PWSV | Vol. 3 No. 1 2006 | Dokument | Jan Adamec

OBŽALOVACÍ SPIS

STÁTNÍ PROKURATURA V BUDAPEŠTI

Číslo 85.166 2 1949

LIDOVÉMU SOUDU V BUDAPEŠTI

Zasílám současně s vyšetřovacími protokoly

OBŽALOVACÍ SPIS

v trestní věci László Rajka a jeho společníků, týkající se zločinu, namířeného na svržení demokratického státního zřízení a jiných trestných činů.

Podávám žalobu: 1. proti László Rajkovi, narozenému r. 1909 v Székelyudvarhelyu, ženatému, manželka Julia Fóldiová, profesoru s universitním vzděláním, bývalému ministru zahraničí, bytem v Budapešti,

a) pro válečné a protilidové zločiny podle bodu 4, § 13, nařízení 81/1945 ME, které bylo prohlášeno za zákon z. č. VH/1945 a bodu 5, § 10, nařízení 1440/1945 ME,

b) pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu velezrady podle odst. 3, § 61, určeného bodem 2, § 60 z. č. m/1930,

c) a pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu vedení a organisování činnosti namířené na svržení demokratického státního zřízení, určeného odstavcem 1, § 1 z. é. VII/1946;

2. proti Gyórgy Pálffymu, narozenému r. 1909 v Temešváru, ženatému, manželka Katarina Sármanyová, absolventu vojenské akademie Ludovika, bývalému generálu, bytem v Budapešti,

a) pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu vedení a organisování činnosti namířené na svržení demokratického státního zřízení, určeného odstavcem 1, § 1 z. č. VII/1946,

b) a pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstato zločinu velezrady podle odstavce 3, § 61. určeného bodem 2, § 60 z. č. m/1930;

3. proti Lazaru Brankovovi, narozenému r. 1912 v Starém Bečeji, svobodnému, absolventu práv, bývalému radovi jugoslávského vyslanectví, bytem v Budapešti,

a) pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu vedení a organisování činnosti namířené na svržení demokratického státního zřízení, určeného odstavcem 1, § 1 z. č. VII/1946;

b) pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu špionáže podle odstavce 3, § 61, určeného bodem 3, § 60 z, č. III/1930,

c) jakož i pro spoluvinu na navádění ke zločinu podle bodu 1, § 69, trest. zák. a ze zločinu vraždy podle § 278 trest, zák.;

4. proti dr. Tiboru Szónyimu, narozenému r. 1903 v Budapešti, ženatému, manželka Anna Bernsteinová, lékaři, bývalému poslanci, bytem v Budapešti,

a) pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu velezrady podle odstavce 3, § 61, určeného bodem 2, § 60 z. č. III/1930,

b) a pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu vedení a organisování činnosti namířené na svržení demokratického státního zřízení, určeného odstavcem 1, § 1 z. č. VII/1946;

5. proti Andrásovi Szalaimu, narozenému r. 1917 v Pětikostelí, ženatému, manželka Zora Gliedová, absolventu techniky, úředníku, bytem v Budapešti,

a) pro válečný zločin podle bodu 5, § 11, nařízení 81/1945 ME, které bylo prohlášeno za zákon z. č. VII/1945,

b) pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu velezrady podle odstavce 3, § 61, určeného bodem 2, § 80 z. č. III/1930,

c) a pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu vedení a organisování činnosti namířené na svržení demokratického státního zřízení, vymezeného odstavcem 1, § 1 z. č. VII/1946:

6. proti Milanu Ognyenovicsovi, narozenému r. 1916 v Sároku, ženatému, manželka Veronika Kovácsová, absolventu reálného gymnasia, úředníku, bytem v Budapešti, pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu velezrady podle odstavce 3, § 61, určeného bodem 3, § 60 z. č. III/1930;

7. proti Bélovi Korondymu, narozenému r, 1914 v Erzsébetvárosu, ženatému, manželka Edita Foltáryová, absolventu vojenské akademie Ludovika, bývalému plukovníku policie, bytem v Budapešti, pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu vedení a organisování činnosti namířené na svržení demokratického státního zřízení, určeného odstavcem 1, § 1 z. č. VI/ 1946;

8. proti Palu Justusovi, narozenému r. 1905 v Pětikostelí, ženatému, manželka Edita Wagnerová, absolventu university, bývalému poslanci, bývalému náměstku ředitele maďarského rozhlasu, bytem v Budapešti,

a) pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu protilidového zločinu podle bodu 5, § 10, nařízení 1440/1945, které bylo prohlášeno za zákon z. č. VII/1945,

b) pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu velezrady podle odstavce 3, § 61, určeného bodem 2, § 60, č. m/1930,

c) jakož i pro déletrvající činnost, zakládající skutkovou podstatu zločinu vedení a organisování činnosti namířené na svržení demokratického státního zřízení, vymezeného odstavcem 1, § 1 Z. č. VII/1946,

protože László Rajk a jeho společníci byli iniciátory a vedoucími organisační činnosti, jejímž cíleni bylo násilné svržení demokratického státního zřízení, uzákoněného z. č. 1/1948.

a) V r. 1931 zatkla policie v Budapešti László Rajka v souvislosti s rozšiřováním komunistických letáků. Jelikož se písemně zavázal, že se stane konfidentem, byl na zákrok svého švagra, kapitána policie Lajose Bokora, propuštěn. Od té doby působil na universitě jako konfident policie a provokatér; v r. 1932 byli jeho přičiněním odhaleni a zatčeni Gyula Schopflin, Károly Olt a jejich společníci, a v r. 1933 Ágnes Birkiová, Jeno Széll a jejich skupina.

V r. 1934 jej policie poslala mezi stavební dělníky. V této době byla komunistická organisace mezi stavebním dělnictvem velmi silná. V roce 1935 bylo v důsledku Rajkovy provokace v souvislosti se stávkou stavebních dělníků zatčeno 200 osob.

Poté Rajk na nějakou dobu zmizel; policie jej poslala do ČSR, aby vyzvídal o zahraničních stycích maďarských komunistů.

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku byl Rajk maďarskou tajnou policií pověřen, aby odjel do Španělska a podal zprávu, kdo z maďarských komunistů se účastní osvobozovací války, a aby se pokusil vyvíjet rozkladnou činnost v praporu, který nesl Rákosiho jméno. Provokační a trockistická činnost Rajkova ve Španělsku vzbudila podezření. Bylo proti němu zahájeno vyšetřování, byl zbaven všech funkcí a později byl vyloučen ze strany.

Před porážkou španělského boje za svobodu uprchl do Francie, kde se v st. cyprienském, gurském a vernetskérn internačním táboře seznámil s jugoslávskými agenty zahraničních výzvědných služeb, kteří — jako Bebler, Kosta-Nagy, Gosnjak, Maslarič, Mrazovič a j. — obdobně jako Rajk, ve Španělsku a později v internačních táborech pokračovali v provokační činnosti.

Do těchto táborů pronikly francouzské a americké špionážní organisace a gestapo. Jednoho dne navštívil Rajka jeden z vedoucích americké špionážní organisace Office of Strategie Services (OSS) ve Švýcarsku Noel H. Field a sdělil mu, že na zvláštní přání svých nadřízených mu hodlá dopomoci k návratu domů. Do Vernetu přibyla také německá delegace, jejíž vedoucí, major gestapa, si pozval k sobě Rajka a sdělil mu, že ho posílá do Maďarska „na práci“.

Po návratu domů se Rajk ihned hlásil na politické policii u svého bývalého šéfa Petra Haina, pozdějšího šéfa Szálasiho policie.

Rajk o tom vypovídá: „Řekl jsem mu vše, co jsem se dověděl ve Španělsku a Francii. Hain mi sdělil, že důstojník gestapa mi pomohl na základě jeho žádosti.“

Na Hainův příkaz zapojil potom Rajk, jehož zahraniční činnost nebyla doma známa, do podzemního komunistického hnutí provokatéra Imreho Gayera. Na Gayerovo udání byl zatčen a popraven tajemník komunistické strany Zoltán Schonherz a zavražděn Ferenc Rózsa. Aby jeho činnost nebyla odhalena, byl také Rajk zatčen, odsouzen byl však k pouhým 6 měsícům věření.

V prosinci roku 1944 byl vojenskými pátracími orgány šípových křížů spolu s jinými osobami zatčen také Rajk a v březnu roku 1945 v Sopronkóhidě postaven před vojenský soud.

Státní návladní tohoto přelíčení dr. Ferenc Jánoši o tom vypovídá: „Na přelíčení se Rajk hájil tím, že je již dlouho ve spojení s policií, které v ne jednom případě prokázal cenné služby.“

Tajného přelíčení se účastnil a ve prospěch László Rajka zasáhl jeho bratr, státní tajemník v době „Šípových křížů“, Endre Rajk. Rajka osvobodili, jeho případ odevzdali civilnímu soudu, který jej později, již v Bavorsku, propustil na svobodu, čtyři Rajkovi spoluobžalovaní však byli popraveni.

László Rajk byl tedy konfidentem a provokatérem horthyovské policie a gestapa: dopustil se tím válečného a protilidového zločinu.

b) Koncem května roku 1945 se Rajk vrátil do Maďarska. Podařilo se mu zatajit svou minulost a sehrál úlohu těžce pronásledovaného, ve španělských bojích zoceleného, komunisty. Stal se tajemníkem výboru komunistické strany pro Velkou Budapešť, poslancem, ministrem vnitra a později ministrem zahraničí.

Ve své dřívější činnosti samozřejmě pokračoval. V této souvislosti doznává ve své výpovědi: „Neustále a soustavně jsem informoval americké zpravodaje o všech otázkách ministerstva vnitra a později ministerstva zahraničí.“

Americká špionážní služba v Maďarsku kladla stále více do popředí jugoslávské špiony vyslané Titem. Titovi diplomatičtí zástupci a jiní oficiální zástupci, kteří podle zneužili bratrských sympatií, jež maďarská demokracie chovala vůči jugoslávskému pracujícímu lidu, nejdrzejším způsobem budovali od prvního okamžiku, kdy v roce 1945 vstoupili na půdu Maďarska, svou špionážní síť. Do svých služeb zapojili především Rajka, jehož konfidentskou a špionážní minulost znali.

Rajk ochotně podával nejrůznější informace vedoucímu jugoslávské vojenské misse plukovníku Cicmilovi, jugoslávskému vyslanci Mrazovičovi, chargé ďaffaires jugoslávského vyslanectví Brankovovi a velikému počtu dalších jugoslávských špionů, kteří se na něj obrátili.

Důvěrné údaje, které se jako ministr dověděl o maďarských poměrech, o sovětské armádě, o sovětském diplomatickém sboru, a odevzdal jugoslávským špionům. Tak na př. v průběhu vyšetřování spiknutí Ference Nagya odevzdal spisy o pátrání jugoslávským špionům, kteří je okamžité postoupili americkému vyslanectví.

Svému státnímu tajemníkovi dr. Endremu Szebenyiovi nařídil, aby jugoslávským špionům vydal všechen důvěrný materiál, o který požádají. Na pokyn jugoslávské špionážní služby vzal do svých služeb jako šéfa tiskového oddělení ministerstva vnitra špiona Sándora Cseresnyése, o němž věděl, že před tím pracoval pro britskou výzvědnou službu a který usnadnil spojení mezi ním a špiony na jugoslávském vyslanectví.

László Rajk jako ministr a člen Národního shromáždění, tudíž jako veřejný zaměstnanec, zneužil úředního pověření a sdělil cizím mocnostem tajemství, čímž těžce ohrozil zájmy maďarského státu a tím se dopustil zločinu špionáže a velezrady.

c) Pronikání jugoslávských špionů do popředí souviselo s tím, že v osvobozené Jugoslávii se k vládě dostali američtí vyzvědači Hájkova druhu, provokatéři a trockisté. Gestapo poslalo v roce 1941 současně s Rájkem domů na špionážní práce jenom z francouzských táborů 150 těchto agentů. Tito vyzvědači tvořili valnou většinu Titova nejbližšího okolí a soustavně zatlačovali poctivé a lidu věrné živly mezi jugoslávskými partyzány. Na základě tohoto úspěchu si američtí imperialisté nevytyčili menší cíl, než aby převedli státy lidové demokracie s pomocí titovců do svého tábora.

Rajk o tom vypovídá: „Rankovič, jugoslávský ministr vnitra, mi jasně řekl, že je nutné, aby se lidově demokratické státy sjednotily v čele s Jugoslávií a Titem.“

Pro dosažení tohoto cíle podporovaly jugoslávské, americké a jiné špionážní organisace ze všech sil Rajka. V listopadu 1946 byl mu podřízen dr. Tibor Szonyi, který ve Švýcarsku organisoval na pokyn vedoucího americké špionážní organisace OSS Allana Dullese z tamních maďarských trockistických agentů špionážní skupinu. Tuto špionážní skupinu poslal Dulles v zimě r. 1944/1945 s pomocí Titových agentů ve Švýcarsku a Francii americkým vojenským letadlem přes Bělehrad jako jugoslávskou vojenskou missi do Maďarska do týla sovětské armády.

V létě 1948 přiřadila jugoslávská zpravodajská služba Rajkovi Gyorgye Pálffyho, bývalého fašistického důstojníka horthyovské armády. Pálffy, který podle vlastního doznání byl od léta 1945 organisovaným jugoslávským vyzvědačem, sehrál roli komunistického důstojníka: postupně se stal generálem, velitelem pohraniční stráže a později náměstkem ministra národní obrany.

S pomocí těchto společníků vytvořil Rajk široce rozvětvenou organisaci. Kde to jen bylo možné, prosadil na vysoké funkce agenty imperialistů, hlavně bývalé trockisty, provokatéry a špiony. Tak se dostal na vedoucí místo k policii a v ministerstvu zahraničí Béla Szász, špion britské Intelligence Service, jehož Britové poslali domů z Jižní Ameriky, dále agent americké špionážní organisace CIC Frigyes Major.

Špion francouzské tajné zpravodajské služby (Deuxieme Bureau) byl pověřen politickou výchovou policie.

Trockisté Gyula Oszkó a László Mátyás se stali plukovníky policie.

Do politické policie vřadil Rajk dr. Jánoše Bečka, Károly Rátha, Ference Kovácse, Józsefa Kálcsicse a jiné ze svých starých spolupracovníků ve špionážní činnosti.

Bývalý kapitán četnictva Béla Korondy byl jako plukovník policie pověřen, aby z bývalých četníků a horthyovských důstojníků vybudoval zvláštní vnitřní pohotovostní prapor.

Současně zaplavil Pálffy armádu fašistickými a horthyovskými důstojníky. Szonyi se pak snažil umisťovat své agenty ve státním aparátu, na vedoucích místech v hospodářství a v komunistické straně. Stoupence lidové demokracie, zejména dělníky a rolníky, Rajk a jeho špionážní banda z policie, armády a státního aparátu soustavně vytlačovali; zároveň vysvobodili z internačních táborů špiony a provokatéry.

Také na politickém poli vyvíjeli velikou činnost. Rajkova manželka se stala generální tajemnicí Demokratického svazu maďarských žen. Prostřednictvím Zemského svazu lidových, kolejí, který Rajk bohatě podporoval z fondů ministerstva vnitra, rozšířili svůj vliv také na část studentstva a mládeže. Rajk jako „čestný stavební dělník“ se pokoušel přes odborovou organisaci stavebních dělníků rozšířit svůj vliv i na odborové organisace. Rajk se stal předsedou Maďarsko-jugoslávské společnosti atd.

Vedle Rajkovy organisace si Jugoslávci vybudovali své vlastní špionážní organisace. Zneužívajíce důvěry maďarské lidové demokracie, vnikli nejenom do státních orgánů, ale i do politických stran, hospodářských institucí a veřejných organisaci. Jejich organisace se zdála tak rozvětvenou a významnou, že opírajíce se o Rajka a jeho bandu, zaměřili na podzim r. 1947 své úsilí na svržení maďarské lidové demokracie.

Lazar Brankov, bývalý chargé ďaffaires jugoslávského vyslanectví, o tom vypovídá: „Naše špionážní síť se postupně rozprostřela na všechna, odvětví státního aparátu, armády a policie. Stejná špionážní síť pronikla, počínaje rokem. 1945, i do vedení maďarské komunistické strany a sociálně demokratické strany, jakož i do četných veřejných a politických organisací. Jugoslávská vláda vyvíjela s pomocí špionážní sítě ve státním aparátu a v armádě na území celého Maďarska velkorysou výzvědnou činnost proti maďarské vládě. To umožnilo jugoslávskému ministru vnitra Rankovičovi učinit prostřednictvím této špionážní sítě podle Titových plánů konkrétní opatření na svržení maďarské vlády a změnu státního zřízení v Maďarsku.“

Přípravou uskutečnění tohoto plánu byla Titova návštěva v Maďarsku v prosinci 1947. Tato návštěva — která se v mnohém podobala příchodu dobyvatele do Budapešti - se uskutečnila podle pečlivě připraveného plánu jugoslávských vedoucích.

Měla za úkol zvýšit Titovu a jugoslávskou autoritu v Maďarsku, jelikož rajkovci a jejich jugoslávští kumpáni neustále usilovali o to, aby Tita uměle popularisovali a snížili obrovskou popularitu Sovětského svazu.

Při návratu z Budapešti se Tito pod záminkou lovu zdržel den v Kelebii v blízkosti jugoslávských hranic. Jeho vlakem jel také ministr vnitra Rajk, který již dříve opětovně jednal s Titem a jugoslávskými vedoucími činiteli. Na nádraží v Kelebii, v Titově vlaku, požádal jugoslávský ministr vnitra Rankovič Rajka, aby ho navštívil. Za pomoci tlumočníka Branková mu obšírně sdělil, co je nutno učinit.

„Plán“ — pravil Rankovič podle Rajkovy výpovědi — „spočívá v tom, oklamat ostražitost vlád sousedních států a nenápadně a postupně soustředit lidově demokratické země koleni Jugoslávie se střediskem v Bělehradě.“

K přípravám plánu sloužily tzv. Svaz balkánských odborů, Balkánský sportovní svaz, Svaz balkánských mladých dělníků, Balkánský svaz žen atd., které všechny měly ústřednu v Bělehradě. Pokud jde o maďarskou vnitřní politiku, nařídil Rankovič Rajkovi, aby „se orientoval na nacionalistické, šovinistické živly v armádě, v policii, ve státním aparáte, na maloměšťácké kruhy v městech a zejména na vesnici“.

Rankovič tlumočil Titovy příkazy, podle nichž má Rajkova činnost směřovat k likvidaci maďarského státu a nynějšího vedení komunistické strany. Po uskutečnění tohoto plánu má řízení Maďarska převzít Rajk. Toto pověření Rajk přijal a zvýšil činnost.

Od března r. 1948 se však množily náznaky, které nasvědčovaly tomu, že jugoslávsko-americké plány pronikají na světlo.

Jako člen politického byra maďarské komunistické strany se Rajk dověděl o tom, že se Informační byro chystá odhalit zradu titovců. O těchto přípravách Rajk titovce plynule informoval. Uveřejněním resoluce Informační byro odhalilo a překazilo plány titovců. Proto titovci sdělili Rajkovi, že je nutno uskutečnit tajnou schůzku Rajka s jugoslávským ministrem vnitra Rankovičem na vypracování nové taktiky, jak toho vyžaduje změněná situace.

K této tajné schůzce skutečně také došlo začátkem října 1948 u Paksi na honebním území horthyovského velkostatkáře Antala Kleina. S

pomocí velitele maďarské pohraniční stráže Pálffyho přešel Rankovič se dvěma průvodci illegálně hranici a setkal se s Rájkem, jehož na místo schůzky doprovodili jugoslávský vyslanec v Budapešti Mrazovič a jeho milenka, učitelka v Paksí, Gyorgyi Tarisznyásová. Porada, která se uskutečnila v hájovně, trvala dvě a půl hodiny.

Rankovič seznámil Rajka s novým plánem, o kterém zdůraznil, že je plodem vlastní práce Titovy a že mimo něj ho zná jedině Djilas a Kardelj. Prohlásil, že po resoluci Informačního byra je třeba nastoupit nové cesty na uskutečnění starých plánů.

Sdělil Titův „geniální plán“, jak postupně obrátit jugoslávský lid proti Sovětskému svazu a jak převést tento lid do tábora západních imperialistů a jak hodlá současně posílit reakční síly v lidově demokratických státech, zajistit jejich organisační semknutí a jakým způsobem je chce postavit po bok imperialistů proti Sovětskému svazu.

„Tito“ — pravil Rankovič — „vytyčil tři úkoly na splnění tohoto cíle za nové situace. Za prvé: mobilisace národů Jugoslávie proti SSSR; za druhé: posílení a organické sjednocování protisovětských sil v lidově demokratických státech; za třetí: v mezinárodních otázkách využít rozporů mezi SSSR a angloamerickými státy. V tomto případě se musíme opírat o západní velmoci proti Sovětskému svazu... Tito geniálně vyřešil tento problém; vypracoval plán, jímž bude možno postupně likvidovat přátelské city jugoslávského lidu vůči Sovětskému svazu.“

Mluvě o zásadách tohoto plánu, Rajk vypovídá: „Zásady tohoto geniálního plánu, jak mi to sdělil Rankovič, jsou tyto: Nejdříve budou jenom odsuzovat resoluci. Informbyra, potom označí usnesení za pomluvu; v tomto údobí však v žádném případě nebudou kritisovat Sovětský svaz a jeho vedoucí, naopak v této etapě budou vyzdvihovat přátelství li Sovětskému svazu ... Potom, pokračoval Rankovič, postupní', ale stále silněji budeme mluvit o tom, že na Sovětský svaz padá odpovědnost za to, že nemůžeme uskutečnit jugoslávský pěti lety plán a v souvislosti s tím plán socialistické výstavby, a i zejména ho učiníme odpovědným za to, že nemůžeme uskutečnit slíbené zvýšení životní úrovně lidových mas... Tato propaganda bude nesporně velmi účinná, prohlásil Rankovič. Promění přátelství našeho lidu vůči Sovětskému svazu postupně v nenávist. Podle Titových výpočtů, pravil Rankovič, tato propaganda urovná před naším lidem cestu k důkazu správnosti Titovy orientace na západní velmoci místo na Sovětsky svaz.“

Podle Rajkových výpovědí, pokud jde o Maďarsko, zahájí Tito v nejbližší době mocnou kampaň proti maďarské vládě a vedoucím vládním činitelům. Rákosiho obviní z revisionismu; že pod jeho vedením maďarská vláda hodlá od Jugoslávie odštěpit území obývané Maďary. Když takovýmto způsobem vytvoří rozpory mezi maďarským a jugoslávským lidem, při první příležitosti nadhodí tuto otázku v jugoslávském parlamentu. Tuto akci budou doprovázet pohraniční incidenty, za které učiní Jugoslávie odpovědným Maďarsko.

Tyto pohraniční incidenty mají podle plánu, jak jej rozvedl Rankovič, poskytnout Jugoslávii formální záminku k násilnému vojenskému zákroku proti Maďarsku a k ozbrojenému obsazení části maďarského území. Tato intervence by se uskutečnila v době, kdy by Sovětský svaz byl zaměstnán nějakou mezinárodní zápletkou. Část této ozbrojené vojenské akce by spočívala v tom, že oddíly jugoslávské armády, oblečené v maďarské stejnokroje, by byly poslány přes maďarské hranice. Stejně tak v maďarských stejnokrojích by přes jugoslávské území přešli do Maďarska bývalí příslušníci maďarského četnictva, šípových křížů a horthyovci, soustředění v anglo-amerických okupačních pásmech.

Část plánu tvořilo fysické zničení jednotlivých ministrů maďarské vlády, především Matyáše Rákosiho, Mihály Farkase a Ernó Geroho.

Rankovič uklidnil Rajka, který projevil obavy, ujištěním, že prý mají velkou praxi v těchto věcech: „Mnozí z Titových nepřátel by mohli mluvit o způsobech, kterými Tito a on (Rankovič) odstraňují své nepřátele.“

Rankovič navrhoval Rajkovi, aby zavraždění vedoucích ministrů maďarské vlády vzali na sebe Pálffy a jeho stoupenci v armádě.

„Ať přemýšlí — pravil Rankovič — o obměnách této likvidace, a to tak, abychom jednomu přivodili nějaké neštěstí, na druhého sebevraždu, třetí aby zemřel na nějakou náhlou nemoc, anebo aby je zavraždili v jejich bytech., a později bychom to příslušně vysvětlili, na příklad, že byli zastřeleni při pokusu o útěk.“

Závěrem sdělil Rankovič Titovy příkazy a podmínky: „Jugoslávská pomoc znamená pro novou maďarskou vládu přirozeně také závazky vůči Jugoslávii, které se nemohou stát předmětem diskuse. Všechny maďarské vnitropolitické a zahraničně politické otázky, které řídím já a Anton Rob, jakož i, problémy armády, je nutno sladit se zájmy Jugoslávie. Za druhé: Maďarský průmysl musí přinést oběti v zájmu splnění jugoslávských hospodářských plánů.“

Rankovič udělil rovněž příkazy, týkající se nové vlády. Ministerským předsedou nové vlády se měl stát László Rajk, ministrem vnitra Anton Rob (jeden z vedoucích jugoslávské výzvědné služby UDB v Maďarsku), ministrem národní obrany Gyórgy Pálffy — jugoslávský špion.

Rankovič dodal: „Tito nebude mít námitek, jestliže v příští vládě budou vedoucí sociálně demokratické strany, kteří uprchlí na západ, a několik osob z kruhů Ference Nagye.“

Mezi politickými směrnicemi byl také požadavek, aby se Rajk opíral o stoupence Horthyho a Szálasiho, o katolickou reakci a o statkáře. V této souvislosti má zdůrazňovat příklad Jugoslávie, kde „Tito nebojuje proti statkářům. Závěrem sdělil Rankovič, že na provedení ozbrojeného svržení vlády poskytne Rajkovi vlastní vojenské odborníky.

Rajk se zavázal, že splní Titovy příkazy. Po návratu do Budapešti pověřil Gyorgye Pálffyho, aby uvnitř armády učinil potřebná opatření na svržení republiky. Pálffy, kteiý z vlastních pramenů již věděl o plánu, jejž oznámil Rankovič, hlásil Rajkovi, že přípravy již zahájil, a seznámil ho s podrobnostmi svého plánu na ozbrojené povstání.

Podobné instrukce dal László Rajk také Tiboru Szonyimu, aby učinil potřebná opatření a připravil stranickou konferenci, která by měla za úkol podřídit Maďarskou stranu pracujících Rajkovu vedení. Rankovič vyslal do Maďarska jako jugoslávské diplomaty své dva katany, Jovanoviče a Jojkiče, znalé politických vražd. Pověřil je úkolem připravit zavraždění náměstka předsedy vlády Matyáše Rákosiho. Škrt přes všechny tyto plány učinila opatření, zavedená proti reakčním živlům a špionům. Značná část Rajkových stoupenců byla odstraněna, z armády, policie a státního aparátu. V polovině května bylo / pak zahájeno zatýkání spiklenců.

Z výše uvedených skutečností vyplývá, že László Rajk se dopustil zločinu tím, že byl iniciátorem a vedoucím organisace, která usilovala o násilné svržení vlády republiky a demokratického státního zřízení, uzákoněného z. č. 1/1946.

II.

a) Gyorgy Pálffy se narodil r. 1909. Pochází z dobře situované měšťácké rodiny. Jako důstojník z povolání, který absolvoval vojenskou akademii Ludoviku, sloužil před druhou světovou válkou rok v italské fašistické armádě, odtud se vrátil jako přesvědčený fašista.

Jako důstojník horthyovské armády účastnil se obsazení Zakarpatské Ukrajiny a v souvislosti s tím obdržel písemnou pochvalu od tehdejšího ministra národní obrany. 21 armády musel pro původ své manželky vystoupit, a to mu umožnilo, aby začátkem r. 1945 vstoupil jako „protiněmecký“ důstojník do nové armády. V létě 1945 byl již činný jako špion jugoslávské výzvědné organisace.

Rovněž r. 1945 navázal spojení s László Rájkem. V opětovných jednáních s Rájkem se seznámil s cíli protistátní a protilidové organisace a připojil se k ní. Úkolem Pálffyho bylo vojenské vedení organisace.

V dohodě s Rájkem uvnitř armády chránil a do popředí dosazoval reakční horthyovské a fašistické důstojníky, důležitá vojenská místa obsazoval jedinci, o nichž bezpečně věděl, že budou slepě sledovat jeho podlé cíle a řídit se jeho směrnicemi. V r. 1947 zvýšil na Rajkův příkaz činnost, prováděl poplachy, seskupování vojsk apod., aby tak nacvičil mobilisační akce, jež souvisely s ozbrojeným spiknutím.

Pálffy navázal prostřednictvím jugoslávského vojenského přidělence v Budapešti plukovníka Loziče spojení s jugoslávským plukovníkem Nedelkovičem. Ke schůzce došlo v prosinci 1947 na partyzánském sjezdu v Římě, kde Nedelkovič odevzdal Pálffymu přímé instrukce od Tita. Ujišťoval Pálffyho, že se Titovy cíle uskuteční, protože je podporují Spojené státy.

V říjnu r. 1948, po tajné schůzce Rajkově s jugoslávským ministrem vnitra Rankovičem v Paksi, urychlil Pálffy přípravy na ozbrojené svržení republiky. Vypracoval a sepsal plán, který chtěl uskutečnit s pomocí 10 praporů. Tyto prapory měly obsadit důležité veřejné budovy, poštu, rozhlas, ústředí strany, jakož i venkovská průmyslová střediska. Vypracoval také plány na zavraždění členů vlády, Matyáše Rákosiho, Mihályia Farkáse a Erno Geroho.

Tento úkol svěřil Bélovi Korondymu, bývalému kapitánu četnictva, jemuž chtěl dát k disposici kromě zvláštního praporu, Korondym již dříve organisovaného, ještě oddíl vytvořený z bývalých horthyovských důstojníků.

Pálffy zakreslil náčrtek mapy Velké Budapešti a schovával jej ve svém. úředním tresoru tak dlouho, dokud se nedověděl o zatčení svých spolu vinníků. Tehdy s pomocí své tajemnice Edity Rosenfeldové plány spálil.

Gyorgy Pálffy se tudíž dopustil zločinu tím, že vedl organisaci, která usilovala o násilné svržení republiky a demokratického Státního zřízení, uzákoněného z. č. 1/1946.

b) Gyorgy Pálffy byl od roku 1945 agentem jugoslávské špionážní služby. Lazaru Brankovovi, radovi jugoslávského vyslanectví a vedoucímu jugoslávské špionážní organisace v Maďarsku, opětovně odevzdával důvěrné spisy a údaje maďarské armády. Přidělencůrn vojenského politického oddělení dal příkaz, aby vydali informace žádané Brankovém. Gyorgy Pálffy prováděl tuto výzvědnou činnost ve prospěch jugoslávského vojenského přidělence pluk. Loziče a po jeho vystřídání ve prospěch plk. Žokajla.

Gyorgy Pálffy zneužil jako generál a inspektor armády a tudíž jako veřejný zaměstnanec služebního pověření a sděloval orgánu cizího státu tajemství, týkající se mezinárodní, vojenské i hospodářské situace maďarského státu. Dopustil se tím, těžce poškodiv zájmy státu, zločinu špionáže a vlastizrady.

III.

a) Lazar Branko v byl hlavním residentem jugoslávského ministra vnitra v Maďarsku. Z počátku byl šéfem jugoslávské vojenské misse, potom prvním radou jugoslávského vyslanectví se později se stal jugoslávským chargé d'affaires. Před jeho vydáním do Maďarska na počátku roku 1945 určil šéf jugoslávské vojenské misse plk. Obrad Cicmil, odvolávaje se na příkaz Titův, úkoly členů misse podle sdělení Brankovova takto: „Tito, Kardelj a Rankovič počítají s tím, že členové misse využijí svého pobytu v Maďarsku k získání špionážního materiálu o politických a hospodářských opatřeních maďarské vlády a rovněž budou provádět špionážní službu o sovětských oddílech v Maďarsku. Oznámil nám, že musíme navázat těsné styky s britskými a americkými zmocněnci a že se nesmíme dostat do vlivu sovětské části spojenecké kontrolní komise, obzvláště maršála Vorošilova.“

V souhlase s tím udržoval Brankov po několik let spojeni s Rájkem, Pálffym a jinými živly, které se spikly proti maďarskému demokratickému státu. Brankov rovněž spojil Pálffyho s Rájkem. Koordinoval činnost organisací Rajka, Pálffyho a ostatních. Řídil činnost jugoslávského vyzvědače Antona Roba, který byl na jeho žádost zvolen tajemníkem Demokratického svazu jižních Slovanů v Maďarsku a který se také stal poslancem. Brankov byl tlumočníkem na poradách Rajka a Rankoviče v prosinci r. 1947 v Kelebii.

Připadl mu úkol jako důvěrníkovi Tita a Rankoviče urychlit a kontrolovat provedení plánu na svržení maďarské republiky. Když po uveřejnění resoluce Informačního byra splnění tohoto úkolu naráželo na potíže, vystoupil na přímý rozkaz Rankovičův proti Titovi a učinil o tom veřejné prohlášení. Ve skutečnosti však tajně pokračoval ve své činnosti na svržení maďarské republiky.

Brankov se tudíž dopustil zločinu tím, že vedl a organisoval činnost, směřující k násilnému svržení vlády demokratické republiky a demokratického státního zřízení, uzákoněného z. č. 1/1948.

b) Lazar Brankov byl šéfem jugoslávské výzvědné služby v Maďarsku. Přes čtyři roky pravidelně dostával důvěrné informace od László Rajka, Pálffyho a četných dalších maďarských vyzvědačů, kteří byli činní jako jeho agenti. Příkaz provozovat tuto činnost dostal Brankov přímo od Tita. Byl Titovým nejaktivnějším agentem. Lazar Brankov se po celou dobu svého pobytu v Maďarsku zabýval soustavně špionáží a dopustil se tím zločinu.

c) V létě 1948 pozval k sobě Lazar Brankov člena jugoslávské špionážní organisace, tiskového přidělence jugoslávského vyslanectví v Budapešti Živko Boarova a sdělil mu, že jeden z vedoucích jugoslávské menšiny v Maďarsku, Miloš Mojič, se vyslovil pro resoluci Informačního byra, a proto hrozí nebezpečí, že prý Mojič odhalí činnost titovců v Maďarsku.

Brankov dal Boarovovi příkaz přemluvit Miloše Mojiče, aby se zřekl svého záměru. V případě, že by Miloš Mojič trval na svém stanovisku, měl jej Boarov zavraždit. — Potom odevzdal Brankov Boarovovi revolver jugoslávského vyslance Mrazoviče. Boarov v noci 10. července 1948 zabil několika výstřely z revolveru Miloše Mojiče v jeho bytě. Tak se Lazar Brankov tím, že naváděl Živko Boarova k promyšlené vraždě Miloše Mojiče, dopustil zločinu navádění li vraždě.

IV.

a) Dr Tibor Szónyi se narodil roku 1903. Od roku 1930 žil výhradně v cizině. V roce 1945 se vrátil do Maďarska jako americký špion. V roce 1938 se objevil ve Švýcarsku, kde za války organisoval z maďarských emigrantů trockistickou skupinu. Brzy poté navázal styky s jedním z vedoucích americké špionážní organisace Noelem H. Fieldem, poté s jeho šéfem Allanem Dullesem, který byl evropským šéfem americké špionážní organisace OSS. Field se specialisoval na vyzvědače verbované mezi levicovými živly. Jemu byly podřízeny emigrantské špionážní skupiny různých národností ve Švýcarsku.

Podle Dullesova příkazu navázal Tibor Szónyi spojení s nynějším prvním rudou jugoslávského vyslanectví v Bukurešti Míšou Lomparem, který byl za války společným vyzvědačem Tita a Spojených států ve Švýcarsku a podobně jako Szonyi prováděl špionáž pro Dullese za peněžitou odměnu Szónyi vypověděl, že v prosinci roku 1944 odevzdal Míša Lompar jemu a členům jeho skupiny v falešné osobní průkazy, v nichž byli Szonyi a členové jeho skupiny uvedeni jako důstojníci, jedoucí do Jugoslávie.

Jugoslávská a americká špionážní organizace poslala Tibora Szónyiho a jeho špionážní skupinu ze Švýcarska do Marseille. Tehdejší jugoslávský konsul v Marseille, nyní jugoslávský vyslanec ve Švýcarsku, Latinovič, zařídil u šéfa americké špionážní služby v Marseille, aby špionážní skupině bylo dáno k disposici americké vojenské letadlo.

Poněvadž v té době ještě trvala válka, příkaz k použití zvláštního vojenského letadlaa vydal americký hlavní stan. Szónyi vypovídá, že v Bělehradě navštívila skupina ministerstvo vnitra, kde předložila jugoslávskému majorovi Kovačevičovi průkazy vydané Lomparem a Latinovičem. Kovačevič je poslal na jugoslávskou politickou policii OZNA, kde po několik dnů dostávali příbuzné směrnice. Pak byli posláni s patřičným doprovodem přes Nový Sad a Subotici jako jugoslávská vojenská misse do Szegedu.

V Szegedu zničila Szónyiova skupina na příkaz důstojníku OZNA majora Kalafatiče své jugoslávské průkazy. Szonyi a jeho špionážní banda zaujali za krátkou dobu vysoké posice. Sám Szonyi se stal vedoucím kádrového oddělení komunistické strany, což mu umožnilo dosazovat na příslušná místa americké špiony, kteří s ním přijeli, nebo osoby, které k němu posílal Rajk.

Szonyi a jím umístění vyzvědači odevzdávali část získaných tajných dokumentů o vnitropolitické a hospodářské situaci svým spojkám přímo v Budapešti, část pak posílali prostřednictvím kurýrů americké špionážní službě ve Švýcarsku.

V únoru roku 1947 obdržel Szonyi zvláštní příkaz, aby na důležitá místa ve veřejné správě dosadil americké vyzvědače Bélu Szásze, Gyorgye Adama a Ivana Mátého. Na podzim roku 1946 byla činnost Szónyiova a jeho výzvědné skupiny na příkaz Allana Dullese podřízena Rajkovi.

Tibor Szonyi, který byl poslancem Národního shromáždění a tudíž veřejným zaměstnancem, zneužil svého úředního postavem a odevzdával zástupcům cizí mocnosti tajné doklady o mezinárodní a hospodářské situaci maďarské vlády, čímž těžce poškodil zájmy státu, prováděl špionáž a dopustil se zločinu velezrady.

b) Tibor Szonyi umístil členy své skupiny po návratu do vlasti v lednu 1945 na různá důležitá státní, veřejnosprávní a hospodářská místa. Tak m. j. umístil Ference Vágiho v tiskovém oddělení předsednictva vlády, Istvána Foldiho v Maďarsko-sovětské naftové společnosti a později v ministerstvu průmyslu, Pétera Balabána v redakci rozhlasu, Gyorgya Hódose v plánovacím úřadě, dr. Andráse Kálmána v ministerstvu sociální péče, dr. Gyulu Kutyho v odborové organisaci lékařů.

Do února 1947 svolával Szonyi svoji špionážní skupinu každé dva měsíce k pravidelným poradám. Po únoru 1947 jednal s nimi z konspiračních důvodů jednotlivě. Na poradě nařídil členům své špionážní organisace, aby do výzvědné služby zapojovali též nové osoby, a to takové, které jsou odpůrci lidové demokracie.

Szonyi neustále informoval Rajka o umístění vyzvědačů a svou organisaci dal Rajkovi k disposici. Také Rajk pravidelně informoval Szonyiho o svých plánech, jakož i o směrnicích, které dostával od Tita a Rankoviče. Na jaře 1949 jednal Tibor Szonyi s Lászlem Rájkem o svržení republiky a o násilném získání moci. Tibor Szonyi se tudíž dopustil zločinu tím, že vedl organisační činnost, která usilovala o svržení vlády maďarské demokratické republiky a státního zřízení, uzákoněného z. č. 1/1946.

V.

a) András Szalai se narodil roku 1917. V roce 1933 se stal konfidentem policie, od té doby byl provokatérem jednak v Jugoslávii, jednak v Maďarsku. Jako policejní konfident vydal v roce četnickému detektivovi Antalu Juhászovi vedoucí členy komunistického Svazu mládeže Endreho Ságváriho, Lászla Orbána, Evu Lakosovou. Aby nebyl odhalen, byl odsouzen k malému trestu, který si odpykal v roce 1944 ve vězení v Sátoraljaújhelyi, kde pokračoval v konfidentské činnosti.

V té době připravili maďarští a jugoslávští političtí vězňové v Sátoraljaújhelyi vzpouru. András Szalai udal podrobnosti připravované vzpoury a útěku veliteli věznice Lindenbergovi. Když se ředitel věznice dozvěděl o plánu útěku cestou zrady, učinil nutná protiopatření.

V souvislosti se vzpourou bylo 64 vězňů zavražděno nebo později popraveno. András Szalai byl odměnou za udávání propuštěn na svobodu.

András Szalai se tudíž dopustil válečného zločinu jako spoluviník na zavraždění nebo nezákonné popravě 64 politických vězňů.

b) András Szalai se zabýval dlouhou dobu v Maďarsku špionáží pro jugoslávskou výzvědnou službu. Podle Brankovova doznání: „Byl Szalai na život a na smrt připoután k Rankovičovi a UDB, která ho měla v rukou, jelikož věděla o jeho zradě, spáchané ve vězení v Sátoraljaújhelyi.“

András Szalai se z počátku zabýval špionáží z pověření jugoslávského majora Smiljaniče, který byl vedoucím jugoslávského reparačního úřadu v Maďarsku. Později byl přidělen vyslaneckému radovi Brankovovi a potom jugoslávskému vyzvědači Šebjaničovi.

Za své špionážní činnosti opatřil z příkazu Branková m. j. náčrtek přípravných prací na obranu hranic, jakož i vysvětlivky k tomuto plánu. Dodával tajné údaje o důvěrných rozhodnutích Rady ministrů i o jiných otázkách. Szalai udržoval spojení s jugoslávským vyzvědačem Antonem Robem, jemuž prozradil přípravy zákonu o znárodnění průmyslu ještě před uveřejněním tohoto zákona.

András Szalai vyzvěděl a prozradil cizincům tajné údaje, týkající se vojenské situace a důležitých mezinárodních zájmů maďarského státu, čímž vážně ohrozil zájmy státu a dopustil se tím zločinu vyzvědačství a velezrady.

c) András Szalai jako agent jugoslávské špionážní organisace umisťoval na důležitá místa státního aparátu osoby, navržené špionážní organisací. Podle příkazu jugoslávské špionážní služby sjednotil a řídil činnost těchto osob.

Tak umístil András Szalai v ministerstvu zahraničních věcí Józsefa Rexe a dosáhl na Brankovův pokyn toho, že Rex mohl zůstat v ministerstvu zahraničí i přes to, že byl důvodně podezříván ze špionáže ve prospěch Jugoslávie. Právě tak umístil v reparačním úřadě býválého kapitána policie, jugoslávského vyzvědače Josefa Hegeduse.

Szalai dosáhl dále toho, že vyzvědač jugoslávské špionážní služby v Maďarsku Anton Rob byl kandidován za poslance. V září roku 1948 umístil, podle dřívějších pokynů, Antona Roba ve stranické škole jugoslávského vyzvědače Milenka Kovačeviče. Tito vyzvědači byli neustále pod jeho vedením. András Szalai byl tudíž jedním z vedoucích organisace, jejíž činnost byla namířena na svržení demokratického státního zřízení, uzákoněného z. č. 1/1946.

VI.

Milan Ognyenovics se narodil roku 1916. Od roku 1945 byl jako maďarský státní příslušník organisovaným vyzvědačem vedoucího jugoslávské špionážní organisace Roba. Podle příkazu A. Roba navázal spojení s druhým agentem jugoslávské špionážní organisace, s tajemníkem jugoslávského vyslanectví v Budapešti Josefem Blažičem.

Podle Blažičova příkazu podepsal Milan Ognyenovics závazek, že bude pracovat jako jugoslávský zpravodaj. Podle Blažičových příkazů získal jako jugoslávské agenty Metije Kovačeviče, Miloše Prachova, Jovana Gromčiče a Milana Šuputa. Jejich prostřednictvím získal tajné údaje vnitropolitického a jiného rázu. Tyto údaje měsíčně shrnoval v hlášení, která zasílal jugoslávské špionážní službě. Za to dostával od špionážní služby pravidelné peněžité odměny.

Touto činností se maďarský státní příslušník Milan Ognyenovics dopustil zločinu špionáže a velezrady.

VII.

Béla Korondy se narodil roku 1914. Za Horthyho fašistické vlády sloužil v četnictvu v hodnosti kapitána. Gyorgy Pálffy nařídil jeho prověření a vpašoval ho do demokratické armády v hodnosti majora. Později odevzdal Pálffy Korondyho ministerstvu vnitra, aby tak upevnil špionážní organisaci László Rajka. V ministerstvu vnitra jmenoval Rajk Korondyho plukovníkem policie.

Rajk pověřil Korondyho, aby z bývalých četníků a důstojníků Horthyovy armády, délesloužících poddůstojníků a jiné fašistické verbeže organisoval takový — jemu oddaný prapor, který by mu byl bezvýhradně k disposici v jeho činnosti proti republice.

László Rajk oznámil Korondymu, že jde o protistátní ozbrojené spiknutí. Směrnice k uskutečnění plánu spiknutí obdržel od Gyorgya Pálffyho. Korondy o tom vypovídá: „V červenci 1948 mi Pálffy řekl, že ví o směrnicích, které jsem dostal od Rajka. Prohlásil, že musím organizovat obsazení důležitých objektů v Budapešti. Dále prohlásil, že mohu počítat se zvláštní setninou, kterou utvořil ze spolehlivých horthyovských důstojníků. Pálffy oznámil, že mu dá zjistit místo pobytu členů vlády Matyáše Rákosiho, Mihálya Farkase a Erno Geroho. Jejich zatčení se má provést najednou. Prohlásil, že v případě jakéhokoliv odporu mám ihned použít zbraně.“

Závěrem jednání oznámil Pálffy Korondymu, že násilné i vržení vlády se bezpodmínečně podaří, jelikož se mu dostane podpory jugoslávských ozbrojených sil. Béla Korondy se dopustil téhož zločinu jako vedoucí organisované činnosti, namířené k násilnému odstranění vlády demokratické republiky a svržení demokratického zřízení, uzákoněného z. č. 1/1948.

VIII.

a) Pál Justus se narodil roku 1905, Od roku 1932 byl konfidentem maďarské policie. Pod krycí značkou „J 17“ podával fašistické policii, Petru Hainovi a jiným údaje o organizační činnosti komunistů. Byl tak činný jako konfident fašistických orgánů a dopustil se tím protilidového zločinu.

Vedoucí jugoslávské vojenské misse v Budapešti plk. Obrad Cicmil a člen misse major Javorský, kteří věděli o úloze Justusově jako konfidenta, vzali ho do služeb jugoslávské špionážní služby. Jako poslanec Národního shromáždění, člen vedení sociálně demokratické strany a náměstek ředitele maďarského rozhlasu shromažďoval Justus tajné informace a odevzdal je jugoslávské špionážní organisaci.

b) Pál Justus, který je starým trockistou a udržoval osobní styky s četnými mezinárodními trockistickými vyzvědači, dodával jugoslávské špionážní službě tajné informace, zejména o situaci v sociálně demokratické straně, komunistické straně a později v Maďarské straně pracujících. Tyto údaje dodával jugoslávskému agentovi jak písemně, tak ústně. Titovci považovali špionážní činnost Justusovu za tak důležitou, že v poslední době zakázali vyzvědačům na jugoslávském vyslanectví v Budapešti, aby s ním udržovali spojení. Informační materiál přebíral od Justuse vždy zvláštní zplnomocněnec Rankovičův. Pál Justus se zabýval kromě špionážní činnosti pro Jugoslávii také špionáží pro kulturního přidělence francouzského vyslanectví v Budapešti Francois Gachota.

Značnou část materiálu, shromážděného pro Jugoslávce, odevzdal Gachotovi. Zvlášť podrobně mu oznámil tajné údaje, získané na schůzích Ústředního výboru sociálně demokratické strany a později Maďarské strany pracujících, jakož i důvěrné údaje v organisačních, administrativních a technických otázkách maďarského rozhlasu.

Pál Justus jako poslanec Národního shromáždění a náměstek ředitele rozhlasu, tudíž jako veřejný zaměstnanec, vyzvídal tajné údaje, týkající se důležitých zájmů maďarského státu, jeho mezinárodní a hospodářské situace, za tím účelem, aby je sdělil orgánům cizích států. Jeho počínání těžce poškodilo zájmy státu a tím se dopustil zločinu špionáže a velezrady. c) Pál Justus zařazoval osoby mu blízké do trockistických seminářů, vychovával je v protidemokratickém duchu a jejich činnost neustále řídil. Jeho skupina byla bezprostředně podřízena jugoslávskému ministru vnitra Rankovičovi.

Pál Justus se tudíž dopustil zločinu tím, že vedl organisovanou činnost, namířenou k svržení demokratického státního zřízení, uzákoněného z. č. 1/1946.

Podle § 11 z. č. Vn/1946, dále § 15 nař. 1440/1945 ME a § 20 nař. 81/1945 ME prohlášeného za zákon z, č. VII/1945 projednávání obžaloby přísluší budapešťskému lidovému soudu.

Navrhuji, aby vyšetřovací vazba byla prodloužena.

Připojuji seznam osob, jež je nutno předvolat.

ODŮVODNĚNÍ

László Rajk a jeho společníci vyvíjeli takovou organisační činnost, jejímž cílem bylo svrhnout maďarskou lidovou demokracii, zaručenou ústavním zákonem, likvidovat nezávislost Maďarska a postavit stát do cizích služeb.

Rajk a jeho banda si vytkli za cíl vytrhnout Maďarsko z tábora obránců míru, který je jedinou zárukou svobody a štěstí našeho národa.

Chtěli připoutat naši zem k válečné frontě imperialistů, a tím ji ponížit na satelita, loutku imperialistů. Tohoto cíle chtěli dosáhnout za ozbrojené podpory dnešních vedoucích jugoslávského státu, Tita, Rankoviče, Kardelje a Djilase.

Rajk a jeho banda chtěli zničit všechny veliké vymoženosti maďarské lidové demokracie, půdu rozdělenou rolníkům chtěli vrátit velkostatkářům, doly a továrny velkokapitalistům, na ruce pracujícího lidu opět chtěli přikovat okovy a k moci dosadit nepřátele maďarského lidu, uprchlé na západ. Spiklenci chtěli z Maďarska učinit jugoslávskou kolonii Tita, který se svou bandou desertoval z tábora socialismu a demokracie do tábora zahraničního kapitálu a reakce a učinil tak z Jugoslávie spojence imperialistů.

Za plány Rajkovými a jeho společníků stál americký imperialismus, který v okupačních pásmech v Německu a Rakousku již soustředil své pochopy — příslušníky „Šípových křížů“, fašistické a horthyovské důstojníky a bývalé četníky, kteří počítají s tím, že se znovu budou moci jako v roce 1944 brodit po kolena v krvi maďarského pracujícího lidu a znovu, tentokrát nikoliv v zájmu německého fašismu, ale amerických imperialistů, prodat Maďarsko, a tím zničit všechny vymoženosti našeho osvobození a znovuvýstavby.

László Rajk a jeho společníci se pro dosažení svých nízkých cílů nezalekli žádné podlosti. Obžaloba je podložena přiznáním obžalovaných, doklady a poznámkami, přiloženými ke spisům, které budou uveřejněny za přelíčení. Obvinění je ve všem doloženo výpověďmi svědků, jejichž vyslechnutí jsem navrhl v obžalobě. Nevyskytly se okolnosti, které by svědčily o tom, že obžalovaní za své činy nejsou odpovědni, nebo okolnosti, které by vylučovaly možnost trestat obžalované anebo zahájit proces.

Obžaloba, podaná proti nim, odpovídá zákonu.

Předseda prokuratury dr. Gyula Alapi

Vaše reakce...

zpět