PWSV | Vol. 3 No. 1 2006 | Dokument | Jan Adamec

Dohoda mezi Čechy a Slováky o naléhavých vnitropolitických problémech republiky

Dohoda mezi Čechy a Slováky o naléhavých vnitropolitických problémech republiky Praha, 4. června. Vláda konala ve dnech 31. května, 1.- a 2. června 1945 společné porady s předsednictvem Slovenské národní rady, na nichž podle zásad vládního programu ve věcech slovenských a v duchu bratrské spolupráce došlo k dohodě o některých naléhavých vnitropolitických problémech republiky.

Dohoda, ujednaná mezi československou vládou a předsednictvem Slovenské národní rady: Vláda Československé republiky a předsednictvo Slovenské národní rady, jsouce vedeny snahou uskutečnit zásady vládního programu ve věcech slovenských a uspořádat některé naléhavé vnitropolitické problémy republiky,, dohodly se na společných poradách v Praze se dnech 31. května a 1. června 1945 takto:

I.
Slovenská národní rada je nejen oprávněnou představitelkou samobytného slovenského národa, ale i nositelkou státní (zákonodárné, vládni i výkonné) moci na území Slovenska.

II.
Až do ustavení zatímního československého zákonodárného sboru vykonává pro celé území Československé republiky zákonodárnou moc ve společných věcech president republiky, k návrhu vlády a po dohodě se Slovenskou národní radou svými dekrety.

Za společné považuji se zásadní celostátní hospodářské, sociálně-kulturní a administrativně-politické věci, jmenovitě:
1. ústava a státní hranice;
2. zásadní úprava základních práv a svobod občanských;
3. zásadní úprava otázek vnitřní bezpečnosti;
4. národní obrana;
5. politický a hospodářský styk se zahraničím;
6. měna a zásadní úprava peněžnictví a pojišťovnictví;
7. státní rozpočet, závěrečné účty, státní dluh a státní půjčky, jakož i kontrola hospodařeni státu;
8. věci celní, věci spotřebních daní a finančních monopolů, daně z hospodářského styku (daň z obratu a daň přepychová), přímé daně, poplatky a regály (poštovní, mincovní, loterní);
9. státní občanství, vystěhovalectví a přistěhovalectví a cestovní pasy;
10. zásadní úprava školství, výchovy a národní osvěty;
11. železniční, silniční, vodní a letecká doprava, pošty a telekomunikace, společné věci rozhlasu;
12. poštovní spořitelny a šeková služba;
13. patenty, ochrana vzorků a známek, míry a váhy, vyměřování a mapováni;
14. zásadní věci hospodářské, zásobovací, vyživovací a finanční, potřebné na zabezpečení stejných podmínek hospodařeni a podnikání;
15. státní podniky, ústavy a zařízení;
18. unifikace práva, zejména občanského, obchodního, směnečného a šekového, trestního, jakož i administrativního a soudního řízení, dále věcí zásadní úpravy soudní organisace;
17. Pragmatikální a platové věci státních a veřejných zaměstnanců;
18. sociální pojištění a sociální politika;
19. zásadní úprava veřejného zdravotnictví;
20. věci, které se mají na základě vzájemné dohody jednotné upravit.

III.
Předsednictvo Slovenské národní rady předloží plenu Slovenské národní rady návrh na zplnomocnění slovenských členů vlády ve věcech celostátního zákonodárství.

IV.
Slovenské národní radě přísluší na Slovensku zákonodárná moc ve všech otázkách, pokud nejsou vyhrazeny československému zákonodárnému sboru.

V.
Dekrety presidenta republiky, resp. zákony usnesené československým zákonodárným sborem, vykonává — není-li v nich ustanoveno jinak — vláda republiky; na Slovensku se tak děje cestou sboru pověřenců Slovenské národní rady, který je vládě republiky odpovědný za jejich provedení.

Ve všech personálních otázkách na Slovensku jest příslušná Slovenská národní rada. Pověřenectva Slovenské národní rady jsou na Slovensku konečnou instancí administrativní kromě těch případů, které budou vzájemnou dohodou vyhrazeny příslušnému ministerstvu.

VI.
Slovenské národní radě přísluší na Slovensku vládni a výkonná moc ve všech věcech, pokud nejsou vyhrazeny československé vládě.

VII.
Nejvyšší soudní tribunály republiky budou společné pro území celého státu. V jejich čele budou dva předsedové, první a druhý, a z nich vždy jeden Slovák. Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud budou mít postačující počet senátů ze slovenských právníků pro oblast práva, platného na Slovensku. Sídlo Nejvyššího správního soudu bude v Bratislavě.

VIII.
Příprava finančního hospodaření státu i jednotlivých jeho územních celků bude předmětem zvláštní dohody mezi vládou republiky a Slovenskou národní radou.

Viliam Široký, námestník předsedy vlády a Sien Slovenskej národnej rady: Na okraj dohody medzi Čechmi a Slovákmi

Po predcházajúcich rokovaniach s představitelmi Slovenskej národnej rády vláda Československéj republiky vo svojom programe a vo svojom vládnom vyhlášení z 5. apríla 1945 plne sa postavila za výdobytky slovenskej národnej revolúcie a protinemeekého slovenského národného povstania.

Manífestačne vyhlásila uznanie Slovákov za samobytný národ, přijala zásadu, že republika bude obnovená ako spoločný stát rovnoprávných národov českého a slovenského a napokon že v Slovenskej národnej radě, opierajúcej sa o Národne výbory v obciach a okresoch bude vidieť nielen oprávněnu predstavitelku samostatného slovenského národa, ale aj nositeľku štátnej moci na území Slovenska (moci zákonodárnéj, vládnej a výkonnej).

Osvojením si uvedených zásad slovenskej národnej revolúcie československá vláda položila nové principy výstavby obnoveného československého státu a zásadné likvidovala tíe trecie plochy, ktoré v predmnichovskej repubfike zapříčinily tolko zla a vonkoncom napomáhaly rozbitiú Ceskoslovenskej republiky.

Keď na podjeseň minulého roku slovenský národ povstal proti, nemecko-fašistiekej nadvládě a maďarskej fašistiekej okupačnej moci, Slováci ešte nevěděli, alce stanovisko zaujme český národ vo svojej vačšine k bratskému spolunažívaniu Čechov a Slovákov v rámci jednotného státu československého ako rovný s rovným.

Před slovenským národným povstáním a počas povstania počuli Slováci vyjadřovat viac záporných než kladných stanovísk k slovenskej svojbytnosti.

V tej době ešte v určitej časti zahraničnej a domácej českej veřejnosti, ktorá chyby a omyly minulosti si neuvědomila, alebo si ich uvědomit nechcela, ktorá neviděla, lebo videť nechcela, že v nových povojnových pomeroch, vyvolaných porážkou Německa, nemóžu byť etablované pomýlené staré poměry — vládla ešte stará, slovenská samobytnosť záznávajúca, historickými udalosťami překonaná ideológia národnej jednoty ceskoslovenskej.

Vzdor tomu boli to Slováci, ktorí svojím povstáním vysoko pozdvihli zástavu československého státu a ktorí y prvej svojej déklarácii jednoznačné a bezvýhradné sa postavili za Československu republiku a takiste jednoznačné vyjádřili svoj poměr k Československu, keď v manifeste Slovenskej národnej rady, uverejnenom v Košiciach, prehlásili, že „ovocím zápasu nášho národa bude nová Československá republika, ktorá bude slovanským, 1udovo-demokratickým štátom“.

Takto sa rozhodci národ slovenský přehlášením svojej Národnej rady vo vědomí, že český lud, ktorý prešiel hroznými útrapami národnej poroby, vyvodí náležité závěry z chyb minulosti a nikdy viac nepřipustí, aby sa stal nástrojom reakčnej kapitalistickej kliky v útlaku bratského národa slovenského, nástrojom tej kliky, ktorá v rozhodujucej chvíli zradila svoj vlastný český národ.

Slovenský národ právom vidí záruku budúceho ústavného zabezpečenia svojej národnej svojbytnosti a svojho rovnoprávného postavenia v republike : Československej v slovenském národnom povstání a v jeho vojenskom význame. Ale takiste aj v českom lude, ktorý s takou plodnou a tvořivou silou buduje ludovo-demokratické poriadky vo svojej domovině.

Slováci v najnovších rokovaniach s vládou nedávali na program teda svoj poměr k Československej republike, svoj zásadný poměr k bratskému národu Českému, lebo tieto otázky nie su a nebyly otvorené a sporné, ale boly už národným slovenským povstáním historicky a definitivně riešené, jednoznačným stanoviskom, že Československá republika je pevným, jednotným a nedělitelným štátom dvoch rovnocenných a rovnoprávných národov.

Predstavitelia Slovenskej národnej rady přišli do Prahy jednat s centrálnou československou vládou o tých konkrétných otázkách výkonu zákonodarnej a vládnej moci, ktoré vyplývaju z uznania Slovenskej národnej rady ako zákonodárného sboru slovenského, a sboru povereníkov SNR áko vládneho a výkonného orgánu na Slovensku.

Přišli, aby s vládou republiky sa dohodli o kompetencii jednak ústredných, jednak národných, slovenských orgánov v oblasti celoštátnej a slovenskej národnej zákonodárnej činnosti a aby sa dohodli o výkonnej a vládnej mocí ústředněj československéj vlády potažme sboru povereníkov.

Dohoda presne vymedzuje, ktoré zásadné věci sa považují za celostátně. Sú to najma záležitosti hospodářské, sociálne-kulturne a administrativne-politické, vypočítané v či. II. dohody. V ostatných otázkách prislúcha na Slovensku zákonodárná moc Slovenskej národnej radě.

Předsednictvo Slovenskej národnej rady so svojím príchodom do Prahy sledovalo teda v prvom rade dóležité štátne záujmy, sledovalo záujeti rýchlej konsolidácie vnútropolitických pomerov československého státu na podklade ludovo-demokratickom vymedzovaním kompetencie celoštátnych a slovenských národných inštitúcií.

Dohoda vlády so Slovenskou národnou radou dosiahnutá v duchu vzájomnej úcty a bratskej shody je významnou udalosťou v upevnění československej štátnej jednoty a tvoří tak na věčné časy — takiste, ako naša zahraničná politika a naša československá branná moc — základný pilier vnútropolitickej istoty a bezpečnosti republiky. (Publikace č. 28)

Vaše reakce...

zpět