Projekt SLOVNÍK

Projekt SLOVNÍK

A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž |

GAGARIN, Jurij (nar. 9. 3. 1934) sovětský letec — první kosmonaut. Narodil se v rodině kolchozníka. V roce 1941 začal chodit do školy, ale po vpádu hitlerovců byl nucen docházku přerušit. Po druhé světové válce se rodina Gagarin nových přestěhovala do Gžatska. Tam Jurij pokračoval ve studiu na střední škole. V roce 1951 dokončil s výborným prospěchem učiliště pracovních záloh v Ljuberci u Moskvy jako vyučený slévač a současně také vyšel školu dělnické mládeže. Potom studoval Jurij Gagarin na průmyslové technické škole v Saratově nad Volhou. V roce 1955 dokončil s výborným prospěchem průmyslovou školu. Své první kroky v letectví učinil Gagarin jako student průmyslové školy. Navštěvoval kursy saratovského aeroklubu. Po dokončení kursu aeroklubu v roce 1955 studoval na leteckém učilišti v Orenburgu. Od roku 1957, kdy Gagarin absolvoval toto učiliště s výtečným prospěchem, slouží jako letec v sovětském letectvu. V roce 1960 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Dne 12. dubna 1961 se jako první člověk odpoutal od země a na palubě kosmického korábu, Vostok I. pronikl do vesmíru. Jurij Gagarin je nositelem titulu hrdiny Sovětského svazu, Leninova řádu, medaile Zlatá hvězda a nositel titulu „letec kosmonaut SSSR"; 18. VII. 1961 schválilo Astronautická komise Mezinárodní letecké federace jako absolutní světové rekordy výkony J. A. Gagarina z 12. IV. 1961. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GAILLARD, Felix [gajar feliks] (nar. 1919) francouzský politik. Studoval na Vysoké škole politických věd; 1943 inspektor pro finance; od 1946 člen parlamentu za La Charante; 194647 státní podtajemník min. zahraničního obchodu; 1951 a 1953 státní tajemník v předsednictvu Národního shromážděni; 1952 státní tajemník min financí; 195558 předseda výboru NS pro atomovou energii; 1957 ministr financí, hospodářství a plánováni; 1957 — 58 předseda vlády; od 1959 předseda Republikánské radikální a radikálně socialistické strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GALLAGHER William (VELKÁ BRITÁNIE), narodil se roku 1881. Již v mládí se zapojil do odborového a socialistického linutí. V roce 1920 se zúčastnil II. sjezdu Komunistické internacionály, kde zastupoval výbory dělnických továrních a závodních rad Velké Británie. V roce 1921 vstoupil do komunistické strany. Od roku 1935 až do roku 1950 byl zástupcem dělnické třídy v britském parlamentu. V letech 1935 až 1943 byl členem výkonného výboru Komunistické internacionály, v letech 1943 až 1956 předsedou výkonného výboru Komunistické strany Velké Británie. V květnu 1956 byl zvolen čestným předsedou Komunistické strany Velké Británie. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GALLAGHER, William [gallgha wiljam] (nar. 1881) významný pracovník britského dělnického hnutí. Pochází z dělnické rodiny, dělník; pracovník odborového a socialistického hnutí; 191418 jeden z vedoucích hnutí dělnických továrních a závodních rad; 1920 účastník 2. kongresu Komunistické internacionály; 1921 člen KS Velké Británie; 1935 — 50 poslanec; 1935 — 43 člen výkonného výboru Kominterny; 1943 — 56 předseda výkonného výboru KS, člen ÚV; 1961 zvolen předsedou KS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GÁNDHÍOVÁ, Indira (nar. 1917) indická politická pracovnice. Od r. 1938 členka strany Indický národní kongres; 1957 členka pracovního výboru této strany; 1957 předsedkyně výboru žen Indického národního kongresu; 1959 předsedkyně Indického národního kongresu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GÁNDHÍ, Móhandás Karamčand (nazývaný „Mahátma") (nar. 1869, zemř. 1948) indický politik. Pochází z bohaté obchodnické rodiny; studoval v Ahmedábádu, práva v Londýně; 1891 advokátní praxe v Bombaji; 18951914 v Pretorii, účastník boje za práva jihoafrických Indů; 1914 návrat do Indie; 1914—18 vedoucí sanitní jednotky; 1920 vůdce Indického národního hnutí; bojovník za samostatnost Indie nenásilnou formou; 1922 odsouzen Brity na 6 let; 1924 propuštěn ze zdravotních důvodů; těžce nemocen; 1929 návrat do politického života; 1930 uvězněn, brzy propuštěn; 1931 přijat britským králem; 193233 zatčen, pak propuštěn pod slibem, že se vzdá politické činnosti; 1934 vystoupil ze strany Indický národní kongres, později člen předsednictva Kongresové strany; 1941 prohlásil, že strana Kongresu se vzdává požadavku na nezávislost Indie, nevzdává se politicky nenásilného odporu; 1944 zatčen a propuštěn ze zdravotních důvodů; po atentátu zemřel 30. 1. 1948. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GANĚV, Dimitr (nar. 1898) bulharský politik. Pochází z chudé rolnické rodiny; 1921 člen BKS; člen ÚV bulharských odborů; 1925 redaktor komunistického listu „Novini"; 1929 člen ÚV BKS; 193540 vězněn, aktivní bojovník proti hitlerovcům; 1942 — 44 redaktor ilegálního listu „Rabotničesko dělo"; 194748 místopředseda Velkého lidového shromáždění; 194850 velvyslanec v Rumunsku; 1951—52 ministr zahraničního obchodu; 1952 — 54 velvyslanec v ČSR; od 1954 tajemník ÚV BKS; 195658 předseda zahraničního výboru Lidového shromáždění; 195758 předseda výkonného výboru Národní rady Vlastenecké fronty; od 1957 člen politického byra ÚV BKS; od 1958 předseda presidia Lidového shromáždění. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GARCIA Carlos (FILIPÍNY) narodil se roku 1896. Je právníkem. V roce 1925 byl zvolen poslancem parlamentu. V letech 1933 až 1941 byl guvernérem ostrova Bohol. Za japonské okupace se významně podílel na hnutí odporu. V roce 1946 byl zvolen do senátu. V roce 1947 až 1953 byl místopředsedou správního výboru strany nacionalistů. V roce 1953 byl zvolen vicepresidentem republiky Filipíny a rovněž byl jmenován ministrem zahraničních věcí. Po smrti filipínského presidenta Ramona Magsaysaye zaujal jeho úřad. Aktivně se zúčastnil utvoření vojenského bloku SEATO. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GARCIA, Carlos P. [garsia karlos] (nar. 1896) filipínský diplomat. Studoval na universitě, právník; 1925 poslanec; 193241 guvernér provincie Bohol; 1941 člen senátu; v období japonské okupace člen ilegálního hnutí; 1946 člen Senátu; 1947 — 53 místopředseda správního výboru strany nacionalistů; 1953 vicepresident; 195357 ministr zahraničních věci; 1954 předseda I. konference SEATO v Manile; 1957 president republiky na funkční období 1958 – 61. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GASPERI, Alcide de [alčide] (nar. 1881, zemř. 1954) italský politik. 1944 ministr bez portefeuille; 1944 — 45 ministr zahraničních věcí; 1945 — 53 předseda vlády; do 1954 předseda italské Křesťanskodemokratické strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GATES, Thomas Sovereign ml. [geits tomss sovrin] (nar. 1906) americký bankéř a politik. Pochází z rodiny bankéře — miliardáře; studoval na universitě v Pennsylvánii; od 1928 pracuje ve společnosti svého otce „Drexel and Company"; 1940 jedním ze společníků „Drexel and Company"; za druhé světové války (1942 — 45) důstojník výzvědné služby námořního letectva, účastník invaze vojsk na jihu Francie a válečných operací v Tichomoří; po válce ředitel a vicepresident Námořní ligy USA; člen námořní rady úřadu aeronautiky při ministerstvu námořnictva; ředitel četných finančních společností; 1953 — 57 náměstek ministra námořnictví; 1957 ministr námořnictví; 1959 podal demisi; v červnu 1959 náměstek ministra obrany 1959 —60 ministr obrany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GATTSKELL Hugh Todd (VELKÁ BRITÁNIE) narodil se roku 1906. Vystudoval filosofii a státní vědy na Oxfordské universitě, byl docentem a profesorem na universitě v Londýně. Svou politickou dráhu nastoupil v roce 1940 jako soukromý tajemník ministra pro válečné hospodářství a v roce 1942 jako tajemník ministerstva obchodu. V Attleeho vládě převzal v roce 1950 úřad státního ministra pro hospodářské věci. Od roku 1950 až do odstoupení vlády v roce 1951 byl strážcem pokladu. Pak zůstal nějaký čas v pozadí a až koncem roku 1955 byl velkou většinou zvolen pokladníkem labouristické strany, čímž se dostal mezi její přední činitele. Nyní je vůdcem labouristické strany a vystupuje často jako mluvčí oposice. Za jednání, která probíhala mezi vedoucími představiteli labouristické strany a N. S. Chruščovem a N. A. Bulganinem při jejich návštěvě ve Velké Británii v roce 1956, sehrál rozbíječskou úlohu. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GATTSKELL, Hugh Todd Naylor [geitskal hjú tod neitej] (nar. 1906) britský politik. Pochází z rodiny koloniálního úředníka z Indie; studoval na winchesterské koleji; absolvoval fakultu filosofie, politiky a ekonomie v Oxfordu; 192839 přednášel politickou ekonomii na ekonomické fakultě londýnské university; od 1926 člen Labouristické strany; 1935 kand. do parlamentu, byl poražen; 1939 osobní tajemník tzv. „ministerstva hospodářské války"; 1942—45 na ministerstvu obchodu; od 1945 člen Dolní sněmovny; 194551 různé nižší funkce v Labouristické straně; 1946 parlam. tajemník ministerstva paliv a energetiky; 1947—50 ministr paliv a energetiky; 1950 státní ministr pro hospodářské záležitosti; 195051 ministr financi; 195456 pokladník Labouristické strany; od 1955 člen výkonného výboru Labouristické strany; od 1955 vůdce Labouristické strany v Dolní sněmovně; od 1957 místopředseda Socialistické internacionály; 1961 znovu zvolen předsedou Labour Party. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GAULLE De Charles (FRANCIE) narodil se v roce 1890 v rodině průmyslníka. Absolvoval vojenskou školu. V první světové válce bojoval na německé frontě, kde byl v roce 1916 raněn a zajat Němci. V zajetí zůstal až do příměří. Po skončeni války sloužil nadále v armádě. V letech 1920 až 1921 zúčastnil války proti Sovětskému Rusku. Po návratu do Francie přednášel na vojenské škole. V letech 1932 — 30 byl generálním tajemníkem Rady národní obrany. V letech 1937—1939 byl velitelem pluku. Za druhé světově války byl jmenován brigádním generálem. Po porážce Francie odepřel podřídit se Pétainově vládě a odjel do Londýna, kde se stal vedoucím činitelem hnutí Svobodné Francie (později: Bojující Francie). V letech 1943—1944 byl předsedou Francouzského výboru Národního osvobozeni v Alžírsku. jehož členy byli zástupci všech francouzských organisací bojujících proti fašismu. V roce 1944 se stal předsedou francouzské prozatímní vlády, v lednu 1946 však podal demisi a od té doby ni do roku 1958 nezastával žádné oficiální místo. V roce 1047 vytvořil stranu Sjednoceni francouzského lidu (RPF-Rassemblement du Peuple Francais), jíž stál v čele. Cílem této strany byla reforma ústavy a boj proti komunismu. V květnu 1958 provedly ultrakolonialistické živly puč v Alžírsku a požadovaly, aby de Gaulle byl jmenován předsedou vlády, čehož za pomoci francouzské buržoasie a pravicových socialisti dosáhly. Po svém uvolení 1. června 1958 de Gaulle vyhlásil a začal uskutečňovat opatření směřující k likvidaci republikánského zřízení, nastolení osobní diktatury a fašismu. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GAULLE, Charles de [da gol šarl] (nar. 1890) francouzský státník. Středoškolské vzdělání v jezuitské koleji v Paříži, pak vojenská škola v Saint-Cyr; 1916 raněn u Verdunu, zajat Němci; 1920 — 21 v Polsku; účast ve válce proti sovětskému Rusku; po návratu do Francie přednášel vojenskou historii v Saint-Cyr; pak adjutant maršála Pétaina; 1932-36 generální tajemník Rady nár. obrany; 1937— 39 velitel pluku; počátkem druhé světové války velitel tank. brigády, pak IV. motorizované divize; jmenován brig. generálem; po porážce Francie v Londýně, tam je v čele hnutí Svobodné Francie; 1943—44 předseda Francouzského výboru Národního osvobození v Alžírsku; 1944 — 46 v čele francouzské prozatímní vlády; 1944 v Moskvě, kde podepsal smlouvu o přátelství a spojenectví Francie a SSSR; 1946 podal demisi; 1947-53 v čele jím založené strany Sjednocení francouzského lidu; od 1955 se nezúčastnil politického života; 1958 po spiknutí reakčních důstojníků v Alžírsku uchopil se moci, ministerský předseda V. republiky a ministr národní obrany; nastolil vládu osobní moci ve Francii; 21. 12.1958 zvolen presidentem, úřad nastoupil 8. 1. 1959; autor knih Ostří meče, Francie a její armáda, Paměti, Za armádu vojáků z povolání, Základy francouzského společenství atd. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GENDARMERIE (četnictvo) — viz Bezpečnostní aparát nacistů. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GENERÁLNÍ PLÁN OST — zrůdný germanizační plán nacistů, jehož, cílem bylo poněmčení Polska, Běloruska, pobaltských sovětských republik, Západní Ukrajiny a části RSFSR. Jeho zpracování bylo dokončeno počátkem roku 1942. Plán předpokládal vysídlení 46—51 miliónů obyvatel z těchto prostorů a jejich dosídlení 4 550 000 Němci. Z oblasti mělo být např. vysídleno 80—85 % Poláků; z prostorů na západ od Dněpru chtěli do sibiřských prostorů přestěhovat 65 % Ukrajinců a 75 % Bělorusů atp. Tento plán nacisté začali již realizovat. Např. z lublinské oblasti v Polsku bylo od listopadu 1942 do března 1943 vyhnáno 100 tisíc lidí z 293 vesnic. Při provádění akce bylo 17 tisíc obyvatel zastřeleno. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GENOCIDA — je úplné nebo částečné vyhlazení národních, etnických,, rasových, náboženských a podobných skupin obyvatelstva (např. usmrcení příslušníků určité skupiny obyvatelstva, těžké fyzické nebo duševní ublížení jejím příslušníkům, úmyslné vytvoření podmínek, jež mají přivodit částečné nebo úplné fyzické zničení skupiny, opatření, která mají zabránit porodům ve skupině, násilné převádění dětí do jiné skupiny ap.}. Ve 2. světové válce se zločinu genocidy dopouštěli fašističtí agresoři, především nacisté. OSN přijala 9. prosince 1948 „Úmluvu o zabránění a trestání genocidy". Trestná je i spoluvina na zločinu genocidy a podněcování k němu (viz Zločiny proti míru a lidskosti). (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GERHARDSEN Einar Henry (NORSKO) narodil se roku 1897. V letech 1922 až 1923 byl tajemníkem jedné z organisací norské Strany práce, v letech 1923 až 1925 tajemníkem Strany práce. Od roku 1925 do roku 1936 byl tajemníkem Strany práce v Oslo. V letech 1929 až 1930 studoval dělnické hnutí v Německu a Rakousku. Od roku 1932 byl členem městské rady v Oslo. V roce 10 to se stal náměstkem starosty Oslo. V letech 193t> až 1939 byl opět tajemníkem Strany práce. Od roku 1941 až do roku 1945 jej Němci věznili. Po návratu z vězení působil znovu jako náměstek starosty Oslo. V červnu 1943 se stal ministerským předsedou v koaliční vládě a zůstal jim i ve vládě vytvořené Stranou prače v listopadu 1945. Ministerským předsedou Norska je i nyní. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GERHARDSEN, Einar Henry (nar. 1897) norský politik. Pochází z dělnické rodiny; 1919 předseda odborového svazu stavebních dělníků; 1921 člen předsednictva Dělnické strany; 1922 tajemník norského Komunálního svazu; 1925 — 36 tajemník městské mládežnické organizace Dělnické strany v Oslo; 1936—45 tajemník Dělnické strany; 1939 místopředseda Dělnické strany; za okupace Norska v hnutí odporu; 1941 zatčen a vězněn v koncentračním táboře; 1945 předseda Dělnické strany; 1945 - 51 předseda vlády; 1955 předseda vlády. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GERMANIZACE V OBLASTI KULTURY — Nacisté ji zahájili tvrdým útokem proti českému školství. Po uzavření vysokých škol (viz 17. listopad 1939) začali omezovat i školy obecné a střední. Do pol. roku 1939 došlo k uzavření 32 obecných a měšťanských škol. V létě 1940 bylo nařízeno omezení počtu středních škol. Na konci r. 1942 nacisté zastavili okolo 70 % českých středních škol. Radikálně se také snížily počty žáků. Zatímco v r. 1938/39 české střední školy navštěvovalo 95 tisíc žáků, v r. 1943/44 již jen okolo 43 tisíc. Souběžně s opatřeními proti českému školství docházelo k omezování českého kulturního života a k systematickému zavírání a perzekvování významných představitelů naší kultury. Česká řeč, jak prohlásil R. Heydrich, měla být zatlačena „do privátního prostředí českých rodin". (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GERMANIZAČNÍ PLÁNY NACISTŮ — Vytvořením tzv. protektorátu (viz) nad českými zeměmi nepovažovali nacisté český problém za vyřešený, jejich cílem byla úplná germanizace českého prostoru a lidí. V roce 1940 K. von Neurath a K. H. Frank předložili Hitlerovi dvě memoranda, která v podstatě shodně formulovala cíle germanizační politiky nacistů v českých zemích. Oba plány Hitler přijal jako východisko další okupační politiky v našich zemích. G. podle těchto plánů předpokládala: a) změnu národnosti rasově vhodných Čechů; b) vysídlení (viz) rasově neodpovídajících Čechů nebo živlů říši nepřátelských, případně zvláštní zacházení s nimi; c) nové osídlení získaného území čerstvou německou krví. Frankův „pamětní spis" navrhuje konkrétní opatření k provedení tohoto plánu. Předpokládá vytvoření zvláštních komisí, které by pod různými záminkami rozdělovaly české obyvatelstvo na schopné poněmčení a na „rasově méněcenné", určené k vystěhování nebo fyzické likvidaci. S ucelenějším výkladem germanizační politiky a řešení tzv. české otázky vystoupil R. Heydrich 2. 10. 1941 v Praze na poradě nejvyšších nacistických úředníků, funkcionářů a důstojníků v protektorátě. Hlavní úřad pro otázky rasové a osídlovací v Berlíně na Heydrichův příkaz zpracoval „studii", podle níž 45 % českého národa bylo možno germanizovat, 40 % obyvatelstva bylo označeno za nevyrovnané míšence s převládajícími východními a východobaltskými znaky a 15 % za osoby rasově cizí. S uskutečněním hlavních zásad germanizačních plánů se počítalo až po vyhrané válce. Za války šlo nacistům především o maximální využití lidských a hospodářských sil českých zemí pro válečné účely. Součástí germanizačního plánu nacistů byla i systematicky prováděná germanizace v oblasti kultury (viz). (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GERSTENMAIER, Eugen (nar. 1906) západoněmecký politik. Doktor teologie; různé církevní funkce; 1934 zatčen pro podněcování k „ozbrojenému povstání"; 1944 opětně zatčen, po roce 1945 vedoucí pomocné akce evangelické církve v Německu; člen výboru pro rekonstrukci; člen uprchlického výboru při Světové radě církví; od 1949 poslanec Spolkového sněmu za CDU; 1949 zástupce NSR v „Mezinárodním uprchlickém grémiu"; od 1954 předseda Spolkového sněmu; od 1958 náměstek předsedy CDU. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GESTAPO (geheime staatspolizei) — tajná státní policie, v letech 1933 až 1945 jeden z hlavních nástrojů fašistického teroru v Německu, ale i v porobených zemích. Na území českých zemí byly úřadovny gestapa zřízeny ihned 15. března 1939. V Praze a Brně působily řídící úřadovny pro Čechy a Moravu, v sídlech oberlandrátů tzv. venkovské služebny. Některé z nich měly ještě své pobočky. Gestapo si zřídilo vlastní vyšetřovací věznice, z nichž nejznámější byly na Pankráci (viz) a Karlově náměstí v Praze, v Kaunicových kolejích v Brně (viz) a v Malé pevnosti v Terezíně (viz). Odhaduje se, že v českých zemích pracovalo 1500 až 1800 příslušníků gestapa. Viz též Pečkárna. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GHEORGHH-DEJ Gheorghe (RUMUNSKO) narodil se roku 1901 jako syn dělníka. V roce 1919 vstoupil do odborové organisace. Zúčastnil se ustavujících schůze socialistický mládeže. V roce 1930 vstoupil do ilegální rumunské komunistické strany. Brzy potom byl zvolen členem výboru strany v Galaci. Jeho buňka vedla boj železničářů proti snižováni mezd. Pro svou revoluční činnost byl z Galaci přeložen rumunskými úřady do Deje; odtud přijal příjmení Dej. V roce 1932 organisoval celostátní konferenci železničářů. Stal se tajemníkem akčního výboru a členem ústřední rady jednotných odborů. V roce 1933 byl zatčen a odsouzen na 12 let vězení. V roce 1937 v době svého věznění byl kooptován do ústředního výboru Komunistické strany Rumunska. Z vězení byl poslán do internačního tábora, odkud v srpnu 1944 uprchl a postavil se do čela osvobozeneckého boje rumunského lidu. Po osvobození Rumunska byl ministrem dopravy a veřejných prací, později ministrem národního hospodářství. Potom byl jmenován prvním náměstkem předsedy Rady ministrů Rumunské lidové republiky. Od roku 1955 je prvním tajemníkem ústředního výboru Rumunské dělnické strany. Je poslancem Velkého národního shromáždění. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GHEORGHU-DEJ, Gheorghe [džordžu dež džordže] (nar. 1901) rumunský státník. Pochází z dělnické rodiny; 1919 člen odborové organizace; 1930 člen ilegální KS; člen výboru strany v Galoci, pro revoluční činnost přeložen do Děje (odtud příjmení Dej); 1932 organizátor celostátní konference železničářů, tajemník akčního výboru, člen Ústřední rady jednotných odborů; 1933 zatčen a odsouzen na 12 let do vězení; 1937 (v době věznění) kooptován do ÚV KS; ve vězení a koncentračním táboře do 1944; 1944 v čele osvobozovacího boje rumunského lidu; po válce ministr dopravy a veřejných prací; 1946 — 49 ministr národního hospodářství; od 1948 člen ÚV Rumunské dělnické strany (RDS); 194952 první náměstek předsedy rady ministrů; 1952 — 55 předseda rady ministrů; od 1955 člen presidia Velkého národního shromáždění; od 1955 člen politbyra ÚV RDS; od 1955 předseda Ústřední rady Lidové demokratické fronty; 1955 na II. sjezdu a 1960 na III. sjezdu RDS zvolen prvním tajemníkem ÚV RDS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GHETTO V TEREZÍNĚ — začali nacisté budovat 24. 11. 1941. Do uprázd-něných kasáren poslali 342 vězňů (tzv. aufbaukomando I), jejichž úkolem bylo zřídit v nich ubikace pro další tisícové transporty židů. První přibyl již 4. prosince 1941. Nařízením R. Heydricha ze 16. února 1942 bylo z města Terezína vystěhováno veškeré obyvatelstvo a zřízeno v něm ghetto, kterým prošlo okolo 150 tisíc židů z českých zemí, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Dánska aj. zemí; z nich více než 34 tisíc přímo zde zahynulo. Do vyhlazovacích táborů bylo z Terezína odesláno 63 transportů s 86 954 lidmi. Z nich jen 5 % se dočkalo konce války. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GHÓŠ Adžaj (INDIE) narodil se roku 1909. Od mládí se zúčastňoval revolučního dělnického hnutí v jednom z největších průmyslových středisek Indie Kánpuru, kde studoval na střední škole. V roce 1929 byl spolu s dalšími odborovými pracovníky zatčen britskými úřady pro křivé obvinění příprav protivládního spiknutí. Soudní řízení o tomto případě je mámo jako „mirutský proces“. Králce po založení Komunistické strany Indie v roce 1933 se stal členem jejího ústředního výboru. V roce 1934 musela strana a její funkcionáři přejít na základě britského zákroků do ilegality, kde zůstala až do roku 1942. V roce 1935 byl Ghoš zvolen členem politického byra ústředního výboru komunistické strany. Od roku 1951 je generálním tajemníkem strany. V této funkci byl potvrzen na N. mimořádném sjezdu Komunistické strany Indie, konaném v dubnu 1958. Je rovněž hlav nim redaktorem orgánu strany, měsíčníku „New Age“. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GHÓŠ, Adžaj (Adžajkumár) (nar. 1909, zemřel 1962) významný indický pracovník v dělnickém hnutí. Studoval na iláhábádské universitě; pracovník dělnického hnutí a kánpurských odborových organizací; 1929 zatčen britskými úřady (tzv. mérothský proces); 1933 člen ÚV KSI; 193442 ilegální pracovník KSI; 1936 člen politbyra ÚV KSI; od 1951 generální tajemník KSI naposled zvolen 16. IV. 1961; hlavní redaktor měsíčníku „New Age"; 1962 v lednu zemřel. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GIAP Vo Nguyen (VIETNAMSKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA) narodil se roku 1910 jako syn rolníka. Již ve čtrnácti letech byl vedoucím organisace komunistické mládeže. Pro mimořádné nadání byl přijat na vyšší školu. Později studoval práva a byl advokátem. Když mu bylo osmnáct let, byl za komunistickou činnost odsouzen do vězení. V roce 1945, po porážce Japonska, se zúčastnil vyhlášení Vietnamské republiky. Stal se cleném vlády, v niž řídil vnitřní věci. Po vypuknutí války s Francii se stal v hodnosti generála vrchním velitelem vietnamské lidové armády, která ke konci války kontrolovala na 100% vietnamského území, způsobila francouzské koloniální nadvládě těžké porážky a posléze přinutila Francii, aby uzavřela přiměří. Nyní je ministrem národní obrany VDR. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GITTER (MŘÍŽE) — akce rozsáhlého zatýkání komunistů a antifašistů, zahájená 15. března 1939 ihned po příjezdu tzv. einsatzkomand gestapa (viz) do Prahy. V rámci akce Gitter bylo zatčeno nejméně 4639 komunistů, německých a rakouských emigrantů, socialistů a pacifistů. Zatýkání bylo prováděno za pomoci českých bezp. složek v takovém rozsahu, že zatčené nebylo kde umístit. Proto již 18. března vydali nacisté rozkaz o přezkoumání zatčených. Stovky komunistů zatčených v akci Gitter byly poslány do koncentračních táborů. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GITTER II. (MŘÍŽE II] — perzekuční opatření provedené gestapem na příkaz RSHA (viz) 22. srpna 1944, v jehož průběhu byli póza týkáni a posláni do koncentračních táborů (viz) poslanci a funkcionáři komunistické a sociálně demokratické strany, kteří byli ještě na svobodě. V českých zemích byla tato zastrašovací akce ukončena 3. září 1944. Zatčeno bylo 180—200 osob, většina z nich poslána do Dachau (viz), menší část po měsíci vazby propuštěna. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GIZENGA, Antoine [gizenga antuan] (nar. 1925) konžský státník. Absolvoval střední školu a dva semestry na universitě v Leopoldvillu, vyloučen z university pro politickou činnost, aktivně činný v národně osvobozeneckém boji; 1959 zvolen předsedou Strany africké solidarity za Kongo; v první Ústřední vládě Republiky Kongo náměstek ministerského předsedy; 1960 vedl vládní delegaci v OSN a v Radě bezpečnosti; po zatčení ministerského předsedy Lumumby stál v čele ústřední konžské vlády v Stanleyvillu, prozatímním hlavním městě; jeden z nejenergičtějších obhájců národních zájmů konžského lidu; 18. VIII. 1961 uznal C. Adoulu za hlavu ústřední konžské vlády a sám zaujal místo jeho náměstka; leden 1962 zbaven nezákonně funkce náměstka předsedy vlády a uvězněn. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GLEZOS, Manolis (nar. 1922) řecký novinář. Hrdina řeckého antifašistického odboje za druhé světové války, 31. 5. 1941 strhl německou vlajku z aténské Akropole; za německé okupace byl čtyřikrát odsouzen k trestu smrti; 1945 — 46 třináctkrát zatčen, mučen; 1949 odsouzen aténským vojenským tribunálem k trestu smrti za pokus o útěk do zahraničí, aby se mohl připojit k hnutí proti řecké vládě; prosinec 1949 řecký král trest smrti změnil v doživotní žalář; 1954 pro vážnou chorobu propuštěn z vězení na svobodu; 1951 — 56 šéfredaktor ústřed. orgánu KS Řecka „Rizaspastis"; 1956-59 ředitel listu Avji; 1958 člen řídícího výboru Jednotné demokratické strany (EDA); 1958 zatčen vládními úřady a obviněn ze špionáže; 1959 stálým vojenským soudem v Aténách odsouzen do vězení na 5 let, na 4 roky deportace a na 8 let zbaven občanských práv; 1959 odsouzen apelačním soudem v Aténách k 1 měsíci vězení za kritické články v listě Avji proti vládní politice; 1960 odsouzen na 6 měsíců za prohlášení k světové veřejnosti o politickém životě a pronásledováni demokratů v Řecku. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GLOBKE, Hans (nar. 1898) západoněmecký politik. Pochází z obchodnické rodiny; studoval práva v Bonnu a Kolíně n. R.; člen strany Centrum; správní úředník; 1929 vládní rada; 1932 úředník říšského ministerstva vnitra; 1938 vedoucí odboru pro otázky státní příslušnosti; koreferent pro židovskou otázku do roku 1945; 1936 vydává „Kommentar zur deutschen Rassengesetzgebung" (úvod psal Stuckart, výklad Globke); zaváděl židovské kodexy do řady evropských zemí; po roce 1945 internován, právní poradce britské vojenské správy; 1946 městský radní v Cáchách; do roku 1949 místopředseda dusseldorfského zemského sněmu; 1949 pracovník úřadu spolkového kancléřství; 1950 min. ředitel a vedoucí hlavního oddělení pro osobní a vnitřní záležitosti; od 1953 státní tajemník. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GODESBERGSKÁ JEDNÁNÍ — jednání mezi A. Hitlerem a N. Chamberlainem v Godesbergu 22. až 24. září 1938. Předmětem jednání byla konkrétní opatření k odtržení československého pohraničí a jeho připojení k nacistickému Německu. A. Hitler požadoval obsazení pohraničních území nacistickými vojsky do 1. října 1938, dále řešení „otázek" dalších národnostních menšin atp. Godesbergská jednání byla jedním z posledních přípravných kroků k Mnichovské dohodě (viz). (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GOLLAN, John [gobn džon] (nar. 1911) představitel britského dělnického hnutí Člen ÚV KS VB; od 1955 člen politbyra ÚV; 1956 organ, tajemník ÚV; od května 1956 gen. taj. ÚV; od 1957 šéfredaktor měsíčníku KS VB Marxism Today. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GOMULKA Wladyslaw (POLSKO) narodil se ruku 1903. Již jako šestnáctiletý organisoval Spolek dělnické mládeže. Záhy se zapojil do řad Komunistické strany Polska. Za svou politickou činnost byl několikrát vězněn (např. od roku 193S až do začátku druhé světové války). Po vzniku Polské dělnické strany v roce 1942 byl tajemníkem její varšavské organisace a v témže roce byl zvolen do ústředního výboru. Po osvobození Polska byl náměstkem předsedy prozatímní vlády, ministrem pro získaná území a poslancem Sejmu. Po sjednocení dělnických stran v Polsku v roce 1948 byl členem ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany. V témže roce byl však obviněn z pravicově nacionalistické úchylky, v listopadu 1949 zbaven členství v ústředním výboru strany a později uvězněn. VII. plénem ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany byl v červenci 1956 rehabilitován a v říjnu téhož roku na VIII. plénu opět zvolen do ústředního výboru strany, jehož je nyní prvním tajemníkem a členem politického byra. Je rovněž členem Státní rady. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GOMULKA, Wladyslaw (nar. 1905) polský státník. Pochází z dělnické rodiny; 1921 člen dělnické mládeže „Sila"; od mládí člen KS; 1926 tajemník odborové organizace; 1926 vězněn, brzy propuštěn; později vůdce levého křídla odborů ve Varšavě; tajemník odborového svazu dělníků chemického průmyslu; 1931 tajemník organizačního výboru levého odborového křídla; pracuje mezi horníky dabrowské pánve a Slezska; 1932 odsouzen na čtyři léta do vězení, pro špatný zdravotní stav předčasně propuštěn; 1936 – 39 opět vězněn, účastník bojů ve Varšavě; 1942 tajemník Varšavské organizace Polské dělnické strany (PDS); 1943 člen ÚV PDS; 1943 – 48 generální tajemník PDS; iniciátor založení Krajowe Rady Narodowe; 1944 náměstek předsedy prozatímní vlády; 1948 člen ÚV Polské sjednocené dělnické strany (PSDS); 1949 vyloučen z ÚV PSDS pro obvinění z nacionalistické úchylky; 1951 uvězněn; 1956 rehabilitován; od 1956 první tajemník ÚV PSDS a člen politbyra ÚV PSDS; od 1957 člen státní rady; od 1958 člen předsednictva celostátního výboru Fronty národní jednoty. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GÓPALAN, Avilliat Kuttéri (nar. 1904) indický politik. Studoval na misionářské vysoké škole v Télíčérí, Malabáru a Madrásu; účastník Gándhího hnutí; 1935 člen Kongresové socialistické strany; 1939 člen KS Indie; 1946 tajemník KS Kéraly; od 1952 vůdce komunistické skupiny v Lidové sněmovně; od 1956 předseda Všeindického rolnického svazu; od 1958 tajemník KS Indie; člen ÚV KS Indie; poslanec Lidové sněmovny. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GORBACH, Alfons (nar. 1898), rakouský politik a státník. Pochází z Tyrolska z rodiny železničáře; studoval v biskupském semináři ve Štýrském Hradci; 1916 povolán do armády — účast v I. světové válce; po válce dostudoval universitu a provozoval právnickou praxi; 1929 zvolen do městské rady Štýrského Hradce; 1933 vůdce zemědělské organizace tzv. Vlastenecké fronty, tj. Koalice pravičácko-centristických sil; 1938 uvězněn hitlerovskými úřady, odvezen do Dachau, pět a půl roku vězněn v různých koncentračních táborech; je poslancem Národní rady; 12. 2. 1960 vystřídal J. Raaba ve funkci předsedy Rakouské lidové strany; od 1961 zastává úřad rakouského spolkového kancléře. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GORJUNOV, D. P. sovětský novinář. 1950-57 šéfredaktor „Komsomolské pravdy"; 195458 člen předsednictva ÚV VLKSM; 1958 místopředseda Mezinárodní organizace novinářů; od 1960 generální ředitel agentury TASS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GOSZTONYI, Jánoš [gostoňi jánoš] maďarský pracovník mládežnického hnutí 1955 – 56 tajemník ÚV Svazu maďarské pracující mládeže; od 1957 člen výkonného výboru ÚV Svazu maďarské komunistické mládeže; od 1957 tajemník ÚV Svazu maďarské komunistické mládeže. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GOUIN, Felix [guen feliks] (nar. 1884) francouzský politik. Původní povolání právník; člen socialistické strany; 1924—40 poslanec za sociál, stranu (SFIO); za okupace ilegální pracovník Hnutí odporu; 1942 emigrace do Anglie; mluvčí SFIO; člen Národního výboru de Gaulla; 1945 — 46 předseda Ústavodárného národního shromáždění; 1946 náměstek předsedy vlády; 194759 poslanec; 1947 státní ministr; 1947 ministr plánování; 1956 člen franc. delegace na XI. zasedání OSN; člen Francouzské socialistické strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GOULART, Joáo Belchior Marques [gular žuáo belšior markas] (nar. 1918) brazilský politik a státník. Pochází ze statkářské rodiny, studoval práva a sociální vědy na universitě v Porto Alegre, pak advokátní praxe; od 1946 politická kariéra, poslanec Zákonodárného shromáždění státu Rio Grande do Sul; 1950 poslanec brazilského parlamentu; 1953 — 54 ministr práce, průmyslu a obchodu; 1955 vicepresident jako kandidát bloku dělnické a sociálně demokratické strany; 1960 znovu zvolen vicepresidentem; předseda výkonného výboru Brazilské dělnické strany, podporované širokými vrstvami obyvatelstva; od 1961 president. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GRAY, Gordon [grei gódsn] (nar. 1909) americký politik. Studoval na universitě v Karolině, Chapel Hillu aj.; 193747 president Piedmont Publishing Co.; 1939, 1941, 1945 člen Senátu v N. Karolíně; 1942 v armádě, kapitán; 1947 — 49 náměstek ministra armády; 1949 — 50 ministr armády; 1950 zvláštní poradce presidenta Trumana pro hospodářské vztahy mezi USA a Evropou; od 1950 president Severo-karolinské university; 1951 — 52 ředitel Úřadu pro psychologickou strategii; 1955 — 58 náměstek ministra obrany pro otázky mezinárodní bezpečnosti; 1957 — 58 ředitel Úřadu pro mobilizaci armády; 195860 zvláštní poradce presidenta Eisenhowera pro otázky národní bezpečnosti; od 1960 člen výboru poradců presidenta USA pro otázky informační činnosti USA v zahraničí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GREČKO, Andrej Antonovič (nar. 1903) sovětský generál. Od 1919 vojenská služba v Sovětské armádě; člen KSSS; 1936 absolvent Vojenské akademie M. V. Frunzeho; velitel pluku, později náčelník štábu divize, sboru, armády; 1952 generálplukovník; kandidát ÚV KSSS; 1953 vrchní velitel skupiny sovětských vojsk v Německu; maršál SSSR; 1957 náměstek ministra obrany; vrchní velitel pozemních vojsk; hrdina SSSR; od 1960 hlavní velitel spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GRENN, Howard [gren hausd] (nar. 1895) kanadský politik. Studoval na universitě v Torontu; za první světové války služba v kanadských vojenských oddílech v Evropě; od 1922 advokátní praxe; právní poradce různých firem; od 1935 člen parlamentu za Pokrokovou konzervativní stranu; 1957 — 59 ministr veřejných prací; od 1959 ministr zahraničních věcí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GREWE, Wilhelm (nar. 1911) západoněmecký diplomat. Pochází z rodiny průmyslníka; studoval práva na universitách v Berlíně, Freiburku, Frankfurtu; právnická praxe; 1928 člen Sdružení nacionálně socialistických studentů; 1933 člen Hitlerjugend a NSDAP; 1935 člen Sdružení hitlerovských právníků; 1938 jeden z nejaktivnějších funkcionářů nacistického sdružení universitních profesorů; 1939 pedagogická činnost na Vysoké škole politických věd v Berlíně; docent pro veřejné a mezinárodní právo na universitě v Kaliningradě; 1945 vedoucí katedry veřejného a mezinárodního práva V Berlíně a Gottingenu; po válce obhajoval v Norimberku nacisty; 1947 děkan právnické fakulty ve Freiburku; 1951 pracovník ministerstva zahraničí (vedoucí právního oddělení a vedoucí západoněmecké delegace při vystřídání okupač. statutu); 1953 zvláštní zmocněnec vlády NSR pro berlínskou konferenci zahraň, ministrů; po odhalení nacistické minulosti načas v soukromí; 1955 vedoucí politického oddělení ministerstva zahraničí; 1956 politický ředitel státního sekretariátu; od 1958 velvyslanec NSR v USA. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GRIŠIN, Viktor Vasiljevič sovětský odborový pracovník. Před druhou světovou válkou zástupcem vedoucího výtopny lokomotiv; od 1952 člen ÚV KSSS; 1952 — 56 druhý tajemník moskevského oblastního výboru KSSS; od 1956 předseda Všesvazové ústřední rady odborů; od 1956 místopředseda SOF; od 1957 člen výkonného výboru SOF; poslanec Nejvyššího sovětu; v lednu 1961 zvolen kandidátem předsednictva ÚV KSSS; na XXII. sjezdu zvolen kandidátem předsednictva UV KSSS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GRIVAS, Georgios, kyperský důstojník a politik. Důstojník z povolání; vystupuje pod krycím jménem DIGENIS; plukovník, od 1959 generál; vůdce Lidového hnutí EOKA do roku 1959; významný pracovník kyperského hnutí; od 1960 vůdce Hnuti národní obrany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GROMYKO Andrej Andrejevič (SOVĚTSKY SVAZ) - narodil se roku 1908. V roce 1938 vstoupil do služeb ministerstva zahraničních věcí. V roce 1043 byl velvyslancem ve Washingtonu, v roce 1946 stálým zástupcem Sovětského svazu v Radě bezpečnosti Organisace spojených národů. V roce 1947 náměstkem ministra zahraničních věcí. Roku 1949 se stal prvním náměstkem ministra zahraničních věcí. V roce 1952 byl jmenován velvyslancem v Londýně a roku 1953 znovu prvním náměstkem ministra zahraničních věcí. Jako přední sovětský diplomat se zúčastnil takřka všech významných mezinárodních konferenci, jako např. konference v Teheránu, Jaltě. Postupimi, San Franciscu. Vedl delegaci Sovětského svazu na konferenci v Dumbarton Oaks v roce 1944. Na konferenci zástupců ministrů zahraničních věcí v Paříži v roce 1951 a na mírové konferenci s Japonskem. Od roku 1957 je ministrem zahraničních věcí Sovětského svazu. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GROMYKO, Andrej Andrejevič (nar. 1909) sovětský politik. studoval na zemědělském v Moskvě a ekonomickém institutu v Moskvě; od 1931 člen KSSS; od 1939 pracovník ministerstva zahraničních věcí; 1943 velvyslanec v USA; 1946 stálý zástupce SSSR v RB OSN; 1947-49 náměstek ministra zahraničních věcí; 19491952 první náměstek min. zahraničních věcí; od 1957 ministr zahraničních věcí; od 1956 člen ÚV KSSS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GRONCHI Giovanni (ITÁLIE) narodil se roku 1887. Stal se doktorem hospodářských věd. Připojil se ke křesťanskému odborovému hnutí. Za první světové vílky se přihlásil jako dobrovolník do armády a vrátil se s četnými vyznamenáními v hodnosti důstojníka. Byl jedním ze zakladatelů lidové katolické strany. Z počátku za vlády Mussoliniho byl státním podtajemníkem v ministerstvu obchodu a průmyslu. Pro svůj odpor k fašismu byl tohoto místa zbaven. Ztratil i svůj poslanecký mandát i učitelské místo, jímž se po válce živil. Stal se obchodním zástupcem a po čase majitelem menší továrny. Za drahé světové války se zúčastnil odbojového hnutí a společně s de Gasperim založil stranu Democrazia Christiana. Po osvobození se stal ministrem spravedlnosti a později převzal ministerstvo průmyslu a obchodu. Náležel k levě orientovaným odpůrcům de Gasperiho. V presidentských volbách v roce 1955 byl zvolen presidentem Itálie. Protože byl pokrokovějším kandidátem než jeho odpůrce, hlasovali pro něho i komunisté. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GRONCHI, Giovanni [gronki džovany] (nar. 1887) italský politik. Studoval na universitě v Pise; doktor hospodářských věd; připojil se ke křesťanskému odborovému hnutí; 1914—18 jako dobrovolník v armádě; spoluzakladatel Italské dělnické strany (katol.); 1919 člen parlamentu; 192223 státní podtajemník v ministerstvu obchodu a průmyslu; pro odpor k fašismu místa zbaven; obchodní zástupce a potom majitel menší továrny; za druhé světové války se zúčastnil odbojového hnutí proti fašismu; společně s de Gasperim založil Křesťanskou demokratickou stranu; 1946—48 předseda Křesťansko demokratické strany; 1948 — 55 předseda poslanecké sněmovny; od 1955 president republiky. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GROSS — ROSEN — koncentrační tábor vybudovaný v r. 1940 nedaleko Vratislavi. Mnoho poboček tohoto tábora bylo zřízeno v okupovaném severočeském pohraničí. V táboře bylo vězněno celkem na 180 tisíc osob. Viz též Koncentrační tábory. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

GROOT, Paul de [chrót poul do] (nar. 1899) významný pracovník holandského dělnického hnutí. Dětství prožil v Belgii, původní povolání brusič diamantů; 1916 člen Odborového svazu brusičů diamantů; 1917 člen organizace Mladá socialistická garda; 1921 člen KS Belgie; redaktor ústředního orgánu strany vlámského týdeníku „Roode Vaan"; 1926 návrat do Holandska; člen KS Holandska, prac. odb. hnutí; 1930 člen ÚV, politbyra a sekret. ÚV KSH; 1938-40 hlavní redaktor ústředního orgánu strany „Volksdagblad"; za okupace země jedním z vůdců vlasteneckého hnutí Odporu; 1945 člen prozatímního parlamentu za KSH; od 1946 člen Dolní sněmovny; od 1946 generální tajemník KSH; od 1958 předseda komunistické parlamentní skupiny; 1961 znovu zvolen generálním tajemníkem KSH. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GROTEWOHL Otto (NĚMECKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA) narodil se v roce 1891. Původním povoláním je tiskařský dělník. V roce 1910 vstoupil do organisace sociálně demokratické mládeže a o dva toky později do sociálně demokratické strany. Studoval v Hannoveru, na vysoké škole politické v Berlíně a jako externí posluchač na universitě v Berlíně. Po první světové válce pracoval jako zaměstnanec, potom jako předseda pojišťovacího ústavu v Brunšviku. Byl členem městského zastupitelského orgánu v Brunšviku, později členem zemského sněmu a od roku 1925 do roku 1933 poslancem Říšského sněmu. V letech 1921 až 1924 byl členem brunšvické zemské vlády. Až do roku 1933 byl zemským předsedou sociálně demokratické strany v Brunšviku. V letech fašismu byl ilegálně činný a byl proto několikrát postaven před soud a uvězněn. V letech 1938 až 1939 byl obžalován z „vlastizrady", podařilo se mu však trestu smrti uniknout. Po porážce fašismu vedl ve východním Německu sociálně demokratickou stranu a podílel se na vytváření bloku antifašistických demokratických sil. Na slučovacím sjezdu Komunistické strany Německa a Sociálně demokratické strany Německa v dubnu 1946 byl spolu s Wilhelmem Pieckem zvolen předsedou Jednotné socialistické strany Německa. V letech 1947 až 1948 byl členem předsednictva Německého lidového kongresu a v letech 1948 až 1949 předsedou Německé lidové rady, která byla tehdy vedoucím orgánem boje za demokratisaci a sjednoceni Německa. Zúčastnil se rovněž vypracování ústavy Německé demokratické republiky a v letech 1949 až 1950 byl jedním z organisátorů Národní fronty demokratického Německa. 7. října 1949, v den vyhlášení Německé, demokratické republiky, byl zvolen předsedou vlády, jimž je dosud. Je členem politbyra Jednotné socialistické strany Německa a členem Národní rady Národní fronty demokratického Německa. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GROTEWOHL, Otto (nar. 1894) významný politik v NDR. Původní povolání knihtiskař; studoval na Vysoké škole politických věd v Berlíně; 1910 člen SPD; studoval na Leibnitzově akademii v Hannoveru, externí posluchač berlínské university; 1921 ministr vnitra v Brunšviku; 1923—24 ministr vnitra a spravedlnosti v Brunšviku; 1925 — 33 poslanec zemského sněmu; 1925 poslanec Říšského sněmu; 1928 president Zemské pojišťovny v Brunšviku; zemský předseda SPD; 1933 zbaven všech funkcí; 193338 činný jako samostatný obchodník v Hamburku; 1938 po sedmiměsíčním věznění postaven před soud a obžalován z „vlastizrady"; 1940 – 44 vedoucí Hallenbaderbau G. m. b. H.; ilegální bojovník proti fašismu; 1944 uniká zatčení; 1945 předseda ÚV SPD; spolupracuje na sloučení s KSN; po vytvoření SED v roce 1949 spolu s W. Pieckem předseda SED; 1947 člen presidia německého Lidového kongresu; od 1949 předseda vlády NDR; od 1950 člen politbyra ÚV SED; od 1960 náměstek předsedy Státní rady NDR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GROZA, Petru (nar. 1884, zemř. 1958) rumunský politik. Studoval práva na budapešťské, berlínské a lipské universitě; politická činnost ve Svazu rumunské mládeže; 1918 poslanec Ústavodárného shromáždění Sedmihradska; 1920—27 poslanec parlamentu za lidovou stranu; 1921 ministr dopravy; 1926 — 27 ministr pro menšiny; 1927 vystupuje z lidové strany; 1933 vůdce rolnické organizace „Rolnická fronta"; za fašistické reakce bojoval za vystoupení Rumunska z hitlerovské koalice; 1943—44 bez soudu vězněn; 1944 člen Lidové demokratické fronty; 1944 — 45 náměstek předsedy vlády; 1945 — 47 předseda vlády; 1947 — 52 předseda rady ministrů RLR; 1952-58 předseda presidia Velkého shromáždění RLR; zemřel 7. ledna 1958 v Bukurešti. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GROZOS, Apostolos (nar. 1892) pracovník řeckého dělnického hnutí. Původní povolání dělník; 1903 člen odborů; 1910 pracovník dělnického hnutí; předseda odborové organizace zaměstnanců tabákového průmyslu; funkcionář Federace řeckého tabákového dělnictva; 1920 člen KS Řecka; 1926 — 32 tajemník Federace; 1936 tajemník výkonného výboru Všeřecké federace tabákové dělnictva; 1937 zatčen a žalářován do roku 1943; 1946 gen. tajemník Federace; 1946 člen Národní rady Všeobecné řecké konfederace práce; 1945 člen ÚV KS Kecka; 1956 člen politbyra ÚV KS Řecka; 1957 předseda ÚV KS Řecka. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GRUENTHER, Alfred Maximilian [grúnss álfrid maximiljan] (nar. 1899) americký generál a politik. Absolvent vojenské akademie; důstojník z povoláni; různé velitelské funkce; 194243 náčelník štábu 3. armády; 194243 zástupce náčelníka štábu spojených armád v sev. Africe, Alžírsku; 1943 — 44 náčelník štábu 15. armádní skupiny v Itálii; 1945 zástupce vrchního velitele v Palestině; 1949-51 náměstek náčelníka štábu pozemních vojsk pro plánování a strategické operace; 195153 náčelník štábu vrchního velitele spojených sil NATO v Evropě; 195356 vrch. velitel spojených sil NATO v Evropě; od 1957 předseda Americké společnosti Červeného kříže; od 1958 člen čtyřčlenného výboru poradců ministerstva zahraničí pro otázky odzbrojeni; 195960 člen výboru poradců presidenta Eisenhowera pro pomoc zahraničním zemím. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GUARDIA de la Ernesto (PANAMA), narodil se roku 1904 v rodině, jež patří k nejstarším rodům španělského původu v zemi. Studoval nejprve v Panamě a později ve Spojených státech amerických. Vstoupil do diplomatických služeb a působil jako generální konsul v San Francisku. Po návratu do Panamy pracoval v ministerstvu zahraničních věcí. V roce 1931 byl jmenován státním podtajemníkem. Pak změnil povolání a působil jako ředitel továrny, vydavatel novin a v letech 1943 až 1956 jako ředitel největšího panamského pivovaru. V letech 1936 až 1940 byl funkcionářem strany Frente Popular. V roce 1945 byl zvolen vicepresidentem republiky. V letech 1946 až 1953 byl předsedou Partido Renovador (liberální reformistické strany) a potě vůdcem Národní vlastenecké koalice. V roce 1954 zastupoval Panamu na zasedání Organisace spojených národů. V roce 1956 byl zvolen presidentem republiky. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

GUARDIA, de la Erneste (nar. 1904) panamský státník. Pochází z rodiny, která patří mezi nejstarší španělského původu; studoval na Instituto Nacionál de Panamá; diplomatická služba; generální konzul v San Francisku; 1928 vedoucí diplomatického protokolu na min. zahraničních věcí; 1931 státní podtajemník; později ředitel továrny; vydavatel novin; 1943 — 56 ředitel největšího panamského pivovaru; 1936 —40 funkcionář Fuente Popular; 1945 vicepresident republiky; 1946 — 53 předseda Partide Renovador (liberálně reformistická strana); potom vůdce Národní vlastenecké koalice; 1954 zástupce Panamy na VS OSN; 1956 — 60 president republiky; od 1960 velvyslanec v USA. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GUEVARA, Ernesto [gevara] (nar. 1929) kubánský politik. Pochází z Argentiny; studoval lékařství, později peronisty vypovězen z Argentiny pro své politické přesvědčení; spolupracovník F. Castra; organizoval výpravu na Kubu; 1957 velitel armády; později velitel posádky havanské pevnosti La Cabana; ředitel Ústavu pro průmyslový rozvoj Kuby (připravoval zákon o pozemkové reformě); 195961 ředitel Národní banky; od 1960 výcvikový náčelník revoluční armády; major; od 1961 ministr průmyslu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GUNAVARDHANA, Philips Rupasinhe Don [filip] (nar. 1899) cejlonský politik Absolvoval Ananda College a Trinity College Colombo, urúv. v Illinois a univ. Wisconsin; nejdříve člen Lanka Sama Samaja Party; 1932 člen New Lanka Sama Samaja Party; 1936 člen parlamentu; 1956 — 59 ministr zemědělství a výživy; od 1952 předseda Cejlonské rev. sociál, strany; od 1960 předseda Jednotné lidové fronty. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GUSTAV VI. Adolf (nar. 1882) švédský panovník. Král švédský, nastoupil na trůn 29. 10. 1950. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

GURSEL, Cemal [džemál] (nar. 1895) turecký státník. Vojenské vzdělání, důstojník z povolání; účastnil se první světové války; postupně velitel pluku, brigády, náčelník válečné školy, velitel sboru, člen generálního štábu; 1946 brigádní generál; 1957 generál armády; 1958 velitel pozemních sil Turecka; 1960 demise na funkci velitele ozbrojených sil jako nesouhlas s vládou Menderese; demise nebyla přijata, poslán na dovolenou, v době vojenského převratu v čele Výboru národní jednoty; předseda vlády; 26. X. 1961 zvolen presidentem. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)