Pražský web pro studenou válku | Československo v RVHP? Nezodpovězené otázky v knize Karla Kaplana

zahlavi

internetový časopis pro výzkum dějin studené války / a research e-magazine on the Cold War

Československo v RVHP? Nezodpovězené otázky v knize Karla Kaplana

Karel Kaplan: Rada vzájemné hospodářské pomoc a Československo 1957 - 1967. Karolinum, Praha 2002, 234 s., ISBN 80-246-0417-5, náklad a cena neuvedeny

Velké teoretické konstrukce v české historiografii posledních let mnoho příznivců nezískaly, snad proto, že si k nim místní historici - po drastické zkušenosti s marxistickým dogmatem - vypěstovali jistou pochopitelnou podvědomou nechuť. Mnozí tíhnou spíš k pozitivističtějším formám výkladu. Přiznám se, že i já jaksi tradičně dávám přednost kvalitnímu faktografickému výčtu před „nejmodernější" (čti „nejmódnější") historickou interpretací.

O poslední knize Karla Kaplana Rada vzájemné hospodářské pomoci a Československu 1957-1967" ale nemohu říci, že v ní použitý výklad je pozitivistický. Žádný výklad v ní totiž není.

Kaplan dal dohromady všechny dokumenty týkající hospodářských vztahů mezi zeměmi sovětského bloku, na které ve třech klíčových fondech Archívu ÚV KSČ narazil.1) Tím jeho práce skončila - tyto dokumenty pak už jen opsal a (převážně chronologicky) seřadil. Byla to práce dlouhá, protože těch dokumentů není málo. Byla to práce jistě nudná, protože obsah těch dokumentů je často nevýznamný a protože je Kaplan nechal přepsat někdy téměř v úplnosti. Co je ale nejsmutnější, byla to práce zbytečná.

Svou „přepisovací metodu" Karel Kaplan užil předtím už několikrát - bezvýchodnost této metody nebyla ovšem nikdy tak zřejmá, dokud si volil jiné téma. Dokud psal Karel Kaplan o politických procesech a rehabilitacích (třeba ve Zprávě o zavraždění generálního tajemníka), byly jím „přepsané" dokumenty tak zajímavé, že čtenář vděčný za jejich zprostředkování už tak bezprostředně nepostrádal nějakou jejich hlubší analýzu. „Úřednický" nerozhořčený přístup tehdy vyhlížel jako úspěšné naplnění hodnotově neutrální vědy. Totéž platí i pro jeho práce o československo-izraelských vztazích, méně snad už o Kořenech československé reformy.

Pro popis československé úlohy v hospodářských vztazích sovětského bloku povrchní traktování rozsáhlé sbírky archiválií prostě nestačí. V Kaplanově knize se odehrává to samé, co v citovaných stranických spisech: „navrhuje se", „koordinuje se", „přijímá se", „odmítá se", „jedná se", „usnáší se", „připravuje se", „hodnotí se", „uskutečňuje se", „konstatuje se", „zajišťuje se", „projednává se", „přednáší se", „hovoří se", „doporučuje se", „předkládá se", „klade se důraz", „vytvářejí se předpoklady", „poukazuje se", „ustavuje se", „kritizuje se", „znovu se potvrzuje", „zpracovává se", „řeší se" a „schvaluje se". Co se přitom stalo pod povrchem těchto formalizovaných rituálů, se nedovídáme.

Co je nejhorší, nezjistíme nic ani o lidech, kteří tedy za československou ekonomiku a její zastoupení v RVHP odpovídali. Kaplan byl vždycky programově neosobní, je pro něj vždy přijatelnější napsat „nashromáždily se poznatky k osobě pana B" než „pan A řekl o panu B".2)

Jediný moment, kdy se v houštině všech jednání a usnesení objeví nějaký človíček, vypadá asi takto: v poznámce pod čarou čteme výčet, podle něhož v československé delegaci byli Novotný, Široký, Dolanský, Šimůnek, Čepička, v sovětské Chruščov, Bulganin, Vorošilov, Kaganovič, Mikojan, Malenkov, Saburov, Suslov, Pervuchin, Žukov, Švernik, Ponomarjov. Že snad někdo pro ta jednání připravoval podklady? Že snad někdo z pamětníků pracujících v té době „na pláňáku", v zahraničním obchodu, na hospodářských ministerstvech nebo v aparátu by k průběhu těch jednání mohl přidat pár osobních postřehů?3)

Pokud někde někdo promlouvá, pak to smí být jen někdo z „nejvyšších", Chruščov nebo Novotný.

Nejvíce šokující je na knize naprostá absence jakékoli literatury. Máme-li autorovi věřit, patrně jediné informace o celé problematice jsou ve stranických dokumentech a kromě Štěpánkovy práce o RVHP vydané v roce 1974 a Rozsypalových pamětí patrně nikdy nikdo o věci nic nenapsal. Žádný další ekonom, žádný historik patrně nikdy neuvažoval o povaze hospodářské spolupráce centrálně plánovaných ekonomik. Anebo snad uvažoval, ale mezi těmi stranickými dokumenty na to už prostě nezbylo místo.

Práci by snad mohla obstát jako obsáhlejší přehled významnějších dokumentů na dané téma z dané doby. Ale ani to vlastně nejde - jak totiž prokazuje ve stejném nakladatelství nedávno vydaný soupis archívních fondů k poválečným hospodářských dějinám,4) pouhé tři fondy ze stranického archívu k jejich poznání nestačí. Vůbec je záhadou, proč tentokrát autor nezůstal u stejného formátu jako v prvním dílu, kde je kromě autorova vlastního (tj. "přepsaného") textu také regulérní edice relevantních dokumentů.5)

Autor z citovaných dokumentů nepřejímá jen jejich faktický obsah, až na občasnou výjimkou přebírá i jejich jazyk a terminologii. Namísto promyšlených pojmů tak práce promlouvá ideologizujícím žargonem stranických tajemníků - byť občas použitým v jiném kontextu a s opačným hodnotícím znaménkem. Například o Československu se dovídám, že v maďarských a polských událostech v roce 1956 „sehrálo zvlášť nepříznivou, reakční roli" (str. 26). Zatímco „země kapitalistického společenství v čele s pokrokovými Spojenými státy americkými hrdinně čelily piklům sovětských imperialistů", chtělo by se dodat.

Místo toho, aby kniha vyprávěla příběh československé účasti v RVHP (příběh rozhodně působivý a zajímavý), zbytečně připomíná každý nedůležitý detail. Tak například zjišťujeme, na kterém ze zasedání RVHP se projednávala otázka vývozu bulharského konzervovaného ovoce a na kterém otázka potřeb nízkotuhnoucích olejů, že maďarský schodek ve výrobě válcovaného materiálu činil v roce 1965 650 000 tun a že v Bulharsku v roce 1957 poklesl fond akumulace o 5,3 %. Otázkou je, odkud bere Kaplan jistotu, že právě tyto údaje jsou pro popis československé účasti v RVHP nezbytné. Věří autor tomu, že právě tahle „hausnumera" měla nějaký bližší vztah k hospodářské realitě?

Československo v RVHP 1957 - 1967 neříká ani laikovi se zájmem o moderní dějiny, ani historikovi, který se daným obdobím zabývá, nic nového. Těžko uvěřit, že jde o stejného autora, který v čtyřdílné syntéze Československo v letech ... (1945-48, 1948-53, 1953-66, 1967-69) představil stručný a přitom přesný pohled na poválečné dějiny. Tentokrát Karel Kaplan bohužel demonstrovat hlavně schopnost popsat spoustu stránek neuvěřitelně plochým a nudným textem. Zbývá konstatovat jen jediné - velké téma „Československo v RVHP" na své zpracování stále čeká.

Karel Sieber

Poznámky:

1) Jde v drtivé většině o fond 07/16 - „Antonín Novotný" (respektive jeho úzkou část), fond 02/2 - „politické byro ÚV", fond 02/1 - „předsednictvo ÚV". Jen zcela doplňkově pak Kaplan cituje ještě fond 100/35 v AÚV KSČ a fond KV v ÚSD.

2) K dokonalosti toto dějinné odosobnění Kaplan dovedl v těch knihách, ve kterých se věnuje rehabilitacím - z jejich dějin vyškrtl kromě většiny aktérů i sám sebe.

3) Stejně marně jako na český překlad Kaplanovy osobněji laděné knihy Dans les archives du Comité Central (A. Michel, Paris 1978) čekáme i na vydání knihy jeho rozhovorů s pamětníky (Alexejem Čepičkou, Štěpánem Plačkem, ...), kterou Kaplan zatím ve svých publikacích cituje jako Moje rozhovory (rukopis).

4) Brom, Bohumír: Dokumenty z českých archivů k historii mezinárodních hospodářských vztahů v období studené války. Karolinum, Praha 2002.

5) Československo v RVHP 1949-1956. ÚSD AV ČR, Praha 1995.

Vaše reakce...

zpět

copyright © Pražský web pro studenou válku 2002-2006

CNW:Counter