PWSV | Vol. 2 No. 3 brezen 2003 | Dokument | Linda Kundrátová

Portugalští komunisté a okupace Československa v srpnu 1968

D 1

1968, květen – Článek o Pražském jaru v ilegálním časopise Portugalské komunistické strany Avante!¹⁾

Československo pokračuje ve své socialistické cestě

Mezinárodní reakce a kapitalistické mocnosti chybují ve svých úvahách o událostech v Československu. Pokoušejí se prostřednictvím svých informačních sítí rozmístěných po celém světě podávat zkreslené informace a zároveň pomlouvat.

Československo se neodchýlilo od své socialistické cesty, neodmítlo spolupráci s ostatními socialistickými zeměmi, československo-sovětské přátelství a spolupráce neslábnou. Československo provádí řadu opatření, aby se zlepšila práce ve vedení a v jednotlivých organizacích KSČ a státním aparátu. Dále opravuje chyby a nedostatky, které se projevily v několika oblastech politické, ekonomické a sociální činnosti včetně zneužívání socialistické zákonnosti.

Nejedná se o volbu nových cest, které oddálí Československo od socialistického směru. “Jedná se o pokračování v demokratizaci na nedotknutelném socialistickém základě, jehož platnost nemůže žádná anti-socialistická síla narušit”, tvrdil soudruh Dubček, generální tajemník KSČ, na dubnovém plénu ÚV KSČ. “Nechceme jakoukoli demokracii, ale socialistickou demokracii.”

Stoupenci kapitalismu a fašistické reakce, nenechte se oklamat. Československo udržuje spojení se socialistickými zeměmi a pokračuje ve své cestě a budování beztřídní společnosti, posiluje nadšení a tvůrčí sílu dělnické třídy a zachovává věrnost principům marxismu-leninismu a mezinárodnímu proletariátu.

D 2

1968, srpen – Prohlášení portugalských exulantů, žijících v Československu, odmítajících srpnovou okupaci Československa²⁾

Portugalci žijící v ČSSR

Demokraté, socialisté pronásledovaní salazarismem, odrůdou světového imperialismu a fašismu, apelují na sovětský lid, aby okamžitě ukončil současný konflikt.

Hrdinský sovětský lid a jeho armáda osvobodili Evropu v letech 1939–45, a právě oni umlčeli nacistické krutosti. Poláci, Maďaři, Bulhaři, Rumuni, Jugoslávci, Němci, Češi a Slováci spolupracovali se Sověty na osvobozování dle svých možností, organizovali účinný odboj a krátce po válce vytvořili demokratická socialistická zřízení.

Po dosažení nezávislosti usilovala každá z devíti socialistických republik o reorganizaci své výroby, obchodu a kultury a také o zdokonalení politických a správních struktur v souladu s nároky moderní doby a s ohledem na národní zájmy.

Sovětský svaz dnes uznává odvážné zkušenosti jugoslávského, rumunského a kubánského socialismu. Varšavská smlouva byla vytvořena s cílem, aby se socialistický svět rozvíjel sebevědomě a v míru, aby socialistické národy mohly budovat ekonomickou, sociální a politickou základnu s pocitem naprostého bezpečí.

V tomto okamžiku však čelíme obtížné situaci: během nadšeného a uceleného budování světového socialismu vzniklo nedorozumění mezi Sovětským svazem a Československou socialistickou republikou a my přihlížíme, jak se toto nedorozumění mění v dramatický konflikt. A nepřihlížíme očima lhostejného pozorovatele.

A z tohoto důvodu, my, Portugalci, vyzýváme k míru. Stavíme se na stranu komunistických stran celého světa a apelujeme na demokratické principy Organizace spojených národů, na socialistické principy Varšavské smlouvy a na věčné mírové soužití socialistických zemí. Naše výzva se zakládá na formulovaných a rozvinutých doktrínách Marxe a Lenina a na ideologické orientaci Portugalské komunistické strany.

Za všech okolností se účastníme obvyklých diskuzí o mezinárodních problémech. A proč tedy neudělat to samé dnes? Odvoláváme se na zákony o socialistickém soužití, na rozhodnutí všech mírových konferencí, a na normy socialistického, dělnického a světového bratrství. My, Portugalci, pohnutí svědci odehrávajících se událostí, vyzýváme ty národy, které se s naší výzvou neztotožňují, aby nejdříve vyslyšely slova míru přicházející ze všech stran.

D 3

1968, 17. září – Druhé prohlášení portugalských exulantů, žijících v Československu, odmítajících srpnovou okupaci Československa a oficiální prohlášení Portugalské komunistické strany³⁾

Poselství Portugalců žijících na území Československa

Drazí soudruzi,
vzhledem k tomu, že jsme nemohli obdržet jakékoli stanovisko Portugalské komunistické strany o tragické vojenské okupaci Československa vojsky Německé demokratické republiky, Bulharska, Maďarska, Polska a SSSR, my, Portugalci, političtí vyhnanci, kteří žijeme na území ČSSR, chceme projevit naši úplnou solidaritu KSČ, lidu a demokraticky zvoleným zastupitelským orgánům. Doufáme, že tato okupace skončí co nejdříve, neboť je to v zájmu mezinárodního komunistického hnutí. Zároveň chceme upřesnit, že nepovažujeme okupaci Československa za dramatickou politickou chybu a nechceme, aby náš názor působil jako projev anti-socialismu, neboť nikdy nezapomeneme na zásluhy sovětského lidu při osvobození ostatních národů v roce 1945, na jeho zásluhy o světový mír, socialismus a pokrok.

V tomto našem prohlášení potvrzujeme stanoviska, která jsme zaujali v prvních dnech okupace – tj. stanoviska uvedená v dokumentech odevzdaných ambasádám okupantských zemí, stejně jako legálním vedoucím činitelům KSČ a československému lidu. Uplynulé dny mezi prvním a tímto dokumentem ještě více utvrdily naše názory na nespravedlnost takového aktu, který pomohl jen kapitalistickým mocnostem a mezinárodním reakčním silám.

Velice obdivujeme klid, důstojnost a inteligenci československého lidu a jeho vůdců. Přejeme si komplexní obnovení demokratizačního procesu a vývoj socialismu ve svobodě, která dávala tolik nadějí všem, kdo bojují, ať už v socialistických nebo kapitalistických zemích, za lidství a obnovení socialismu.

Příloha
1. Až dnes v noci 17. září jsme se dozvěděli o ostudném rozhodnutí vedení Portugalské komunistické strany a neztotožňujeme se s ním.
2. Dali jsme k dispozici naše veškeré síly a prostředky k boji proti portugalskému fašismu a chceme se vší zodpovědností prohlásit, že považujeme rezoluci sekretariátu PKS za negaci a zradu směru PKS schváleného na kongresech, a to nejen na úrovni národní politiky, ale také na úrovni mírové politiky, socialistického bratrství a pacifistické solidarity v rámci mezinárodního komunistického hnutí.

Poznámky:

1/ In: "Avante!", květen 1968, Ročník 37, Série VI, ą 391, s. 6.

2/ Dokument byl otištěn v příloze pamětí Cândidy Venturové O socialismo que eu vivi, (Socialismus, který jsem prožila), Lisboa: O Jornal, 1984.

3/ Tamtéž.

Vaše reakce...

zpět