Projekt SLOVNÍK

Projekt SLOVNÍK

A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž |

DACKO, David (nar. 1930), středoafrický politik. Pochází z rolnické rodiny; navštěvoval misionářskou školu v Bangui; 1952 absolvoval pedagogickou školu v Brazzavillu (Kongo); 1957 člen teritoriálního shromáždění Středoafrické republiky; 195758 ministr zemědělství a chovu dobytka, vod a lesů ve vládní radě; 195859 ministr vnitra, národního hospodářství a obchodu v prozatímní vládě; 1959 předsedou vlády a ministrem vnitra Středoafrické republiky; 14. srpna 1960 zvolen na období 4 let presidentem republiky; současně zastává úřad ministra národní obrany a spravedlností; je vůdcem strany MESAN Hnutí za sociální emancipaci Černé Afriky. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DAHANÁJAKE, Vidžajánanda (nar. 1902) cejlonský politik. 1926 po získání vysokoškolského vzdělání přednášel na učilišti St. Aloisius; 1935 starosta města Gálla; 1944 člen voleného orgánu při úřadu cejlonského generálního guvernéra; 1947 zvolen za Gállu do parlamentu; 1956 vstoupil do Sjednocené lidové fronty; téhož roku ministr výchovy ve vládě Bandaranájaka; 1959 — 60 předseda vlády, ministr obrany a výživy; 1959 vystoupil ze Strany svobody; od 1959 předseda Cejlonské demokratické strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DACHAU — jeden z prvních koncentračních nacistických táborů, zřízený 31. 3. 1933 sz. od Mnichova. Měl ještě 60 poboček. Za dobu jeho existence (osvobozen byl 29. 4. 1945) jím prošlo 200 tisíc vězňů a bylo v něm umučeno téměř 67 000 vězňů. Viz též Koncentrační tábory. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DALADIER, Edouard [daladye eduar] (nar. 1884) francouzský politik. Po vysokoškolských studiích učitel na různých školách; v první světové válce bojoval na frontě; 1919 demobil. v hodností kapitána; téhož roku vstup do radikální strany; zvolen do poslanecké sněmovny; 1924 ministr kolonii; 1933 ministerský předseda a ministr vojenství; 1936 ve vládě Leona Bluma místopředseda vlády a ministr vojenství v druhé Blumově vládě; v dubnu 1938 opět předseda vlády; účastnil se mnichovské konference, kde podepsal franc.-něm. deklaraci o rozdělení ČSR; 1940 po zahájení německé ofenzívy proti Francii se vzdal funkce ministra zahraničních věcí v Reynaudově vládě; 1940 zadržen při pokusu o útěk z Francie a vězněn v Německu do konce války; 1946 zvolen do Ústavodárného shromáždění, později do NS; 1951 a 1956 znovu zvolen do NS; 1957 místopředseda Radikální socialistické strany; od 1958 člen Výboru bdělosti; do 1958 starosta Avignonu; 1956 — 59 první náměstek předsedy zahr. výboru NS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DALAJLÁMA (La-Mu-Teng-Chu) (ČÍNA), narodil se roku 1935 i v rodině pastevce. Na tibetský trůn j nastoupil v roce 1940 jako dalajláma čtrnáctý. Do roku 1950 za něho vládl v zemi regent. : V srpnu 1951 byla uzavřena dohoda mezi Čínskou lidovou republikou a Tibetem; Tibet se stal autonomní oblastí Číny. Dalajláma se stal členem Lidového politického poradního shromáždění a v roce 1954 byl zvolen členem Všečínského shromáždění lidových zástupců. Později byl zvolen náměstkem předsedy Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. Je též předsedou přípravného výboru pro založení autonomní oblasti Tibetu. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DALAJLÁMA, LA MU TENG CHU (nar. 1935) tibetský dalajláma. Pochází z rodiny pastevce; 1940 nastoupil na tibetský trůn jako dalajláma XIV.; do roku 1950 za něho vládl regent; 1951 se Tibet stal autonomní obi. ČLR; dalajláma se stal členem Lid. polit, porad, shromážď.; 1954 zvolen členem Všečínského shrom. lid. zást., později nám. předs. Stál. výboru Všečínského shrom. lid. zást.; 1959 unesen spiklenci do Indie; 1959 oznámeno, že zůstane v Masúrí (Indie) v horském letovisku v Uttarpradéši. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DAMBA Dalijn (MONGOLSKO)-narodil se roku 1903. V roce 1924 vstoupil do Mongolského revolučního svazu mládeže, v roce 1930 do Mongolské revoluční lidové strany. V letech 1929 až 1930 se aktivně účastnil rozhodujícího stadia dokončení protifeudální revoluce v Mongolská. Od roku 1932 působil jako politický pracovník v mongolské armádě. V roce 1939 byl zvolen tajemníkem ústředního výboru Mongolské lidové revoluční strany. Od roku 1947 je členem politbyra ústředního výboru strany. V letech 1947 až 1954 působil jako druhý tajemník ústředního výboru strany, v roce 1954 byl zvolen prvním tajemníkem. Je členem presidia Velikého lidového churalu Mongolské lidové republiky. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DAMJANOV Georgi (BULHARSKO) narodil se 23. září 1892. Absolvoval právnickou fakultu. Od roku 1909 do roku 1911 pracoval v kroužcích tzv. „úzkých" socialistů (těsňaků). V roce 1912 vstoupil do Komunistické strany Bulharska a pracoval v řadě stranických funkcí. V roce 1923 organisoval spolu s Gavrilem Genovém zářijové povstání ve vračském kraji. V roce 1925 byl nucen odejít do Jugoslávie a v letech 1926 až 1934 žil v Sovětském svazu, kde vystudoval Frunzovu vojenskou akademii a stal se důstojníkem Rudé armády. Za svého pobytu v Sovětském svazu byl jako člen zahraničního ústředního výboru Komunistické strany Bulharska v neustálém styku 9 Komunistickou stranou Bulharska a s Georgi Dimitrovem. V roce 1935 se vrátil ilegálně do Bulharska. Pro svou činnost byl dvakrát odsouzen k trestu smrti; podařilo se mu však uprchnout. V době občanské války ve Španělsku se podílel na organisování dobrovolnických brigád na pomoc španělskému lidu. Po osvobození Bulharska pracoval v ústředním výboru Komunistické strany Bulharska a v roce 1945 se stal členem politbyra jejího ústředního výboru. V listopadu 1946 byl jmenován ministrem národní obrany a v roce 1950 předsedou presidia Lidového shromáždění Bulharské lidové republiky. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DAMJANOV, Georgi (nar. 1892, zemř. 1958) významný činitel bulharského dělnického hnutí. Absolvoval právnickou fakultu; 190911 práce v kroužcích „těsňaků"; 1912 vstup do Bulharské komunistické strany; 1923 organizoval s G. Genovém zářijové povstání ve vračském kraji; 1925 emigroval do Jugoslávie; 1926 — 34 v SSSR, tam vystudoval Frunzeovu voj. akad.; důst. Rudé armády; člen zahraničního ÚV BKS; 1935 ilegální návrat do Bulharska; dvakrát odsouzen pro polit, činnost k trestu smrti, podařilo se mu však uprchnout; organizoval dobrovolnické brig. na pomoc španělskému lidu; 1937 — 43 v aparáte výk. výboru Kominterny; 1945 člen politbyra ÚV BKS; 1946 ministr národní obrany; 1950 — 58 předseda presidia Lidového shrom. BLR; 1957 vyznamenán Leninovým řádem. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DAVID Václav (ČESKOSLOVENSKO), narodil se 23. září 1910 ve Studeném na Sázavě v rodině koláře a drobného rolníka. Po absolvování obchodní akademie pracoval v letech 1929 až 1939 v ČKD v Libni. Od roku 1930 do roku 1935 byl členem Komsomolu, jehož základní organisaci v závodě pomáhal zakládat, a byl zástupcem této organisace v obvodním a krajském vedení. V roce 1935 vstoupil do Komunistické strany Československa. Před druhou světovou válkou pracoval rovněž ve Svazu přátel SSSR jako tajemník pro oblast Čechy. Za fašistické okupace byl členem čtvrtého ilegálního ústředního výboru Komunistické strany Československa. Aktivně se zúčastnil pražského povstání. Po osvobození pracoval v aparáte ústředního výboru Komunistické strany Československa a stal se poslancem Národního shromáždění. Od roku 1948 byl předsedou klubu poslanců Komunistické strany Československa a místopředsedou Národního shromáždění. Je členem ústředního výboru KSČ. V roce 1951 se stal tajemníkem ÚV strany a předsedou Svazu československo-sovětského přátelství. V roce 1953 byl jmenován ministrem zahraničních věcí. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DAVIS, Benjamin, J. [deivis bendžsminl významný pracovník KS USA. 1951 člen newyorské městské rady, 1951 předseda společnosti listu „Daily Worker"; 1955 propuštěn z vězení (odsouzen podle Smithova zákona); 1957 člen ÚV KS USA; člen výkon, výboru ÚV KS USA; tajemník ÚV KS USA pro záležitosti černošského obyvatelstva; 1958 předseda ÚV KS USA ve státě New York; od 1959 taj. ÚV KS USA. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DAÚD Sardar Mohammed (AFGANISTAN) narodil se roku 1909. Studoval na kabulském lyceu a později v Paříži. Po návratu z Francie absolvoval vojenskou školu. Jako generálporučík byl jmenován guvernérem Kandaharské provincie. V roce 1934 se stal guvernérem a vrchním velitelem ozbrojených sil Východní provincie, v roce 1937 velitelem ústředních ozbrojených sil v Kabulu. V roce 1946 byl jmenován ministrem vnitra. O rok později se stal vyslancem ve Francii. Později se stal ministrem národní obrany. V roce 1953 ho král pověřil, aby vytvořil novou vládu, jejíž se stal předsedou. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DÁVÚD, Sardár Muhammad (nar. 1909) významný afghánský politik. Studoval na kábulském lyceu, pak v Paříži; po návratu z Francie absolvoval voj. školu; jako generálporučík jmenován guvernérem Kandahárské provincie; 1934 guvernér a vrch. velit. ozbroj, sil. Východní provincie; 1937 velit. ústřed. ozbroj, sil v Kábulu; 1946 ministr vnitra; 1947 vyslanec ve Francii; poté ministr nár. obrany; od 1953 předseda vlády a ministr vnitra. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DEBRÉ, Michel [dabré mišel] (nar. 1912) francouzský politik a státník. Absolvoval vysokou školu polit, věd, nabyl hodnosti doktora práv; 1937 gen. taj. Výboru pro celní revize, poté prac. min. financí; 1939 ve franc. armádě; 1940 zajat, uprchl, pracoval na gen. sekr. franc. správy v Maroku; 1942 tajný návrat do Francie, účast v hnutí odporu, těsný kontakt s de Gaullem, který dlel v Londýně; 1944 komisař Franc, republ. v kraji Angers; 1946 poražen ve volbách do NS; 194748 stát. taj. pro německé a rakouské zálež., zvolen do senátu; jeden z vůdců pravic, strany Svaz pro novou republiku; 1958 řídil vypracování ústavy Páté republiky; od 1959 ministerský předseda; je úzce spjat s franc. monopol, kapitálem, zejména s firmami Compagnie Industrielle pour 1Afrique Centrále a Immeubles de la Pépiniére. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DEJEAN, Maurice [dažan moris] (nar. 1899) francouzský diplomat. Studoval na Sorboně; v diplomatických službách od 1926; 194549 franc. velvyslanec v ČSR; 1952 — 56 velvyslanec v Japonsku; od 1956 velvyslanec v SSSR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DEL BO, Rinaldo (nar. 1916) italský politik. Vystudoval práva a filosofii; od r. 1948 poslanec parlamentu; 1951 nám. ministra práce; 1955 nám. ministra zahraničí; 195758 ministr pro styk s parlamentem; 195960 min. zahr. obchodu; významný představitel italské Křesťanskodemokratické strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DELGADO, Humberto [dslgadu umbertu] (nar. 1906) portugalský vojenský a politický činitel. Pochází ze zámožné portugalské rodiny; nabyl vojenského vzdělání; 1926 podporoval státní převrat, organizovaný Salazarem; zastával významné funkce v armádě a státním aparáte; postupně od konce II. světové války přecházel k opozici; 1952 — 57 v hodnosti generála vojenský atašé ve Washingtonu a představitel Portugalska v NATO; 1957 generální ředitel civilního letectva; opoziční kandidát v presidentských volbách 1958; jen v důsledku machinací Salazarových úřadů se nestal presidentem; obával se zatčení proto 1958 požádal brazilské velvyslanectví v Lisabonu o azyl —; od 1959 žije v Brazílii, tam v čele hnutí, namířeného proti Salazarově diktatuře; 1960 podepsali představitelé Delgadova hnutí dohodu se španělskou republikánskou vládou v exilu o společných akcích při osvobozování Pyrenejského poloostrova. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DĚLNICKÁ OBRANA (Dělnická stráž) — viz Arbeiter Wehr. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DEMBOWSKI, Jan — polský vědec a činitel mírového hnutí. 1952 — 57 president Polské akademie věd; 1952 předs. Polského výboru obránců míru; 1952 — 57 nám. předsedy stát. rady; 1952—57 maršálek Sejmu; člen výboru pro udílení Mezinárodních Lenin, cen „Za upevnění míru mezi národy"; 1957 člen presidia Polské akademie věd; 1958 člen Akademie věd SSSR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DEMONSTRACE 28. října 1939 — byly na rozdíl od spontánních akcí v prvních měsících okupace z větší části již připravovány odbojovými organizacemi. Akce probíhaly především v Praze, ale i v Ostravě, Berouně, na Kladně a jinde. Stávky probíhaly např. v Plzni a Mladé Boleslavi. V mnoha městech se nevyučovalo, ve vesnicích se většinou nepracovalo a u pomníků a památníků docházelo k manifestacím. Nejvýznamnější však bylo vystoupení pražského lidu, a to jak počtem (100 000) tak i rozsahem. V mnoha podnicích byla v průběhu dne zastavena práce; pracující, studenti a ostatní občané se shlukovali ve středu města, především na Václavském náměstí. Zprvu klidný ráz této národní manifestace se stále zřetelněji měnil v otevřený nesouhlas s nacistickou okupací. V průběhu dne zatkli nacisté asi 400 osob a na některých místech dokonce přistoupili k ostré střelbě, při níž byl smrtelně zraněn dělník V. Sedláček, který zranění podlehl při převozu do nemocnice, a medik J. Opletal, který svému zranění podlehl o několik dní později. Těžce zraněno bylo i dalších 11 osob české národnosti a řada osob byla zraněna lehce. Demonstrace 28. října 1939 byly kromě bojujícího Polska nejmasovějším protihitlerovským projevem v tehdejší Evropě. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DENNIS, Eugene [denis júdžin] (nar. 1904, zemř. 1961) významný činitel amerického dělnického hnutí. Původní povolání elektrikář, tesař, přístavní dělník; 1927 vstoupil do KS USA; od 1938 členem ÚV KS USA; 194445 spolu s W. Z. Fosterem bojoval proti revizionismu a likvidátorství ve straně; 1945 zvolen členem sekretariátu UV; 194659 generální taj. ÚV; 195961 předseda ÚV KS USA; zemřel 31. 1. 1961. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DENIS, Jacques [daný žak] významný francouzský pracovník mezinárodního demokratického hnutí mládeže. Novinář; generální sekretář francouz. výboru demokrat, organizací mládeže; zúčastnil se odboje na jihu Francie; 1951—57 generální tajemník Světové federace demokratické mládeže. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DERSA, Ato, Jilma (nar. 1911) etiopský státník. Vzdělání získal v koleji v Alexandrii (SAR); dráhu ve stát. službách zahájil jako gen. řed. ministerstva zahraničí; 1942 náměstek min. financí; 1950 ministr obchodu a průmyslu; 1953 zástupce Etiopie v OSN; velvyslanec v USA; od 1958 ministr zahraničí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DESANTY ZE SSSR — V letech 1939—1945 byly vysílány do našich zemí přímo nebo přes Slovensko, Polsko a Maďarsko desanty ze SSSR, které měly plnit různé úkoly. Byly to především zpravodajské a partyzánské organizátorské výsadky. Sovětský svaz již od roku 1939 podnikal na území protektorátu vlastní zpravodajské akce, mezi něž např. patřilo vyslání pětičlenné skupiny českých zpravodajců, kteří pod vedením R. Seluckého od února 1940 do března 1941 prováděli v protektorátu velice aktivní zpravodajskou činnost. Krátce po napadení Sovětského svazu vzrostly požadavky sovětského velení na informace z německého zápolí, zároveň vyvstala i potřeba organizovat na území Čech a Moravy záškodnické akce a sabotáže. Z řad někdejšího polského legionu bylí proto získáváni a školeni dobrovolníci pro plnění těchto úkolů. Prvním výsadkem tohoto druhu, který se skládal výhradně z čs. občanů, byla skupina J. Restla, vysazená pravděpodobně 30. 8. 1941. Od roku 1944 byly k nám posílány paraskupiny tvořené buď zcela sovětskými příslušníky anebo národnostně smíšené. Přesný počet a rekonstrukce jejich činnosti nebyla dosud provedena. V období od poloviny roku 1941 do poloviny roku 1942 jsou podchyceny čtyři skupiny, v rozpětí říjen 1942 — březen 1943 pět, od dubna do července 1944 čtyři a od září 1944 do března 1945 57 skupin. V této době byly do Československa vysílány kromě výsadků strategické rozvědky i desanty hloubkového průzkumu 1. a 4. ukrajinského frontu, v jejichž předpokládaném operačním prostoru bylo naše území. Partyzánské organizátorské výsadky ze SSSR byly posílány do Československa na základě jednání moskevského vedení KSČ a ÚV VKS(b) a ÚV KS(b) Ukrajiny. Řízením bojové spolupráce byl pověřen Ukrajinský štáb partyzánského hnutí v Kyjevě (UŠPH), kde funkci stálého zástupce KSČ plnil R. Slánský. Ve střediscích Abarově u Rovna, později Svjatošinu u Kyjeva, byli školeni dobrovolníci z čs. vojenské jednotky v SSSR, vybraní pro organizování partyzánského hnutí na území ČSR. Velitelem výcvikového praporu Čechoslováků, v němž bylo v létě 1944 připraveno na bojovou činnost v týlu nepřítele 220 čs. občanů, byl A. M. Kozlov, jeho zástupcem pro politické záležitosti se stal A. Schramm, československý komunista německé národnosti. Po náročném výcviku v délce 5—6 týdnů [jehož součástí bylo vedle politické přípravy zejména nacvičování různých metod partyzánského způsobu boje, jeho organizování a velení partyzánským skupinám) byli absolventi rozděleni do jednotlivých skupin, které byly doplněny o sovětské vojáky zkušené v partyzánských bojích. Skupiny organizátorů o 10—22 členech byly určeny většinou pro Slovensko; několik jich však bylo vybráno speciálně pro operace v českých zemích a zajištění rovnoměrného rozvoje partyzánského hnutí na celém území Čech a Moravy i v odtržených pohraničních územích. Od 30. 9. 1944 do 21. 1. 1945 příslušely desanty do operačního řízení štábu partyzánského hnutí při vojenské radě 1. ukrajinského frontu, kam byl moskevským vedením KSČ delegován A. Schramm. Od 22. 1. 1945 přešlo řízení desantů pro ČSR pod pravomoc štábu partyzánského hnutí, zřízeného při válečné radě 4. ukrajinského frontu. Čs. zástupcem ve štábu se stal opět A. Schramm. Řídící centrum bylo převedeno z Užhorodu do polského městečka Krompachy u Nového Targu. Štáb disponoval 30 letadly, která sloužila k vysazování skupin na našem území i k nepřetržitému zásobování partyzánů. Uvádí se, že oba štáby vysadily do českých zemí 11 desantů se 152 parašutisty. Na rozmach partyzánského hnutí v českých zemích měly největší vliv zejména organizátorské skupiny: Jan Žižka II (velitel J. Ušiak, vysazena 21. 8. 1944), Mistr Jan Hus (kpt. A. V. Formin, 26. 10. 1944), Jermak [N. I. Dmitrijev, M. F. Petrovskij, 1. 10. 1944), Jan Kozina (mjr. G. A. Melnik, 16. 10. 1944), Dr. Miroslav Tyrš (I. A. Labunskij, 26. 10. 1944). (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DESANTY ZE ZÁPADU — V letech 1941—1945 vyslalo londýnské ministerstvo národní obrany československé emigrační vlády na území protektorátu a slovenského státu 31 paraskupin v celkovém počtu 91 Čechů a Slováků; po jedné skupině bylo dále vysazeno ve Francii, Itálii a Jugoslávii. Výsadky se spojovacími, organizátorskými, zpravodajskými, destrukčními a teroristickými úkoly byly připraveny ve čtyřech vlnách: 1. — od dubna 1941 do dubna 1942 — Benjamin, Percentage, Anthropoid, Silver A, Silver B, Zinc, Out Distance, Bivouac, Bioscop, Steel, Intrasitive, Tin; 2. — od října 1942 do března 1943 — Antimony, Iridium, Bronse; 3. — od dubna do července 1944 — Calcium, Barium, Sulphur, Chalk, Clay, Carbon, Spelter, Potash, Manganese, Glucinium; 4. — od září 1944 do března 1945 — Wolfram, Tungsteen, Embassy, Platinium-Pewter a Bauxite. Jejich přípravu organizoval II. odbor MNO ve spolupráci s britským Orgánem pro zvláštní operace (SOE). Výcvik dobrovolníků (k 9. 6. 1943 jím prošlo 211 důstojníků a 363 poddůstojníků a vojínů) po jejich letmém prověření (požadoval se hlavně dobrý zdravotní stav a doporučení velitele jednotky a nadřízených velitelů) zahrnoval fyzickou přípravu, střelbu, zacházení s destrukčními prostředky, práci s mapou, speciální výcvik pro boj muže proti muži, para-kurs, doškolovací kurs zaměřený na problematiku protektorátu. Radisté měli ještě základní výcvik v obsluze stanice. Nejméně 17 desantů vyslaných z Velké Británie mělo plnit jen zpravodajské úkoly. Některým skupinám [Silver A se stanicí Libuše, Antimony se stanicí Barbora, Calcium se stanicí Milada aj.) se podařilo po určitý čas udržovat převážně za pomoci nekomunistických odbojových skupin spojení s Londýnem. Buržoaznímu centru tím napomáhaly k udržení vlivu na domácí rezistenci. Jen ojediněle však tyto desanty splnily vytčené úkoly, např. Anthropoid — atentát na R. Heydricha; většinu těchto skupin nacisté rozbili a jejich vysílací stanice použili k organizování tzv. protiher gestapa s londýnskou centrálou (Hermelín, Duplex, Wallenstein, Seni, Moldau). Vedle výsadkářů, kteří se snažili splnit své úkoly a neváhali přitom v mnoha případech položit své životy, se vyskytli i takoví příslušníci desantů, kteří po svém zatčení zradili a stali se nebezpečnými spolupracovníky gestapa. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DEUTSCHE NATIONALPARTEI-DNP (Německá nacionální strana) - strana německé nacionalistické buržoazie v ČSR vznikla v roce 1919 v Olomouci sloučením různých nacionalistických skupin. 4. října 1933 byla její činnost úředně zastavena, většina jejích členů vstoupila do nově utvořené Henleinovy strany. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DEUTSCHE NATIONALSOZIALISTISCHE ARBEITERPARTEI (DNSAP) - Německá nacionálně socialistická strana dělnická, krajně nacionalistická německá strana v předmnichovském Československu, založená 1919 v Duchcově. Po vzniku NSDAP v Německu byla obdobou této fašistické strany v našich zemích a zaujímala ostrý protičeskoslovenský postoj. 4. 10. 1933 byla její činnost v ČSR úředně zastavena, její členstvo přešlo do henleinovského hnutí. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DEUTSCHE PARTEI (DP) — Vedle HSES působily na Slovensku i německé fašistické organizace, které zde měly značný politický vliv. V říjnu 1938 namísto rozpuštěné Karpathendeutsche Partei byla vytvořena Deutsche Partei, jíž podléhaly všechny politické, hospodářské a kulturní spolky a instituce německé menšiny na Slovensku. Polovo-jenskou organizací v rámci DP byly ochranné oddíly Freiwillige Schutz-staffel zřízené v září 1939. Složkou DP byly i organizace Deutsche Jugend, Heimatschutz, Deutsche Studentenschaft, Bund deutscher Mad-chen, Bund deutscher Frauen atp. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DIA, Mamadou [mamadu] (nar. 1910) senegalský politik. Vychodil základní školu v Dakaru, získal diplom profesora; bakalářské zkoušky složil v Paříži; ve vlasti pracoval jako profesor; 1946 generální rada města Diourbel; poslanec senegalského NS; 1947 člen Velké rady Francouzské západní Afriky (v Dakaru) jako hlavní rada za Senegal; 1948 člen francouzské Rady republiky a v r. 1952 opět; 1956 poslanec francouzského NS za Senegal; 1957 místopředseda vládní rady; 1958, když se stal Senegal či. Franc, společenství, předseda této rady; od června do srpna 1960 vicepresident Federace Mali; pak min. předseda Republiky Senegal. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DIALLO, Salfoulaye [sajfulaj] (nar. 1923) guinejský politik. Narodil se v Diary v rodině náčelníka kantonu; pracoval jako úředník koloniálního finančního úřadu; starosta města Mamouse; 1956 zvolen poslancem francouzského NS za Guineu jako kandidát Afrického demokrat, sdružení; 1957 předseda guinejského Územního shromáždění; 1958 polit. taj. Demokratické strany; 1958, po nabytí nezávislosti země, zvolen předsedou Národního ústavodárného shromáždění. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DIBELIUS, Otto, Friedrich, Karl (nar. 1880) západoněmecký církevní činitel. 1907 — 25 farář v Crossenu, později v Berlíně; po 1933 v ústraní; 1945 evangelický biskup v Berlíně; člen ekumenické rady; president Rady evangelické církve Německa; 1957 předseda správní rady organizace „Dílo evangelické pomoci"; v posledních letech iniciátor mnoha reakčních akcí, mluvčí imperialistických západoněmeckých kruhů. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DIECKMANN, Johannes, Dr h. c. (NĚMECKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA) narodil se roku 1893. Studoval národní hospodářství a jazyky. Do roku 1933 pracoval jako generální sekretář konservativní lidové strany, za kterou byl zvolen poslancem saského zemského sněmu. Za nacismu byl pod stálým dozorem gestapa. Po porážce fašistického Německa byl spoluzakladatelem liberálně demokratické strany, jejím tajemníkem v saské zemské organisaci a od února 1949 místopředsedou této strany. V letech 1948 až 1949 byl ministrem spravedlnosti a náměstkem ministerského předsedy v Sasku. V září 1949 byl zvolen předsedou Lidové sněmovny Německé demokratické republiky. Je členem presidia Národní rady Národní fronty demokratického Německa, ústředního výboru Svazu německo-sovětského přátelství a předsedou Stálé komise pro mírové řešen německé otázky. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DIECKMANN, Johannes (nar. 1893) politický činitel NDR. Studoval nár. hosp. a jazyky; do 1933 gen. sekretář konzerv, lid. strany; poslanec saského zem. sněmu; za nacismu pod stálým dozorem gestapa; po porážce nac. Německa spoluzakladatel Liberál. demokr. strany, její tajemník v saské zem. org.; od 1949 místopředseda této strany; 1948 — 49 ministr spravedlnosti a nám. min. předsedy v Sasku; od září 1949 předseda Lid. sněmovny NDR; člen presidia Nár. rady Národní fronty demokratického Německa; člen ÚV Svazu něm.sovětského přátelství a předseda Stálé komise pro mírové řešení německé otázky. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DIEFENBAKER John (KANADA), narodil se roku 1895. Je právníkem. V roce 1919 si zavedl vlastní advokátní kancelář, v roce 1929 se stal královským advokátem. Od roku 1939 do roku 1943 byl vicepresidentem Kanadského kolegia advokátů, v současné době je členem jeho rady. V roce 1928 byl zvolen vicepresidentem severozápadního oddělení liberálně konservativního sdružení provincie Saskatchewan, v roce 1933 pak prvním vicepresidentem. V roce 1933 byl rovněž zvolen předsedou konservativní strany provincie Saskatchewan. Od roku 1956 je členem konservativní strany Kanady. Od roku 1940 je neustále poslancem dolní sněmovny. Zúčastnil se řady konferencí zabývajících se zahraničními otázkami. V červnu 1957, po vítězství konservativní strany ve volbách, stal se ministerským předsedou kanadské vlády, v níž po určitou dobu současně vykonával funkci ministra zahraničních věcí. Je stoupencem politiky západních mocností. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DIEFENBAKER, John [dýfonbeiks džon] (nar. 1895) kanadský politik a státník Je právníkem; 1919 vlastní advokátní kancelář; 1929 královský advokát; 1939 — 43 vicepresident Kanadského kolegia advokátů a člen jeho rady; 1928 vicepresident severozápad, odd. liberálně konzerv, sdružení provincie Saskatchewan; 1933 předseda konzerv, strany této provincie; od 1940 poslanec Dolní sněmovny za konzervativní stranu; od 1957 ministerský předseda. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DILLON, Clarence, Douglas [dibn klarens dagbs] (nar. 1909) americký bankéř a politik. Syn amerického bankéře; 1931 absolvoval harvardskou universitu; člen Newyorské peněžní burzy; ředitel několika investičních trustů na Wall Streetu; 1938 vicepresident a ředitel bankovního domu Dillon, Read and Company;1941 — 45 služba v americkém válečném námořnictvu; po válce president finančn. společ. United States and Foreign Securities a United States and International Securities; předseda rady ředitelů společnosti Dillon, Read a ředitel naftové společnosti Amerada Petroleum; 1948 organizoval spolu s Dullesem a Herterem předvolební kampaň pro republik. kand. na úřad presidenta Deweye a 1952 pomáhal Eisenhowerovi; 1953 velvyslanec ve Francii a zástupce USA ve štábu NATO; 1957 zást. nám. stát. taj. pro hosp. otázky a nám. guvernéra v Mezinárodni bance pro obnovu a rozvoj; 1958 nám. stát. taj. pro hosp. otázky; 1959 — 60 nám. stát. taj. USA; jeho osobní jmění se odhaduje na 200 miliónů dolarů; od 1961 ministr financí v Kennedyho vládě. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DIMITROV, Georgi, Michajlov (nar. 1882, zemř. 1949) významný představitel bulharského a mezinárodního dělnického hnutí. Od 1902 člen soc. dem. strany, pak boj spolu s těsňaky; 1909 člen strany těsňaků, z níž se později vyvinula Komunistická strana Bulharska; 190923 tajemník Všeob. dčl. všeodbor. svazu; 1923 nucen emigrovat z Bulharska; 9. 3. 1933 zatčen v Berlíně v souvislosti s požárem Říšského sněmu; 16. 12. 1933 pronesl památnou obhajovací řeč v Lipsku; po intervenci SSSR propuštěn, odjel do Moskvy; 1935 — 43 gen. taj. výk. výboru Komunistické internacionály; 1942 člen Národní rady Vlastenecké fronty; 6. 11. 1945 po 22 letech emigrace návrat do vlasti; 1945 — 46 předseda zahraničního výboru sněmu, generální tajemník ÚV BKS; od 22. 11. 1946 do 1949 předseda vlády. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DIORI, Hamáni (nar. 1916) nigerijský politik. Studoval v Nigeru a v Dahome; po získání pedagogického vzděláni v Senegalu působil jako učitel; 1938 repetitor koloniální školy v Paříži; 1939 návrat do vlasti — učitel; 1946 vstoupil do Nigerské pokrokové strany (NPS), v témže roce zvolen předsedou NPS; 1946 poslancem francouzského NS za Niger; 1957 místopředseda francouzského NS; 1958 Niger prohlášen republikou se statutem členského státu Francouzského společenství — Diori předsedou vládni rady; 1959 ministerský předseda; 9. XI. 1960 zvolen presidentem republiky Niger; předák Nigerské pokrokové strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DIVERZE PROTI NACISTICKÝM OKUPANTŮM — akce, které na rozdíl od sabotáží nikdy nezakrývaly nepřátelský úmysl vůči nacistickým okupantům. Ve větším měřítku se začaly objevovat po napadení SSSR nacistickým Německem a zejména v souvislosti s rozmachem partyzánského hnutí v českých zemích. Např. dne 31. 8. 1941 došlo k zapálení skladiště 100 tisíc litrů pohonných hmot v Náchodě. V roce 1943 byly partyzány provedeny destrukce na železnicích, např. v dubnu u Mokovrat, 5. srpna u Lochovic, 8. srpna na trati Praha—Plzeň u Srbska, v noci z 31. 8. na 1. 9. na trati Ostrava—Kojetín u nádraží Lískovec apod. Sami nacisté přiznávali, že jenom proti železnicím bylo od září 1944 do konce války provedeno na území protektorátu 300 destrukčních akcí, které způsobily většinou vykolejení vlaků, poškození lokomotiv a vagónů. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DJUANDA (INDONÉSIE), narodil se roku 1911. Je inženýrem. Po vyhlášení Indonéské republiky byl několikrát ministrem. V srpnu 1949 byl členem indonéské delegace na konferenci v Haagu a stál v čele finančně hospodářského výboru konference. V roce 1950 byl ministrem dopravy; v Sastroamidjojově vládě byl ministrem financí a plánování. V roce 1954 byl jmenován ředitelem Státní plánovací rady, v dubnu téhož roku byl jmenován poradcem předsedy vlády Aliho Sastroamidjoje na konferenci předsedů vlád zemí Colomba, které inspirovaly svolání bandungské konference. V dubnu 1957, po demisi Sastroamidjojovy vlády, byl jmenován předsedou indonéské mimořádné mimo-parlamentní úřednické vlády. Současně převzal úřad ministra obrany. Není členem žádné politické strany. Je stoupencem politiky aktivní neutrality a pěti zásad mírového soužití. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DJUANDA [ďuanda] (nar. 1911) indonéský politik a státník. Absolvoval vys. školu technickou v Bandungu, inženýr; 1937-42 ředit, střed. Školy „Muhammadija v Djakartě; po vyhlášení republiky od 194649 ministr dopravy, pak ministr veřej, prací; 1950 ministr dopravy; 1954 ředit. Státní plánovací rady; 1957 v Sastroamidjojově vládě ministr financí a plánování, po demisi této vlády předseda mimořádné mimoparlamentní úřed. vlády, současně ministr obrany; není členem žádné polit, strany; od 1959 první ministr, ministr financí a předseda Rady pro atom. energii; stoupenec politiky aktivní neutrality. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DNY MEZINÁRODNÍHO SBRATŘENÍ — V době bezprostředního ohrožení republiky nacistickým Německem v roce 1938 organizovala KSČ v letních měsících lidové protifašistické akce za účasti obyvatelstva všech národností žijících v Československu. Těmito manifestacemi KSČ čelila propagačním akcím henleinovců, ľuďáckých klerofašistů, maďarské iredenty a polských šovinistů, zaměřeným na rozvracení národů a národností žijících v ČSR. Komunisté a ostatní vlastenci při nich demonstrovali rozhodnou vůli bránit vlast před domácím a zahraničním fašismem. Desítky takovýchto akcí probíhaly od června do poloviny září, kdy vláda v souvislosti s henleinovským pučem (viz) zakázala veškeré politické projevy a veřejná vystoupení. K nejvýznamnějším manifestacím docházelo v pohraničních oblastech republiky. Např. v Liberci, centru henleinovského hnutí, se přes teror henleinovců uskutečnily 25. a 26. 6. 1938 „Dny lidové kultury", jichž se zúčastnilo na 20 000 Čechů a Němců. K. Gottwald ve svém projevu obžaloval mezinárodní fašismus a jeho domácí spojence z ohrožování bezpečnosti a míru v Evropě a požadoval vytvoření jednotné protifašistické fronty proti totalitním snahám henleinovců. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DOBI István (MAĎARSKO) narodil se roku 1898 v rolnické rodině. Již od dětství pracoval jako zemědělský dělník. V roce 1919 bojoval v řadách maďarské Rudé armády. Po pádu maďarské Republiky rad byl internován a pod policejním dozorem. V roce 1922 vstoupil do Maďarského svazu zemědělských dělníků a zúčastnil se rolnického hnutí. V roce 1935 začal pracovat v levém křídle malorolnické strany, hájil zájmy zemědělských dělníků a malých rolníků. Za svou činnost byl často pronásledován. Za druhé světové války se zúčastnil hnutí odporu. Po osvobození Maďarska v roce 1945 byl zvolen poslancem Národního shromáždění. Později byl jmenován státním ministrem a ministrem zemědělství. V letech 1948 až 1952 byl předsedou Rady ministrů. V roce 1952 byl zvolen předsedou presidia Maďarské lidové republiky. V době kontrarevoluce v Maďarsku v roce 1956 se postavil jasně na stranu Kádárovy revoluční dělnicko-rolnické vlády. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DOBI, István [ištván] (nar. 1898) maďarský politik. Pochází z rolnické rodiny; 1919 bojoval v maď. Rudé armádě; po pádu Republ. rad intemován; 1922 vstoupil do MacT. svazu zemědělských dělníků; 1935 začal pracovat v levém křídle Maloroln. strany; často pronásledován; za druhé svět. války účast v hnutí odporu; 1945 poslanec NS; později stát. ministr a min. zemědělství; 1948 — 52 předseda rady ministrů; 1952 předseda presidia MLR; v době kontrarevoluce na straně Kádárovy revol. děl. rol. vlády; 1956 předseda Ustřed. rady družstev; 1958 předseda Rady zeměď. výrob, družstev; k 60. narozeninám vyznamenán Řádem MLR; 1959 přijat bez kandid. lhůty za člena Maďarské socialistické dělnické strany; 1960 člen předsednictva celostátní rady Vlastenecké lidové fronty Maďarska. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DOMÁCÍ PROTIFAŠISTICKÝ ODBOJ ČESKÉHO LIDU — byl důležitou součástí evropské protifašistické rezistence a zároveň výrazem skutečnosti, že se český lid nikdy nesmířil s nacistickou okupací. Přes všechny nepříznivé podmínky (značná koncentrace příslušníků nacistického bezpečnostního aparátu aj. ozbrojených sil, sílící infiltrace německého obyvatelstva, které ve své většině podporovalo uskutečňování nacistických plánů na našem území, teror nacistů, chronický nedostatek zbraní mezi odbojáři apod.} nastoupil český lid cestu nesmiřitelného zápasu proti hitlerovským uchvatitelům. Všechny organizace domácího protifašistického odboje byly jednotný v chápání hlavních cílů společného boje, kterými byly: porážka nacistických okupantů, národní osvobození a obnova československé státnosti. Diferencovaně však již přistupovaly k formám boje proti nacistům a jejich domácím pomahačům a zejména k otázkám poválečného uspořádání osvobozené republiky. Rozpor v podstatných otázkách existoval mezi komunistickým odbojem a nekomunistickými odbojovými organizacemi orientovanými na Londýn, v dílčích otázkách byly rozpory i mezi nekomunistickými organizacemi. Při sjednocování boje proti fašismu a zintenzivňování národně osvobozeneckého zápasu sehrála významnou roli politika národní fronty, zdůrazňovaná a prosazovaná komunisty, a důsledné plnění úkolů národní a demokratická revoluce (viz). (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DORA — MITTELBAU — koncentrační tábor, založený 1943, v některých materiálech nazývaný též Nordhausen (Dora byl krycí název), byl původně pobočkou koncentračního tábora Buchenwald. V říjnu 1944 se stal samostatným táborem. Prošlo jím celkem 32 000 vězňů, z toho bylo 1000 Čechů. Pracoviště tábora se nacházela převážně pod zemí, kde se vyráběly nacistické tajné zbraně V-l, V-2. Viz Koncentrační tábory. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DORTÍCOS Torrado, Osvaldo [dortykos] (nar. 1919) kubánský politik a státník. Od 1935 aktivní účast v revolučním protiimperialistickém hnuti; 1941 po vystudování havanské university působil jako učitel; později vystudoval filosofickou a přírodovědeckou fakultu; za diktátora Batisty vůdce ilegál. hnutí v městě Cienfuegos; několikrát uvězněn; 1958 uprchl ze žaláře do Mexika; po Batistově svržení se vrátil v r. 1959 na Kubu; 1959 ministr revoluč. zák.; od 18. 7. 1959 president. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DRESS Willem (HOLANDSKO) narodil se roku 1886. V roce 1903 absolvoval vysokou obchodní školu. V roce 1904 vstoupil do sociálně demokratické dělnické strany, v níž později zastával významné funkce. Po druhé světové válce inspiroval spolu 8 jiným jejím předním činitelem Schermerhornem rozpuštění sociálně demokratické dělnické strany, organizoval stranu práce a stal se jedním z jejích předních činitelů. Za druhé světové války se zúčastnil ilegálního boje v hnutí odporu, za což byl od roku 1940 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. V červnu 1945 se stal ministrem sociální péče. V srpnu 1948 byl jmenován ministerským předsedou. I po posledních parlamentních volbách, konaných 13. června 1956. byl pověřen sestavením nové vlády, jejímž se stal předsedou. Za jeho vlády přistoupilo Holandsko k NATO. Dressova vláda se orientovala na tzv. atlantickou politiku a politiku integrace západní Evropy. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DRESS, Willem [dres] (nar. 1896) holandský politik a veřejný činitel. 1903 absolvoval vys. obch. školu; 1904 člen Soc. dem. děl. strany, v níž později významné funkce; za druhé svět. války v Buchenwaldu; po druhé svět. válce rozpustil Soc. dem. děl. stranu; založil Stranu práce, stal se jejím předním činitelem; 1945 ministr soc. péče; 1948 ministerský předseda; 1956 — 58 opět min. předseda. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DRUHÁ REPUBLIKA — viz Pomnichovská republika. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA — trvala od 1. září 1939 do 2. září 1945. Začala jako konflikt dvou seskupení imperialistických států. Zvláštní odpovědnost za rozpoutání II. světové války má nacistické Německo, fašistická Itálie a militaristické Japonsko. Vlivem národně osvobozeneckého boje lidu napadených a porobených zemí se měnil charakter války na spravedlivý boj proti fašismu. Tento proces byl dovršen, když hitlerovské Německo rozpoutalo válku proti SSSR. Dějiny II. světové války se dělí na 5 etap: V 1. etapě (1. září 1939 — 21. června 1941) Německo provedlo řadu úspěšných agresí: proti Polsku (1. září 1939, 28. září 1939 kapitulovala Varšava), proti Dánsku a Norsku (9. dubna 1940, Dánsko obsazeno bez boje, Norsko bylo úplně obsazeno 10. června 1940), proti Nizozemsku, Belgii a Lucembursku (10. května 1940, Nizozemsko kapitulovalo 15. května, Belgie 28. května 1940) a Francii. Paříž byla obsazena německými fašisty 14. června 1940, 22. června 1940 bylo podepsáno příměří mezi poraženou Francií a nacistickým Německem a vytvořena kolaborantská fašistická vláda ve Vichy. Fašistická Itálie přepadla 28. října 1940 Řecko a Albánii, němečtí fašisté přepadli 6. dubna 1941 Jugoslávii (kapitulovala 17. dubna 1941) a Řecko {kapitulovalo 27. dubna 1941). Nacistická bitva o Anglii (13. srpna 1940 — květen 1941) skončila pro Německo neúspěšně. 18. května 1941 kapitulovala italská fašistická vojska v Etiopii. Ve 2. etapě (22. června 1941 — 18. listopadu 1942) se válka dále rozšířila; 22. června 1941 napadlo nacistické Německo Sovětský svaz, začala Velká vlastenecká válka (viz). 7. prosince podnikli Japonci útok na válečný přístav USA Pearl Harbor a na ostrov Wake, začala válka Japonska s USA a Velkou Británií. V období od 8. ledna do 20. dubna 1942 proběhla velká ofenzíva Sovětské armády, při níž nacistické armády byly donuceny ustoupit až o 400 km. V červnu 1942 vrcholila japonská agrese v Tichomoří. Závěr této etapy tvoří protiofenzíva Sovětské armády u Stalingradu (listopad 1942) (viz). Ve 3. etapě (19. listopadu 1942 — prosinec 1943) nastává zásadní přelom v průběhu války ve prospěch protifašistických sil. Nejvýznamnějším mezníkem bylo vítězství Sovětské armády u Stalingradu (10. ledna — 2. února 1943); ve dnech 12.—18. ledna prolomila sovětská vojska nacistickou blokádu Leningradu. Bitvou u Kurska (5. července 1943) dovršila Sovětská armáda základní obrat v průběhu II. světové války. Ve 4. etapě (1. ledna 1944 — 8. května 1945) bylo dosaženo vojenské porážky fašismu v Evropě. Hlavní podíl na porážce fašismu má SSSR, který mimo osvobození Československa přinesl svobodu Rumunsku (30. srpna 1944 osvobozena Bukurešť), Bulharsku (9. září 1944 se zhroutil monarchofašistický režim), Maďarsku (13. února 1945 osvobozena Budapešť), Polsku (17. ledna 1945 osvobozena Varšava sovětskými a polskými vojsky), části Jugoslávie (20. října 1944 osvobozen Bělehrad sovětskými a jugoslávskými jednotkami), části Rakouska (13. dubna 1945 osvobodili sovětští vojáci Vídeň) a části Německa [2. května 1945 Sovětská armáda zlomila poslední nacistický odpor v Berlíně). 8. května byla podepsána bezpodmínečná kapitulace nacistických vojsk (viz Kapitulace Německa a Japonska). V 5. etapě (9. května 1945 — 2. září 1945) bylo poraženo Japonsko. Americké letectvo svrhlo atomové bomby na Hirošimu (viz) 6. srpna 1945 a 9. srpna 1945 na Nagasaki (viz). Sovětská vojska osvobodila severní část Číny, severní Koreu, Sachalin a Kurilské ostrovy. 2. září 1945 byla podepsána bezpodmínečná kapitulace Japonska (viz Kapitulace Německa a Japonska). Na straně protifašistické koalice se II. světové války zúčastnily tyto státy: Albánie, Argentina, Austrálie, Barma, Belgie, Bolívie, Brazílie, Cejlon, Československo, Čína, Dánsko, Dominikánská republika, Ekvádor, Etiopie, Egypt, Filipíny, Francie (včetně části kolonií), Guatemala, Haiti, Holandsko, Honduras, Chile, Indie, Indonézie, Irák, Irán, Jihoafrická republika, Jugoslávie, Kambodža, Kanada, Kolumbie, Kostarika, Kuba, Laos, Libanon, Libérie, Lucembursko, Mexiko, Mongolsko, Nikaragua, Norsko, Nový Zéland, Pákistán, Panama, Paraguay, Peru, Polsko, Řecko, Salvador, San Marino, Saudská Arábie, SSSR, Sýrie, Turecko, Uruguay, USA, Velká Británie, Venezuela, Vietnam. V průběhu války přešly na stranu protifašistické koalice Bulharsko, Finsko, Itálie, Maďarsko a Rumunsko. Celkem se II. světové války zúčastnilo 70 států, z nichž 30 se aktivně podílelo na válečných operacích. Na území 40 států světa probíhaly válečné akce. Ve II. světové válce činil počet obyvatel států účastněných ve válce 1 700 miliónů, což znamená 80 % tehdejšího obyvatelstva světa. Plocha bojišť se odhaluje na 22 miliónů km2, 110 miliónů lidí bylo povoláno do vojenské služby. Přímé vojenské výdaje v druhé světové válce se odhadují asi na 1000 miliard amerických dolarů, celkové škody na majetku jsou odhadovány asi na 4 000 miliard amerických dolarů. Lidské ztráty se odhadují na 50 miliónů mrtvých a 35 miliónů raněných. Největší lidské ztráty měl SSSR (20 miliónů, tj. 116 lidí na 1000 obyvatel), Polsko (6 028 000, tj. 220 na 1000 obyvatel), Jugoslávie (1706 000, tj. 108 mrtvých na 1000 obyvatel). Další země: Indie měla 719 000 mrtvých (2 na 1000 obyvatel), Francie 653 000 mrtvých (15 na 1000 obyvatel), Řecko 558 000 mrtvých (70 na 1000 obyvatel), USA 405 000 mrtvých (2,9 na 1000 obyvatel), Velká Británie 375 000 mrtvých I 8 na 1000 obyvatel), Československo 360 000 mrtvých (25 na 1000 obyvatel), Holandsko 200 000 mrtvých (22 na 1000 obyvatel), Belgie 88 000 mrtvých (10 na 1000 obyvatel), Kanada 41000 mrtvých (3,4 na 1000 obyvatel), Albánie 28 000 (24 na 1000 obyvatel), Austrálie 12 000 mrtvých (2 na 1000 obyvatel), Nový Zéland 10 000 mrtvých (6 na 1000 obyvatel), Norsko 8600 mrtvých (3 na 1000 obyvatel), Jihoafrická republika 6000 mrtvých (0,6 na 1000 obyvatel). Ztráty fašistického Německa ve II. světové válce činily 13,6 miliónů padlých, raněných a zajatých vojáků. Z těchto ztrát připadalo 10 miliónů vojáků na východní frontu. Rovněž nacistické letectvo utrpělo na sovětsko-německé frontě nejtěžší ztráty. Ze 100 000 letadel, které ztratilo Německo za II. světové války, připadalo 77 000 na sovětsko-německou frontu (Dále viz: Ukončení druhé světové války). (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DU BOIS, Willlam, E. B. [dú bois wiljam] (nar. 1868) americký černošský veřejný činitel. Černošského původu; od 1893 bojuje proti rasové diskriminaci; 1906 po masakru černochů vydal „Litanii na Atlantu"; 1909 z jeho iniciativy vytvořen „Americký svaz pro pokrok barevných", v němž sám pracoval desítky let; 1910 — 32 řídil časopis „Crisis", vydávaný Svazem; předseda prvého Mezinárodního sdruž. Barev. národů; později předseda Panafrického kongresu, jehož sjezdům předsedal 26 let; aktivní účast na zakládání OSN; 1952 zvolen jedním z předsedů Nár. výboru pro řízení mírového hnutí v USA; předseda mírového inform. střediska v New Yorku; místopředseda Svět. výboru obránců míru; 1952 obžalován amer. úřady pro mírovou činnost jako „cizí agent"; proces zastaven pro nedostatek důkazů; 1952 vydal knihu „V boji za mír"; 1958 získal čestný doktorát hist. věd pražské Karlovy university; 1959 jmenován čestným dr. hist. věd na moskevské universitě; 1960 Mezinárodní Leninova cena ,,Za upevnění míru mezi národy"; 1961 požádal, aby byl přijat do KS USA. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DUCLOS Jacques (FRANCIE) narodil se roku 1896. Bojoval v první světové válce a byl zajat. Po návratu ze zajetí v roce 1917 vstoupil do Republikánského sdružení bývalých frontových bojovníků. V roce 1925 se stal členem ústředního výboru tohoto sdružení, v roce 1932 jeho místopředsedou a potom čestným předsedou. V roce 1920 vstoupil do komunistické strany. Vedl aktivní boj proti koloniálním válkám v Sýrii a Maroku a proti protisovětským tendencím francouzského imperialismu. V červnu 1926 se stal cleném ústředního výboru Komunistické strany Francie. Od roku 1931 je členem politbyra a tajemníkem ústředního výboru strany. V roce 1926 byl zvolen poslancem francouzského parlamentu, v letech 1936 až 1940 byl náměstkem předsedy poslanecké sněmovny. Za druhé světové války byl jedním z vedoucích činitelů francouzského hnutí odporu. V letech 1945 až 1948 byl náměstkem předsedy Ústavodárného shromáždění a potom Národního shromáždění, nyní je předsedou parlamentní frakce komunistů. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DUCLOS, Jacques [dúklo žak] (nar. 1896) významný představitel francouzského dělnického hnutí. Po návratu ze zajetí v první světové válce 1917 vstoupil do Republik, sdruž. býv. front, bojovníků; 1925 člen ÚV tohoto sdružení; 1932 místopředseda a pak čestný předseda sdružení; 1920 vstoupil do KS; 1926 člen ÚV FKS; od 1931 člen politbyra a tajemník ÚV strany; 1926 poslanec franc. parlamentu; 193640 nám. předsedy posl. sněmovny; za druhé svět. války ved. činitel hnutí odporu; 194548 nám. předsedy Ústavodar. shrom. a potom NS; do 1958 poslanec NS za FKS; člen ÚV, tajemník UV, člen politbyra ÚV FKS; od 1959 předseda senátní skupiny FKS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DULLES Allan Welsh (SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ) je bratrem Johna Fostera Dullese. Narodil se roku 1893. Za druhé světové války působil jako vedoucí americké zpravodajské služby ve Švýcarsku. V roce 1953 se stal šéfem špionážní služby Spojených států (CIA — Ústřední výzvědná služba). Je autorem mnoha podvratných akcí proti socialistickým zemím a národně osvobozeneckému a demokratickému hnutí. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DULLES, Allan [dals áln] (nar. 1893) americký vysoký úředník. Je bratrem J. F. Dullese; za druhé svět. války vedoucí zpravodajské služby USA ve Švýcarsku od 1953 do 1961 šéfem špionážní služby USA (CIA Ústřední výzvědná služba); přímým autorem mnoha špionážních akcí proti zemím socialistického tábora. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DULLES John Foster (SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ), narodil se roku 1888. Jeho otec byl protestantský farář. Studoval na universitě v Paříži a ve Washingtonu. Od roku 1911 byl advokátem v New Yorku. Za první světové války byl důstojníkem. Po válce se zúčastnil jako člen americké delegace Pařížské mírové konference. Postupně získával důležitá postavení v hospodářském a politickém životě země. zejména jako poradce republikánské strany pro zahraniční záležitosti. V roce 1949 ho Truman jmenoval vedoucím delegace Spojených států na Valném shromáždění Organisace spojených narodil v Paříži a v roce 1950 zahraničně politickým poradcem ministra zahraničních věcí Achesona. V této funkci připravoval zejména tzv. mírovou smlouvu s Japonskem, podepsanou v roce 1951 v San Franciscu. V roce 1952 se vzdal své funkce poradce, věnoval se politické činnosti a po vítězství republikánské strany ve volbách v roce 1952 i 1956 je státním tajemníkem (ministrem zahraničních věcí) Spojených států. Je autorem všech důležitějších aktů zahraniční politiky Spojených států a nejaktivnějším zastáncem imperialistické politiky „z posice síly".(v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

DULLES, John, Foster [dalss džon fosta] (nar. 1888, zemř. 1959) americký advokát a státník. Syn protestantského faráře; studoval na universitě v Paříži a ve Washingtonu; 1911 advokát v New Yorku; za první svět. války důstojník; po válce člen americké delegace na Pařížské mírové konferenci; poradce Republikánské strany pro zahraň, záležitosti; 1949 ved. delegace USA na VS OSN; 1950 zahr. polit, poradce ministra zahr. věci Achesona; 1953 — 59 státní tajemník (min. zahraničí); jeden z nejhorlivějších zastánců a iniciátorů politiky „z pozice síly", „studené války" a „na pokraji války". (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

DŮSTOJNICKÝ ODBOJ KONCEM VÁLKY — Po rozbití Obrany národa se již nepodařilo vytvořit jednotnou celostátní odbojovou organizaci vojáků. Organizace sestávající z bývalých čs. důstojníků a vojáků z povolání byly roztříštěné a většinou s malou členskou základnou. Koncem války, kdy došlo k určitému oživení buržoazního odboje, nabyla na významu skupina Alex (vytvořila se v létě 1944) v čele s gen. Fr. Slunéčkem, která připravovala, v souladu s koncepcemi některých kruhů antifašistické buržoazie, v závěru války protinacistické vystoupení. Bylo vytvořeno vojenské velitelství s krycím jménem Alex (v čele stál gen. Fr. Slunéčko), jehož součástí bylo i vojenské velitelství Velké Prahy — Bartoš, v čele s gen. K. Kutlvašrem a náčelníkem štábu pplk. gšt. Fr. Burgerem — Bartošem. Politickým reprezentantem vojenského velitelství Alex byl Neubertův Ústřední národní výbor. Organizace byly pravicově orientovány a snažily se také vtisknout propuknuvšímu celonárodnímu povstání českého lidu svůj ráz. Jejich snaha narážela ovšem na odpor revolučních lidových sil. (Ústřední národní výbor se nepodřídil České národní radě a byl již v noci z 5. na 6. května 1945 rozpuštěn. Obdobně bylo nakonec zbaveno funkce v povstání, v noci ze 7. na 8. 5. 1945, i vojenské velitelství Alex). (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

DŽAWÁD, Hášim — irácký veřejný činitel. Do prosince 19S7 stálý zástupce Iráku v OSN; z OSN odvolán, protože hlasoval při jednání o kyperské otázce na XII. VS OSN proti Turecku; 1958 – 59 stálý zástupce v OSN; od 1959 ministr zahraničí; 1960 od V. do XI. současně ministr financí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)