PWSV | Vol. 3 No. 1 jaro 2006 | Dokument | Jan Adamec

VÝSLECH MILANA OGNYENOVICSE

Předseda žádá, aby byl předveden Milan Ognyenovics.

PŘEDSEDA:
Rozuměl jste obžalobě?

OGNYENOVICS:
Rozuměl.

PŘEDSEDA:
Uznáváte svou vinu?

OGNYENOVICS:
Ano, uznávám.

PŘEDSEDA:
Řekněte nám něco o tom, kdo a kdy vás získal za agenta jugoslávské zpravodajské služby.

OGNYENOVICS:
Začátkem května 1948 mne vedoucí jugoslávského konsulátu Josef Blažič, který byl ve skutečnosti agentem jugoslávské zpravodajské služby v Maďarsku a pod maskou diplomacie pracoval v Maďarsku proti maďarské vládě, pozval na vyslanectví a tam mne získal pro jugoslávskou zpravodajskou službu.

PŘEDSEDA:
S kým z jugoslávských oficiálních zástupců v Maďarsku jste udržoval styk kromě Blažiče?

OGNYENOVICS:
S Blažičem, potom s Brankovém, Brankovovým prostřednictvím s jugoslávským vyslancem Mrazovičem, později, když byl Blažič vypovězen z Maďarska, přijel Dušan Devečič a udržoval jsem styk s ním.

PŘEDSEDA:
Jaké špionážní nebo jiné podvratné úkoly jste dostal od těchto oficiálních jugoslávských osobností?

OGNYENOVICS:
Když jsem byl získán, dostal jsem od Blažiče příkaz, abych využil svého postavení tajemníka Jihoslovanů k tomu, abych na území, obydleném Jihoslovany, zorganisoval rozsáhlou špionážní síť pro jugoslávskou zpravodajskou službu.

Osobně Blažič mi doporučil bajasentištvánského učitele Metije Kovačeviče, potom bačalmašského učitele Miloše Prachkova, olaského vesnického učitele Jovana Gromčiče, alšosentmartonského statkáře Mísu Makušiče a v Mohácsi Milana Šuputa.

Potom jsem dostal od Blažiče za úkol šířit protivládní tiskoviny, které docházely z Jugoslávie, a shromažďovat informace o situaci v Maďarsku. Když byl Blažič vypovězen z Maďarska, přijel Dušan Devečič.

Dušan Devečič žádal od mne podkopnou práci proti maďarské vládě. Přikázal mi, abych jel do Pécse a získal pro Titovu politiku co možná nejvíce vedoucích a funkcionářů Maďarské strany pracujících. Zvláště důležité bylo rozvinout tuto činnost na území pécských uhelných dolů.

PŘEDSEDA:
Nedostával jste za úkol šířit jugoslávskou šovinistickou literaturu?

OGNYENOVICS:
Ano. Od Devečiče jsem tehdy dostal příkaz kolportovat protivládní tiskoviny v Baraniji, v okolí Pécse, zvláště v pohraničních jihoslovanských okresech a zároveň dělat Titovi propagandu. Tento materiál jsem měl dostat druhého dne před svým odjezdem na jugoslávském' vyslanectví u Devečiče.

PŘEDSEDA:
Informoval jste Blažiče o tom, že vás maďarské úřady předvolaly. Pamatujete se na to?

OGNYENOVICS:
Dne 11. června 1948 mne maďarské úřady spolu s několika vedoucími Jihoslovanů zatkly ve věci zavraždění Moiče Boarova. Po zatčení a sedmi dnech vězení jsem byl propuštěn na svobodu a bylo mi řečeno, že bez dovolení nesmím opustit Budapešť.

Když jsem znovu navázal styk s Blažičem, přirozeně jsem mu to hlásil. Blažič mě přesto žádal, abych jel do jihoslovanských vesnic a abych tam illegálně kolportoval protivládní tiskoviny, jež docházely z Jugoslávie, a abych shromažďoval materiál o politické a hospodářské situaci v Maďarsku. Tento příkaz už jsem nemohl splnit, poněvadž jsem se bál a nechtěl jsem, abych byl znovu zatčen.

PŘEDSEDA:
Poté jste dostal jeden úkol, a to svolat vedeni Svazu Jihoslovanů. Pamatujete se na to?

OGNYENOVICS:
Bylo to po uveřejnění usnesení Informačního byra. Po uveřejnění jsem nevěděl co dělat, poněvadž maďarské úřady mne hned druhého dne vyzvaly, abych se vyjádřil o svém stanovisku k usnesení Informačního byra. Šel jsem tehdy na jugoslávské vyslanectví a žádal jsem Blažiče o další direktivy. .

PŘEDSEDA:
A řekl jste o tom Blažičovi? Řekl jste Blažičovi i to, že máte svolat poradu Svazu Jihoslovanů?

OGNYENOVICS:
Ano.

PŘEDSEDA:
Upozornil jste na to jugoslávské vyslanectví?

OGNYENOVICS:
Sel jsem na jugoslávské vyslanectví, abych vyhledal Blažiče. Nenašel jsem ho však. Přijal mne tehdy Brankov, první legační rada, kterému jsem řekl o účelu své návštěvy a také to, že mne na druhý den volají maďarské úřady, abych se vyjádřil o svém postoji k usnesení Informačního byra.

Brankov mi dal příkaz, abych řekl maďarským úřadům, že Svaz Jihoslovanů, jakožto organisace, jejímž úkolem je šířit osvětu, se nezúčastní žádného ideologického sporu a že v této otázce zaujme neutrální stanovisko.

Svaz nevystoupí proti Titově politice, ani se nepostaví za usnesení Informačního byra. Ovšem, že s Bran-kovovy strany to byl jenom manévr, poněvadž Brankov mi dal energické směrnice, že Svaz Jihoslovanů musí všemožně podporovat Titovu politiku v Maďarsku.

Dokonce dodal, že od tohoto dne je musím denně informovat o tom, co Svaz dělá pro další popularisaci a upevnění Titovy politiky v Maďarsku. Kromě toho mi Brankov uložil, abych ho informoval o tom, co dělají maďarské úřady, aby Svaz Jihoslovanů a jeho členy získaly na stranu usnesení Informačního byra a obrátily je proti Titovi. Nazítří jsem se zachoval podle Brankovových direktiv…

PŘEDSEDA:
Nuže, počkejte trochu! Brankov vám přece nadiktoval jistou resoluci, že ano?

OGNYENOVICS:
Co jste se ptal?

PŘEDSEDA:
Brankov yám nadiktoval resoluci, kterou měl Svaz přijmout.

OGNYENOVICS:
To bylo nazítří, když jsem ...

PŘEDSEDA:
Tak nám něco povězte o té resoluci, kterou vám tehdy Brankov nadiktoval.

OGNYENOVICS:
Když jsem oznámil maďarským úřadům, že Svaz Jihoslovanů zaujímá neutrální stanovisko, požádaly mne, abych svolal vedení Svazu, na jehož schůzi by byla přijata definitivní resoluce o usnesení Informačního byra.

Ihned jsem šel na jugoslávské vyslanectví, abych to oznámil Brankovovi.

U Branková byl ještě Mrazovič, jugoslávský vyslanec v Budapešti, a Blažič. Velmi mne pochválil za to, jak jsem se choval vůči maďarským úřadům, a když jsem jim oznámil, že za dva dny svoláváme vedení Svazu Jihoslovanů, dostal jsem od Branková a Mrazoviče direktivu, abychom všemi prostředky zabránili účasti maďarských úřadů na schůzi a jestliže přijdou, že je třeba vyhnat je ze schůze. Poté mi Brankov nadiktoval resoluci, kterou jsem měl stůj co stůj prosadit. Resoluce byla stylisována přibližně tak, že jako spolek pro kulturní styky nebudeme zasahovat do ideologického sporu a jako takoví nebudeme odsuzovat Titovu politiku, nýbrž zaujmeme neutrální stanovisko.

PŘEDSEDA:
V tomto projektu resoluce nebylo ještě nic, co diktoval Brankov? O Antonu Robovi se v ní nemluvilo?

OGNYENOVICS:
Ano. V. tomto projektu resoluce diktoval Brankov také to, že žádáme, aby byl vrácen poslanecký mandát Antonu Robovi, který illegálně uprchl z Maďarska do Jugoslavie.

Potom mne Mrazovič pozval na oběd. Na obědě byli přítomni Mrazovič, Brankov a k mému údivu také Rob, který se již tři dni skrýval na vyslanectví. Jak jsem slyšel, Brankov řekl, že dnes večer je třeba převést ho přes hranice a později jsem se doslechl, že ho skutečně dopravili přes jugoslávské hranice.

PŘEDSEDA:
Nuže, nyní nám povězte o tom, jaké provokační úkoly a poslání jste vykonával na příkaz téhož Branková v demokratickém Svazu Jihoslovanů v Maďarsku.

OGNYENOVICS:
Dostal jsem od Branková direktivu, abych uspořádal schůzi tak, aby se jí maďarské úřady nemohly zúčastnit a kdyby se zúčastnily, měl jsem je požádat, aby se vzdálily.

PŘEDSEDA:
O tom jste již mluvil. A co bylo dále?

OGNYENOVICS:
Uspořádal jsem tuto schůzi. Když se však maďarské úřady dostavily na schůzi, nedokázal jsem je vykázat.

Když jsme přerušili poradu a prohlásili, že večer budeme pokračovat a teprve potom přijmeme resoluci, došel jsem v poledne na jugoslávské vyslanectví, abych to oznámil Brankovovi.

Když jsem začal Brankovovi podávat hlášení, vtrhl do místnosti Mrazovič a společně s Brankovém se na mne vrhl. Tehdy jsem slíbil, že po obědě přijmeme tuto resoluci a vykážeme maďarské úřady. Po obědě, když jsme zahájili schůzi, dostavil se zástupce maďarských úřadů. Požádali jsme jej, aby odešel a vyhlásili jsme resoluci, kterou mi nadiktoval Brankov na jugoslávském vyslanectví.

PŘEDSEDA:
Kdy a jakou peněžitou odměnu, jakou peněžitou nebo hmotnou kompensaci jste dostával od členů jugoslávského vyslanectví za svou činnost?

OGNYENOVICS:
Nejednou jsem dostal za svou práci pro jugoslávskou zpravodajskou službu peněžitou odměnu, zvláště když jsem byl bez práce, a to koncem srpna 800 forintů, koncem září 300 a začátkem a koncem října po 300 forintech. Poslední tři částky jsem dostal z pokladny jugoslávského vyslanectví na stvrzenku.

PŘEDSEDA:
Má někdo z lidových soudců nějakou otázku? (Ne.) Pan lidový prokurátor?

LIDOVÝ PROKURÁTOR:
Nemám otázek, pane předsedo.

PŘEDSEDA:
Obhajoba? (Ne.) Sedněte si!

Vaše reakce...

zpět