Projekt SLOVNÍK

Projekt SLOVNÍK

A | B | C | Č | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | Ř | S | Š | T | U | V | W | X | Y | Z | Ž |

HAGBERG, Hilding [hágberj hildin] (nar. 1899) švédský politik. Pochází z hornické rodiny; původní povolání havíř; od mládí v politickém a odborovém hnutí; od 1929 člen ÚV KSŠ; od 1932 poslanec za KSŠ; od 1950 předseda KSŠ. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HÁCHOVŠTINA — politika reakčních českých kruhů za tzv. protektorátu (viz), která nacistům umožňovala ovládnout situaci v českých zemích a využívat jejích zdrojů a bohatství ve prospěch hitlerovské válečné mašinérie. Třídní oporou této politiky byla česká velkoburžoazie. Politický systém háchovštiny představovaný „prezidentem" Háchou a protektorátní vládou (viz) působil prostřednictvím kolaborantských organizací, jako např. Národního souručenství (viz), Kuratoria pro výchovu mládeže (viz), Národní odborové ústředny zaměstnanecké (viz) atp. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HAJLE SELLASIE I. (nar. 1891) etiopský císař. Původní jméno Ras Tafari; studoval na franc. misionářské škole v Chartúmu; 1928 korunován na krále (Neguš); 1930 prohlášen za císaře; 1931 vyhlásil ústavu; 1936 — 41 po útoku fašistické Itálie žil v emigraci v Londýně; 1940 stál v čele vlasteneckých jednotek; které se formovaly v Chartúmu; 1941 vítězný návrat do vlasti; velkostatkář a majitel mnoha podniků. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HALL, Gus [hol gas] (nar. 1910) představitel amerického dělnického hnutí. Pochází z Finska, pravé jméno Arno Halberg; člen ÚV KS USA; 1949 předseda KS ve státě Ohio; mnohokrát vězněn; od 1959 gen. taj. ÚV. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HALLSTEIN, Walter (nar. 1901) západoněmecký národohospodář a politik. Studoval práva na universitě v Bonnu, Mnichově, Berlíně; 1925 asistent, později soukromý docent berlínské university; 1927 soudce, referent Institutu císaře Viléma; 1930 řádný profesor university v Rostocku; 1941 na universitě ve Frankfurtu, ředitel arbitrážního ústavu ve Frankfurtu; po roce 1945 pedagogická činnost; 1949 přednáší na universitě v Georgetownu (USA); 1950 státní tajemník při úřadu spolkového kancléře; 1951—58 státní tajemník ministerstva zahraničních věcí; 1958 předseda komise Evropského hospodářského společenství; autor tzv. Hallsteinovy doktríny. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HAMMARSKJOLD Dag (ŠVÉDSKO) narodil se roku 1905. Jeho otec byl za první světové války předsedou švédské vlády. Pracoval jako tajemník výboru pro otázky nezaměstnanosti při švédské vládě, jako tajemník Švédské státní banky a jako předseda ředitelské rady této banky. Od roku 1936 do roku 1945 byl státním tajemníkem ministerstva financí. V roce 1946 byl jmenován expertem švédského ministerstva zahraničních věcí pro finanční otázky s titulem vyslance, čímž zahájil svou diplomatickou dráhu. V roce 1949 byl jmenován generálním tajemníkem ministerstva zahraničních věcí a v roce 1951 ministrem bez portefeuille. V roce 1949 a později byl členem švédské delegace na zasedání Valného shromáždění Organisace spojených národů. 7. dubna 1953 byl zvolen generálním tajemníkem Organisace spojených národů. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

HAMMARSKJOLD, Dag Hjalmar Agne Carl [hamaršold dág j almar angne kárl] (nar. 1905, zemř. 1961) švédský diplomat a národohospodář. Studoval na uppsalské universitě; doktor hospodářských věd; 1930—43 tajemník vládního výboru pro otázky nezaměstnanosti; 1935 tajemník Švédské státní banky; 1936 — 45 státní tajemník ministerstva financí; 1941—48 před sedá správního orgánu Švédské státní banky; 1949 generální tajemník ministerstva zahraničí; 1950 státní ministr; 1951 — 54 náměstek ministra zahraničí; 1952 — 54 ministr bez portefeuille; od 1953 generální tajemník OSN; zahynul 18. 9. 1961 při letecké katastrofě, když letěl do Ndoly (Severní Rhodesie) na schůzku s Tshombem. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HANSEN Hans Christian (DÁNSKO) narodil se roku 1906. Studoval v Dánsku a později v Německu na vysoké škole pro dělníky. Poté začal pracovat jako tiskařský dělník. Svou politickou činnost započal v roce 1929, kdy se stal tajemníkem organisace sociálně demokratické mládeže. V letech 1933 až 1937 byl předsedou této organisace. V roce 1935 byl zvolen předsedou Socialistické internacionály mládeže a v této funkci působil až do ruku 1937. Poté zastával různé vedoucí funkce v sociálně demokratické straně. Po druhé světové válce byl v roce 1945 jmenován ministrem nuancí. V letech 1947 až 1950 byl opět ministrem financí a později ministrem obchodu, v roce 1953 se stal ministrem zahraničních věcí. V únoru 1955 byl jmenován ministerským předsedou a zůstal i nadále ve funkci ministra zahraničních věcí. V téže době byl zvolen předsedou sociálně demokratické strany. Jako ministr zahraničních věcí zastupoval několikrát Dánsko na zasedáních Valného shromáždění Organisace spojených národů a na jiných mezinárodních konferencích. V roce 1956 navštívil na pozvání sovětské vlády Moskvu. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

HANSEN, Hans Christian [kristian] (nar. 1906, zemř. 1960) dánský politik. Původní povolání typograf; studoval na Vysoké lidové škole pro dělníky v Německu; 1929 tajemník mládežnické sociálně demokratické organizace; 1933 – 37 předseda Socialistické internacionály mládeže; od roku 1937 různé funkce ve vedení sociálně demokratické strany; 1945 ministr financí; 1947 — 50 ministr financi a obchodu; 1953 ministr zahraničních věcí; 1955 — 60 předseda vlády; 1955 — 58 ministr zahraničních věcí; předseda Sociálně demokratické strany Dánska; 19. 2. 1960 zemřel. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HARRIMAN, William Averell [harimsn wiljam avsrsl] (nar. 1891) americký bankéř a politik. Pochází z rodiny železničního magnáta a bankéře E. Harrimana; absolvent university v Yale; pak vedoucí funkce ve společnosti svého otce; 1915 vicepresident Union Pacific Railroad; 1917 předseda správní rady loďařské firmy Merchant Shipbuilding Corp.; 1920 ředitel bankéřské firmy W. A. Harriman and Co.; 193146 společník bankovního domu Brown Brothers Harriman a předseda správní rady Union Pacific; úzce spjat s vedením Demokratické strany; od 1934 mnoho funkcí v hospodářských institucích federální vlády; 1940 zvláštní diplomatické úkoly; 1943 až 1946 velvyslanec v SSSR; velvyslanec ve Velké Británii; 194648 ministr obchodu; 1948 zástupce USA pro záležitosti Marshallova plánu v Evropě; 195051 zvláštní spolupracovník presidenta Trumana; 1951 zástupce ve výboru pro vojenské plánování v NATO; 1951 — 53 ředitel správy Vzájemného zajištění bezpečnosti; 1955 — 59 guvernér státu New York, člen poradního výboru Demokratické strany; 1960 jmenován velvyslancem USA „pro důležité zvláštní úkoly v zahraničí"; 1961 náměstek státního tajemníka pro Dálný východ. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HASAN, Mullaj (nar. 1929) marocký politik. Starší syn krále Muhammada V.; studoval na šlechtické koleji v Rabatu a v Bordeaux; 1953 — 55 společně s otcem ve vyhnanství na Madagaskaru; 1956 náčelník generálního štábu marockých ozbrojených sil; 1957 oficiálně prohlášen korunním princem; v době nepřítomnosti krále zastával funkci hlavy státu; od 1960 náměstek předsedy vlády; od 1961 jako Hasan II. král marocký a min. předseda, současně min. zemědělství a ozbrojených sil. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HASUNA, Mahammad Abdalchálak (nar. 1898) egyptský politik. Pochází z rodiny rektora káhirské islámské university Al-Azhar; absolvent právnické fakulty káhirské university; universita v Cambridgi; magistr umění; 1921—26 právnická praxe; 192630 jako atašé Berlíně, Praze, Bruselu a v Římě; 1932 — 39 pracovník egypt. ministerstva zahraničí; 1939 náměstek min. zahraničí; 1952 ministr sociálních záležitostí; 1952 ministr zahraničí; od 1952 generální tajemník Ligy arabských států. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HATOJAMA, Ičiró (nar. 1893, zemř. 1959) japonský politik. Studoval na právnické fakultě university v Tokiu; právnická praxe; člen tokijské městské rady, později její předseda; 1915 poslanec, generální tajemník strany Senukui; 192729 generální tajemník ve vládě; 1931—34 ministr osvěty; za druhé světové války v soukromí; od 1945 politická činnost; zakládá Liberální stranu; 1945 předseda Liberální strany; 1946 obviněn ze spolupráce s militaristy, byly mu zakázány politické a veřejné funkce; 1951 vrácení politických práv; 1954 vystupuje z Liberální strany a zakládá Demokratickou stranu (1955 liberálně demokratická strana); 1954—56 předseda vlády; 1957 —59 předseda společnosti „Japonsko—SSSR"; 7. III. 1959 zemřel. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HAURÁNÍ, Akram (nar. 1915) syrský politik. Studoval na právnické fakultě francouzské university v Bejrútu; 1939 dokončil studia na universitě v Damašku; aktivní politická činnost; od 1943 několikrát zvolen poslancem; 1949 — 50 ministr zemědělství, národní obrany, ředitel propagačního úřadu; 194849 dobrovolník v palestinské válce; 1950 — 58 předseda Socialistické strany arabského obrozeni; 1957 — 58 předseda parlamentu Syrské republiky; 1958 — 59 ministr spravedlností SAR; 195859 náměstek presidenta SAR; 195861 člen Komise pro hospodářský rozvoj Syrské oblasti. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HEARST, William Randolph ml. [hžst wiljam randolf] (nar. 1908) americký tiskový magnát. Studoval na kalifornské universitě; 1928 začal jako zpravodaj; 1937 vydavatel listu New York Journal American; 1945 vydavatel American Weekly; 1943 – 45 vál. zpravodaj; od 1953 majitel Hearstova novin, trustu, předseda společ. Hearstova koncernu atd.; od 1956 nositel Pulitzerovy ceny. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HEATHCOAT-AMORY, Derick [hískout eimsri derik] (nar. 1899) britský státník. 1951 – 53 ministr pensí; 195354 státní ministr obchodu; 1954 ministr zemědělství a rybolovu; 1954—58 ministr výživy, zemědělství a rybolovu; 1958—60 ministr financí; od 1958 předseda rady Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HELU, Faradžalláh, libanonský politik. Pochází z rodiny chudého rolníka; od 1931 člen KS Libanonu; od 1935 člen ÚV KS Libanonu; od 1937 tajemník ÚV; umučen v damašské věznici v červnu 1961. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HENLEINOVCI — viz Sudetoněmecká strana (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HENLEINOVSKÝ PUČ — byl zorganizován zfanatizovanými bojůvkami ordnerů (viz) v noci z 12. na 13. 9. 1938 po projevu A. Hitlera na sjezdu NSDAP (viz) v Norimberku v pohraničních oblastech Československa. Jeho cílem bylo přesvědčit zahraničí o pevném odhodlání sudetských Němců připojit se k říši a vytvořit záminku k ozbrojené intervenci nacistického Německa proti ČSR. Pokyn k zahájení puče vydal K. H. Frank ve večerních hodinách 12. 9. 1938. Jednotky Freiwilliger Schutzdienst (viz) vyzbrojené říšskoněmeckými zbraněmi útočily na sídla dělnických organizací, důležité veřejné objekty, četnické, policejní a finanční stanice, terorizovaly české obyvatelstvo a německé antifašisty a odvlékaly je do Německa a vyprovokovávaly ozbrojené srážky s čs. ozbrojenými složkami. Puč si vyžádal řadu obětí na lidských životech, zejména na české straně. Pod tlakem rozhořčené čs. veřejnosti byla vláda nakonec nucena proti povstalcům důrazně zakročit. 13. 9. 1938 vyhlásila v řadě pohraničních okresů stanné právo, které potom 15. 9. 1938 ještě rozšířila na další okresy. Po naprostém ztroskotání jednání mezi vládou ČSR a představiteli Sudetoněmecké strany byla tato strana a její úderné formace FS 16. 9. 1938 rozpuštěny. Rázný zásah čs. orgánů henleinovce zaskočil, avšak čs. vláda nedokázala této situace využít k zásadní obraně republiky. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HERTER, Christian Archibald [hita kristjsn áčibsld] (nar. 1895) americký politik. Pochází z rodiny malíře; mládl prožil v Paříži; studoval na harvardské universitě; 1916 pracovník amerického velvyslanectví v Německu; 1917 na velvyslanectví v Belgii; 1917 zvláštní poradce státního tajemníka; člen zvláštní diplomatické mise při jednání s Německem o otázce válečných zajatců; 1918 — 19 tajemník americké delegace, jednající o uzavření mírové smlouvy s Německem; 1920 — 21 pomocník generálního ředitele americké správy pomoci evropským zemím; 1921 náměstek ministra obchodu; redaktor a spolumajitel listu „Independent"; 1927 – 36 zástupce redaktora časopisu „Sportsman"; 1929 — 30 pedagogická činnost na harvardské universitě; 1931 — 43 člen sněmovny reprezentantů státu Massachussetts za republikánskou stranu; 1939 — 43 předseda Sněmovny reprezentantů; 1942 – 52 člen Kongresu USA za stát Massachussetts; 1947 — 51 místopředseda zvláštního výboru Sněmovny reprezentantů pro poskytování pomoci cizím státům; 1952 — 57 guvernér státu Massachussetts; 1956 – 59 náměstek státního tajemníka USA; 1959 — 60 ministr zahraničí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HEUSINGER, Adolf (nar. 1897) západoněmecký generál. Pochází z rodiny gymnasiálního profesora; 191518 vojenská služba; 191819 v zajetí v Anglii; později důstojník reichswehru z povolání; 1931 a 1935 důstojník operačního oddělení; 1940 – 44 náčelník operačního oddělení vrchního velitelství pozemní armády; 1943 generálporučík; po válce organizuje obnovení militarismu a bundeswehru v NSR; 1955 náčelník vojenského odděleni ministerstva obrany; předseda Nejvyšší válečné rady; generální inspektor bundeswehru; 1961 předseda stálého vojenského výboru NATO; 1961 na základě nových dokumentů požádala vláda SSSR vládu USA, aby byl předán SSSR jako válečný zločinec k soudnímu řízení. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HEUSS Theodor Dr. (NĚMECKÁ SPOLKOVÁ REPUBLIKA) narodil se roku 1884. Studoval národní hospodářství a dějiny umění. Od roku 1905 pracoval dlouhá léta jako novinář (redaktor, šéfredaktor). V letech 1920 až 1933 působil na vysoké škole politické v Berlíně. V letech 1924 až 1928 a v letech 1930 až 1933 byl poslancem Říšského sněmu za bývalou německou demokratickou stranu. V této funkci hlasoval v roce 1933 pro Hitlerův zmocňovací zákon. Za nacismu působil znovu jako novinář a vyslovoval se pro hitlerovskou politiku. V letech 1945 až 1916 byl ministrem kultury ve Wurtembersku-Bádensku, od roku 1949 pak tamtéž poslancem zemského sněmu za Demokratickou lidovou stranu. Když se tato strana v roce 1948 přeměnila ve Svobodnou demokratickou stranu, stal se jejím zemským předsedou, v roce 1949 pak předsedou této strany v západních okupačních pásmech. Jako člen parlamentní rady usiloval o vytvoření separatistického západoněmeckého státu. V září 1949 byl koalicí pravicových stran zvolen presidentem Německé spolkové republiky. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

HEUSS, Theodor (nar. 1884) západoněmecký politik. Studoval na universitě v Mnichově a Berlíně; (národní hospodářství a dějiny umění); 1905 — 12 redaktor „Die Hilfe"; 191218 redaktor „Neckarzeitung"; 1913 — 18 redaktor „Marz"; 1918-20 redaktor „Deutscher Werkbund and Monageneet of Deutsche Politik"; 1920-23 ředitel Deutsche Hochschule fur Politik; 192428, 1930—1933 člen parlamentu za Německou demokratickou stranu; 1933—1936 novinář; podporoval nacismus; 194546 ministr kultury ve Wurtembersku-Badensku; 1949 člen parlamentu za Demokratickou lidovou stranu; 1948 předseda Svobodné demokratické strany; 1949 předseda této strany v západních okupačních pásmech; 1949 člen parlamentu; 1949 – 59 president NSR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HEYDRICHIÁDA — pojem používaný pro období působení R. Heydricha v českých zemích. Heydrich byl jmenován zastupujícím říšským protektorem místo Neuratha 27. 9. 1941. jeho úkolem bylo zlomit české hnutí odporu, které vzrostlo po napadení SSSR, zbavit národ nejlepších sil a pacifikovat „český prostor". Po svém příchodu zahájil Heydrich teroristické tažení. Započal jej vyhlášením stanného práva (viz), masovým zatýkáním, jakož i sociální demagogií. Fakticky rozpustil protektorátní vládu, dal uvěznit jejího předsedu gen. A. Eliáše (popraven po atentátu na Heydricha). Heydrichovo teroristické tažení bylo počátkem praktického provádění germanizačních plánů nacistů na vyhlazení českého národa. Neúspěchy nacistů na východní frontě donutily však Heydricha, aby své původní záměry a plány změnil. Pojem heydrichiáda" se používá i v užším slova smyslu pro označení období teroru a perzekuce, které následovaly po atentátu na Heydricha (viz) v květnu 1942. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HILL, Ted (nar. 1899) britský odborářský předák. Pochází z dělnické rodiny; loďařský dělník; 1916 člen Odborového svazu kotlářů a zaměstnanců loděnic; často nezaměstnaný, ve dvacátých letech aktivní práce v odborech; dílenský vedoucí, později tajemník a předseda místní organizace; člen oblastního odborového výboru; vedoucí funkce v Konfederaci loďařských a strojírenských odborových organizací; předseda sekce loďařů Konfederace; od 1948 generální tajemník Jednotného odborového svazu kotlářů a zaměstnanců loděnic; od 1948 člen Generální rady Britského všeodborového svazu; 1960 předseda Generální rady Britského všeodborového svazu; člen labouristické strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HIROHITO (JAPONSKO) narodil se roku 1901 jako nejstarší syn císaře Yosihita. V roce 1921 se po delší studijní cestě Evropou vrátil do Japonska a stal se regentem za svého nemocného otce. V roce 1925 zavedl všeobecné volební právo pro muže. V prosinci 1926, po otcově smrti, nastoupil na trůn jako 123. císař Japonska. Za jeho vlády napadlo Japonsko v roce 1931 Čínu a řadu dalších zemí. V druhé světové válce bojovalo Japonsko proti spojencům až do své kapitulace v roce 1945. Na základě žaloby, podané Sovětským svazem mezinárodnímu vojenskému tribunálu v Tokiu, měl být Hirohito odsouzen jako válečný zločinec, avšak americký zástupce se přičinil, aby byl osvobozen. Sovětský svaz však přesto v roce 1950 znovu žádal odsouzení Hirohita jako válečného zločince. K požadavku SSSR se připojila i Čínská lidová republika. Této žádosti nebylo však ani tehdy vyhověno. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

HIROHITO (nar. 1901) japonský císař. 1921—26 regent za nemocného otce; 1925 zavedl volební právo pro muže; od 1926 císař; po válce odsouzen jako válečný zločinec, vlivem USA osvobozen; 1950 žádal SSSR znovu jeho odsouzení za válečné zločiny, žádosti nebylo vyhověno. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HIROŠIMA — japonské přístavní město na ostrově Honšú, které bylo 6. srpna 1945 první obětí atomového bombardování letectvem Spojených států amerických. Bombardování bylo demonstrací síly, která měla především politické pozadí, protože o výsledku II. světové války (viz) bylo tehdy i v Asii rozhodnuto. V Hirošimě bylo zjištěno po výbuchu 78 150 mrtvých, 13 983 nezvěstných, 34 424 raněných. U 235 656 osob se následky výbuchu objevily později. V okruhu města zemřelo na účinky radioaktivity asi 15 % zasažených. Svržení atomové bomby na Hirošimu bylo jednou z příčin vzniku japonského mírového hnutí proti jaderným zbraním (viz Nagasaki). (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HLINKOVA GARDA — byla vytvořena v červenci 1938 jako tzv. pořádkový sbor v rámci HSLS (viz) podle vzoru nacistických oddílů SA (viz). Předchůdcem HG byla tzv. rodobrana, která r. 1923 vznikla jako tajná polovojenská organizace. HG měla původně vykonávat předvojenskou a polovojenskou výchovu chlapců a mužů od 6 do 60 let, postupně se však stala údernou silou HSES a převzala úkoly, které patřily státním mocenským orgánům. Za SNP působila HG jako politická policie. Její úderné a pohotovostní oddíly (vytvořené v září 1944) se podílely na trestných výpravách proti účastníkům povstání, na vraždách vlastenců v Kremničke, Nemeckej aj. místech. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HLINKOVÁ SLOVENSKA LUDOVÁ STRANA (HSLS) — původně Slovenská ludová strana byla vytvořena v roce 1905 a obnovena byla v prosinci 1918 v Žilině; později přejmenována na HSES. Byla stranou slovenské buržoazie a kléru, svou sociální a nacionální demagogií získávala na svoji stranu i část slovenské inteligence, pracujícího rolnictva a maloměšťáctva. HSES od svého vzniku usilovala a autonomii Slovenska, v r. 1936 na svém sjezdu v Piešťanech se otevřeně přihlásila k fašismu. V letech 1939-1945 byla jedinou politickou stranou v tzv. slovenském statě a zasahovala do všech úseků státní moci a správy. Složkami HSES byly Slovenská pracujúca pospolitosť, Hlinková garda (viz) a Hlinkova mládež. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HNUTÍ ODPORU V NACISTICKÝCH KONCENTRAČNÍCH TÁBORECH — mělo různé formy a podoby. Ve všech větších koncentračních táborech byly vybudovány ilegální organizace, které bojovaly proti esesákům a jejich pomahačům. V čele organizací stáli zpravidla komunisté. Org. řídily materiální, zdravotní aj. pomoc politickým vězňům, organizovaly sabotážní akce, zabývaly se zpravodajskou činností, politickým školením spoluvězňů a konaly vojenské přípravy na konec války, resp. na obranu v případě náhlé likvidace tábora nacisty. Nejodvážnější, nejriskantnější a výjimečnou formou odporu byly útěky a vzpoury vězňů. Při každém pokusu o útěk nebo vzpouru hrozilo nebezpečí, že krutá msta nacistů postihne desítky nebo dokonce stovky vězňů, kteří s činem neměli nic společného. Přesto v několika případech byli vězňové nuceni zvolit i tuto krajní formu odporu a uskutečnit hromadné vzpoury. Nejznámější z nich je povstání, které 2. února 1945 zorganizovali sovětští váleční zajatci na dvacátém bloku v Mauthausenu (viz). Sovětští zajatci se pokusili o vzpouru také v konc. táboře Dora-Mittelbau (viz). Účastníci tohoto povstání byli chyceni a zastřeleni. Rovněž neúspěšně skončila v říjnu 1944 v Osvětimi (viz) vzpoura, o niž se pokusili členové tzv. sonderkomanda. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HO ČI MIN (Nguyen Ai-Quoc) (VIETNAMSKÁ DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA) narodil se roku 1890 jako syn chudého rolníka. Od čtrnácti let pracoval jako plavčík a námořník. Po první světové válce byl ve službách delegace, která v Paříži žádala právo na sebeurčení a aplikaci čtrnácti Wilsonových bodů pro Indočínu. Na podnět III. internacionály založil v roce 1920 ,,Union internationale des hommes de couleur" (Mezinárodní svaz barevných lidí). Protože ostře útočil proti francouzskému kolonialismu, byl z Francie vykázán. V pozdějších letech pracoval v odborovém hnutí dokařů a určitý čas žil i v Sovětském svazu. V roce 1941 sjednotil různé strany své země pod vedením komunistické strany v lidovou frontu, zvanou Viet Minh, která udržovala kontakt se spojenci. Byl vůdcem hrdinného odporu lidu Indočíny proti japonským okupantům a s vojenskými úspěchy rostla jeho popularita. V září 1945 prohlásil nezávislost své země a vytvořil prozatímní vládu. Francouzští kolonisátoři se však nechtěli vzdát a po mnoha bezvýsledných jednáních napadli mladou Vietnamskou demokratickou republiku a zahájili vleklou koloniální válku. Ho Či Min byl opět předním vůdcem vietnamského lidu v jeho hrdinném boji, který skončil v roce 1955 uzavřením příměří. Dodnes však Vietnamská demokratická republika usiluje o důsledné dodržování Ženevských dohod a čelí pod vedením presidenta Ho Ci Mina úkladům mezinárodního imperialismu. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

HO ČI MIN (Nguyen aiquoc) [nujen aj kuok] („ten, kdo miluje vlast") (nar. 1890) severo-vietnamský státník. Pochází z rodiny chudého rolníka; od 1904 pracoval jako plavčík a námořník; později studoval ve Francii, člen Francouzské socialistické strany, po první světové válce člen delegace, která žádala v Paříži právo na sebeurčení a aplikaci 14 Wilsonových bodů pro Indočínu; 1920 založil na podnět III. internacionály „Union internationale des Hommes de couleur" (Mezinárodní svaz barevných lidí); později z Francie vykázán, pracoval v odborovém hnutí a žil i v SSSR (1924); 1930 zakladatel KS Indočíny; 1941 sjednotil různé strany pod vedením KS v Lidovou frontu (Viet Minh); vůdce odporu Indočíny proti japonským okupantům; od 1941 generální tajemník Vietnamské ligy nezávislosti; 1945 vyhlásil nezávislost a vytvořil prozatímní vládu; vůdce odboje vietnamského lidu proti francouzským okupantům; od 1945 president VDR; 1945—46 předseda prozatímní vlády; 1946 — 55 předseda vlády; 1945 — 47 ministr zahraničí; 1946 — 55 čestný předseda ÚV Jednotné národní fronty Vietnamu; od 1951 předseda ÚV Vietnamské strany pracujících; 1956 — 60 generální tajemník UV Vietnamské strany pracujících. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HODŽA Enver (ALBÁNIE) narodil se roku 1908. Studoval ve Francii. Od roku 1937 se zúčastnil budování Komunistické strany Albánie. Po jejím založení v roce. 1941 stál v čele prozatímního ústředního výboru a v roce 1943 byl zvolen generálním tajemníkem ústředního výboru. Pro svou vedoucí úlohu v národně osvobozeneckém hnutí za války a okupace Albánie byl odsouzen fašistickým italským soudem za své nepřítomnosti k trestu smrti. Byl vrchním velitelem národně osvobozenecké armády. V květnu 1944 byl zvolen předsedou Protifašistického výboru národního osvobození, z něhož byla v říjnu utvořena prozatímní vláda. Hodža Enver se stal předsedou této vlády. V letech 1946 až 1954 byl předsedou Rady ministrů Albánské lidové republiky, od roku 1946 do roku 1953 rovněž ministrem zahraničních věcí. Od roku 1948 je generálním tajemníkem a později prvním tajemníkem ústředního výboru Albánské strany práce. Je rovněž předsedou presidia generální rady Demokratické fronty. Má vojenskou hodnost generála armády. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

HOFFMANN, Karl Heinz (nar. 1910) generál a státník NDR. Původní povolání dělník; 1925 — 28 strojní zámečník; 1926 — 30 funkcionář v komunistickém hnutí mládeže Německa; 1930 člen KSN; 1935 emigroval do SSSR; 1936 – 37 jako důstojník vojenský komisař 11. mezinárodní brigády ve Španělsku; od 1946 člen SED; 1947 – 49 tajemník okresního vedení Velkého Berlína; 1949 – 50 zástupce šéfa německé lidové policie; 1950 — 55 šéf lidové policie; od 1950 člen parlamentu; od 1952 člen ÚV SED; od 1956 generálporučík; 1958 — 60 první náměstek ministra národní obrany; od 1960 ministr národní obrany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HOLENSTEIN, Thomas (nar. 1896) švýcarský právník a politik. Studoval práva na universitě v Basileji, Ženevě, Bernu, Římě; 1920 právnická praxe v St. Gallenu; 1933 – 46 profesor občanského práva na Vysoké škole obchodní v St. Gallenu; 1936 člen Velké rady kantonu St. Gallen; 1937 člen Národní rady; 195253 president Národní rady; 1955 člen spolkové rady; 1958 president Švýcarské konfederace, přední člen švýcarské konzervativní lidové strany. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HOMANN, Heinrich (nar. 1911) politik NDR. Studoval práva a ekonomii; 1943 spoluzakladatel „Freies Deutschland"; 1948 člen Národně demokratické strany Německa; 1949 — 52 politický obchodní vedoucí; od 1950 člen Lidové sněmovny; od 1954 náměstek předsedy Lidové sněmovny; od 1953 místopředseda Národně demokratické strany; od 1958 místopředseda Pracovního sdružení bývalých důstojníků; od 1960 náměstek předsedy Státní rady NDR. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HOME, Alexander Frederick Douglas [houm áligzánda fredrik dagbs] (nar. 1903) britský politik. Pochází z bohaté skotské aristokratické rodiny; studoval v eatonské kolejí a v Oxfordu; předseda skotského unionistického sdružení; 1931 člen Dolní sněmovny; 1935 osobní tajemník N. Chamberlaina; 1938 účastník mnichovské konference; 1939 místopředseda vedení konzervativní strany; 1945 parlamentní zástupce min. zahraničí; 1945 ztrácí poslanecké místo; opět členem parlamentu; 1951 náměstek ministra pro záležitosti Skotska 1951 udělen titul hrabě; 1951 vzdal se místa v Dolní sněmovně a zaujal zděděné místo v Horní sněmovně; 1955 — 60 ministr pro záležitosti Britského společenství národů; 1957 a 1959 – 60 předseda Horní sněmovny; od 1960 ministr zahraničních věcí. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HORN, Carl Carlsson von [kárl kárlson] švédský generál. Generálmajor; od 1958 náčelník štábu dozorčí komise OSN pro příměří v Palestině; červenec—prosinec 1960 vrchní velitel vojsk OSN v Kongu. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HORVÁTH, Imre (nar. 1901, zemř. 1958) maďarský politik. Pochází z dělnické rodiny; zámečnický učeň; později studoval v polytechnickém ústavu; inženýr; od 1918 v komunistickém hnutí; 1919 příslušník Maďarské rudé armády; často vězněn (celkem 12 let); za druhé světové války v Dachau; od 1945 diplomatická činnost; 1945—48 pracovník velvyslanectví v SSSR; 1948—49 vedoucí politické mise v Berlíně; 1949 — 51 velvyslanec v USA; 1951-53 velvyslanec ve Velké Britanii; 1953 až 56 velvyslanec v ČSR; 1956-58 ministr zahraničí; 1957-58 člen ÚV MSDS; 3. 2. 1958 zemřel. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA — nacistů v českých zemích byla charakteristická soustavnou expropriací českého majetku a vytvářením hosp. nadvlády německých monopolů. Představitelé něm. buržoazie postupně obsadili rozhodující místa v hospodářství tzv. protektorátu (viz). Pozice něm. kapitálu posilovaly organizační změny průmyslu směřující k větší centralizaci. Nejčastějším prostředkem k uchvácení majetku byla arizace (viz) a konfiskace prováděné pod záminkou trestu za polit, a hosp. přestupky nebo tzv. nepřátelství k říši. K posílení pozic něm. kapitálu v našich zemích přispěla celní unie protektorátu s Německem zavedená 1. října 1940. České země se tak staly plně součástí něm. trhu, na kterém český průmysl nebyl schopen konkurence. Relativní samostatnost hosp. života protektorátu celní unií padla a český průmysl byl zcela vydán na pospas německému. České země byly začleněny do systému válečného „řízeného hospodářství". Tím řada českých civilních a exportních odvětví průmyslu byla likvidována nebo sféra jejich činnosti byla omezena. Permanentní nedostatek pracovní síly v Německu byl zčásti nahrazován odvodem pracovní síly z českých zemí. V rámci totální mobilizace, zahájené po porážce u Stalin-gradu (viz), bylo každý měsíc odvedeno a odesláno na práci do Německa několik tisíc lidí, hlavně z řad mládeže. Odvedenci nebyli nasazováni jen do průmyslu, ale i do polovojenských pracovních a technických služeb. V dubnu 1944 dosáhl počet českých lidí nasazených v Německu 401 763 mužů a žen. Odhaduje se, že celkově bylo na práci do Německa posláno z českých zemí 600 000 osob. Válečné hosp. se podstatně dotklo zájmů českých pracujících a znamenalo zostření forem vykořisťování. Zavedením a rozšířením přídělového zásobování došlo ke snížení a nivelizaci sociální úrovně. Na českém venkově přímé i nepřímé důsledky válečného hospodářství a totální mobilizace nebyly tak dalekosáhlé a dotkly se nestejně různých vrstev obyvatelstva. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HROMADNĚ HROBY — viz Transporty smrti. (v: Stručný slovník protifašistického boje českého lidu, ČSPB, Praha, 1983)

HUSEJN II. (JORDÁNSKO) narodil se roku 1935. Byl vychován ve Velké Británii. V roce 1952 nastoupil jako následník svého otce na trůn a stal se králem Jordánského království. Za jeho panování byla zrušena nerovná anglo-jordánská smlouva a ze země byl vykázán britský generál Glubb-paša, o což se zasloužila hlavně Nabulsího vláda, kterou později Husejn II. sesadil. Je exponentem západních imperialistů na Středním východě a představitelem nejreakčnějších složek arabského světa. Podílel se významně na vytvoření Arabské federace (Jordánsko a Irák) jako protiváhy Sjednocené arabské republiky v arabském světě. V červenci 1958, když přestala po vystoupení Iráku Arabská federace existovat, prohlásil se Husejn II. přesto za její hlavu. Jako věrný nástroj západních imperialistů požádal v červenci 1958 Velkou Británii o vojenskou „pomoc" k uchránění své vlády před hněvem lidu. (v: Malý mezinárodní politický slovník, Praha, Naše vojsko, 1958)

HUSAJN II. (ibn Talál) (nar. 1935) jordánský státník. Syn krále Talála I.; bratranec iráckého krále Fajsala; studoval na Victoria College v Alexandru; Harow School, R. M. A. Sandhurst; od 1952 král; 1953 korunován; exponent záp. imperialistů. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)

HUYSMANS, Camille [hoismans kamij] (nar. 1871) belgický státník. Studoval na bruselské universitě; 1905 — 21 radní v Bruselu; druhý tajemník Socialistické internacionály; od 1921 městský radní v Antverpách; 1925 — 27 ministr školství a zdravotnictví; 1936 — 38 předseda poslanecké sněmovny; přední člen Socialistické strany; 1940 předseda Socialistické internacionály; 1945 státní ministr; 1946 – 47 předseda vlády; 1947 - 49 ministr školství; do listopadu 1958 předseda poslanecké sněmovny. (v: Populární politický slovník, Mladá fronta, Praha, 1962)