PWSV | Vol. 2 No. 2 únor 2003 | Dokument | Jan Adamec

Zápis rozhovoru mezi J.V. Stalinem, A.A. Ždanovem a V.M. Molotovem se S.M. Ejzenštejnem a N.K. Čerkasovem o filmu Ivan Hrozný (26.2. 1947)

Byli jsme předvoláni do Kremlu na 11. hodinu.

V 10.50 jsme vešli do předpokoje. Přesně v 11 vyšel Poskrjebyšev a doprovodil nás do kabinetu.

V místnosti seděli Stalin, Molotov a Ždanov.

Vcházíme, zdravíme se, usedáme za stůl.

Stalin:
Napsali jste dopis. Opozdil jsem se trochu s odpovědí. Setkáváme se se zpožděním. Nejprve jsem chtěl odpovědět písemně, ale pak jsem se rozhodl, že bude lepší si promluvit. Mám hodně práce, nemám čas, a tak jsem se rozhodl se značným zpožděním setkat se s vámi zde. Dostal jsem váš dopis v listopadu.

Ždanov:
Dostal jste ho ještě v Soči.

Stalin:
Ano, ano. V Soči. Co tedy zamýšlíte s filmem udělat?

Hovoříme o tom, že jsme druhou část rozdělili na dvě části; proč se livonské tažení nedostalo do filmu a vznikla disproporce mezi jednotlivými částmi, a o tom, že je nutné opravit film tak, že se zkrátí část natočeného materiálu a dotočí se livonské tažení.

Stalin:
Studovali jste historii?

Ejzenštejn:
Více méně…

Stalin:
Více méně?… Trochu toho o historii vím. Špatně jste zobrazili opričninu. Opričnina – to bylo královské vojsko. Na rozdíl od feudální armády, která mohla kdykoliv svinout své prapory a odejít z války, to byla regulérní, progresivní armáda. Vy jste opričniky zobrazili jako Ku-klux-klan.

Ejzenštejn říká, že členové Ku-klux-klanu nosí bílé čepce a ve filmu jsou čepce černé.

Molotov:
To není hlavní problém.

Stalin:
Car se podle vás podobá spíš Hamletovi, je nerozhodný. Všichni mu napovídají, co má dělat, ale on sám nerozhoduje… Car Ivan byl velký a moudrý vládce a kdybych ho měl srovnat s Ludvíkem XI. (četli jste o Ludvíkovi XI., který připravil půdu pro absolutismus Ludvíka XIV.?), pak Ivan stojí o deset tříd výš. Jeho moudrost spočívala v tom, že trval na národním hledisku a nepouštěl cizince do země. Chránil zemi před pronikáním cizích vlivů. V tomto směru jsou ve zpodobnění Ivana Hrozného odchylky a nepřesnosti. Petr Veliký byl také veliký vládce, ale měl příliš liberální vztah k cizincům, příliš otevřel bránu do země a připustil vliv cizinců na chod země, dopustil poněmčování Ruska. To platí ještě více o Kateřině. A i o dalších. Cožpak byl dvůr Alexandra I. ruským dvorem? Cožpak byl dvůr Mikuláše I. ruským dvorem? Ne. Byly to německé dvory. Ke znamenitým opatřením, které Ivan Hrozný nařídil, bylo zavedení vládního monopolu na zahraniční obchod. Ivan Hrozný byl první, kdo tento monopol zavedl. Lenin byl druhý.

Ždanov:
Ivan Hrozný podle Ejzenštejna je neurastenik.

Molotov:
Hlavní důraz je kladen na psychologismus, na přílišné zdůrazňování vnitřních psychologických rozporů a osobních prožitků.

Stalin:
Historické osoby je třeba ukazovat v souladu s dobou. Například v prvním díle není správně, jak se Ivan Hrozný dlouho líbá se svojí ženou. V té době to nebylo možné.

Ždanov:
Film je natočen v byzantském stylu, tam se to také tak nedělalo.

Molotov:
Druhý díl je přecpán klenbami, sklepeními, není tam svěží vzduch, nejsou vidět široké prostory Moskvy, není vidět lid. Je možné ukazovat promluvy, represe, ale ne takto.

Stalin:
Ivan Hrozný byl opravdu krutý. Ukázat, že byl krutý, je možné, ale je třeba ukázat, proč byl krutý. Jednou z chyb Ivana Hrozného bylo, že nezlikvidoval pět hlavních feudálních rodin. Kdyby zničil těch pět bojarských rodin, pak by nebylo „smuty“. A Ivan Hrozný někoho zavřel a potom se dlouho kál a modlil se. Bůh se mu míchal do práce… Bylo třeba, aby byl ještě rozhodnější.

Molotov:
Historické události je třeba ukazovat správně a promyšleně. Například jsme se zabývali hrou Děmjana Bědného Bohatýři (Bogatyri). Děmjan Bědnyj se tam vysmíval christianizaci Rusi, ale problém je v tom, že přijetí křesťanství bylo ve své době progresivním krokem.

Stalin:
Samozřejmě. My opravdu nejsme dobří křesťané, ale popírat roli křesťanství v určité době nelze. Tato událost měla opravdu zásadní význam, neboť to znamenalo obrat Rusi od orientace na Východ ke spojení se Západem.

V otázce Východu Stalin říká, že teprve poté, co se Ivan osvobodil od tatarského jha, se snažil urychleně sjednotit Rusko, aby se stalo záštitou proti možným tatarským nájezdům. Astrachaň byla pokořena, ale kdykoliv mohla Moskvu napadnout. Krymští Tataři mohli učinit totéž.

Stalin:
Děmjan Bědnyj zachytil historický kontext nesprávně. Když jsme přesunovali památník Minina a Požarského blíže k chrámu Vasila Blaženého, Děmjan Bědnyj protestoval a napsal mi, že památník je třeba úplně zrušit a vůbec zapomenout na Minina a Požarského. V odpovědi na jeho dopis jsem ho nazval „Ivanem zapomínajícím na své předky.“ Historii nemůžeme vypustit…

Dále má Stalin řadu připomínek ke ztvárnění obrazu Ivana Hrozného a mluví o tom, že Maljuta Skuratov byl velký vojevůdce a padl hrdinnou smrtí v boji s Livonci.

Čerkasov říká, že kritika pomáhá a že Pudovkin po kritice vytvořil dobrý film Admirál Nachimov. Dále říká: „Jsme přesvědčeni, že na tom nejsme hůře. Pracuji na podobě Ivana Hrozného jak na divadle, tak i ve filmu, oblíbil jsem si tuto postavu a domnívám se, že naše přepracování scénáře se ukáže jako správné a pravdivé.“

Nato se Stalin obrací k Molotovovi a Ždanovovi a řílá: „Uvidíme..“.

Čerkasov:
Věřím, že se přepracování povede.

Stalin:
Dej vám Bůh, každý den – nový rok. (Směje se)

Ejzenštejn:
Domníváme se, že v první sérii se řada momentů zdařila a to nás vede k přesvědčení, že dokončíme i druhý díl.

Stalin:
O tom, co se povedlo, nyní nehovoříme. Mluvíme teď jen o nedostatcích.

Ejzenštejn se dotazuje, zda nejsou ještě nějaké zvláštní směrnice k filmu.

Stalin:
Nedávám vám směrnice, vyslovuji připomínky diváka. Je třeba, aby byly historické postavy pravdivě zobrazeny. No, jak nám ukázali Glinku? ¹⁾ To je Maxim a ne Glinka. Herec Čirkov se neumí „převtělovat“. Umět se převtělit – to musí být hercova nejdůležitější schopnost. (Obrací se k Čerkasovovi) Ale vy se „převtělovat“ umíte.

Na to Ždanov říká, že Čerkasovovi nepřálo štěstí s Ivanem Hrozným. Ještě panovala panika kolem Jara (Vesna) a on začal hrát domovníky. Ve filmu Ve jménu života (Vo imja žizni) hraje domovníka.

Čerkasov říká, že hrál mnoho carů a mimo jiné také Petra Velikého a Alexeje.

Ždanov:
V dědičné linii. V dědičné linii jste se měnil…

Stalin:
Je nutné správně ukázat historické postavy. (K Ejzenštejnovi) To vy jste natočil Alexandra Něvského? Výborný film. Je důležité zachovat styl historické epochy. Režisér se může odchýlit od historie. Není správné, když jen popisuje detaily historického materiálu, naopak režisér musí pracovat se svojí vlastní představivostí, ale musí zůstat v mezích stylu. Režisér může variovat v rámci historického stylu.

Ždanov hovoří o tom, že Ejzenštejn má zálibu ve stínech, což odvádí diváka od děje, a také v Hrozného plnovousu, neboť Hrozný příliš často zvedá hlavu, aby bylo vidět jeho plnovous.

Ejzenštejn slíbil, že do budoucna Hrozného plnovous zkrátí.

Stalin (vzpomíná na jednotlivé představitele prvního dílu Ivana Hrozného). Kurbskij – skvělý. Velmi dobrý je Starickij (herec Kadočnikov). Velmi pěkně loví mouchy. Vidíte – budoucí car a loví rukama mouchy! Takové detaily je třeba ukazovat. Odhalují nitro člověka.

…Rozhovor se stáčí na situaci v Československu v souvislosti s plánovanou Čerkasovovou účastí na natáčení a také v souvislosti s jeho účastí na sovětském festivalu.²⁾

Čerkasov hovoří o popularitě sovětské země v Československu. Řeč se stáčí na škody, které způsobili Američané československým městům.

Stalin:
Naším úkolem bylo vstoupit do Prahy dříve než Američané. Američané velmi spěchali, ale díky Koněvovu manévru se nám podařilo je předehnat a dostat se do Prahy ještě před jejím pádem. Tohoto scénáře se Američané drželi všude v Evropě. Bylo pro ně důležité zničit všechnu konkurenci v oblasti průmyslu. Bombardovali s velkou chutí!

Čerkasov hovoří o albu fotografií Franca a Goebbelse, které viděl v Zorinově vile.

Stalin:
Ještě, že jsme s touhle pakáží skoncovali. Kdyby tihle ničemové zvítězili, hrůza pomyslet, co by se stalo.

Čerkasov hovoří o jedné školní třídě sovětské kolonie v Praze. Hovoří o dětech emigrantů, které se tam učí. Je mu líto dětí, které za svoji vlast považují Rusko, považují je za svůj domov, narodily se tam, ale v samotném Rusku nikdy nebyly.

Stalin:
Škoda, neboť se ničím neprovinily.

Molotov:
Nyní poskytujeme možnost, aby se tyto děti mohly vrátit do Ruska.

Stalin dokazuje Čerkasovovi, že on (Čerkasov – pozn. překladatele) se dovede „převtělovat“, a říká, že u nás se ještě tak uměl „převtělovat“ herec Chmelov.

Čerkasov řekl, že se mnohému naučil, když pracoval jako statista v Mariinském divadle v Leningradu v době, kdy tam hrál a vystupoval Šaljapin – velký mistr „převtělování“.

Stalin:
To byl velký herec.

Ždanov se zeptal: Jak jde práce na Jaru (Vesne)?

Čerkasov:
Už jsme skoro hotoví. Na jaře bude Jaro (Vesna) hotové.

Ždanov hovoří o tom, že se mu materiál Jara (Vesny) opravdu líbil. Velmi dobře hraje herečka Orlovová.

Čerkasov:
Velmi dobře hraje herec Pljatt.

Ždanov:
A jak hraje Raněvská! (Zamával rukama.)

Čerkasov:
Dovolil jsem si poprvé v životě vystoupit ve filmu bez plnovousu, bez pláště, bez líčidel. Hraji režiséra a trochu se stydím za svůj vzhled. Chci se ukrýt za svoji postavu. Role je opravdu odpovědná, neboť musím ukázat sovětského režiséra. Všichni naši režiséři jsou znepokojeni – jak bude ztvárněn sovětský režisér?

Molotov:
Tady si Čerkasov vyřídí účty se všemi režiséry!

Když se začalo o filmu Jaro pochybovat, říká Čerkasov, přečetl si v novinách Sovetskoe iskusstvo redakční článek o Jaru a došel k závěru, že film je již zakázaný. A tehdy Ždanov prohlásil, že Čerkasov si myslí, že příprava na film Jaro byla zrušena, a proto že začal hrát domovníky!

Poté Ždanov hovoří o kritických hlasech, které kolují okolo Jara.

Stalin se zajímá o to, jak hraje herečka Orlovová. Vyjadřuje se o ní pochvalně jako o herečce.

Čerkasov o ní hovoří jako o herečce velkého pracovního nasazení a velkého talentu.

Ždanov:
Orlovová hraje dobře.

Všichni vzpomínají na film Volhu-Volhu (Volgu-Volgu) a na roli poštovní doručovatelky Strelki v podání Orlovové.

Čerkasov:
Viděli jste Ve jménu života (Vo imja žizni)?

Stalin:
Ne, neviděl. Ale slyšeli jsme dobrý posudek od Klimenta Jefremoviče. Vorošilovovi se film líbil. Takže, problém je vyřešen. Co si myslíte, soudruzi, (obrací se k Molotovovi a Ždanovovi) máme dát možnost soudruhům Čerkasovovi a Ejzenštejnovi dodělat film?

A dodává: oznamte to soudruhovi Bolšakovovi.

Čerkasov se dotazuje na některé jednotlivosti a na vzhled Ivana Hrozného.

Stalin:
Jeho zevnějšek je v pořádku, není třeba ho měnit. Ivan Hrozný má správný zevnějšek.

Čerkasov:
Je možné nechat ve scénáři scénu vraždy Starického?

Stalin:
Je to možné. Vraždy se stávaly.

Čerkasov:
Máme ve scénáři scénu, jak Maljuta Skuratov škrtí metropolitu Filipa.

Ždanov:
To se stalo ve Tverském klášteru?

Čerkasov:
Ano. Je možné nechat tam tuto scénu?

Stalin řekl, že tuto scénu je tam nutné nechat, aby to odpovídalo historické skutečnosti.

Molotov hovoří o tom, že represe je celkem vzato možné a nutné ukazovat, ale je třeba ukázat, proč byly prováděny, ve jménu koho. Proto je nutné více ukázat činnost státní moci, neuzavírat se jen do sklepení a do uzavřených místností, šířeji ukázat události v zemi.

Čerkasov hovoří o svých úvahách o budoucím přepracování scénáře druhého dílu.

Stalin:
Jak bude film zakončen? Bude lepší udělat ještě dva filmy, to znamená druhý a třetí díl? Co myslíte, jak to uděláme?

Ejzenštejn říká, že bude lepší spojit natočený materiál druhého dílu s tím, co zůstalo ve scénáři, do jednoho velkého dílu.

Stalin:
Jak bude u nás končit film?

Čerkasov říká, že film skončí porážkou Livonců, tragickou smrtí Maljuty Skuratova, pochodem k moři, kde Ivan Hrozný bude stát u moře, a obklopen svým vojskem pronese tuto větu: „U moří stojím a stát budu!“

Stalin:
Tak se i stalo, a trochu víc.

Čerkasov se ptá, zda-li je nutné návrh budoucího scénáře filmu dát ještě politbyru ke schválení.

Stalin:
Není třeba scénář ukazovat, rozeberte si to sami. Obecně je těžké soudit podle scénáře, lehčí je hovořit o hotovém díle. (K Molotovovi) Vy si asi nejspíš chcete pročíst scénář.

Molotov:
Ne, nechci, mám trochu jiné zaměření. Ať si to přečte Bolšakov.

Ejzenštejn mluví o tom, že by bylo dobré, aby se s přípravou filmu nespěchalo. Tato poznámka nachází u všech odezvu.

Stalin:
V žádném případě nespěchejte. Ukvapené filmy budeme zastavovat a ne pouštět do oběhu. Rjepin pracoval na Záporožcích 11 let.

Molotov:
13 let.

Stalin: (důrazně)
11 let.

Všichni souhlasí s tím, že jedině dlouhou prací je možné vytvořit opravdu dobré filmy.

O filmu Ivan Hrozný Stalin řekl, že pokud bude třeba na dokončení filmu půldruhého, dva či tři roky, pak je mají tvůrci mít. Je třeba, aby byl film natočen dobře, aby byl „vytesán“. Ve všem se nyní musí zvyšovat kvalita. Náš divák vyspěl a my mu musíme ukázat dobré filmy. Hovořili o tom, že Celikovská je dobrá i v jiných rolích. Hraje skvěle, i když je balerína. Odpovídáme, že do Alma-aty nebylo možné dostat jinou herečku.

Stalin říká, že režisér musí být neústupný a musí žádat to, co potřebuje. Naši režiséři často velmi lehce ustupují od svých požadavků. Stává se, že někdo je sice velký herec, ale hraje v pro něj nevhodné roli, protože ji chce a jemu ji dají, a režisér souhlasí.

Ejzenštejn:
Herečku Goševovou nemohli z Uměleckého divadla v Alma-atě uvolnit na natáčení. Anastasju jsme hledali dva roky.

Stalin:
Herec Žarov se postavil nesprávně a lehkomyslně ke své roli ve filmu Ivan Hrozný. Není to pravý vojevůdce!

Ždanov:
To není Maljuta Skuratov, ale nějaký „šapokljak“.³⁾

Stalin:
Ivan Hrozný byl více národní car, prozíravý, nedopustil, aby cizí vlivy ovlivňovaly Rusko, ale Petr – otevřel bránu do Evropy a vpustil mnoho cizinců.

Čerkasov říká, že, ke své lítosti a ke své hanbě, ještě neviděl druhý díl filmu Ivan Hrozný. Když byl film promítán, byl v ten čas v Leningradu.

Ejzenštejn dodává, že on také ještě film v konečné verzi neviděl, neboť krátce po jeho dokončení onemocněl.

To vyvolává velký údiv a rozruch.

Rozhovor končí tím, že Stalin přeje autorům úspěch a říká: „Pomáhej Bůh!“

Podáváme si navzájem ruce a odcházíme.

V 0.10 je beseda u konce.

Pozn. – Dodatek k zápisu B.N. Agapova učiněný S.M. Ejzenštejnem a N.K. Čerkasovem:

Ždanov ještě řekl, že „ve filmu se příliš nadužívá náboženských obřadů.“

Molotov řekl, že „to má nádech mystiky, kterou není třeba tak silně podtrhovat“.

Ždanov hovořil o tom, že „scéna v chrámu je příliš dlouze rozvedena a odvádí pozornost.“

Stalin řekl, že ve scéně, kde opričníci tančí, se podobají kanibalům a připomínají nějaké babylónce.

Když se Čerkasov zmínil o tom, že již dlouho pracuje na roli Ivana Hrozného na divadle i ve filmu.

Ždanov řekl: „Už šestým rokem v klidu panuji.“

Při loučení se Stalin zajímal o Ejzenštejnovo zdraví.

Poznámky:

1) Jedná se o film L.O. Arnštama Skladatel Glinka (Kompozitor Glinka), kde hlavní roli ztvárnil B.P. Čirkov.

2) V souvislosti s rozhodnutím politbyra z 13.8. 1946 odjel N.K. Čerkasov jako člen sovětské delegace na mezinárodní festival v Karlových Varech. V originále věta zní: „Razgovor perechodit na obstanovku v Čechoslovakii v svjazi s poezdkoj Čerkasova na s´emki i častiem ego v sovetskom kinofestivale.“ Není jasné, proč je festival uváděn jako „sovětský“, když šlo o podnik československý.

3) Bohužel jsem zatím nenašel význam slova „šapokljak“.

poznámka editora:
Zapsal B.N. Agapov podle slov S.M. Ejzenštejna a N.K. Čerkasova. Oba zápis autorizovali./

Vaše reakce...

zpět