PWSV | Vol. 3 No. 1 jaro 2006 | Dokument | Jan Adamec

VÝSLECH BÉLY KORONDYHO:

PŘEDSEDA:
Béla Korondy! Postavte se sem! Rozuměl jste obžalobě?

KORONDY:
Ano, rozuměl.

PŘEDSEDA:
Cítíte se vinen?

KORONDY:
Ano.

PŘEDSEDA:
Řekněte nám, v jaké hodnosti, v jakém postavení a jak dlouho jste sloužil u četnictva za Horthyho?

KORONDY:
Absolvoval jsem akademii Ludovika a kursy pro důstojníky četnictva a roku 1939 jsem se dostal k četnictvu jako poručík. Do roku 1942 jsem byl v různých funkcích na venkově a od roku 1942 jsem sloužil jako pobočník velitele státní bezpečnosti.

Za tu dobu jsem u četnictva získal silně šovinistický světový názor a zvykl jsem si bez odměny vykonávat všechny rozkazy, které jsem dostal od představených.

PŘEDSEDA:
Po osvobození Maďarska jste se dostal k pohraničním útvarům, že ano?

KORONDY:
Ano.

PŘEDSEDA:
Dostal jste určité úkoly v pohraničních útvarech. Řekněte nám něco o této své činnosti, pokud ji pokládáte za zločinnou, protistátní.

KORONDY:
Roku 1945 jsem se z počátku dostal do vojensko-politického útvaru a tam jsem viděl, že na vedoucích místech jsou zde důstojníci, kteří smýšlejí stejně šovinistický jako já, jsou protidemokraticky zaměřeni a nadto vedoucí útvaru Gyorgy Pálffy, který byl tehdy plukovníkem a později generálmajorem, byl rovněž buržoasního původu, bývalý důstojník hlavního štábu ve staré horthyovské armádě, jenž vychovával své podřízené v protidemokratickém duchu, v duchu orientace na imperialistické státy.

Zde jsem se z počátku stal velitelem druhé hlavní skupiny a na Pálffyho příkaz jsem prováděl legalisaci důstojníků Horthyho armády, kteří se vraceli ze západu. Vyšetřování jsme zaváděli, jenom s těmi důstojníky, o nichž bylo všeobecně známo, že se něčím provinili, kdežto ostatní jsme legalisovali a Gyorgy Pálffy je potom jmenoval na různá místa v armádě.

Později, na jaře 1946, jsem se dostal k vrchnímu velení pohraniční stráže, kde jsem jako velitel oddělení 1. b. pokračoval v podobné politice a doporučoval jsem na téměř všechna vedoucí místa u pohraniční stráže, která tehdy tvořila většinu armády, bývalé důstojníky Horthyho armády, důstojníky 2 — vkf /vezekári fonokség, velitelství generálního štábu, 2. oddělení, pozn. překl/), důstojníky četnictva, které Pálffy rovněž jmenoval k pohraniční stráži, takže většina velitelských míst v pohraniční stráži, počínaje veliteli praporů a konče veliteli rot, byla tehdy v rukou našich, šovinistický smýšlejících důstojníků.

Na jaře 1946, kdy se sestavoval „Seznam B“, jsem dostal od Gyórgya Pálffyho rozkaz sestavit seznam důstojníků, kteří měli být zaneseni do seznamu B, ale kteří jsou „našimi lidmi“ a které nechceme dát „vyčistit“. Sestavil jsem jej. Pálffy potom odstranil tyto lidi ze seznamu, takže zůstali na svých místech v armádě.

Činnost ve vojensko-politickém oddělení a ve vrchním velení pohraniční stráže, kterou jsem s Pálffym prováděl, směřovala k tomu, aby se co nejvíce horthyovských důstojníků vyhnulo propuštění z armády a aby byli rozmístěni na různé funkce v demokratické armádě.

Měli jsme v úmyslu použít jich později, až by k tomu došlo, proti demokratickému zřízení. Svým chováním a svou prací jsem si získal Pálffyho důvěru, takže když v listopadu 1946 žádal Rajk z ministerstva vnitra o jednoho důstojníka pro organisaci ministerské policie, doporučil Pálffy mne.

PŘEDSEDA:
To znamená, že tím jste se dostal jako zaměstnanec na ministerstvo vnitra.

KORONDY:
Ano.

PŘEDSEDA:
Povězte nám něco o tom, jak jste v ministerstvu vnitra pokračoval v činnosti, kterou jste zahájil již v ministerstvu obrany.

KORONDY:
V listopadu 1946 jsem byl přeložen na ministerstvo vnitra. Zde jsem se setkal s podobnou situací jako u pohraniční stráže a ve vojensko-politickém oddělení.

Na velitelských místech byli bývalí důstojníci četnictva a policie, kteří udávali ve všem protidemokratický, anglosaský tón a viděl jsem, že Rajk dělá v policii totéž, co Pálffy v armádě, to znamená, že tvoří takové ozbrojené síly, kterých by mohlo být kdykoliv po-užito k ozbrojenému vystoupení proti demokratickému řádu.

Rajk mi svěřil vedení pododdělení vojsk ministerstva vnitra, kde bylo mým úkolem organisovat ozbrojené oddíly. Dostal jsem od něho rozkaz začlenit do řad těchto oddílů bývalé důstojníky armády, policie a četnictva a s jejich pomocí vytvořit protidemokratickou, šovinistickou náladu, jakou jsme potřebovali.

Abychom takovou náladu tvořili, zapojili jsme na Rajkův rozkaz do práce také agitátory z kolejí „NÉKOSz“ a pevně jsme je přidělili k různým praporům.

Na jaře 1947 jsem dostal od Rajka rozkaz utvořit zvláštní motorisovaný ambulantní prapor. Utvořil jsem jej. Tento prapor dostal program výcviku důstojníků a poddůstojníků od Pálffyho, od pohraniční stráže. Všichni byli bývalými důstojníky a poddůstojníky horthyovské armády.

Jejich pomocí se podařilo upevnit v praporu šovinistický a protidemokratický duch. Kromě toho jsme co možná nejvíce propagovali kult Rajkovy osobnosti, aby členové policie za všech okolností pokládali právě jeho za národního vůdce. Tento prapor byl významnou ozbrojenou silou, která za tehdejších podmínek svou těžkou výzbrojí a motorisovanými pododdíly se hodila pro samostatné řešení jakéhokoliv vojenského úkolu v Maďarsku.

Byl to prapor, na který se Rajk mohl spolehnout především v případě puče. Pro podporu tohoto protidemokratického ducha v policii jsme vydali učebnice, ve kterých jsme kopírovali staré učebnice četnictva a policie. Na základě těchto učebnic jsme začátkem roku 1948 sestavili materiál pro důstojnické zkoušky příslušníků policie, které byly povinné pro každého policejního důstojníka, aby noví důstojníci policie nemohli při zkoušce obstát a abychom je na základě toho z policie odstranili. Podařilo se nám dosáhnout toho, že výcvikové útvary byly závažnou ozbrojenou silou, která svým duchem kdykoliv se hodila k použití proti demokracii a demokratickému řádu.

PŘEDSEDA:
Kdo a kdy vás zasvětil do spiknutí proti maďarské vládě a maďarskému státnímu zřízení?

KORONDY:
Jednou, v březnu 1948, když už jsem půl druhého roku sloužil v ministerstvu vnitra, volal mne László Rajk, abych mu podal hlášení. Ptal se mne na početní stav útvarů ministerstva vnitra, na jejich rozmístění, na stupeň jejich výcviku a úroveň jejich výchovy. Když jsem skončil své hlášení, otázal semne se zvláštním důrazem, takže jsem cítil, že to je závažné, zda bych byl ochoten plnit jeho osobní direktivy a rozkazy.

Když jsem odpověděl kladně, řekl, že připravuje ozbrojený puč proti demokratické vládě a že mi hodlá svěřit sestavení oddílu, jehož pomocí bych mohl vzít pod dozor členy vlády, především ministry Rákosiho, Farkase a Geroho. Po naší dřívější spolupráci mne toto Rajkovo prohlášení nijak zvlášť nepřekvapilo a odpověděl jsem, že souhlasím. Tehdy mi Rajk neoznámil podrobnosti. Rozmluva byla velmi krátká. Řekl, že až přijde doba k činu, dostanu od něho rozkazy.

PŘEDSEDA:
Co jste věděl o cílech tohoto spiknutí, o kterém jste tehdy podle svých výpovědí od Rajka slyšel...

KORONDY:
O cílech spiknutí jsem věděl, že jeho plánem a cílem je odstranit vládu ozbrojeným pučem, uvěznit nebo v případě odporu i fysicky likvidovat ministry Rákosiho, Farkase a Geroho, uchvátit moc a po uchvácení moci nastolit znovu dřívější buržoasně kapitalistický řád, vrátit pozemky dřívějším velkostatkářům, závody továrníkům a banky bankéřům, vrátit bývalým důstojníkům a poddůstojníkům horthyovské armády, policie a četnictva jejich dřívější hodnosti a se vší pravděpodobností také teror proti proletariátu, který s tím nebude spokojen, zvláště v oblastech s proletářským obyvatelstvem jako Diós-Gyór, Salgótarján a Ózd.

PŘEDSEDA:
Kdo byl vedoucím tohoto spiknutí uvnitř i za hranicemi země? Pálffy?

KORONDY:
Ano, hlavně on. Mne získali pro spiknutí Rajk a Pálffy a od nich jsem také dostával direktivy.

PŘEDSEDA:
Ano. Gyórgy Pálffy, přistupte. Slyšel jste, e© vypovídal Béla Korondy o cílech tohoto spiknutí, ve kterém jste byl jedním z vedoucích?

PÁLFFY:
Ano, slyšel.

PŘEDSEDA:
Odpovídá to skutečnosti?

PÁLFFY:
Ano.

PŘEDSEDA:
To tedy znamená, že jste si to uvědomoval i vy?

PÁLFFY:
Ano. Zcela jasně jsem chápal, že když takový proces začne, nezastaví se v půli cesty, zvláště po druhé světové válce. V nynější situaci jsem viděl, že neexistuje střední cesta: buď — anebo. A taková změna maďarské politiky, jejímž cílem bylo obnovit buržoasní demokracii, klesne až na úroveň Horthyho fašismu, ať je to naším přáním, nebo ne. Stejně jasně jsem chápal, že takový návrat k Horthyho fašismu znamená v porovnání s danou situací nejenom politické a hospodářské změny, a to především pro dělnickou třídu, ale také krutý útlak dělnictva, který fašismus charakterisuje.

PŘEDSEDA:
Sedněte si. (Opět ke Korondymu.) Když jste odpovídal na moji otázku, kdo byl vedoucím spiknutí uvnitř země, uvedl jste především Pálffyho.

KORONDY:
Do spiknutí mne nejprve zapojil László Rajk ' a později se mnou navázal styk také Gyorgy Pálffy.

PŘEDSEDA:
Kdo byl zahraničním vedoucím, inspirátorem? Víte to?

KORONDY:
Pálily mi v dubnu 1949 řekl, že titovští vedoucí Jugoslávie také vědí o plánu spiknutí, že slíbili ozbrojenou podporu v případě puče a to že nám najisto zaručí úspěch.

Ostatně jsem se přesvědčil sám, že László Rajk byl ve spojení s jugoslávskými titovskými vedoucími, poněvadž roku 1947, když jsme po Titově návštěvě v Budapešti jeli na hon do Kelebie a když jsme společně s Rájkem nasedli do jugoslávského zvláštního vlaku, požádal Rajk podplukovníka, který odpovídal za bezpečnost, aby jej dovedl k Rankovičovi, což se také stalo.

Rajk tam nějakou dobu pobyl, načež se vrátil. Druhého dne jsem byl na honu svědkem toho, jak Rajk 20 nebo 30 minut hovořil s ministrem Djilasem. To mi potvrdilo, co mi řekl Gyorgy Pálffy.

PŘEDSEDA:
Ano. A jaký úkol jste dostal osobně jako účastník tohoto spiknutí?

KORONDY:
Od Rajka jsem dostal za úkol z bývalých důstojníků četnictva, policie a armády zorganisovat útvar, s jehož pomocí by bylo možno zatknout členy vlády, především ministry Rákosiho, Gero a Farkase, jak bylo jeho plánem.

Tuto direktivu doplnil Pálffy roku 1949 tím, že kromě úkolů, které mi dal Rajk, bude mou povinností se postavit v čelo policejních útvarů a obsadit jimi nejdůležitější budapeštské objekty: Ústřední výbor Maďarské strany pracujících, poštu, telegraf, rozhlas, nádraží a ministerstva.

Pálffy mi ještě zvláště zdůraznil, že pro případ, kdyby policejní útvary nestačily na provedení tohoto úkolu, budu mít k disposici zvláštní vojenský oddíl, který měl v záloze. V souvislosti s tím mluvil Pálffy v tomto rozhovoru se mnou také o tom, jak provést zatčení všech členů vlády. Řekl, že by pokládal za správné, kdyby předběžným pozorováním bylo zjištěno místo jejich pobytu, načež by byli v noci všichni najednou zatčeni.

PŘEDSEDA:
Platilo to o všech členech vlády?

KORONDY:
Ano. Ale zvláště bylo v našem rozhovoru zdůrazněno, že pro případ, že by se ministři Rákosí, Farkas a Gero pokusili postavit na odpor, je třeba použít zbraně.

PŘEDSEDA:
Kdy jste posledně mluvil s Rájkem?

KORONDY:
S Rájkem jsem mluvil naposledy v říjnu 1948 na ministerstvu zahraničí. Tehdy mi Rajk řekl, že je důležité udržet mé postavení na policii, poněvadž pokud jde o spiknutí se jeho plány nezměnily a - k jejich uskutečnění mne bude u policie potřebovat.

PŘEDSEDA:
Jaký jste měl plán na provádění teroristických akcí proti vládě a proti jejím jednotlivým členům a jak jste to hodlal provádět?

KORONDY:
Chtěl jsem utvořit ze svých starých známých důstojníků četnictva, policie a armády oddíl, jeho pomocí zjistit pobyt členů vlády a potom v noci provést najednou jejich zatčení. A pokud by se ministři Rákosi, Farkas a Gero postavili na odpor, fysicky je likvidovat.

PŘEDSEDA:
A což kdyby se i ostatní členové vlády postavili na odpor?

KORONDY:
Kdyby se i oni postavili na odpor, došlo by i tam s největší pravděpodobností k použití zbraní.

PŘEDSEDA:
Proč bylo tedy zapotřebí zvláště uvádět ministry Rákosiho, Geroho a Farkase?

KORONDY:
Protože jejich odstranění bylo absolutní podmía-kou úspěchu našeho ozbrojeného povstání.

PŘEDSEDA:
Ale řekl jste přece, že jste hodlali zatknout i ostatní.

KORONDY:
Ano.

PŘEDSEDA:
Když jste tedy chtěli zatknout všechny členy vlády a v případě odporu použít zbraně, pak nebylo nijak nutno zdůrazňovat zvláště osoby ministrů Rákosiho, Geroho a Farkase jako osoby, které mají být fysicky likvidovány. To odporuje vaší výpovědi.

KORONDY:
Podívejte, pane předsedo. Osobnost Rákosiho, Farkase a Geroho byla zdůrazněna zvláště proto, že proti nim bylo třeba použít zbraně při sebemenším odporu, kdežto ostatní členy vlády bylo třeba jenom zatknout. Tak zněl rozkaz.

PŘEDSEDA:
Má někdo z lidových soudců nějakou otázku? (Ne.) Pan lidový prokurátor má otázku?

PROKURÁTOR:
Mám. Právě jste řekl, že jste měl od Pálffyho a Rajka rozkaz použít při sebemenším odporu zbraně. Řekněte nyní přesně, v čem spočíval „sebemenší odpor“?

KORONDY:
Nu, kdyby na příklad řekli, že nepůjdou s lidmi, kteří je zatýkají.

PROKURÁTOR:
Tedy i pouhé slovo námitky mělo být považováno za odpor?

KORONDY:
Ano.

PROKURÁTOR:
Tak je to tedy jenom pláštík toho, že přímým účelem rozkazu byla jejich fysická likvidace?

KORONDY:
Ano. Účelem rozkazu byla fysická likvidace.

PROKURÁTOR:
Roku 1939 jste absolvoval vojenskou akademii Ludovika?

KORONDY:
Ano.

PROKURÁTOR:
Nyní se píše rok 1949. Kdybyste zůstal u četnictva, nebyl byste dnes ještě plukovníkem.

KORONDY:
Ne, byl bych majorem.

PROKURÁTOR:
Nynější zřízení vám tedy dalo velmi mnoho. Proč jste chtěl přesto vztáhnout ruku na nejsvětější a nejvýznamnější jeho vedoucí?

KORONDY:
Ve svých výpovědích jsem již uvedl, že následkem mé výchovy a mého pobytu u četnictva jsem nabyl silného šovinistického světového názoru, jemuž plně odpovídala moje účast na spiknutí.

PROKURÁTOR:
Ano. Tím jste se vlastně odvděčil za všechny výhody, které vám poskytlo toto zřízení. Více otázek nemám.

PŘEDSEDA:
Má obhajoba nějakou otázku?

OBHÁJCE FERENC ALÁČ:
Snad později, až při důkazech.

PŘEDSEDA:
Posaďte se, Korondy. Předveďte Pala Justuse.

Vaše reakce...

zpět