětech Petra Posledního, který dnes učí na FF UK v Praze a na univerzitě v Hradci Králové, není o spolupráci s tajnou policií žádná zmínka. Srov. POSLEDNÍ, Petr: Krok ze stínu. Setkání s polskou kulturou. Gaudeamus, Hradec Králové 2002, 161 s.

54) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Informace o Stanislavu Smrtkovi a Stanislavu Dvořákovi, nedatováno. Aleksander Gleichgewicht a Mirosław Jasiński po letech vzpomínali, že nikdy v první polovině osmdesátých let nebyli při výslechu dotazováni příslušníky tajné policie na kontakty s Chartou 77. V archivu IPN se doposud nepodařilo o popisovaných událostech příslušné dokumenty najít.

55) Srov. příloha, dok. č. 5.

56) AMV, f. X. S-SNB, inv. j. 1038, Návrh na ukončení akce SEVER a uložení materiálů do archivu, 29.6.1984.

57) Pplk. Jan Tecl (1941) vstoupil do služeb ministerstva vnitra 15.10.1962 po absolvování základní vojenské služby. V následujícím roce absolvoval tříměsíční kurz MV. Dne 8.3.1963 se stal členem KSČ. Od 1.2.1964 pracoval jako referent 10. odd. 2a odb. KS MV Praha. V roce 1970 absolvoval pětiměsíční dálkový kurz, obor StB kontrarozvědný SOŠ SNB. Od 15.4.1969 ustanoven do funkce referent 1. odd. 4. odb. S-StB Praha, od 15.3.1971 přemístěn na II. S-FMV, kde působil na pozici staršího referenta 1. odd. 1. odb. II. S-FMV. Po krátkém působení na KS SNB Praha se 1.10.1974 vrátil na centrálu kontrarozvědky, kde působil v různých operativních funkcích. Dne 1.9.1978 povolán k dennímu studiu na Fakultě StB VŠ SNB, kterou absolvoval v roce 1980. Od 1.8.1980 pracoval jako starší referent 1. odd. 4. odb. X. S-SNB v hodnosti majora. Od 15.2.1982 do 1.9.1982 působil jako starší referent 1. odd. 3. odb. X. S-SNB, od 1.9.1988 jako starší referent specialista 1. odd. 11. odb. II. S-SNB. Dne 1.9.1989 povýšen do hodnosti podplukovníka. Dne 25.6.1990 propuštěn ze služebního poměru, podle vyjádření občanské komise nezpůsobilý k výkonu služby v SNB. Nositel řady medailí a vyznamenání.

58) Pplk. Miroslav Lagron (1933) se 3.2.1953 stal členem KSČ. V roce 1950 ukončil dvouletou obchodní školu. Do služeb ministerstva vnitra vstoupil 23.12.1955, záhy začal pracovat v operativě. V roce 1964 absolvoval střední odbornou školu ministerstva vnitra s maturitou, v roce 1972 účastník 11 měsíčního kurzu při VŠ FED KGB v Sovětském svazu. V letech 1964-1971 pracoval jako starší referent 1. odboru KS MV Praha, poté přešel na II. S-FMV. V letech 1972-1974 náčelník 2. oddělení 2. odboru II. S-FMV, 1974-1976 náčelník 2. oddělení 3. odboru X. S-FMV. Od 1.1.1977 zástupce náčelníka 3. odboru X. S-FMV. Nositel řady medailí a vyznamenání.

59) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Záznam o předání TS MICHAL, Praha, datum nečitelný.

60) Podle dochované instruktáže z 4.3.1983 měl „Michal“ na schůzce s Annou Šabatovou kritizovat neschopnost signatářů Charty 77: „Už mezi vámi funguji třetí rok. (…) Výsledek je však zatím ten, že riskuji a vy se pouze dohadujete – nevidím ve svém počínání žádný efekt. Co věcí se mělo za ty tři roky realizovat. Přepravy materiálů, rozmnožovací stroje, vytvoření organizace mimo CH-77 a VONS atd., a stále se nic neděje.“ AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Instruktáž pro Michala na schůzce dne 4.3.1983.

61) Výměna řídícího důstojníka přinesla z pohledu vedení X. S-SNB pozitivní výsledky, přesto byla 28. června 1983 po kontrolní schůzce nařízena „komplexní prověrka“ agenta. Kontrolu provedl zástupce náčelníka X. správy SNB pplk. JUDr. Antonín Král za přítomnosti pplk. Lagrona na schůzce s „Michalem“ v konspiračním bytě „Oko“: „Z hlediska přípravy ŘO, jednání, vytěžování, linie chování TS a úkolování nemám připomínek. Poznatky, které TS ‚MICHAL‘ předal shodně souhlasí s prováděnými opatřeními v akci ČERVOTOČ. Ukládám ŘO využít věrohodnost předaných poznatků v rámci komplexní prověrky TS ‚MICHAL‘. AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Záznam o kontrolní schůzce, Praha 28.6.1983.

62) Srov. přílohu, dok. č. 6.

63) Tamtéž.

64) PREČAN, Vilém (ed.): Charta 77 1977-1989. Od morální k demokratické revoluci. Dokumentace. Čs. středisko nezávislé literatury – ÚSD AV ČR – Archa, Scheinfeld – Praha – Bratislava 1990, s. 470.

65) Srov. přílohu, dok. č. 7. V časopise Informace o Chartě 77 bylo současně zveřejněno prohlášení polského Výboru pro společenskou obranu (Komitet Obrony Społecznej – KOS), vyjadřující solidaritu občanům Chile a Československa u příležitosti dvou výročí (15. výročí okupace ČSSR 21.8.1968 a 10. výročí vojenského převratu v Chile 11.9.1973). Prohlášení KOS, In: Informace o Chartě 77, samizdat, roč. 7, č. 2 (únor 1984), s. 2-3.

66) AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Návrh na ukončení spolupráce s TS „MICHAL“, Praha,15.6.1984.

67) Srov. příloha, dok. č. 8.

68) Okolnosti této kauzy nejsou z důvodu rozsáhlé anonymizace příslušných dokumentů zcela jasné. V polovině září 1984 byl Stanislav Dvořák vzat do vazby a v dubnu 1985 byl Okresním soudem v Semilech odsouzen za spáchání blíže neurčených činů k blíže neurčenému trestu. Archiv ÚZSI, Pracovní svazek osobního svazku č. 49749/020, arch. č. A 4906, Usnesení o trestním stíhání Stanislava Dvořáka, Semily, 14.9.1984; Tamtéž, Znalecký psychiatrický posudek, Turnov, 2.11.1984; Tamtéž, Rozsudek Okresního soudu v Semilech, 11.4.1984. Novinář Artur Guzicki k této otázce uvedl: „Aktivisté ‚S‘[olidarity] byli přesvědčeni, že [byl Dvořák ve vězení] za konspirativní činnost. Po letech se ukázalo, že rozsudek neměl nic společného s politikou. Za mříže putoval za pedofilii. Obvinila ho žena.“ GUZICKI, Artur: Zaginiony judasz, In: Ozon, No 12 (2006), s. ?.

69) V závěrečné zprávě je také uvedeno, že agent „Michal“ předal řídícím důstojníkům StB celkem 58 vlastnoručních zpráv. Pplk. Lagron je sice hodnotil jako „velmi závažné“, současně však uvedl, že „přes veškerou snahu za využití pomoci přátel [z] PLR, technických prostředků, paralelní agentury a součinnostních opatření s R[ezidenturou] WARSAVA [!] i 1. odboru X. S-SNB se nepodařilo jednoznačně posoudit věrohodnost předaných informací“. AMV, Osobní svazek, arch. č. 749807, Návrh na ukončení spolupráce s TS „MICHAL“, Praha, 15.6.1984.

70) Npor. Milan Veber (1963) – původním povoláním lesní technik. Od 2.1.1978 se stal členem KSČ. Do služeb ministerstva vnitra vstoupil 1.1.1983 v hodnosti strážmistra, nejdříve působil jako referent odd. StB OS SNB Trutnov, od 1.3.1984 na stejném pracovišti jako starší referent. Dne 1.10.1983 povýšen do hodnosti nadstrážmistra, 1.7.1985 povýšen do hodnosti poručíka. Od 1.5.1986 přeložen k I. S-SNB (civilní rozvědka), ustanoven do funkce referenta 80. odboru. („Odb. řízení rozvědné práce na území ČSSR“). Po několika dnech povolán do intenzivního kurzu ruštiny a 23.9.1986 vyslán k internímu studiu desetiměsíčního odborného kurzu při rozvědné škole KGB v Moskvě. Dne 1.8.1987 přeložen k oblastnímu odb. na S-StB KS SNB Hradec Králové, kde působil jako referent 1. oddělení. Od 1.12.1988 působil jako referent Oblastního odb. S-StB KS SNB Hradec Králové, od 1.7.1989 jako starší referent na stejném pracovišti. Dne 1.11.1989 jmenován zástupcem náčelníka Oblastního odb. S-StB KS SNB Hradec Králové a současně zařazen do činné zálohy. Dne 30.4.1990 uvolněn ze služebního poměru příslušníka SNB.

71) Archiv ÚZSI, Pracovní svazek osobního svazku č. 49749/020, arch. č. A 4906, Záznam z kontaktu IS MICHAL dne 5.7.1989.

72) GUZICKI, Artur: Zaginiony judasz, In: Ozon, No 12 (2006), s. ?.

73) Dvořák nový závazek o spolupráci ovšem podepsal až 20. září 1989. Důvodem byla zřejmě jeho důkladná prověrka, která trvala pravděpodobně několik týdnů. Označení „ideový spolupracovník“ používala rozvědka pro jednu z kategorií tajných spolupracovníků. Archiv ÚZSI, Pracovní svazek osobního svazku č. 49749/020, arch. č. A 4906, Slib o spolupráci, 20.9.1989. Srov. kopii tohoto dokumentu.

74) Tamtéž, Záznam o schůzce 15.11.1989. Srov. tabulku č. 4. Původně se pod označením 26. odbor I. správy SNB skrýval odbor zahraniční kontrarozvědky, po 1.10.1988 uváděn jako součást politické rozvědky (rozšířen o problematiku „ideodiverze“ a „emigrace“).

75) Tamtéž, arch. č. A 4906, Přehled o schůzkách s agentem (typem). Zkratky: IS – ideový spolupracovník, TS – tajný spolupracovník, K – kontaktní, Ř – řídící, ŘS – řídící schůzka, MS – metodická schůzka.

76) Podle ojedinělé neanonymizované zmínky ve svazku měl Dvořák chatu v Pace (není jasné, zda se jedná o Starou či Novou Paku), na jiném místě se hovoří o „Semilsku“. Srov. Archiv ÚZSI, Pracovní svazek osobního svazku č. 49749/020, arch. č. A 4906, IS JILEMSKÝ - záznam ze schůzky dne 12.7.1989, Hradec Králové, 17.7.1989

77) Správně kavárna „U Ekonomistów“ („U Ekonomů“) se nacházela nedaleko univerzitní budovy.

78) Správně čajovna „Herbowa“ („Erbovní“) se nacházela na Hlavním náměstí ve Vratislavi.

79) Archiv ÚZSI, Pracovní svazek osobního svazku č. 49749/020, arch. č. A 4906, Akce „JILEMSKÝ“ – záznam ze schůzky, Hradec Králové, 18.8.1989; Tamtéž, Záznam ze schůzky 24.8.1989, Hradec Králové, 24.8.1989.

80) Tamtéž, Doúkolování před cestou do PLR, nedatováno.

81) Anonymizováno archiváři ÚZSI, podle kontextu se jedná patrně o Pawła Kasprzaka, který se ovšem setkání na hranicích vůbec neúčastnil.

82) Archiv ÚZSI, Pracovní svazek osobního svazku č. 49749/020, arch. č. A 4906, Hodnocení současné politické situace v PLR předáky Solidarity z Wroclavi, Hradec Králové 29.8.1989.

83) Tamtéž, Pracovní hodnocení s. Stanislava Dvořáka, vypracoval vedoucí oddělení VÚM dr. Jiřího Pilaře, nedatováno. V ústavu se podle dochovaných dokumentů navíc používaly – eufemisticky řečeno – netradiční metody výchovy mládeže, včetně umísťování chovanců na několik dnů do samotek. V této souvislosti bylo v listopadu 1989 zahájeno stíhání několika osob, které bylo ovšem skončeno v lednu 1990, v souvislosti s rozsáhlou amnestií vyhlášenou prezidentem Václavem Havlem.

84) Tamtéž, Záznam o schůzce 29.9.1989, Hradec Králové 5.10.1989.

85) Tamtéž, Záznam o schůzce 3.10.1989, Hradec Králové 5.10.1989; Tamtéž, Záznam o schůzce 9.10.1989, Hradec Králové 12.10.1989.

86) Tamtéž, Záznam o schůzce 20.10.1989, Hradec Králové 24.10.1989.

87) Srov. přílohu, dok. č. 9.

88) K vratislavskému festivalu blíže BLAŽEK, Petr: „Sejdeme se – zatím – v Polsku“. Vratislavský festival 3.-5. listopadu 1989, In: LIPOWSKA-TARAJŁO, Zofia – MALICKI, Jarosław (eds.): Wrocław w Czechach. Czesi we Wrocławiu. Literatura – język – kultura. Uniwersytet Wrocławski, Wrocław 2003, s. 371-389. Mezi několika tisíci návštěvníky z Československa byla řada tajných spolupracovníků StB, kteří do Vratislavi vyjeli v rámci akce „Balt“. Srov. rozhovor s Miroslavem Jírcem (krycí jméno „Arim“), publikovaný v knize PLACÁK, Petr: Kádrový dotazník. Babylon, Praha 2001, s. 141-163.

89) Podle vzpomínek Mirosława Jasińského se Dvořák žádného neveřejného setkání pořadatelů festivalu nezúčastnil. Polsko-československá solidarita navíc neotvírala kancelář, ale pouze využívala malé místnosti, které se říkalo tiskové středisko. Rozhovor s Mirosławem Jasińským, Praha 4.5.2006.

90) Archiv ÚZSI, Pracovní svazek osobního svazku č. 49749/020, arch. č. A 4906, Informace k průběhu mezinárodního semináře ve Wroclavi v PLR, Hradec Králové, 10.11.1989; Tamtéž, Záznam ze schůzky 7.11.1989, Hradec Králové 8.11.1989.

91) Tamtéž, Záznam ze schůzky 14.11.1989, Praha 15.11.1989.

92) Tamtéž, Záznam ze schůzky 23.11.1989, Praha 28.11.1989. Srov. tab. č. 4.

93) GUZICKI, Artur: Zaginiony judasz, In: Ozon, No 12 (2006), s. ?.

94) Srov. Archiv ÚSD, Sbírka Jiřího Rumla, inv. j. 11.53, [PETŘIVÝ, Tomáš:] Môj posledný výlet do Poľska, 24.9.1978, samizdat.

95) V dochovaném návrhu na ukončení spolupráce s Miladou Langerovou (28.10.1956), který 20. října 1986 napsal její řídící důstojník npor. Vladimír Mareček, je uvedeno, že se s příslušníky StB sešla na 77 schůzkách: „TS ÁJA byla získána ke spolupráci na základě dobrovolnosti dne 22.2.1983 s cílem využití k osobám z řad CH[arty 77] a antisoc[ialistických] sil, jako je J[iří] DIENTSBIER, P[etr] UHL, V[áclav] HAVEL, A[ndrej] STANKOVIČ, J[iří] GRUNTORÁD, J[armila] BĚLÍKOVÁ apod. Na základě kontaktu s výše uvedenými osobami byla TS ÁJA úkolována k odhalování snah čs. opozice o spojení na polskou opozici a jejich záměrech v protispolečenské činnosti namířené proti soc[ialistickému] a stát[nímu] zřízení v ČSSR. Dále ke zjišťování osob, které se podílejí na rozmnožování a rozšiřování protistátních tiskovin a emig[račních] tiskovin.“ AMV, Osobní svazek, arch. č. 778687.

96) GUZICKI, Artur: Zaginiony judasz, In: Ozon, No 12 (2006), s. ?.

Přílohy:

V příloze je celkem publikováno devět archivních dokumentů z Archivu ministerstva vnitra ČR a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Cenzurní zásahy pracovníků zmíněných archivů jsou vyznačeny hranatými závorkami a třemi tečkami. Stejným způsobem je také naznačen výběr části rozsáhlejších dokumentů, v tomto případě jsou tři tečky v hranaté závorce samostatně na řádce.

Podklady pro poradu štábu akce „Sever“ 10. července 1981. /1981, [červenec], Praha/

Zpráva operativního pracovníka 1. oddělení 3. odboru X. správy SNB npor. Jiřího Maliňáka o získání Stanislava Dvořáka ke spolupráci se Státní bezpečností pod krycím jménem „Michal“. /1981, 3. srpna, Praha/

Zpráva X. správy SNB o akci „SEVER“, zaslaná náčelníkem X. správy SNB genmjr. RSDr. Vladimírem Stárkem náměstku ministra vnitra ČSSR genmjr. JUDr. Vladimíru Hrušeckému /1981, 28. října, Praha/

Zpráva X. správy SNB o vývoji situace v PLR, zaslaná náčelníkem X. správy SNB plk. Zdeňkem Wiederlechnerem náměstku ministra vnitra ČSSR genmjr. JUDr. Vladimíru Hrušeckému /1982, 28. července, Praha/

Zpráva příslušníka varšavské rezidentury StB Ladislava Doležala o jednání se zástupcem náčelníka 4. správy MV PLR /1983, 12. leden, Varšava/

Zápis výpovědi Stanislava Dvořáka o kontaktech disidentů z Polska a Československa /1983, [listopad], Praha/

Společné prohlášení signatářů Charty 77, bývalých členů KSS-KOR a aktivistů Solidarity /1984, 12. února, Praha, Varšava/

Návrh na ukončení akce „Sever“ /1984, 29. června, Praha/

Návrh pplk. Jiřího Chalupníka na krátkodobé vyslání tajného spolupracovníka StB Stanislava Dvořáka do Polska /1989, 31. října, Hradec Králové/

Vaše reakce...

zpět