PWSV | Vol. 3 No. 1 2006 | Dokument | Jan Adamec

Berlínská konference tří mocností

I.

Dne 17. července 1945 se sešli na konferenci Tří v Berlíně president Spojených států severoamerických Harry S. Truman, předseda Rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik generalissimus J. V. Stalin a ministerský předseda Velké Britannie Winston S. Churchill spolu s p. Clementem R. Attleem.

Provázeli, je zahraniční ministři těchto tří vlád, p. James F. Byrnes, p. V. M. Molotov a p. Anthony Eden, se šéfy štábů a jinými poradci.

V době mezi 17. a 25. červencem bylo devět schůzí. Konference byla pak přerušena na dva dny, během kterých byly oznámeny výsledky všeobecných voleb ve Velké Britannii. Dne 28. července se p. Attlee vrátil na konferenci jako ministerský předseda v doprovodu nového ministra zahraničních věcí p. Ernesta Bevina. Následovaly 4 dny dalšího jednání. Po dobu trvání konference byly pravidelné schůze předsedů tří vlád, provázených zahraničními ministry a také schůze zahraničních ministrů samotných. Výbory, určené zahraničními ministry pro předběžné prozkoumání otázek předložených konferenci, se také scházely denně.

Schůze konference se konaly v Cecilienhof u Postupimi. Konference skončila dne 2. srpna 1945. Bylo dosaženo důležitých rozhodnutí a dohod. Byly vyměněny názory na mnoho jiných otázek a v úvahách o těchto záležitostech bude pokračováno v Radě zahraničních ministrů, ustanovené konferencí.

President Truman, generalissimus Stalin a ministerský předseda Attlee opouštějí konferenci, která upevnila svazky mezi třemi vládami a rozšířila pole jejich spolupráce a porozumění, s posilněnou důvěrou, že jejich vlády a národy, spolu s ostatními Spojenými národy, zajistí utvoření spravedlivého a trvalého míru

II.
Založení rady zahraničních ministrů.

A.
Konference se usnesla na založení Rady zahraničních ministrů, zastupujících pět velmocí, která má pokračovati v nutných přípravných pracích pro mírové dohody a zabývati se jinými záležitostmi, které by jí mohly čas od času býti předkládány po dohodě vlád zúčastněných v Radě. Text dohody o vytvoření Rady zahraničních ministrů je následující:

1.
Bude založena Rada, složená ze zahraničních ministrů Spojeného království, Svazu sovětských socialistických republik, Číny, Francie a Spojených států.

2.
a) Rada se sejde pravidelně v Londýně, kde bude trvalé sídlo společného sekretariátu, který Rada utvoří. Každý ze zahraničních ministrů bude provázen vysoce postaveným zástupcem, patřičně zmocněným pokračovati v pracích Ra.dy za nepřítomnosti svého ministra, a malým štábem technických poradců.

b) První schůze Rady se bude konati v Londýně neipozději do 1. září 1945. Schůze se mohou konati podle společné dohody i v jiných hlavních městech, jak může býti čas od času ujednáno.

3.
a) Okamžitý důležitý úkol, ke kterému bude Rada zmocněna, je připraviti mírové smlouvy s Itálií, Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem, aby mohly býti předloženy Spojeným národům, a navrhnouti dohody o územních otázkách, vyplývajících z ukončení války v Evropě. Rady bude použito pro přípravu mírové dohody s Německem, která bude přijata německou vládou, až bude utvořena vláda k tomuto úkolu způsobilá. b) K provedení každého z těchto úkolů bude Rada složena ze členů, zastupujících ty státy, které pode psaly kapitulační podmínky dotyčného nepřátelského státu. V otázce mírové dohody pro Itálii bude Francie považována za signatáře kapitulačních podmínek pro Itálii. Jiní členové budou přizváni, když se bude rokovati o otázkách přímo se jich týkajících.

c) Čas od času mohou i jiná záležitosti býti předkládány Radě po dohodě mezi vládami členů Rady.

4.
a) Po každé, když Rada uvažuje o otázce, na které má stát v ní nenastoupený přímý zájem, má býti dotyčný stát požádán o vyslání zástupců, kteří se zúčastní rokování a studování dotyčné otázky.

b) Rada smí přizpůsobiti svůj postup každé mimořádné otázce, o které uvažuje. V některých případech může vésti své vlastní. předběžné rokování dříve, než se jiné zainteresované státy účastní. V jiných případech může Rada svolati oficiální konferenci států nejvíce zainteresovaných na vyřešení takové mimořádné otázky.

B.
V souhlase s rozhodnutím konference zaslala každá ze tří vlád vládám Číny a Francie pozváni stejného znění, aby schválily tento text a připojily se k nim při zakládání Rady.

C.
Založení Rady neprejudikuje krymskou dohodu, podle které se mají konati periodické porady mezi zahraničními ministry Spojených států, Svazu sovětských socialistických republik a Spojeného království.

D.
Konference uvažovala také o postavení evropské poradní komise ve světle dohody o utvoření Rady zahraničních ministrů, S uspokojením bylo konstatováno, že komise dobře vykonala své hlavní úkoly doporučeními, které poskytla pro podmínky bezpodmínečné kapitulace Německa, pro okupační pásma v Německu a v Rakousku a pro mezispojenecký kontrolní aparát v těchto zemích. Bylo ustanoveno, že další podrobná práce, týkající se koordinace spojenecké politiky pro kontrolu Německa a Rakouska, připadne v budoucnu do kompetence Spojenecké kontrolní rady v Berlíně a Spojenecké komise ve Vídni, v souhlase s tím se doporučuje rozpuštění evropské poradní komisemi.

O Německu
Spojenecké armády okupovaly celé území Německa a německý národ začal pykati za hrozné zločiny, které napáchal pod vedením těch, s kterými v době úspěchu otevřeně souhlasil a které slepě poslouchal. Na této konferenci byla sjednána dohoda o politických a hospodářských zásadách koordinované spojenecké politiky vůči poraženému Německu v době spojenecké kontroly. Účelem této dohody je provádění krymské deklarace o Německu. Německý militarismus a nacismus budou vyhlazeny a spojenci podniknou ve společné dohodě, nyní i v budoucnosti, další potřebné kroky na zajištěni toho, aby Německo nikdy více neohrozilo své sousedy ani světový mír.

Není úmyslem spojenců zničiti anebo zotročiti německý národ. Úmyslem spojenců je dáti německému národu příležitost připraviti obnovu svého života na demokratických a mírumilovných základech. Jestliže vlastni, úsilí německého národa bude soustavně směřovati k dosažení tohoto cíle, bude mu časem možno zaujmouti místo mezi svobodnými a mírumilovnými národy světa. Text této dohody praví:

Politické a hospodářské principy, kterými jest se říditi v zacházení s Německem v počátečním kontrolním období

A
Politické zásady

1.
V souhlase s dohodou o kontrolním aparátu v Německu vykonávají nejvyšší autoritu v Německu nejvyšší velitelé ozbrojených sil SSSR, Spojených států, Spojeného království a francouzské republiky podle instrukcí, které dostanou od svých vlád, a to jednak každý ve svém. pásmu, jednak společně v otázkách, týkajících se celého "Německa, v jejich postavení členů kontrolní rady.

2.
Pokud to bude praktické, má býti jednotnost v zacházení s německým obyvatelstvem v celém, Německu.

3.
Účely okupace Německa, jichž má kontrolní rada dbáti, jsou:

I.
úplné odzbrojení a demilitarisace Německa a likvidace nebo kontrola veškerého německého průmyslu, jehož by bylo možno použít pro válečnou výrobu. Za tím, účelem

a) všechny německé pozemní, námořní a letecké ozbrojené síly Německa, formace SS, SA, SD a Gestapo se všemi jejich organisacemi, štáby a institucemi, zahrnuje v to generální štáb, důstojnický sbor, záložní sbor, vojenské školy, organisace vojenských vysloužilců a jiné vojenské a polovojenské organisace, zároveň se všemi kluby a spolky, sloužící k udržení vojenských německých tradicí při životu, budou úplně a natrvalo zrušeny, aby se trvale předešlo obnovení nebo reorganisaci německého militarismu a nacismu;

c) všechny zbraně, náboje a válečné pomůcky, stejné jako specialisované prostředky k jejich výrobě musí býti dány k disposici spojencům nebo zničeny. Udržování a výroba všeho letectva a všech zbraní, střeliva a válečných pomůcek budou zakázány;

II.
přesvědčiti německý lid, že utrpěl úplnou vojenskou porážku a že se nemůže vyhnouti odpovědnosti za to, co na sebe uvalil, poněvadž jeho vlastní bez-~ ohledný způsob válčení a fanatický nacistický odpor zničily německé hospodářství a učinily nevyhnutelnými zmatek a utrpení;

III.
zničiti národně-socialistickou stranu a její připojené i ovlivněné organisace; rozpustiti všechny nacistické instituce; zajistiti, aby nebyly v žádné formě obnoveny; a znemožniti jakoukoliv nacistickou a militaristickou činnost a propagandu;

IV.
připraviti konečnou -obnovu německého politického života na demokratické základně a připadnou pokojnou spolupráci Německa v mezinárodním životě.

4.
Všechny německé zákony, které tvořily základ Hitlerova režimu nebo způsobily diskriminaci na základě rasy, vyznání nebo politického přesvědčení, musí býti zrušeny. Nesmí sé trpěti žádné právní, správní nebo jiné diskriminace.

5.
Mají býti zatčeni a souzeni váleční zločinci a všichni, kdož se zúčastnili plánování nebo provedení nacistických podniků, které vedly ke krutostem nebo k válečným zločinům. Nacističtí vůdcové, vlivní příslušníci nacistů a vysocí úředníci nacistických organisací a institucí, jakož i kterékoliv jiné osoby, nebezpečné okupaci nebo jejím účelům, mají býti zatčeni a internováni.

6.
Všichni členové nacistické strany, kteří byli více než nominálními účastníky v činnosti strany, a všechny jiné osoby, nepřátelské spojeneckým účelům, mají býti odstraněni z veřejných nebo polooficiálních úřadů a z odpovědných míst v důležitých soukromých podnicích. Takoví lidé mají býti nahrazeni osobami, které se politickými a mravními kvalitami považují za schopné přispěti k rozvoji opravdových demokratických institucí v Německu.

7.
Německé školství má býti tak kontrolováno, aby úplně vyloučilo nacistické a militaristické doktríny a aby byl umožněn úspěšný rozvoj demokratických idejí.

8.
Soudnictví bude reorganisováno ve shodě s demokratickými zásadami, se spravedlností podle zákona a s rovnými prš.vy pro všechny občany bez rozdílu rasy, národnosti nebo náboženství.

9.
Administrativa v Německu má směřovati k decentralisaci politické struktury a k rozvoji místní odpovědnosti. Za tím účelem musí býti:

I.
obnovena obecní samospráva v celém Německu na podkladě demokratických zásad a zvláště prostřednictvím zvolených obecních rad, a to tak rychle, jak to dovolí vojenská bezpečnost a účely vojenské okupace;

II.
budou povoleny a povzbuzovány všechny demokratické politické strany, s právem shromažďovacím a právem veřejné diskuse v celém Německu;

III.
zásady zastupování a volitelnosti budou uplatněny v regionální, provinční a zemské správě tak rychle, jak může býti ospravedlněno úspěšným uplatněním těchto zásad v místní samosprávě;

IV.
prozatím nebude utvořena ústřední německá vláda. Budou však zřízeny některé existenčně důležité centrální německé správní úřady, v čele se státními sekretáři, zvláště v oboru financí, dopravy, komunikací, zahraničního obchodu a průmyslu. Tyto úřady budou působiti pod vedením kontrolní rady.

10.
Svoboda slova, tisku a náboženství má býti do volena a náboženské instituce mají býti respektovány, pokud to připustí nezbytnosti udržování vojenské bezpečnosti. Pod stejnou výhradou udržováni vojenské bezpečnosti bude povoleno tvoření svobodných odborových organisací.

B. Hospodářské zásady

11.
Aby byl zničen válečný potenciál Německa, bude zakázána a zamezena výroba zbraní, střeliva a válečné výzbroje, Jakož i všech typů letadel a námořních lodí. Výroba kovů, chemikálií, strojů a jiných věcí přímo potřebných pro válečné hospodářství, bude přísné kontrolována a omezena na schválené potřeby Německa v poválečné mírové době, souhlasně s body uvedenými v paragrafu 16. Výrobní prostředky, nepotřebné pro povolenou výrobu, budou odstraněny v souhlase s reparačním plánem, doporučeným Spojeneckou reparační komisí a potvrzením intresovanými vládami, anebo, když nebudou odstraněny, budou zničeny.

12.
V nejkratší proveditelné době bude německé hospodářství decentralisováno, aby nynější přílišné koncentrování hospodářské síly, jak se projevuje obzvláště v kartelech, syndikátech, trastech a jiných na způsob monopolů vedených seskupeních, bylo odstraněno.

13.
V organisaci německého hospodářství bude kladen hlavní důraz na rozvoj zemědělství a mírového domácího průmyslu.

14.
Po dobu okupace má býti s Německem nakládáno jako s jednotným hospodářským celkem. Za tím to účelem bude zaveden společný postup, pokud jde o

a) hornictví a výrobu průmyslovou;
b) zemědělství, lesnictví a rybářství;
c) mzdy, ceny a příděly;
d) program dovozu a vývozu pro Německo jako celek;
e) měnu a bankovnictví, ústřední daně a cla;
f) reparace a odstranění průmyslového válečného potenciálu,
g) dopravu a komunikace.

Při provádění této politiky bude brán zřetel na různost místních poměrů tam, kde to okolnosti vyžadují.

15.
Spojenecký dozor bude uvalen na německé hospodářství, avšak jen v míře potřebné

a) na provedení programu průmyslového odzbrojení a demilitarisace, reparací a schváleného vývozu a dovozu;

b) na zajištění výroby a udržování zboží a služeb nutných pro uspokojení potřeb okupačních armád a zavlečených osob v Německu a podstatných pro udržení průměrné životní úrovně v Německu, která by nepřesahovala průměrnou životní úroveň v evropských] zemích (pod evropskými zeměmi se míní všechny evropské země, kromě Spojeného království a Svazu sovětských socialistických republik);

c) k zajištěni, způsobem určeným, dozorčí radou spravedlivého rozdělování nejdůležitějších výrobků a plodin mezi jednotlivými pásmy, aby bylo vytvořeno vyrovnané hospodářství v celém Německu a snížena potřeba dovozu;

d) pro kontrolu německého průmyslu a všech mezinárodních hospodářských a finančních transakcí, včetně vývozu a dovozu, za tím účelem, aby Německu bylo znemožněno vyvíjeti válečný potenciál a vyplniti ostatní úkoly zde uvedené;

e) pro kontrolu všech německých veřejných anebo soukromých vědeckých organisaci, výzkumných a pokusných institucí, laboratoří atd., souvisících s hospodářskou činností.

16.
Při uvalení a udržování hospodářského dozoru, ustanoveného dozorčí radou, bude vytvořen německý administrativní aparát a německé autority budou požádány, aby v nejvyšší prakticky možné míře vyhlásily a převzaly správu tohoto aparátu. Tím se má dokázati německému národu, že odpovědnost za správu tohoto dozoru a jakékoliv zhroucení jeho spočívá na něm. Každý německý dozor, který by směřoval proti účelům okupace, bude zakázán.

17.
Budou co nejdříve učiněny kroky

a) ku provedení nejdůležitějších oprav v dopravě,
b) zvýšení uhelné těžby;
c) k nejvyššímu možnému zvýšení zemědělské produkce;
d) na provedení nejnaléhavějších oprav domů a důležitých veřejných podniků.

18.
Dozorčí rada podnikne vhodné kroky, aby mohla prováděti dozor a měla disposiční právo nad majetkem, vlastněným Němci v zahraničí, pokud takové jmění není už pod dozorem Spojených národů, zúčastněných ve válce proti Německu.

19.
Placení reparací by mělo ponechati německému národu dosti zdrojů, aby mohl žíti bez zahraniční po moci. Při vypracování hospodářského rozpočtu Německa musí býti postaráno o prostředky na zaplacení dovozu, schváleného dozorčí radou v Německu. Výtěžky vývozu z běžné výroby a skladů budou v první řadě použity na zaplacení takového dovozu. Tato klausule se nevztahuje na zařízení a. produkty, uvedené v paragrafech 4. a) a 4. b) dohody o reparacích.

IV.
Německé reparace

V souhlasu s rozhodnutím krymské konference, podle něhož má Německo býti donuceno k největšímu možnému odškodnění za ztráty a utrpení, jež způsobilo Spojeným národům a za něž německý lid nemůže uniknouti odpovědnosti, bylo docíleno následující dohody:

1.
Reparačním požadavkům SSSR má býti vyhověno odvozem ze sovětského okupačního pásma v Německu a z vhodného německého zahraničního majetku.

2.
SSSR uspokojí polské reparační nároky za svého vlastního reparačního podílu.

3.
Reparační požadavky Spojených států, Velké Britannie a jiných zemí, majících právo na reparace, budou uhrazeny ze západních okupačních oblastí a z vhodného německého zahraničního majetku.

4.
Kromě reparací, které si SSSR vezme z vlastního okupačního pásma, má se mu dostati dodatečně ze západních pásem:

a)
15% takového použivatelného a úplného hlavního průmyslového zařízení, hlavně z metalurgického, chemického a strojního průmyslu, které není nezbytné pro německé mírové hospodářství a má býti vyvezeno ze západních pásem německých výměnou za stejnou hodnotu v potravinách, uhlí, potaše, zinku, stavebního dřeva, hliněných výrobků, naftových produktů á takového jiného zboží, o němž bude možno se dohodnouti.

b)
10% takového hlavního průmyslového zařízení, jaké není nezbytné pro německé mírové hospodářství a které má býti vyvezeno ze západních pásem, aby bylo předáno sovětské vládě na reparační účet bez zaplacení nebo výměny jakéhokoliv druhu. Odvezení takového v a) a b) uvedeného zařízení se uskuteční současně.

5.
Rozsah zařízení, jež má býti odvezeno ze západních pásem na účet reparací, musí býti určen nejpozději ode dneška do 6 měsíců.

6.
S odvozem základního průmyslového zařízení má se započíti co nejdříve a má býti ukončen do dvou let ode dne, jenž má býti určen podle bodu 5. Dodávky zboží podle odstavce 4. a) mají započíti co nejdříve a mají býti uskutečněny SSSR v dohodnutých splátkách do 5 let ode dne dohody. Rozhodnutí o rozsahu a druhu průmyslového zařízení jaké není nepostradatelné pro německé mírové hospodářství a tím vhodné pro reparace, připadá kontrolní radě podle směrnic určených Spojeneckou reparační komisí za účasti Francie, s výhradou konečného schválení velitele pásma, z něhož toto zařízení má býti odvezeno.

7.
Před určením celkového rozsahu zařízení, jež mi býti odvezeno, mají se uskutečniti takové předběžné dodávky toho zařízení, jaké bude určeno pro odvoz v souhlasu s procedurou, naznačenou v posledním odstavci par. 6.

8.
Sovětská vláda se zříká všech reparačních nároků pokud jde o akcie těch německých podniků, které se nacházejí v západních německých okupačních pásmech, stejně jako německého zahraničního majetku ve všech státech, vyjímaje ty, jež jsou určeny v par. 9.

9.
Vlády Velké Britannie a Spojených států vzdávají se reparačních nároků pokud jde o akcie německých podniků, nacházejících se ve východním okupačním pásmu Německa, stejně jako německého zahraničního majetku v Bulharsku, Finsku, Maďarsku, Rumunsku a východním Rakousku.

10.
Sovětská vláda nečiní si nároků na zlato, zabaveni spojeneckým vojskem v Německu.

V.
Německé válečné a obchodní loďstvo

Konference se v zásadě dohodla o opatřeních pro upotřebení a použití německého obchodního a válečného loďstva, jež se vzdalo. Bylo rozhodnuto, že tři vlády pověří znalce k společnému vypracování podrobného plánu podle dohodnutých zásad. Další společné prohlášení bude současně všemi třemi vládami uveřejněno v příslušné době.

VI.
Město Královec a oblast k němu přilehlá

Konference zkoumala návrh sovětské vlády, aby, než dojde ke konečnému rozhodnutí o územních otázkách v mírovém ujednání, ta část západních hranic SSSR, jež se připíná k Baltickému moři, má vésti od bodu na východním břehu gdaňského zálivu k východu, severně od Braunsbergu-Goldapu, k bodu, kde se setkávají hranice Litvy, polské republiky a Východního Pruska. .

Konference se v zásadě dohodla o návrhu sovětské vlády na konečné předání města Královce a přilehlého k němu kraje Sovětskému svazu, s podmínkou prozkoumání přesné hranice znalci. President Spojených států a britský ministerský předseda prohlásili, že budou podporovati tento návrh konference při nadcházejícím mírovém uspořádání.

VII.
Váleční zločinci

Tři vlády vzaly na vědomí diskuse, které se vedly v posledních týdnech v Londýně mezi zástupci Anglie, Spojených států, Sovětského svazu a Francie za účelem dohody o způsobu souzení těch hlavních válečných zločinců, jichž zločiny nelze podle moskevského prohlášeni z října 1943 přesně geograficky lokalisovati.

Tři vlády potvrzují svůj úmysl postaviti tyto zločince před rychlý a spravedlivý soud. Doufají, že vyjednávání za tím účelem v Londýně vedené vbrzku vyvrcholí v dohodě a považují za nesmírně důležité, aby s procesem proti těmto hlavním zločincům se započalo co nejdříve. První seznam obžalovaných bude uveřejněn před 1. zářím t. r.

VIII.
Rakousko
Konference zkoumala návrh sovětské vlády na rozšíření pravomoci rakouské prozatímní vlády na celé Rakousko. Tři vlády se dohodly, že budou zkoumati tuto otázku po vstupu britských a amerických oddílů do Vídně.

IX.
Polsko
Konference uvažovala o otázkách, vztahujících se k polské provisorní vládě národní jednoty a k západním hranicím Polska. Definovala své stanovisko k polské prozatímní vládě v následujícím prohlášení:

A.
Vzali jsme s potěšením na vědomí dohodu, jež byla docílena mezi zástupci Poláků z Polska a z ciziny a která umožnila utvoření polské provisorní vlády národní jednoty, uznané třemi mocnostmi podle rozhodnutí krymské konference.

Zahájení diplomatických styků Anglie a Spojených států s polskou prozatímní vládou mělo za následek odvolání uznání londýnské polské vlády, která už neexistuje.

Vlády Anglie a Spojených států učinily opatření k ochraně zájmů polské provisorní vlády národní jednoty jako uznané vlády polského státu, a majetku polského státu, nacházejícímu se na jejich území a pod jejich kontrolou, ať už se jedná o jakýkoliv majetek. Učinily také opatření, aby takový majetek nebyl zcizen třetí straně. Polské prozatímní vládě se dostane příslušné podpory v uplatňování řádných zákonitých prostředků, směřujících k navrácení jakéhokoli majetku, náležejícímu polskému státu, který mohl býti neoprávněně zcizen.

Tři mocnosti se vynasnaží pomoci polské prozatímní vládě v usnadnění co nejrychlejšího návratu do vlasti všech těch Poláků, kteří si toho budou přáti, zahrnuje v to členy polských ozbrojených sil a obchodního loďstva. Očekávají, že všem, domů navrátivším se Polákům budou přiznána stejná osobní a majetková práva jako všem ostatním polským občanům.

Tři mocnosti vzaly na vědomí, že polská prozatímní vláda, jednajíc v souhlasu s usneseními krymské konference, usnesla se na brzkém provedení svobodných a ničím nesešněrovaných voleb na základě všeobecného a tajného hlasovacího práva, a že se všem demokratickým a protifašistickým stranám dostane práva bráti na nich podílu a postaviti kandidáty; dále že se zástupcům tisku ze spojeneckých zemí dostane plné svobody podávati zprávy světu o událostech v Polsku před i během voleb.

B.
O západních hranicích Polska bylo dosaženo následující dohody:

V souhlase s dohodou o Polsku, docílenou na krymské konferenci, vyžádali si představitelé tří vlád názoru polské prozatímní vlády národní jednoty na přístup k území na severu a západu, které má Polsko obdržeti.

President Národní polské rady a členové polské prozatímní vlády národní jednoty byli přijatí na konferenci a přednesli plně své názory. Tři hlavy států opětují svůj náhled, že konečné určení západních hranic Polska má být odloženo do mírové konference.

Než dojde ke konečnému určení západních polských hranic, souhlasí tři hlavy států, aby dřívější německá území východně od čáry vedoucí od Baltického moře bezprostředně na západ od Swinemunde a dále podél řeky Odry až k jejímu soutoku se západní Nisou a podél téže až k československým hranicím, zahrnující tu část východního Pruska, jež nebyla podle dohody dosažené na této konferenci, dána pod správ.u SSSR, a včetně území bývalého svobodného města Gdaňsk, má býti dána do správy polské vlády, a v tomto ohledu nemá býti považována za část sovětského okupačního pásma v Německu.

X.
Uzavření mírových smluv a připuštění do organisace Spojených národů

Konference se dohodla na následujícím prohlášení společné politiky, směřující k co nejrychlejšímu Uskutečnění podmínek pro trvalý mír po vítězném zakončení války v Evropě. Tři vlády považují za žádoucí, aby nynější nepřirozené postavení Itálie, Bulharska, Finska, Maďarska a Rumunska skončilo uzavřením mírových, smluv. Věří, že ostatní zainteresované spojenecké vlády budou tento názor sdíleti.

Tři vlády zařadily přípravu mírové smlouvy s Itálií na první místo mezi bezprostředně důležité úkoly, jimiž se bude zabývati nová rada zahraničních ministrů. Itálie byla první ze států Osy, který se s Německem rozešel, přispěla materiálně k jeho porážce, a nyní se přidala ke spojencům v boji proti Japonsku. Itálie se sama osvobodila od fašistického režimu a učinila velký pokrok směrem k obnově demokratické vlády a institucí. Uzavření takové mírové smlouvy s uznanou a demokratickou italskou vládou umožní třem vládám splnění jejich přání podporovati italskou prosbu o přijetí za člena Spojených národů.

Tři vlády pověřily také radu zahraničních ministrů úkolem připraviti mírové smlouvy s Bulharskem, Finskem, Maďarskem a Rumunskem. Uzavření mírových smluv s uznanými demokratickými vládami v těchto státech umožní též. třem vládám, aby podporovaly žádost těchto vlád o členství v organisaci Spojených národů. Tři vlády souhlasí s tím, aby každá z nich odděleně zkoumala ve světle podmínek, jež budou právě dány, možnosti navázání diplomatických styků s Finskem, Rumunskem, Bulharskem a Maďarskem v rozsahu možném před uzavřením mírových smluv s těmito státy.

Tři vlády nepochybují, že vzhledem ke změněným poměrům, vyplývajícím z ukončeni války v Evropě, budou zástupci spojeneckého tisku požívati plné svobody při informování světa o událostech v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a Finsku.

Pokud se týče připuštění jiných států do organisace Spojených národů, prohlašuje 4. čl. Charty Spojených národů:

1. Členství Spojených národů je otevřeno všem jiným pokojným státům, které přijímají závazky, obsažené v nynější Chartě a podle úsudku organisace jsou schopny a ochotny tyto závazky plniti.

2. Přijetí kteréhokoliv takového státu za člena organisace Spojených národů se uskuteční rozhodnutím Generálního shromáždění na doporučení Bezpečnostní ra-dy.“

Pokud se týče tří vlád, budou podporovati žádosti o členství těch států, které zůstaly za války neutrální a vyhovují výše uvedeným požadavkům.

Tři vlády pokládají však za svou povinnost jasně prohlásit, že nebudou podporovat žádost o členství, předloženou nynější španělskou vládou, jež byla utvořena za pomoci mocností Osy a vzhledem k svému původu, své povaze, své minulosti a svému těsnému spojení s útočnými,státy nemá potřebných vlastností, opravňujících k takovému členství.

XI.
Území pod jednatelskou správou.

Konference zkoumala návrh sovětské vlády o územích pod jednatelskou správou, jak byla definována v rozhodnutí krymské konference a v Chartě organisace Spojených národů. Po výměně názorů na tuto otázku bylo usneseno, aby rozhodnutí o bývalém italském koloniálním území bylo učiněno ve spojitosti s přípravou mírové smlouvy s Itálií a že otázka italského území přijde na přetřes v zářijovém zasedám Rady ministrů zahraničních věcí.

XII.
Přezkoumání postupu spojeneckých kontrolních komisí v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku. Tři vlády vzaly na vědomí, že sovětští zástupci při spojeneckých kontrolních komisích v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku podali svým britským a americkým kolegům návrhy na zlepšení práce kontrolních komisí, když nepřátelství v Evropě bylo zastaveno.

Tři vlády dosáhly souhlasu, že se má nyní přikročiti na základě dohodnutých návrhů k revisi postupu spojeneckých kontrolních komisí v těchto zemích, a aby bral přitom zřetel na zájmy a odpovědnosti těchto tří vlád, které podaly společně podmínky příměří těm to státům.

XIII.
Spořádané přesídlení německého obyvatelstva.

Konference dosáhla následující dohody o přestěhování Němců z Polska, Československa a Maďarska.

Tři vlády, když byly uvažovaly o této otázce, po všech stranách uznaly, že přesun německého obyvatelstva nebo jeho složek, zůstavších v Polsku, ČSR a Maďarsku, musí býti proveden. Souhlasně soudí, že jakýkoliv odsun musí býti prováděn spořádaně a lidsky.

Poněvadž příliv velkého počtu Němců do Německa zvětšil by břímě, spočívající už na okupačních autoritách, soudí, že Spojenecká kontrolní rada by měla na prvním místě zkoumati tento problém se zvláštním zřetelem na rovnoměrné rozdělení těchto Němců mezi všemi okupačními pásmy. Nařizují proto svým jednotlivým zástupcům v kontrolní radě, aby co nejdříve svým vládám oznámili, kolik takových osob už přišlo do Německa z Polska, ČSR a Maďarska, a aby podali návrh, kdy a jali rychle by mohly býti uskutečněny další přesuny vzhledem k nynější situaci v Německu.

Československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní rada v Maďarsku budou současně o výše uvedeném vyrozuměny a zároveň požádány, aby zatím zastavily další vystěhování, než zúčastněné vlády prozkoumají zprávy svých zástupců v kontrolní radě.

XIV.
Rozhovory o vojenských otázkách.

Během konference docházelo ke schůzím náčelníků štábů tří vlád, na nichž byly projednány společné vojenské otázky

A. Seznam delegace Sovětského svazu

Generalissimus J. V. Stalin;

lidový komisař zahraničních věcí SSSR V. M. Molotov;

Admirál loďstva N. G. Kuzněcov;

A. J. Antonov, šéf štábu Rudé armády;

A. J. Vyšinskij, S. J. Kavtaradze, J. M Majskij, zástupci lidového komisaře zahraničních věcí; admirál S. G. Kučerov, šéf námořního štábu;

P. T. Gusev, sovětský velvyslanec v Anglii;

A. A. Gromyko, sovětský velvyslanec ve Spojených státech;

K. V. Novikov, člen rady komisariátu zahraničních věcí, vedoucí 2. evropského departementu;

S. K. Carapkin, člen rady komisariátu zahraničních věcí, šéf amerického departementu;

S.P. Kozyrev, šéf prvního evropského departementu komisariátu zahraničních věcí;

A. A. Lavrišcev, šéf departementu balkánských zemí komisariátu zahr. věcí;

M. Z. Saburov, spolupracovník nejvyššího velitele sovětské vojenské správy v Německu;

A. A. Sobolev, šéf politického departementu sovětské vojenské správy v Německu;

S. A. Golunskli, odborný poradce komisariátu zahr. věcí.

B. Seznam delegace Spojených států amerických

president Harry S. Truman;

sekretář státu James F. Byrnes;

Admirál loďstva William D. Leahy,

presidentův šéf námořního štábu Jos. E. Davies a Edwin Pauley, zvláštní velvyslanci;

Robert D. Murphy, politický rádce nejvyššího velitele amerického pásma v Německu;

W. Averill Harriman, velvyslanec ve SSSR;

generál armády George C. Marshall, šéf štábu americké armády;

admirál loďstva Ernest J. King, šéf námořních operací a nejvyšší velitel amerického loďstva;

armádní generál H. H. Arnold, letecké síly americké armády;

Lieutenant-generál Brehon B. Somervell, velící generál armádních služeb;

místoadmirál Emery S. Land, administrátor válečná lodní dopravy;

William L. Clayton a James C. Dunn, zástupci sekretáře státu;

Ben Cohen, zvláštní zástupce sekretáře státu;

H. Freeman Matthews, ředitel evropských záležitosti v zahraničním ministerstvu;

Charles E. Bohlen, asistent sekretáře státu.

Zároveň s politickými, vojenskými a technickými poradci.

C. Seznam delegace Spojeného království

Ministerský předseda: Mr. Winston S. Churchill,

poslanec: Mr. C. R. Attlee,

Ministr zahraničních věcí: Mr. Anthony Eden;

Mr. Ernest Bevin.

Lord Leathers, ministr válečné dopravy;

Sir Alexander Cadogan, stálý místosekretář státu pro zahraniční věci;

Sir Archibald Clark Kerr, velvyslanec Jeho Veličenstva v Moskvě;

Sir Walter Monckton, šéf delegace Spojeného království na moskevské reparační komisi;

Sir William Strang, politický poradce nejvyššího velitele britského pásma v Německu;

Sir Edward Bridges, sekretář vlády;

polní maršál Sir Alan Brooke, šéf imperiálního štábu;

maršál královského letectva Sir Charles P. A. Portal, šéf leteckého štábu;

admirál loďstva Sir Andrew Canningham, první lord admirality;

gen. Sir Hastings Ismay, šéf štábu ministra obrany;

polní maršál Sir Harold Alexander, nejvyšší spojenecký velitel ve Středozemí;

polní maršál Sir Henry Maitland Wilson, šéf britské společné mise ve Washingtonu a jiní poradci.

Zprávy, uveřejněné dnes v „Izvěstijích“ o berlínské konferenci Tří, jež se konala v době od 17. července do 2. srpna t. r., jsou důležitým dokumentem velikého politického významu. Berlínská konference upevnila styky mezi třemi velmocemi a rozšířila rámec spolupráce a vzájemného porozumění.

Vítězství velké anglo-sovětsko-americké koalice nad hitlerovským Německem, dosažené za cenu velikých obětí, bylo triumfem vojenského přátelství svobodomilovných národů. V únoru 1945 na Krymu vypracovali vůdci tří spojeneckých velmoci společně plány tohoto vítězství. Tehdy také prohlásili základní principy realisace vítězství. Byla potvrzena všeobecná „odhodlanost chránit a posílit v budoucím mírovém období onu jednotu cílů a činů, která umožnila v současné, válce vítězství Spojených národů“.

Ukončená berlínská konference hlav tří demokratických mocností — presidenta Spojených států Ameriky Harry S. Trumana, předsedy Rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik generalissima J. V. Stalina, ministerského předsedy Velké Britannie Winstona S. Churchilla a nového ministerského předsedy Clementa R. Attleeho, za účasti ministrů zahraničních věci, náčelníků Štábů a jiných poradců, je novým jasným tvrzením trvanlivosti anglo-sovětsko-amerického spojenectví a životnosti idejí a principů, prohlášených na Krymu před šesti měsíci. V Berlíně přijatá důležitá rozhodnutí a dohody jsou rozvitím a doplněním těch principů, kterých je nutno využíti v poválečné Evropě.

Organisace trvanlivého a spravedlivého míru, vyhlazení německého militarismu i nacismu, starost o nejrychlejší znovuvýstavbu Evropy na zdravých demokratických základech, byly hlavním zájmem berlínské konference.

Konference přijala rozhodnutí o utvoření stálého orgánu — Rady ministrů zahraničních věcí — skládajícího se z ministrů zahraničních věcí pěti hlavních států: SSSR, USA, Velké Britannie, Francie a Číny, jejímž úkolem bude pokračovati v neodkladných přípravných pracích pro mírovou úpravu. Neodkladným, a důležitým úkolem, kterým se musí Rada zabývati, je sestavení návrhů mírových smluv s bývalými nepřátelskými evropskými státy, s kterými bylo podepsáno příměří — s Itálií, Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem.

Rada ministrů zahraničních věcí musí také co nejdříve vypracovati návrhy na řešení nerozhodnutých územních otázek, vznikajících ve spojitosti s ukončením války v Evropě. Rady bude použito také pro přípravu mírové, organisace Německa. Příslušný dokument musí býti přijat německou vládou, jakmile bude utvořena.

Radě ministrů zahraničních věcí budou čas od času předkládány po dohodě mezi členskými vládami i jiné záležitosti.

Uzavření mírových smluv s Itálií, Bulharskem, Rumunskem, Finskem, které budou připraveny Radou ministrů zahraničních věcí, nejenže otevře cestu k obnovení diplomatických styků s nimi v plném rozsahu, ale umožní třem vládám podpořit žádost těchto zemí o přijetí za členy organisace Spojených národů. Berlínská konference zvláště zdůraznila, že uzavření mírové smlouvy s Itálií jest prvním úkolem. Itálie jako první mocnost Osy se odtrhla od Německa, osvobodila se od fašistického režimu a udělala velký pokrok v úsilí o obnovení demokratických institucí v. zemi.

Hlavy tří velmocí souhlasně podpoří prosbu o přijetí do svazu Spojených národů těch zemí, které zůstaly neutrální po dobu války, ale zdůraznily, že se to nemůže vztahovati na nynější španělskou vládu.

Španělská vláda byla totiž vytvořena pomocí mocností Osy, a nemá proto vzhledem k svému původu, charakteru a činnosti, jakož i pro svůj těsný vztah k útočným státům, práva na toto členství. Není pochyby, že rozhodné, nedvojaké hodnocení protifašistické Francovy vlády vyvolá velké uspokojení demokratické veřejnosti v celém světě.

S velkou netrpělivostí očekával celý svět uveřejnění výsledků rozhovorů hlav tří velmocí v otázce Německa. Na berlínské konferenci bylo dosaženo dohody o politických a hospodářských zásadách koordinované politiky spojenců vzhledem k poraženému Německu po dobu spojenecké kontroly. Hlavním úkolem vojenského okupačního režimu — v souhlase s krymskou deklarací o Německu — je úplné odzbrojení a demilitarisace Německa, což bude zárukou toho, že Německo nikdy více nebude ohrožovati své sousedy a světový mír.

Úplné a konečné zrušení všech vojenských, polovojenských a nacistických organisací, spolků a institucí v Německu, zákaz, výroby všech druhů zbraní, odvolání všech nacistických, zákonů, potrestání a předání všech válečných zločinců soudům a zneškodnění politických vůdců a vedoucích činitelů nacistické strany a jejich úřadů bude provedeno přísně a nestranně. Rozhodnutí konference zvláště předvídá odstraněni všech aktivních nacistů i jiných osob Spojencům nepřátelských z veřejných nebo hospodářských posic.

Spojenci nemají v úmyslu německý národ zničit nebo uvrhnout v otroctví. Hlavy tří vlád se dohodly, že okupace Německa musí sloužiti k přípravě a konečné reorganisaci německého politického života na demokratickém základě eventuální mírové spolupráci Německa v mezinárodním životě. Tomu musí napomáhati spojenecká kontrola nad školstvím v Německu, obnovení orgánů místní samosprávy, utvořených na demokratických základech, ustavení a podpora činnosti demokratických politických stran na celém území Německa. Bude povoleno také utvoření svobodných odborových organisací a poskytnutí nezbytných občanských svobod v rámci, podmíněném potřebami vojenské bezpečnosti. Na vlastním úsilí německého národa bude záviset, dostane-li se mu možnosti během doby zaujmouti místo ve středu svobodných a mírumilovných národa světa.

V Berlíně podrobně vypracované hospodářské zásady zacházení s Německem předvídají nejenom zá-kazs ale i zabránění v jakékoliv výrobě, která by mohla býti využita k vojenským účelům. Systém, spojenecké kontroly nad německým hospodářstvím v nutných mezích, jeho decentralisace, s cílem vyřadit dosavadní přílišné soustředění hospodářské síly, jevící se zvláště ve formě kartelů, syndikátů a trustů, musí vytrhnout jedovaté žihadlo německého -průmyslu a zničit německý válečný potenciál.

Zásady o zacházení s Německem, jak byly stanoveny na konferencí, předvídají vytvoření německé administrativy, která musí vzíti na sebe plnou odpovědnost za hospodaření jednotlivých oblastí před spojeneckou kontrolní komisí. To ovšem zatím neznamená, že bude vytvořena nějaká ústřední německá vláda.

Zvláště důležitým výsledkem prací berlínské konference bylo dosažení souhlasu o reparacích, které Německo zaplatí jako náhradu škod a utrpení, jež způsobilo Spojeným národům a za které německý národ nemůže býti zbaven odpovědnosti.

Dohoda o reparacích předvídá uspokojení reparačních nároků Sovětského svazu vývozem z německého území, okupovaného SSSR, a z příslušného podílu německých investic za hranicemi. Kromě toho dohoda ustanovuje, za jakých podmínek obdrží SSSR ještě určitou část průmyslového zařízení ze západních německých pásem.

Práce konference obsáhla mimořádně široký okruh otázek: přestěhování německého obyvatelstva, německé válečné a obchodní loďstvo, území pod jednatelskou správou, kontrola postupu spojeneckých kontrolních komisí v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku, pravomoc prozatímní rakouské vlády, uspíšení soudů nad hlavními válečnými zločinci. Bylo vyjádřeno přání, aby soud nad všemi hlavními válečnými zločinci začal co možná nejdříve. První seznam obviněných bude uveřejněn do 1. září t. r.

Ve zvláštním oznámení hlavy tří vlád s uspokojením zaznamenaly úspěšné provedení rozhodnutí krymské konference o utvoření polské prozatímní vlády národní jednoty. Vlády USA a Velké Britannie učinily také prohlášení o opatřeních, která provedly na ochranu, zájmů polské prozatímní vlády ve věci majetku polského státu, jenž se nachází na jejich území nebo pod jejich kontrolou. Hlavy tří velmocí přihlédly k přáni představitelů polské prozatímní vlády národní jednoty, týkajícího se západních hranic Polska a projevily souhlas, aby až do konečného řešení otázky na mírové konferenci určitá, v dohodě označená část dřívějšího německého území, včetně území bývalého svobodného města Gdaňská, byla pod správou polské vlády.

Konference souhlasila s návrhem Sovětského svazu v tom, aby až do konečného řešení územních otázek při mírové úpravě, západní část hranice SSSR, přiléhající k Baltickému moři, probíhala od bodu na východním břehu dánského zálivu na východ — severně Braunsbergu — Goldapu, až tam, kde se stýkají hranice Litvy, Polské republiky a Východních Prus. Tímto řešením konference projevila souhlas, aby bylo principiálně odevzdáno Sovětskému svazu město Královec a k němu přiléhající území. Rozhodnutí berlínské konference směřují k ochraně bezpečnosti a k podpoře trvalého a věčného míru.

V souhrnu tato řešení jeví se pokračováním spolu práce Spojenců v základních otázkách výstavby po válečného světa. Jednotné akce tří velkých demokratických velmocí přinesly jim již veliké vítězství v této válce. Temným silám reakce, fašismu a války se dostalo zasloužené odplaty, úspěšná, plodná spolupráce Spojenců v mírovém údobí bude napomáhati při utužení nových trvalých základů mezinárodní spolupráce mírumilovných národů.

Výsledky práce berlínské konference vzbuzují důvěru, že vlády a národy tří velkých demokratických mocností spolu s ostatními Spojenými národy zajistí vytvoření spravedlivého a trvalého míru.

Úvodník Rudého práva ze dne 8. VIII. 1945

Výsledky konference tří mocností v Postupimi byly celou světovou veřejností očekávány s neobyčejným zájmem. Tři vedoucí spojenečtí státníci se sešli po prvé po vítězném zakončení války, a to v samém srdci německého imperialismu. Hlavním bodem jejich jednání byla otázka, jak naložit s poraženým Německem, aby bylo vyplněno krymské usnesení „vytvořit záruku toho, že Německo nebude nikdy více schopno porušit mír světa.

Po první světové válce nebyla učiněna dosti důrazná opatření k odvrácení nového vzrůstu německé útočné moci. Tehdejší tahanice s reparacemi je ještě v příliš dobré paměti, než aby. bylo třeba se o ní zvláště šířit. S pomocí zahraničních, jmenovitě amerických finančních a průmyslových kruhů, rozšířili a zmodernisovali němečtí magnáti svůj výrobní aparát, který pak zaopatřil německou armádu ohromným množstvím děl, tanků a letadel. Evropské národy, a na konec i sama Amerika, musely v této válce zaplatit krví a statky za tyto chyby, a nemají proto nejmenší chuti připustit, aby se historie opakovala. Otázka, jak zabránit tomuto nebezpečí, je otázkou důslednosti v potírání světového fašismu, který nezmizel se světa s posledním výstřelem na evropském bojišti, ale přioděn nejrozmanitějšími maskami, pokouší se vybudovat novou základnu k odvetné válce proti svobodymilovným národům.

Sotvaže fašistickým předákům v Německu bylo jas-no, že vojenská porážka je neodvratná, začali se zařizovati, aby mohli zachovat své posice i po válce. Z říše bylo odesláno do zahraničí velké množství hospodářských a politických expertů, kteří připravovali půdu k další fašistické činnosti. Německý kapitál v cizině byl neustále zesilován novými obrovskými investicemi.

Podle amerických zpráv vzrostly německé vklady jen ve švýcarských bankách ze 7 miliard švýcarských franků v r. 1941 na 16 miliard v r. 1942 a do konce války stále stoupaly. Švýcarská vláda odmítla i dnes učiniti potřebné kroky, aby banky vyzradily stav německých aktiv a vkladů.

I. G. Farben a jiné německé, koncerny mají v Argentině, Portugalsku, Švédsku, Švýcarsku a Španělsku zastřené pobočné závody. Velké německé kartely mají pevné smlouvy s americkými a anglickými soukromými monopoly a chtějí s nimi spolupracovat i po válce. Němci velkoprůmyslníci vyvíjejí již delší dobu v tomto směru k horečnou činnost, která se v některých kruzích na západě nesetkává s neporozuměním. Je známo, že v Americe během války byly odhaleny styky některých, mocných firem s německými kapitalisty.

V Londýně byl sváděn v poslední době velký boj, při čemž v něm také vystupovali stoupenci názoru, aby bylo znovu vytvořeno Německo, ovládané velkým průmyslem. Anglický lid dal ve volbách pádnou odpověď na tyto pokusy někdejších Mnichovanů. .

Po postupimské konferenci ještě více odpadnou naděje fašistické reakce na znovuvzkříšení moci. Spojenci, kteří svým jednotným postupem rozdrtili fašismus vojensky, učinili závažná, rozhodnutí, která zajistí využití válečného vítězství pro zabezpečení světa proti novému mocenskému růstu fašismu. Zločinci, kteří učinili z německého národa nástroj k dosaženi svých cílů, budou nemilosrdně potrestáni. Němcům bude dána možnost života na zcela nových základech.

Okupační správa i na západě se má opírati o antifašistické skupiny a nemá v žádném případě spolupracovati s nacistickými živly. Německý lid má být převychován. Poněvadž jeho odpovědnost za válku je nepopiratelná, musí nahradit škody, které způsobil ostatním. Německý průmysl, jenž byl baštou světové reakce, se již nikdy nebude moci státi arsenálem fašistických útočných armád.

Konference v Postupirni vyřešila tak úspěšně dvě otázky, důležité pro budoucnost lidstva. První otázka zněla, zdali se vítězná koalice vystřihá omylů versailleského míru v postupu vůči Německu zdali poražené Německo nenalezne ochránce ve spojeneckém táboře. Spojenci nalezli společný jazyk pro řešení německého problému stejně jako jej našli před tím na válečných polích. Tím byla zodpověděna i druhá osudová otázka, zdali anglo-sovětsko-americká koalice je seskupením států, vytvořeným pouze pro vedení války proti Německu, nebo zdali je schopna řešiti společně i velké problémy mírové. Stalin řekl, že všecky tři velmoci nespojují náhodné a pomíjivé pohnutky, nýbrž, že v základě tohoto spojenectví leží „životně důležité a trvalé zájmy".

Velká spojenecká koalice ukázala nyní i po ukončení války v Evropě svou životnost.

Úzká spolupráce spojenců v Postupimi je těžkou ranou všem reakčním kruhům, které doufaly v rozpad jejich koalice. Sovětský svaz, Spojené státy a Velká Britannie manifestovaly znovu svou vůli k jednotnému postupu v mírovém budování světa.

Postupimská usnesení bezprostředně zasahují do evropské politiky v širším smyslu. Francovu fašistickému režimu ve Španělsku byla zasazena smrtelná rána.

Postupimské porady mají dále veliký význam pro Slovanstvo. Slavná vlajka SSSR bude definitivně vláti nad Královcem, městem sv. Vojtěcha, jež se později stalo východiskem germánských rytířů v jejich loupežných válkách proti Slovanstvu.

Polská západní hranice bude přenesena na Odru, polský Štětin bude důležitým přístavem i pro nás. Získáním Horního Slezska stane se Polsko prvořadým průmyslovým státem.

Nejdůležitějším pro nás je zásadní schválení odsunu německé menšiny z Československa.

Československo se stane slovanským státem, státem Čechů i Slováků, ze kterého bude vyhnána „pátá kolona“, která ohrožovala naši národní existenci.

Postupimská konference otevírá před evropskými národy nadějnou perspektivu mírového budování a mírové spolupráce.

Vaše reakce...

zpět