Projekt SLOVNÍK

Projekt SLOVNÍK

A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž |

LAGAHLARDE, Pierre [lagajard pier] alžírský politik. Právník; záložní důstojník franc. parašutistů; 1960 poslanec NS za město Alžír; od 1958 člen Výboru veřejného blaha pro Alžírsko a Saharu; 1958 v době alžírských událostí v květnu předák studentů; 1960 jeden z hlavních vůdců alžírského puče z ledna; po potlačení povstání zatčen a uvězněn, stíhán pro ohrožení vnitřní bezpečnosti státu, 1960 propuštěn pařížským vojenským soudem prozatímně na svobodu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LANGE, Halvard (nar. 1902), norský politik a státník. Pochází z rodiny známého politika Christiana Langa, který působil ve Společnosti národů; 19231925 studia v Británii; současně tajemník pacifistické organizace „Mezinárodní bratrstvo pro smíření"; 1929 získal titul kandidáta filologie; 1930 — 35 vyučuje na obch. akademii a na univers. v Oslo; 192526 člen ÚV Norského svazu socialistické mládeže; pak vstup do norské Dělnické strany; 1933 kandidát ÚV této strany; 1938 — 40 ředitel vysoké lidové školy v Soermarku; za německé okupace dvakrát zatčen gestapem; 1942 — 45 prošel různými koncentračními tábory, mj. Sachsenhausen; po válce rok v Norské federaci odborových svazů; od 1945 člen ÚV norské Dělnické strany; od 1948 ministr zahraničních věcí; od 1950 volen poslancem norského Stortingu; je jedním z teoretiků a historiků norského dělnického hnutí; 1961 navštívil poprvé SSSR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LAROCK, Victor J. [larok viktor] (nar. 1904) belgický politik. Studoval na universitě v Paříži a v Liége; 1936 — 40 profesor na Institut des Hauteés Études v Gentu; od 1944 vydavatel „Le Peuple"; od 1949 poslanec za Socialistickou stranu; 1954 — 57 ministr zahraničního obchodu; 195758 předseda rady Evropského hospodářského společenství. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LE DUAN — severovietnamský politik. 1957 člen politbyra ÚV Vietnamské strany práce; 1957 — 60 tajemník ÚV Vietnamské strany práce; od 1960 první tajemník ÚV. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LEFEBVRE, René [bfevr rané] (nar. 1893) belgický státník. Absolvent zemědělského institutu, inženýr; 1921 starosta v Lamainu; 1929 – 33 poradce pro Hainault (provincie); 1919 – 35 člen rady v Tournai; 1936 poslanec parlamentu; 1945 – 47 ministr zemědělství; 1954-58 ministr zemědělství; od 1958 ministr vnitra; od 1960 náměstek předsedy vlády; od 1961 předseda vlády. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LECHÍN OQUENDO, Juan [lečin okendo chuan] bolívijský státník. 1952 — 55 ministr dolů a nafty; 1955 — 60 tajemník ÚV odborového svazu Bolívie; 1957 senátor; od 1960 předseda Ústředního odborového svazu Bolívie; od 1960 vicepresident Bolívie. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LEMASS, Sean [lemaš šán] (nar. 1899) irský státník. Již od mládí se zúčastnil bojů za nezávislost země; od 1924 poslanec za stranu Fianna Fair; 193239 ministr průmyslu a obchodu; 1939 — 41 ministr zásobování; 1941—48 ministr průmyslu, obchodu a zásobování; 1945 — 48 náměstek předsedy vlády; 1948 – 51 ředitel vydavatelstva ústředního orgánu strany Fianna Fair „Irish Press"; 1957 – 59 náměstek předsedy vlády a ministr průmyslu a obchodu; 1959 předseda vlády; 11. 10. 1961 zvolen opět předsedou vlády. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LEMMER, Ernst (nar. 1898) západoněmecký politik. Studoval národní hospodářství v Marburgu a Frankfurtu; 1914_ 18 v armádě; 1922-33 generální sekretář odborové ústředny německých děl. a zaměstnaneckých svazů193345 dopisovatel zahraničních listů v Berlíne; šéfredaktor „Der Kurier" v Berlíně; 1947 zbaven sovětskou vojenskou správou funkce místopředsedy CDU v sovětském pásmu; 1955 — 57 šéfredaktor „Der Kurier" v západním Berlíně; od 1956 předseda parlamentní skupiny CDU v záp. Berlíně; 195657 ministr pošt a telegrafů; od 1955 člen berlínského výboru organizace „Nedělitelné Německo"; od 1957 ministr pro celoněmecké otázky, od 1958 předseda zemské organizace CDU v západním Berlíně; známý propagátor revanšismu; ve funkci ministra pro celoněmecké otázky v Adenauerově vládě vytvořené v r. 1961. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LEMUS, José Maria [lemus chose maria] (nar. 1911) salvadorský politik. Absolvent vojenské štábní akademie v S. Salvadoru a vojenské akademii v Camp Lee (USA); 1948 — 49 podtajemník ministerstva obrany; 1949 — 55 ministr vnitra; 1956 - 60 president republiky; 1960 požádal o asyl v Kostarice. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LEUSCHNER, Bruno (nar. 1910) politik a státník NDR. Pochází z dělnické rodiny; od mládí činný v děl. sport, hnutí; od 1931 člen KSN; 1933 ilegální pracovník v boji proti fašismu; 193645 vězněn v koncentračním táboře; po roce 1945 různé funkce ve straně a státním aparátu; 1947 — 48 náměstek předsedy Německé hospodářské komise; 1949 státní tajemník v ministerstvu plánování; 1950 první náměstek předsedy Státní plánovací komise NDR; od 1953 předseda Státní plánovací komise NDR; od 1956 náměstek předsedy rady ministrů; člen ÚV a kandidát politbyra ÚV SED. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LEVÁ FRONTA — organizace levicově smýšlející inteligence ustavená v intencích V. sjezdu KSČ 18. 10. 1929, záhy se přeměnila ve významnou organizaci, která vystupovala jako spojenec dělnické třídy a stavěla se důsledně na obranu proti hrozbě války a fašismu. Při jejím zrodu stáli mj. V. Vančura, V. Nezval, Toyen, J. Štýrský, I. Sekanina, B. Václavek, L. Novomeský aj. Jejím prvním předsedou byl K. Teige, po něm byl zvolen S. K. Neumann. V letech 1930—1933 LF vydávala stejnojmenný časopis (red. L. Stolí). Skupiny LF působily v celé řadě míst ČSR, nejaktivnější však byly v Praze a Brně. Vedle českých organizací Levé fronty, jež zastupovaly jednotlivé úseky kultury (architektura, literatura, film-foto), vznikaly i německé organizace, jejichž členy se stávali němečtí pokrokoví intelektuálové. V rámci LF se vytvořily česká a německá studentská sekce. LF rozvinula bohatou ediční činnost (publikace vydával nakladatel — komunista P. Prokop), pořádala umělecké večery, představení, přednášky, politické i teoretické diskuse; její členové se také intenzívně účastnili boje na obranu republiky a proti fašismu. Po Mnichovu byla její činnost zastavena. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

LEŽÁKY — osada na Chrudimsku vyhlazená německými okupanty 24. června 1942 v odvetu za atentát na Heydricha (viz), zastupujícího říšského protektora. Od ledna 1942 byla v lomu a později ve mlýně v Ležákách umístěna radiostanice „Libuše" patřící paravýsadku „Silver A". Tragédie si vyžádala životy 22 mužů, 21 žen a 11 dětí. Domů se po válce vrátily pouze 2 děti. Na místě bývalé obce Ležáky byl vybudován památník. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

LI SYN-MAN (JIŽNÍ KOREA) narodil se roku 1875 jako potomek bývalé vládnoucí korejské dynastie. V roce 1897 byl za proti-japonskou činnost odsouzen k doživotnímu odnětí svobody, v roce 1904 byl za rusko-japonské války osvobozen. Odjel do Spojených států amerických. kde studoval na universitě v Harvardu a Princetonu a získal titul doktora filosofie. Jako člen tzv. exulantské stínové vlády se sídlem v Šanghaji usiloval po prvé světové válce u Společnosti národů a na pařížské mírové konferenci o osamostatněni Koreje. Nikoli však v zájmu korejského lidu. Teprve po porážce Japonska v druhé světové válce mu tehdejší americký velitel jižní Koreje generál Hodges umožnil vstup na korejskou půdu a uvedl ho i do politického života jako povolný nástroj americké politiky. 19. července 1948 byl jihokorejským Národním shromážděním zvolen prvním presidentem. Ve volbách v srpnu 1952, v nichž neměl protikandidáta, byl zvolen presidentem po druhé. Li Syn-man je inspirátorem brutálních zásahů proti všemu pokrokovému a hlasatelem idejí žádajících sjednocení Koreje silou zbraní. Za pomoci USA rozpoutal v červnu 1950 válku proti KLDR. Ani po uzavření přiměří neustoupil od svých agresivních úmyslů. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

LIBBY, Witlard Frank [libi witlad frankl (nar. 1908) americký vědec. Studoval na universitě v Kalifornii; od 1933 vědecká práce; 1938 asistent; 1945 profesor; profesor na Institutu pro nukleární bádání na universitě v Chicagu; 1954 — 59 člen Komise pro atomovou energii; 1957 — 59 předseda Komise pro atomovou energii; Libby tvrdí, že radiokativita není nebezpečná, a ospravedlňuje pokusy s atom. zbraněmi; 1960 nositel Nobelovy cena za chemii (za vynález tzv. uhlíkových hodin). (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LIDICE — obec na Kladensku, která byla na základě falešného udání 10. června 1942 nacisty zničena a srovnána se zemí jako odvetné opatření za atentát na Heydricha (viz), zastupujícího říšského protektora. Na zahradě Horákova statku nacisté postříleli 173 mužů starších 15 let, dalších 19 zavraždili dodatečně v Praze. 196 lidických žen bylo odvlečeno do koncentračního tábora v Ravensbrucku (viz) a 104 dětí do Lodže a Chelmnu (viz) v Polsku. Do znovu vybudovaných Lidic se po válce vrátilo pouze 144 žen a 17 nalezených dětí. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

LIDOVÁ FRONTA — politická linie komunistického hnutí v boji proti nastupujícímu fašismu, rozvíjela se od počátku 30 let. Nezbytnost vytvářet lidovou frontu v boji proti fašismu a na obranu demokracie vyvstala zejména po nastolení nacistické diktatury v Německu v r. 1933. Cílem lidové fronty bylo spojit kolem dělnické třídy všechny demokratické síly, především střední maloburžoazní vrstvy, všechny antifašistické síly, bez ohledu na stranickou příslušnost, do společného boje za obranu demokratických svobod, mír a sociální pokrok proti agresivním plánům fašismu a stále rostoucímu nebezpečí války. Velký význam pro vypracování konkrétní linie lidové fronty měly zkušenosti z masových bojů proti fašismu v r. 1934 (únorové povstání v Rakousku, únorové události ve Francii, ozbrojené boje v Asturii v říjnu apod.). Tyto praktické zkušenosti zobecnil a dále rozvinul VII. kongres Komunistické internacionály, Moskva 25. 7. — 20. 8. 1935 (viz). Kongres ukázal, že hlavní podmínkou úspěšného zápasu s fašismem je jednotná fronta dělnické třídy (viz) a vytvoření široké protifašistické lidové fronty. Úkolem komunistických stran se stalo vypracování programu lidové fronty, v němž by byly hájeny i požadavky rolníků, středních vrstev a inteligence. Kongres připustil účast komunist. stran ve vládách jednotné nebo lidové fronty. V prosazování politiky lidové fronty dosáhly komunistické strany v druhé polovině 30. let některých úspěchů, zvláště ve Francii a Španělsku, kde došlo k vytvoření vlád lidové fronty. Tyto vlády začaly uskutečňovat mnohá sociální a hospodářská opatření ve prospěch pracujících. Po fašistickém puči (18. 7. 1936) a rozpoutání občanské války španělská republikánská vláda za velké mezinárodní pomoci (kolem 35 000 interbrigadistů z více než 50 zemí) až do března 1939 odolávala soustředěnému náporu domácích i zahraničních fašistických sil. Ve francouzské levicové vládě postupně sílily rozkolnické tendence pravicových socialistů, které přivodily rozklad vlády lidové fronty. Taktiku lidové fronty v boji proti fašismu, na obranu demokracie a republiky v našich podmínkách rozpracoval VII. sjezd KSČ (viz), konaný v dubnu 1936. V 1. 1936—37 nastal značný rozmach boje za její prosazení. Toto hnutí však nevyústilo v ustavení vlády lidové fronty, která by byla odhodlána bránit republiku. Zkušenosti z boje za realizaci politiky lidové fronty měly velký význam i pro období druhé světové války. V nových podmínkách národně osvobozeneckého boje národů proti fašismu a při rozvíjení národně demokratických revolucí byla linie lidové fronty v řadě zemí prohloubena při vytváření národní (vlastenecké) fronty (viz). (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

LIDOVÉ SOUDY — byly zřízeny dekretem prezidenta republiky č. 16/ 1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných soudech; na Slovensku nařízením SNR č. 33/1945 Sb. byly zřízeny mimořádné lidové soudy. Práce lidových soudů byla leckde negativně ovlivňována zásahy reakčních živlů v min. spravedlnosti, které bylo v rukou představitelů národně socialistické strany. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

LIGA PROTI BOLŠEVISMU — kolaborantská organizace vytvořená v protektoráte 23. 1. 1944 z podnětu nacistů, aby mezi českým obyvatelstvem rozvíjela protikomunistickou a protisovětskou propagandu, jež by operovala s bolševickým nebezpečím a zdůrazňovala úlohu Německa a jeho armády jako zachránce evropské civilizace. V této souvislosti se měla stále připomínat skutečnost, že české země nebyly dosud válkou rozrušeny jako jiné státy Evropy. Cílem veškerého působení ligy bylo oslabit hnutí odporu a docílit, aby český národ loajálně plnil své úkoly k říši. Zakladateli Ligy proti bolševismu byli představitelé českého finančního kapitálu a jiné kapitulantské a kolaborantské živly, jako např. předseda Živnobanky Mastný, agrárník Malypetr, bývalí generálové Rychtrmoc a Kálal, kanovník Čihák, profesoři Dominik a Drachovský. Posledně jmenovaný byl vedoucím ligy. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

LI FU čchun (nar. 1898) čínský politik a státník. Studoval ve Francii; 1922 člen KS Číny v Paříži; 1924 návrat do Číny; 192627 politický komisař 2. armády; spolupracovník Mao Cetunga, účastník Velkého pochodu; 1943 člen ÚV KS Číny; 1944 člen politbyra ÚV; 194950 náměstek předsedy severovýchodní vlády; 1952 — 53 náměstek předsedy finančního a hospodářského výboru Státní admin. rady; 1953 — 54 náměstek předsedy Státního plánovacího výboru ústřední lidové vlády; od 1954 náměstek předsedy Státní rady; od 1956 člen politbyra ÚV KS; od 1954 předseda Státního plánovacího výboru; 195658 náměstek předsedy Výboru pro plánování vědeckého rozvoje; od 1958 člen sekretariátu ÚV KS; od 1959 ředitel Úřadu pro průmysl a dopravu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LI KUAN-JUE (nar. 1923) singapurský politik. Pochází z maloburžoazní čínské rodiny; absolvent Raffles College v Singapuru a university v Cambridge (práva); pak právnická praxe, právní poradce odborových svazů; 1954 založil Stranu lidové akce, od 1954 generální tajemník Strany lidové akce; od 1959 ministerský předseda Singapuru; od 1959 člen Rady vnitřní bezpečnosti. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LIN PIAO (nar. 1908) čínský generál a politik. Absolvent vojenské akademie v Chuangpchu; 1925 v hnutí komunistické mládeže; 1928 jeden ze zakladatelů čínské Rudé armády; 1937 president Čínské akademie Rudé armády; 1945 velitel severovýchodní lidově osvobozenecké čínské armády, později velitel 4. armády; 1949 guvernér Pekingu a Tchienťinu; 1949 generální tajemník KS pro Střední Čínu v Kchajfeng; předseda vojenského a správního výboru pro střední a jižní Čínu; od 1954 náměstek předsedy Státního výboru ČLR; od 1954 náměstek předsedy Státní rady ČLR; od 1953 člen ÚV KS Číny; od 1955 maršál Číny; od 1955 člen politbyra ÚV KS; od 1956 náměstek předsedy Společností čínsko-sovětského přátelství; od 1958 náměstek předsedy UV KS; od 1958 náměstek předsedy ÚV KS; od 1958 člen politbyra ÚV KS; od 1959 ministr národní obrany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LINDT, Auguste R. [ogiist] (nar. 1905) švýcarský diplomat a novinář. Studoval na universitě v Ženevě v Bernu; 1927 — 40 zvláštní dopisovatel v Mandžusku, Libérii, Palestině, Finsku; 1940 — 45 vojenská služba; tiskový atašé v Londýně; od 1953 stálý pozorovatel Švýcarska u OSN; 195660 vysoký komisař OSN pro uprchlíky; od 1960 velvyslanec v USA. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LIPOVEC—LICOMĚŘICE — nevelké vesnice v Železných horách, které v říjnu 1944 se staly prvními základnami part. brig. Mistr Jan Hus. 19. 12. 1944 byly obě vesnice obklíčeny esesmany, obyvatelé zatčeni a týráni. 106 občanů bylo posláno do Terezína, odkud se 30 nevrátilo. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

LISETTE, Gabriel [lizet] nar. 1919) čadský státník. Absolvoval École Nationale de la France ďOutre Mer; od 1941 jako správní úředník v koloniích; 1946 — 51 poslanec francouzského Národního shromážděni za Čad; od 1956 opět poslanec; od 1957 člen Afrického demokratického sdružení; 195859 ministerský předseda autonomní republiky Čad; od 1958 předseda pokrokové strany Čadu (sekce RDA); 195960 náměstek ministerského předsedy; od 1959 ministr. rada. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LIOU Sljuan, čínský pracovník v mládežnickém hnutí. 1955-57 tajemník ÚV Novodemokratické ligy čínské mládeže; 1956-58 náměstek předsedy Vše čínské federace demokratické mládeže; od 1957 tajemník ÚV Komunistického svazu čínské mládeže od 1958 předseda Všečínské federace mládeže; od 1959 člen výkonného výboru SFDM; od 1959 místopředseda SFDM. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LIU SAO ČCHI (ČÍNA) narodil se roku 1898 v rolnické rodině. V roce 1920 vstoupil do Socialistického svazu mládeže a v roce 1921 do komunistické strany. V květnu 1925 byl zvolen náměstkem předsedy Všečínské federace odborů. Aktivně se zúčastnil revoluce v letech 1924 až 1927. V roce 1927 byl svolen členem ústředního výboru Komunistické strany Číny. v lednu 1931 i členem politbyra ÚV strany. V roce i 1936 byl jmenován tajemníkem severočínského byra ústředního výboru strany, v roce 1938 tajemníkem ústředního čínského byra ÚV strany. V roce 1941 byl jmenován politickým komisařem Nové 4. armády. Od roku 1943 byl tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Činy a náměstkem předsedy Lidové revoluční vojenské rady Číny. Po vyhlášení Čínské lidové republiky byl zvolen náměstkem předsedy Ústřední lidové vlády a opět náměstkem předsedy lidové revoluční vojenské rady. V letech 1949 až 1953 byl místopředsedou Světové odborové federace. V roce 1954 byl zvolen předsedou Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

LIOU ŠAO čchi (nar. 1898) čínský státník a politik. Pochází z rolnické rodiny; 1920 člen Socialistického svazu mládeže; od 1921 člen KS; aktivní činnost v odborech; 1922 pracovník Všečínského děl. sekretariátu v Šanghaji; 1925 náměstek předsedy Všečínské federace odborů; 1924 — 27 aktivní účastník revoluce; 1927 člen ÚV KS Činy. 1928 pracovník v Chepejskérn provinčním výboru KS; 1929 tajemník mandžuského provinčního výboru KS; 1931 člen politbyra ÚV KS; 1938 tajemník ÚV KS; 1941 politický komisař Nové 4. armády; 1943 tajemník ÚV KS a náměstek předsedy Lidové revoluční rady; 1944 náměstek předsedy ÚV KS; 194954 náměstek předsedy ústřední lidové vlády a náměstek předsedy Lidové revoluční vojenské rady; 194953 místopředseda SOF; 1953 čestný předseda Všečínské federace odborů; 1954 — 59 předseda Státního výboru Všečinského shromáždění lidových zástupců; od 1956 náměstek předsedy politbyra ÚV KS; od 1959 předseda Státního výboru obrany ČLR; od 1959 předseda ČLR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LIPPMANN, Walter [lipman woto] (nar. 1898) americký novinář. Studoval na universitě v Harvardu; 1917 v ministerstvu války, tajemník organizace pro přípravu mírové konference; 1931 vydavatel New York World; od 1931 komentátor „New York Herald Tribune"; autor knih „Úvod do politiky" (1913); „Politická aréna" (1919); „Úvod do morálky" (1919); „Veřejné mínění" (1922); „Lidé osudu", „American inquisiton", „Metody svobody" (1943); „Výzva ke svobodě" (1934); „Průzkum zásad dobře organizované společnosti" (1937); „Vojenské cíle ÚSA" (1944); „Po proudu a proti proudu", „Essaye sociální filosofie" (1956); „Komunistický svět a svět náš" (1959); jeden z nejznámějších a velmi vlivných amerických novinářů. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LLOYD Sellwyn (VELKÁ BRITANIE) narodil se roku 1904. Studoval práva na universitě v Edinburahu a v Cambridge. Od roku 1930 praktikoval jako advokát a současně byl členem správy hrabství Cliershire. V roce 1939 vstoupil do armády a koncem války byl již velitelem brigády a členem generálního štábu. V roce 1945 byl zvolen za konservativní stranu členem sněmovny. V červenci 1949 působil jako zástupce vedoucího britské delegace na jednáních Evropské rady. V Churchillově druhé vládě byl ministrem zásobování a v Edenově vládě od dubna 1955 ministrem války. V nové Macmillanově vládě je ministrem zahraničních věcí. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

LLOYD, John Selwyn Brooke[loid džon selwin bruk] (nar. 1904) britský politik a státník. Pochází z rodiny lékaře; studoval na universitě v Cambridgi; před 2. světovou válkou advokátní, praxe; 193739 předseda městské rady v jedné z liverpoolských čtvrtí; za 2. světové války služba v ozbrojených silách, brigádní generál; od 1945 politická činnost; 1945 poslanec za konzervativní stranu; pracoval v různých parlamentních výborech, jeden z vedoucích členů konzervativní strany; 1954 — 55 ministr zásobování; 1955 ministr obrany; 1955 — 60 ministr zahraničí; od 1960 ministr financi. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LODGMAN, Auen, Rudolf von [lodman] (nar. 1877) západoněmecký politik. Pochází ze šlechtické anglické rodiny; studoval na právnické fakultě v Praze a Vídni; 1900 úředník pražského místodržitelství; 1914 — 18 vojenská služba v Haliči, Volyňsku a Již. Tyrolsku; 1918 vytváří v parlamentu frakci za Deutsche National Partei; 192038 vedl „Verband der deutschen Selbstverwaltungskórper der Stádte und Gemeinde der Tschechoslowakei"; po roce 1938 formálně v pozadí udržoval styky s henleinovci; 1945 uprchl do Saska; 1947 přesídlil do Freisingu v Bavorsku,kde vystupuje jako vedoucí činitel revanšistického landsmannschaftu; vedoucí Sudetendeutsche Landsmannschaft; 1950 podepsal s býv. generálem Prchalem tzv. wiesbadenskou dohodu; 1951 — 54 předseda jednotné přesídlenecké organizace Bund vertriebener Deutschen; 1958 předsednictva; 1959 se vzdal funkce mluvčího Sudetendeutsche Landsmannschaft; aktivní účastník tzv. sudetoněmeckých dnů v NSR a Rakousku; čelný představitel revanšistického hnutí za návrat bývalých sudetských Němců a za revizi hranic Odra-Nisa. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LOGA-SOWIŇSKI, Ignacy (nar. 1914) polský politik. Stavební dělník; od 1932 člen Komunistické strany Polska; často vězněn; 1939 účastník boje o Varšavu; za okupace organizoval protifašistické hnutí v Lodži a Varšavě; 1942 člen ÚV PDS; pracovník hlavního štábu velitelství Lidové gardy, tajemník PDS; 1944 první tajemník PDS lodžského vojvodství; 1949 pracovník odborů; 1956 předseda Ústřední rady odborů; 1957 člen Státní rady; 1958 náměstek předsedy celostátního výboru Fronty národní jednoty; 1959 zvolen členem politbyra ÚV PSDS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LOCH, Hans (nar. 1898, zemř. 1960) politik a státník NDR. Pochází z dělnické rodiny; studoval práva a filosofii; právní poradce pro daňové a družstevní otázky v Berlíně; 1933 zbaven místa; emigrace do Holandska; později návrat a vedl v Kolíně n. R. vlastní podnik; 1945 zemědělský dělník, pracovník duryňské justiční služby, člen Liberálně demokratické strany; 1946 radní v Gothě; 1948 ministr spravedlnosti v Duryňsku; 194954 ministr financi NDR; 1951 náměstek předsedy vlády; 1951 předseda ÚV Liberálně demokratické strany Německa; 1954 — 60 předseda Výboru pro jednotu Německa; 1955 — 60 člen předsednictva Německé rady míru; 1955 — 60 náměstek předsedy vlády; 195660 člen presidia Národní rady Národní fronty; 13. 7. 1960 zemřel v Berlíně. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LOMBARDO TOLEDANO, Vincente [binsente] mexický politik. Od 1936 předseda Konference pracujících Latinské Ameriky; zakladatel Lidové strany; 195560 generální tajemník Lidové strany; od 1955 místopředseda SOF; od 1955 člen Světové rady míru; Od 1960 vůdce Lidové socialistické strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LONGO, Luigi [longo luidžil (nar. 1900) významný představitel italského dělnického hnutí. Pochází z rolnické rodiny; absolvoval technickou školu; od mládí v revolučním hnutí; v Turíně organizoval ozbrojený boj proti fašistům; 1920 člen Italské socialistické strany; 1921 jedním ze zakládajících členů Italské KS; 192324 ve vězení; 1924 redaktor ,,Avantguardia"; 1926 člen ÚV IKS; 1931 člen politbyra ÚV IKS; 1933 — 34 zástupce IKS ve výkonném výboru Kominterny; 1936 — 39 generální inspektor Mezinárodních brigád ve Španělsku; 1939 emigrace do Francie, uvězněn v koncentračním táboře vládou ve Vichy, pak vypovězen na ostrov Ventotene; 1943 návrat z vyhnanství, v čele hnutí odporu; od 1945 zástupce generálního tajemníka IKS; 194658 poslanec; 1958 zbaven poslanecké imunity pro uveřejnění karikatury na papeže Pia XII.; 195258 ředitel časopisu „Vie Nuove". (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LÓPEZ MATEOS, Adolfo [lopes] (nar. 1910) mexický státník. 1955-58 ministr práce a sociálního pojištění; od 1958 president Spojených států mexických. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LOUW, Eric Hendrik [lú erik hendrik] (nar. 1890) jihoafrický diplomat. Absolvent Victoria College a Rhodes university College; 1924 člen parlamentu; 1929 vysoký komisař v Londýně; 1929, 193435 zástupce u Společnosti národů; 1929 — 33 první velvyslanec v USA; 1933 — 34 velvyslanec v Itálii; 193438 velvyslanec ve Francii a Portugalsku; 1948 — 54 ministr hospodářství; 1954 — 56 ministr financí; od 1955 ministr zahraničí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LOVLIEN, Emil [lovlien] (nar. 1899) norský politik. Pochází z dělnické rodiny; absolvoval všeobecně vzdělávací kursy; dřevařský dělník; od 1923 člen KS Norska; 1924 člen krajského výboru KSN (Hedmark); 193337 redigoval list „Arbeideren"; 1934 kooptován do ÚV a zvolen tajemníkem ÚV KSN; 194045 ilegální práce; 1945 člen ÚV a tajemník ÚV KSN; od 1946 předseda ÚV KSN; od 1945 člen parlamentu; 1948 — 49 předseda Dolní sněmovny; předseda frakce KS v parlamentu; 1961 na X. sjezdu KS znovu zvolen předsedou. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LUKANOV Karlo (BULHARSKO) narodil se roku 1897 jako syn bulharského revolučního pracovníka Todora Lukanova. Je právníkem. V roce 1917 vstoupil do sociálně demokratické strany (od roku 1919 Komunistická strana Bulharska). V roce 1923 emigroval po porážce antifašistického povstání, jehož se zúčastnil. na krátkou dobu do Rakouska. Po návratu do vlasti se znovu účastnil ilegální revoluční činnosti, pro niž byl v roce 1925 uvězněn. V roce 1926 emigroval do Sovětského svazu. V letech 1936 až 1938 bojoval v mezinárodních brigádách ve Španělsku. Po osvobození Bulharska v roce 1944 se vrátil do vlasti. Působil jako ředitel státního rozhlasu, náměstek předsedy a později předseda Výboru pro otázky vědy. umění a kultury a jako předseda Státní plánovací komise. Od roku 1952 byl náměstkem předsedy vlády. Od roku 1954 do roku 1956 byl velvyslancem Bulharské lidové republiky v Sovětském svazu a potom znovu náměstkem předsedy vlády. Od srpna 1956 je ministrem zahraničních věcí. Je členem ústředního výboru Komunistické strany Bulharska. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

LUKANOV, Karlo (nar. 1897) bulharský státník. Pochází z rodiny významného bulharského revolučního pracovníka Todora Lukanova; absolvent právnické fakulty v Sofii; 1916 — 18 vojenská služba; 1917 člen sociálně demokratické strany; 1923 emigrace do Rakouska, brzy návrat do Bulharska, ilegální činnost; 1925 — 26 vězněn; 1926 emigrace do SSSR; 193638 člen Mezinárodní brigády ve Španělsku; 1945 návrat do vlasti; 1945—46 ředitel Státního rozhlasu; 1947 49 náměstek předsedy a předseda Výboru pro otázky vědy, uměni a kultury; 1949 — 52 předseda Státní plánovací komise; 1952 náměstek předsedy vlády; 1954 — 56 velvyslanec v SSSR; od 1956 člen ÚV BKS; 1956-57 předseda rady ministrů; 1956 ministr zahraničí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LUMUMBA, Patrice [patris) (nar. 1925; zemř. 1961) konžský politik. Pochází z kmene Baluba; absolvent misionářské školy; pracovník místní správy; vedoucí provozu v pivovaru, zde veřejná činnost; brzy propuštěn ze zaměstnání; 1958 založil stranu Národní hnutí Belgického Konga; předseda Národního hnutí Belgického Konga; 1958 člen řídícího výboru konference afrického lidu v Akkře; 1. 11. 1959 zatčen belgickými úřady; 22. 1. 1960 odsouzen k 6 měsícům za „podněcování ke vzpouře"; 25. 1. 1960 propuštěn, konžští delegáti odmítli bez jeho účasti zahájit jednání s belgickou vládou; 1960 člen výkonného kolegia; červen 1960 ministerský předseda Republiky Kongo; zatčen a týrán spikleneckým plukovníkem Mobutuem; zákeřně zavražděn v Katanze začátkem roku 1961. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LUNS, Joseph Marie Antoine Hubert [lúns žozef mari antuan uber] (nar. 1911) holandský politik. Pochází z rodiny malíře; studoval práva na lipské a amsterodamské hlavního štábu velitelství Lidové gardy, tajemník PDS; 1944 první tajemník PDS lodžského vojvodství; 1949 pracovník odborů; 1956 předseda Ústřední rady odborů; 1957 člen Státní rady; 1958 náměstek předsedy celostátního výboru Fronty národní jednoty; 1959 zvolen členem politbyra ÚV PSDS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LU VSÁN, Sonomjan (nar. 1912) mongolský diplomat. Pochází z rodiny chudého nrata; zemědělský dělník; 192H clen Mongolského revolučního svazu mládeže; 1932 clen Mongolské lidové revoluční struny; 1940 ministr financí; 1951 (náměstek předsedy rady ministrů; 1951 - 53 ministr obchodu; 1957-59 velvyslanec v ČLR, VDK a v Indii; 1959 náměstek předsedy rady ministrů1960 velvyslanec v SSSR; člen ÚV MI.RS, poslanec Velkého lidového churalu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

LUBKE, Heinrich (nar. 1894) západoněmecký státník. Absolvent Vysoké školy zemědělské v Ikenu; university v Berlíně a Munsteru; od 1923 pracoval v různých zemědělských organizacích; 1931—33 poslanec pruského zemského sněmu za Katolickou stranu středu; za nacismu se zabýval zemědělstvím; po roce 1945 člen CDU; ministr výživy, zemědělství a lesnictví v Sev. Porýní - Vestfálsku; 1949-50 a od 1953 poslanec Spolkového sněmu; 1953 až 59 ministr výživy, zemědělství a lesnictví NSR; od 1959 president NSR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)