Projekt SLOVNÍK

Projekt SLOVNÍK

A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž |

FAJSAL n. (nar. 1935, zemř. 1958) irácký panovník. Syn krále Gházího; bratranec jordánského krále Husejna; od 4. 4. 1939 sám král; úřadu se ujal 2. 5. 1953) kdy dosáhl plnoletosti; 1958 hlava Arabské federace; 14. 7. 1958 svržena v Iráku monarchie, král Fajsal II. zabit. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FAJSAL ibn, Abdalazíz as Saúd, emír (nar. 1905) politik Saudské Arábie. Bratr krále Saúda; druhý syn krále ibn Saúda; korunní princ; 1955 ministerský předseda, ministr zahraničních věcí; 1958 vydal Saúd dekret, jímž předal Fajsalovi řízení všech zahraničních, vnitřních a finančních záležitostí, prakticky tedy řízeni vlády. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FALANGA — fašistická organizace ve Španělsku, založená v r. 1933. Jejím cílem bylo nastolení fašismu v zemi. V roce 1936 rozpoutala s podporou vnitřní reakce a zahraničního fašismu občanskou válku ve Španělsku. Organizační strukturu, program a metody činnosti falanga převzala od italských fašistů a německých nacistů. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

FALL GRUN (Případ zelený) — krycí heslo pro bleskovou agresi nacistického Německa proti Československu v r. 1938. Imperialistické mocnosti a vládnoucí čs. buržoazie umožnily nacistickému Německu (Viz Mnichovská dohoda) zmocnit se Československa bez boje. Viz též Druhá světová válka. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

FAN VA1N-DONG (VIETNAMSKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA) narodil se roku 1906. Studoval v Hanoji. Politickou činností se zabýval již v roce 1926, kdy organisoval dělnickou stávku. Byl pro to pronásledován policií, uprchl však do Kantonu, kde se seznámil s Ho Či Minem. Po návratu do Hanoje byl zatčen a odsouzen k šesti letům vězení. V roce 1938 se znovu vrátil do jižních čínských provincií, neboť byl opět pronásledován francouzskou policií. Byl jedním z nejbližších spolupracovníků Ho Či Mina, s nímž vytvořil v roce 1941 z různých politických stran Indočíny za vedení komunistické strany revoluční lidovou frontu, zvanou Viet Minh. Stal se členem Výboru pro osvobození národa. V roce 1945 byl jmenován ministrem financí a státním sekretářem pro národní obranu. Byl zástupcem Viet Minhu na jednáních s Francií ve Fontainebleau. Když se vrátil do vlasti, stal se v roce 1949 náměstkem předsedy vlády a ministrem hospodářství. Od dubna 1954 je též ministrem zahraničních věcí. V září 1955 se stal předsedou vlády a zůstal i nadále ve funkci ministra zahraničních věcí. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

FANFANI Arnintore (ITÁLIE), narodil se roku 1908 v rodině advokáta. Studoval na milánské katolické universitě. Je jedním ze zakladatelů týdeníku „Credere", orgánu katolického fašistického studentstva. V letech 1936 až 1943 působil jako vysokoškolský profesor v Miláně a v Benátkách. Vyvíjel publicistickou činnost, v níž podporoval politiku Mussoliniho. Po kapitulaci Itálie byl internován ve Švýcarsku. V roce 1946 byl zvolen do Ústavodárného shromáždění a v roce 1948 do poslanecké sněmovny. V letech 1947 až 1953 zaujímal různá ministerská křesla v italské vládě. Za ministerské krize počátkem roku 1954 byl jmenován ministerským předsedou, avšak poslanecká sněmovna odmítla vyslovit jeho vládě důvěru. V roce 1958 byl jmenován předsedou italské vlády, v níž je současně ministrem zahraničních věcí. Od roku 1954 je tajemníkem italské křesťanskodemokratické strany. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

FANFANI, Amintore [fanfany] (nar. 1908) italský politik a státník. Syn advokáta; studoval na milánské katol. universitě; zakladatel orgánu katol. fašist. studentstva týdeník „Credere"; 1936 – 43 vysokoškolský profesor v Miláně a Benátkách; publicistická činnost na podporu Mussoliniho; po kapitulaci Itálie internován ve Švýcarsku; 1946 zvolen do Ústavodámého shrom.; 1948 do poslanecké sněmovny; 194753 ministr v italské vládě; 1954 jmenován min. předsedou, poslanecká sněmovna však odmítla vyslovit jeho vládě důvěru; 1958 — 59 min. předseda a min. zahraničí; jeden z vůdců „demokratické iniciativy" v Křesťanskodemokratické straně; od 1960 předseda vlády. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FARIA, Jesús [faria chesus] (nar. 1910) významný pracovník KS Venezuely. Pochází z dělnické rodiny; do 1944 pracoval v naftovém průmyslu; od 1938 člen KS; od 1946 člen ÚV a politbyra ÚV; 1947 zvolen senátorem; 1950 — 58 ve vězení za re vol. činnost; od dubna 1951 v nepřítomnosti zvolen gen. taj. KS. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FÁRÚK, Fuád (nar. 1920) bývalý egyptský panovník. Od 29. 6. 1937 do 26. 7. 1952 egyptský král; abdikoval po vojenském převratu, který se uskutečnil 23. 7. 1952; opustil Egypt 26. 7. 1952; 1. 6. 1958 zbaven egyptského občanství; 5. 5. 1959 mu bylo uděleno občanství města Monaka. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FAŠISMUS (z ital. fascio-svazek, sdružení, sjednocení; italští fašisté si dali do znaku fasces cum securibus — svazek prutů se sekyrami, odznak moci ve starověkém Římě), nejreakčnější a nejagresivnější buržoazní politické hnutí v období všeobecné krize imperialismu, otevřená teroristická diktatura velkokapitálu. Monopolní buržoazie sahá k fašismu v okamžiku, kdy není schopna udržet politickou a hospodářskou moc prostředky tradiční buržoazní demokracie. Nastolení fašistické moci bylo umožněno také rozštěpením dělnické třídy reformisty. V zájmu zachování kapitalismu byly konzervativní a reformistické strany k fašismu tzv. neutrální, nebo ho přímo nebo nepřímo podporovaly v boji proti revolučnímu dělnickému hnutí. Principy fašistické ideologie formuloval ve dvacátých letech vůdce italských fašistů B. Mussolini a nejkoncentrovaněji A. Hitler v knize Mein Kampf (1925). Fašistické režimy měly v různých zemích dílčí odlišnosti, jejich podstata byla však stejná: agresivní antikomunismus, šovinismus a rasismus, perzekuce demokratických a pokrokových sil, likvidace demokratických svobod a institucí a vojenská expanze. Hlavním sociálním základem fašismu byla maloburžoazie a deklasované živly, získávané sociální demagogií o třídním smíru ve jménu národní pospolitosti. První fašistická diktatura vznikla v r. 1919 v Maďarsku (po porážce Maďarské republiky rad nastolen horthyovský režim), v r. 1922 B. Mussolini uskutečnil tzv. pochod na Řím, v roce 1923 byly provedeny fašistické převraty ve Španělsku a Bulharsku, 1926 v Polsku a Litvě a v r. 1933 uchopil moc nacismus v Německu. Nacismus (slovo odvozeno od názvu nacionální socialismus) se vyvinul v nejbrutálnější odrůdu mezinárodního fašismu. Vytvořil skloubený systém hierarchicky uspořádané fašistické diktatury: německá fašistická strana NSDAP (viz), represivní teroristické orgány SS (viz), gestapo (viz), SA (viz), justiční aparát, systém koncentračních táborů (viz), systém fašistické propagandy, fašistické organizace mládeže, žen ap., vše na tzv. vůdcovském principu. Vznik fašismu vyvolal široké mezinárodní protifašistické hnutí v čele s komunistickými stranami, které se orientovaly na vytváření jednoty všech demokratických pokrokových sil v lidové frontě (viz). Agresivní politika fašismu, zejména nacistického Německa, fašistické Itálie a militaristického Japonska vedla k rozpoutání druhé světové války (viz). Fašismus byl poražen silami protihitlerovské koalice (viz) za rozhodující účasti SSSR. Po druhé světové válce vznikl v řadě kapitalistických zemí neofašismus, navazující na předválečný fašismus. I když neofašismus má některé politické a ideologické zvláštnosti, které vyplývají z přizpůsobení se současným podmínkám, jeho podstata se nezměnila. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

FAŠISTICKÉ HNUTÍ V BURŽOAZNÍ ČSR — viz České fašistické hnutí v předmnichovské republice, Deutsche Partei, Hlinková garda, Hlinková slovenská ludová strana (HSLS), Insigniáda, Sudetoněmecká strana, Židenický puč. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

FAURE Edgar (FRANCIE), narodil se roku 1908. Absolvoval právnickou a filologickou fakultu pařížské university. Za druhé světové války se zúčastnil hnutí odporu proti hitlerovským okupantům. V prosinci 1945 byl jmenován náměstkem francouzského zástupce u válečného soudu v Norimberku. Po válce byl členem různých francouzských vlád. V letech 1949 až 1950 byl státním tajemníkem pro finanční otázky, vletech 1950 až 1951 zastával úřad ministra pro rozpočtové otázky a v letech 1951 až 1952 úřad ministra spravedlnosti. V lednu a únoru 1952 byl předsedou vlády, poté ministrem financí a hospodářství a ministrem zahraničních věcí. Od února do prosince 1955 byl opět předsedou vlády a v červenci téhož roku zastupoval Francii na ženevské, konferenci šéfů vlád čtyř mocnosti. Koncem roku 1955 byl za rozpuštěni parlamentu, k němuž za jeho vlády došlo, vyloučen z radikálně socialistické strany a v současné době je členem tzv. strany demokratické levice. Od roku 1946 je nepřetržitě poslancem Národního shromáždění. V roce 1956 vykonal přátelskou návštěvu v SSSR. Staví se za uznání Čínské lidové republiky. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

FAURE, Edgar [for edgar] (nar. 1908) francouzský politik. Absolvoval právnickou a filolog, fakultu pařížské university; za druhé svět. války účast v hnutí odporu; 1945 náměstek franc. zást. u válec, soudu v Norimberku; 194950 stát. tajemník pro fin. otázky; 195051 ministr pro rozpočtové otázky; 195152 ministr spravedlnosti; 1952 předseda vlády, pak ministr financí a hospod, a min. zahraničí; 1955 opět předseda vlády, zastupuje Francii na ženevské konferenci šéfů vlád čtyř mocnosti; 1955 vyloučen z radik. soc. strany za rozpuštěni parlamentu; 1955 předseda Sdruž, levic. republikánů RGR; 1958 ministr financi a hospod.; od 1958 členem Výboru bdělosti; od 1959 senátor. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FAUZÍ, Mahmúd (nar. 1900) politik a diplomat SAR. 1926—29 vicekonzul v New Yorku a New Orleansu; 192936 konzul v Japonsku; 1939—41 ministr zahraničních věcí; 1941—44 generální konzul v Jeruzalému; 1946 delegát v Radě bezpečnosti; 1946 delegát na VS OSN; 194752 stálý delegát v OSN; 1952 velvyslanec ve Velké Británii; 195258 ministr zahraničních věcí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FEDERACE PROLETÁŘSKÉ TĚLOVÝCHOVY (FPT) — jednotná proletářská revoluční tělovýchovná a sportovní organizace, která vznikla ve dnech 25.-26. 12. 1926 v Praze sloučením Federace dělnických tělocvičných jednot, Spartakových skautů práce, Svazu dělnických cyklistů, Rudých hvězd a Klubu dělnických turistů. Federace po svém vytvoření usilovala o sjednocení veškerého dělnického tělovýchovného hnutí. Členy FPT se mohli stát nejen komunisté, ale i dělníci a chudí rolníci bez rozdílu politické příslušnosti. Ačkoliv ke sjednocení československé tělovýchovy na antifašistickém základě nedošlo, vykonala organizace mnoho pro aktivizaci tělovýchovného hnutí v boji proti fašismu a na obranu republiky. FPT měla v roce 1938 více než 100 000 členů. Za dobu své existence vydávala řadu časopisů: Výboj (1921 až 1928), Dělnická tělovýchova (1926—1929), Stadion (1930—1932), Štafeta (1933—1934). V tělovýchovném tisku pracovali ponejvíce F. Písek, V. Mucha, B. Thelen, J. Krejčí; ve vedení hnutí potom K. Aksamit, A. Trousil aj. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

FELTONOVÁ, Monica [feltnová monika] (nar. 1906) anglická spisovatelka, významná pracovnice mírového hnutí. Nositelka Mezinárodní Leninovy ceny „Za upevnění míru mezi národy" za rok 1951; členka Světové rady míru; 1956 členka předsednictva SRM. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FIERLINGER Zdeněk (ČESKOSLOVENSKO), narodil se 18. července 1891 v Olomouci, kde také studoval na gymnasiu a obchodní akademii. Před první světovou válkou ztrávil tři roky v Rusku. Po první světové válce pracoval ve význačných funkcích v ministerstvu zahraničních věci, později byl jako diplomatický zástupce Československa v Haagu, Bukurešti, Bernu, Washingtonu, Ženevě, Vídni a před druhou světovou válkou a po celou dobu jejího trvání v Moskvě. Usiloval o prohloubení a upevnění styků se Sovětským svazem. V roce 1945 byl v Košicích jmenován předsedou vlády. Po volbách v roce 1946 se stal náměstkem předsedy vlády a později mu bylo svěřeno vedení Státního úřadu pro věci církevní. Od září 1953 až do dnešní doby je předsedou Národního shromáždění. Dlouhá léta aktivně pracoval v sociálně demokratické straně, kde zastával význačné funkce. Patřil k levému křídlu strany a zasloužil se o sloučení sociálně demokratické strany s komunistickou stranou v roce 1943. Je členem politbyra ústředního výboru Komunistické strany československá. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

FIGL Leopold Dr. Ing. (RAKOUSKO) narodil se roku 1902. Od roku 1934 působil jako ředitel Dolnorakouského rolnického svazu a Spolkové hospodářské rady. Od roku 1945 do roku 1953 byl spolkovým kancléřem, od listopadu 1953 je ministrem zahraničních včel. V tito funkci se podílel nu jednáních a podpisu státní smlouvy s Rakouskem. Společně se spolkovým kancléřem je představitelem nynějšího kursu zahraniční politiky Rakouska, která vychází sice formálně ze zásad neutrality, avšak ve své podstatě je zamířena na politiku západních mocnosti. Je příslušníkem rakouské lidové strany, jejímž byl v letech 1915 až 1952 vedoucím činitelem. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

FIGL, Leopold, dr. inž. (nar. 1902) rakouský politik a státník. Od 1934 ředitel Dolnorakouského rolnického svazu a Spolkové hospodářské rady; 194553 spolkový kancléř; 195359 ministr zahraničí; člen rakouské lidové strany, jejímž v letech 1945 — 52 byl vedoucím činitelem; předseda Národní rady. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FLOSSENBURG — nacistický koncentrační tábor umístěný v blízkosti česko-bavorských hranic, západně od Tachova. Byl založen v r. 1937. Ve F. bylo vězněno několik tisíc českých vězňů, z nichž 3784 jich tam zahynulo. Viz Koncentrační tábory. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

FLYNNOVÁ, Elizabeth Gurley [flinová ilizabas gSli], (nar. 1890), čelná představitelka amerického dělnického hnutí. Pochází z rodiny irských emigrantů; 1906 se ještě jako studentka (New York) zúčastnila dělnického hnutí; 1906 byla poprvé uvězněna „za vystupování bez úředního povolení"; 1907 delegátkou na první konferenci organizace Průmyslových dělníků světa; v šestnácti letech vstoupila do socialistické strany; 1937 vstoupila do KS USA; 1938 členka ÚV KS USA; mnohokrát vězněna; 1958 zvolena tajemnicí ÚV KS USA pro organizační otázky; 1959 na XVII. sjezdu KS USA zvolena místopředsedkyní strany; od 1961 předsedkyně ÚV KS USA. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FOSTER William Z. (SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ) narodil se roku 1881. Od mládí těžce pracoval, aby pomohl živit rodinu. Již v této době se zařadil do revolučního hnutí. Byl za to velmi často persekvován. Vystřídal proto mnoho povolání a pracoval na různých místech Spojených států. Všude organisoval pracující n bojoval za jejich hospodářská a politická práva. Tak v roce 1917 organisoval 60 000 dělníků v chicagských jatkách, v roce 1910 vedl velkou stávku ocelářských dělníků. Za hospodářské krize v třicátých letech byl jedním z hlavních organisátorů hnutí nezaměstnaných v Detroitu. New Yorku a jinde. Po založení komunistické strany ve Spojených státech se stal jejím čelným představitelem; za Komunistickou strunu Spojených států kandidoval třikrát na úřad presidenta Spojených států. Až do roku 1929 byl předsedou strany. V roce 1945, po likvidaci oportunistického křídla, stal se jejím předsedou znovu. Za svou činnost je neustále pronásledován. Je autorem řady marxistických publikací. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

FOSTER, William [fosta wiljam] (nar. 1881, zemřel 1961] významný představitel amerického dělnického hnutí. Od mládí těžce pracoval; často persekvován za účast v revolučním hnutí; 1917 organizoval stávku v chicagských jatkách; 1919 vedl velkou stávku ocelářských dělníků; za hospod, krize v 30. letech jeden z hlavních organizátorů hnutí nezaměstnaných v Detroitu a New Yorku; po založení KS USA její čelný představitel; za KS kandidoval třikrát na úřad presidenta USA; do 1929 předseda strany; 1945 po likvidaci oportunist. křídla opět předseda strany; naposled čestný předseda strany KS USA, autor 13 knih a více než 100 brožur; některé z knih: Dějiny KS USA, Nástin politických dějin amer. kontinentu, Černošský lid a amer. dějiny, Historie tři internacionál, Soumrak světového kapitalismu; po dlouhých průtazích mu vláda USA povolila v lednu 1961 odjet na léčeni do SSSR; 1. IX. 1961 zemřel. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FRACHON, Bénoit [frašon benua] (nar. 1893) vynikající francouzský činitel dělnického hnutí. 1955 jeden ze dvou gen. taj. Všeodborového svazu; 1956 ředitel pokrok, odbor, listu „Vie Ouvriere"; od 1956 člen politbyra FKS, člen ÚV FKS; od 1957 člen výk. výboru Světové odborové federace; 2. VI. 1961 zvolen na 33. sjezdu franc. Všeodborového svazu jednomyslně gen. tajemníkem tohoto svazu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FRANCO Francisco (ŠPANĚLSKO), narodil se roku 1892. Studoval na francouzské vojenské akademii, kterou absolvoval v roce 1926. Stal se důstojníkem Španělské armády: sloužil v Maroku. V roce 1916 byl raněn a téhož roku povýšen na majora. Organisoval španělskou zahraniční legii v Maroku a roku 1923 se stal jejím velitelem. Roku 1924 se stal brigádním generálem. V letech 1929 až 1931 byl velitelem vojenské akademie v Zaragoze, v roce 1934 velel marockým jednotkám při potlačování velké stávky horníků ve Španělsku. V roce 1916 stál v čele falangistických fašistických vojsk a za pomoci německého a italského fašismu a za tichého souhlasu západních velmocí utopil v krvi Španělskou republiku. Byl prohlášen generalissimem a stal se diktátorem. Za druhé světové války podporoval německý a italský fašismus. Je dodnes diktátorem Španělska a hlavním představitelem jeho fašistického režimu. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

FRANCO, Francisco [franko fransisko] (nar. 1892) španělský diktátor. Studoval na franc. vojenské akademii; důstojník špaň. armády, sloužil v Maroku; 1916 byl povýšen na majora; organizoval španělskou zahr. legii v Maroku; 1923 velitel této legie; 1924 brigádní generál; 192931 velitel voj. akademie v Zaragoze; 1934 velel marockým jednotkám při potlačování velké stávky horníků ve Španělsku; 1936 v čele falang. fašist. vojsk; za pomoci Hitlera a Mussoliniho utopil v krvi Španělskou republiku; prohlášen generalissimem; fašistický diktátor Španělska. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FRANCOIS PONCET, André [fransua ponse andre] (nar. 1887) francouzský diplomat. 1931-38 velvyslanec v Německu; 1938—40 velvyslanec v Itálii; 1949 — 55 vysoký komisař v Německu; 1952 člen Francouzské akademie; 1955 velvyslance v Německu; od 1957 předseda stálého výboru Mezinárodního Červeného kříže. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FREDERIK IX. (nar. 1899) dánský panovník. Od 20. 4. 1947 dánský král, na trůn nastoupil po svém otci Kristiánovi X.; 1935 se oženil se švédskou princeznou Ingridou. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FREIKORPS — oddíly Freiwilliger Schutzdienst, které se po potlačení henleinovského puče (12.-13. 9. 1938) stáhly za hranice a tam se reorganizovaly. Z území Německa členové freikorpsu v době od 17. 9. do 30. 9. 1938 spolu s příslušníky SA a SS konali výpady na naše území, při nichž terorizovali obyvatelstvo. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

FREIWILLIGER SCHUTZDIENST (FS) — uniformované „ochranné oddíly", ve skutečnosti úderné oddíly Sudetoněmecké strany (viz), byly vybudovány po vzoru SA (viz). Čs. vláda jejich činnost povolila na jaře 1938 a tak legalizovala teroristickou činnost těchto skupin proti českému obyvatelstvu, německým komunistům a antifašistům v pohraničí. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

FRIEDRICH, Walter (nar. 1883) význačný německý pracovník mírového hnutí. 1923 ředitel Ústavu pro studium radiace při Humboldtově universitě v Berlíně; 1949 — 52 rektor university; 1951—55 president a 1956 vicepresident Německé akademie věd; ředitel Ústavu pro lékařství a biologii při Německé akademii věd a člen Rady pro otázky vědeckého a technic. bádání; od 1950 nepřetržitě předsedou Německé rady bojovníků za mír; 1953 vyznamenán titulem „zasloužilý národní vědec"; vláda NDR jej vyznamenala zlatým řádem „Za zásluhy o vlast"; je též laureátem Národní ceny; člen předsednictva Světové rady míru. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FRONDIZI Arturo (ARGENTINA), narodil se v roce 1908 v rodině italských emigrantů. Vystudoval práva. V roce 1930 se stal advokátem a ihned se zapojil do politického života v řadách strany zvané občansko-radikální svaz. V této straně stál v čele, levicové skupiny, tzv. frakce ,,nesmiřitelných", která se v roce 1948 dostala do čela strany. V roce 1954 byl zvolen předsedou národního výboru občansko-radikálního svazu, v roce 1957, po rozštěpení svazu, se stal vedoucím činitelem nové strany „Občansko-radikální svaz nesmiřitelných". V roce 1946 byl po prvé zvolen do parlamentu, kde hlasoval proti ratifikaci dohody o tzv. „společné obraně západní polokoule“, uzavřené v Rio de Janeiro. V březnu 1958 byl zvolen presidentem Argentinské republiky. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

FRONDIZI, Arturo [frondísi] (nar. 1908) argentinský politik a státník. Vystudoval práva, 1930 advokát; účast v politic. životě ve straně Občansko-radikální svaz; stál v čele levicové skupiny „nesmiřitelných", která se v r. 1948 dostala do čela strany; 1954 předseda nár. výboru této strany; 1957 po rozštěpení strany, vedoucí činitel nové strany Občansko-radikální svaz nesmiřitelných; 1946 poprvé zvolen do parlamentu; od 1958 president Argentiny. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FUDŽIJAMA, Ajičiró (nar. 1879) japonský průmyslník a politik. Průmyslník, do 1957 předseda japonské obchodní a průmyslové komory; 1957 a pak od 195860 ministr zahraničních věcí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FULBRIGHT, James, William [fulbrait džeimz wiljam] (nar. 1905) americký politik. Pochází z rodiny farmáře, který se stal velkopodnikatelem; 1934 vystudoval práva; 1935 přednášel právní vědy na několika universitách; 1939 rektor university státu Arkansas; 1942 člen Sněmovny representantů; 1944 senátor, člen zahr. výboru senátu a člen výboru pro bankovní a měnové otázky; za druhé svět. války aktivně podporoval Rooseveltovu zahraniční politiku; od 1959 předseda zahraničního výboru amerického senátu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

FURCEVOVÁ Jekatěrina Alexejevna (SOVĚTSKY SVAZ), narodila se roku 1910. Pracovala nejprve jako tkadlena. V roce 1924 se stala členkou Komsomolu. V roce 1930 vstoupila do komunistické strany. Od roku 1930 do roku 1937 pracovala v řadě vedoucích funkcí v Komsomolu. V letech 1933 až 1935 navštěvovala speciální odborné kursy civilního letectva v Leningradě. V roce 1937 vstoupila na moskevský institut přesné chemické technologie. V roce 1942 se stala tajemnicí krajského výboru strany v Moskvě. V roce 1947 ukončila dálkové studium na vysoké stranické škole. Od ledna 1950 pracovala jako druhá tajemnice moskevského městského výboru komunistické strany a jako poslankyně Nejvyššího sovětu. Na XIX. sjezdu strany v roce 1952 se stala kandidátkou ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a v březnu 1954 byla zvolena první tajemnicí moskevského městského výboru strany. Na XX. sjezdu strany v roce 19S6 se stala členkou ústředního výboru strany, kandidátkou presidia ústředního výboru, tajemnici ústředního výboru a moskevského městského výboru strany. Na červnovém plénu ústředního výboru strany v roce 1957 byla zvolena členkou presidia ÚV KSSS. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

FURCEVOVÁ, Jekatěrina Alexejevna (nar. 1910) významná pracovnice KSSS. Pracovala jako tkadlena; 1924 členka Komsomolu; 1930 vstoupila do strany; 193037 v řadě vedoucích funkcí v Komsomolu; 1933 — 35 účast ve speciálních kursech civilního letectva; 1937 stud. na moskevském institutu přesné chemické technologie; 1942 taj. kraj. výboru KSSS v Moskvě; 1947 ukončila dálk. stud. na vys. stranické škole; 1950 druhá tajemnice mosk. městsk. výboru KSSS a posl. Nejvyššího sovětu; 1952 kand. ÚV KSSS; 1954 první taj. mosk. městsk. výboru strany; na XX. sjezdu strany v r. 1956 člen ÚV KSSS, kand. presidia ÚV, taj. ÚV a moskev. městsk. výboru strany; 195660 taj. ÚV KSSS; od 195761 člen předsednictva ÚV KSSS; 1960 — 61 ministryně kultury; 1960 vyznamenána Leninovým řádem; 1961 zvolena na XXII. sjezdu znovu členkou ÚV. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)