PWSV | Vol. 3 No. 1 jaro 2006 | Dokument | Jan Adamec

VÝPOVĚDI SVEDKŮ:

VÝPOVĚĎ Dr. LÁJOSE BOKORA

Dr Peter Janko vybízí k výpovědi jako prvního svědka dr. Lájose Bokora.

Na otázky předsedy uvádí dr. Bokor, že je kapitánem policie ve výslužbě. László Rajk je jeho švagrem a nežije s ním v nepřátelství.

PŘEDSEDA:
Vypravujte, jaké bylo vaše spojení s horthyovskou politickou policií.

BOKOR:
Byl jsem náčelníkem policie tehdejšího policejního ředitelství města Budapešti. K vykonávání služby jsem byl přidělen do oddělení veřejné bezpečnosti ministerstva vnitra. Oddělení veřejné bezpečnosti bylo nejvyšší instancí, nebo přesněji řečeno, mělo inspekční dohled nad politickým oddělením policie.

PŘEDSEDA:
Jak a za jakých okolností získal Hetényi v roce 1931 László Rajka?

BOKOR:
Na podzim r. 1931 mne ve službě navštívil starší Rajkův bratr Gyula Rajk a oznámil mi, že jeho bratra odvedli a uvěznili na policejním ředitelství v Budapešti.

Prosil mne, abych se ho zastal. Souhlasil jsem, že podám intervenci a odešel jsem k náčelníku politického oddělení, k náměstku náčelníka policejního ředitelství v Budapešti Imre Hetényimu, se kterým jsem se stýkal nejen ve službě, ale i soukromě. O nedělích jsme spolu často pořádali výlety. Proto jsem se na něho s důvěrou obrátil. Přednesl jsem mu svou žádost ve prospěch László Rajka.

Hetényi mne vyslechl a předvolal velitele oddílu tajné policie Oskara Zdeborszkyho-Borszékiho, kterému dal pokyn, aby ihned podrobně vyslechl László Rajka a pak mu o tom podal zprávu.

Zanedlouho se velitel oddílu tajné policie vrátí! a referoval, že László Rajk, který se dostal do vězení pro rozšiřování letáků, všechno přiznal a stojí v předsíni. Hetényi vyzval László Rajka, aby vstoupil a položil před něj na psací stůl prohlášení, napsané na stroji.

Řekl, že když je László Rajk podepíše, pak řízení, které bylo proti němu zavedeno, bude okamžitě zastaveno a on sám bude ihned propuštěn na svobodu. Hned nato László Rajk prohlášení podepsal.

Byli při tom čtyři lidé: Hetényi, já, velitel oddílu tajné policie Oskar Zdeborszky-Borszéki a László Rajk. Obsah prohlášení byl přibližně takový: Já, níže podepsaný László Rajk se zavazuji, že o každém případu, který se bude týkat bolševismu nebo přípravy komunistické revoluce v Maďarsku a bude mi známý, budu ihned důvěrně referovat politickému oddělení policie. Takovým způsobem byl získán László Rajk.

PŘEDSEDA:
Co víte o spolupráci László Rajka s horthyovskou politickou policií po podepsání tohoto prohlášení. Zejména jak pracoval László Rajk v řadách revolučního hnutí jakožto agent provokatér?

BOKOR:
V červnu 1932 byl László Rajk uvězněn po druhé. Tentokráte mne poprosil jeho starší bratr Gyula Rajk, abych mu pomohl a vyšetřil alespoň, z jakých důvodů byl uvězněn. Souhlasil jsem a chystal jsem se, samozřejmě, odejít k náměstku náčelníka policejního ředitelství v Budapešti Imre Hetényimu.

Nenašel jsem ho však v jeho úřadovně, a proto jsem byl nucen obrátit se na. jeho zástupce, tehdejšího vrchního policejního radu Josefa Sombora-Schweinitzera.

Na mou prosbu mí řekl, že právě na základě tajných údajů, jež předběžně poskytl László Rajk, bylo zavedeno vyšetřování proti skupině komunistů, nacházející se nyní ve vězení, jejímiž členy jsou převážně vysokoškolští studenti.

Prohlásil dále, že László Rajk musí sdílet osud svých soudruhů, protože v opačném případě by bylo jeho soudruhům jasno, že on sám je provokatérem.

Tenkrát jsem se dověděl, že není agentem provokatérem jen formálně, ale že jako takový vyvíjí aktivní činnost. Sombor-Schweinitzer dodal, že mohu být klidný, neboť László Rajk stejně nebude přísně potrestán, nýbrž dostane nejlehčí trest z celé skupiny. Vím, proč se tak stalo á také oni vědí, kdy bude třeba učinit u soudu potřebné kroky v této věci.

PŘEDSEDA:
Řekněte nám, jaká byla vaše úloha při najímání László Rajka do služeb politické policie?

BOKOR:
Nehrál jsem žádnou roli, pouze jsem vystupoval v jeho prospěch.

PŘEDSEDA:
Dal vám Sombor-Schweinitzer, který byl náměstkem náčelníka politické policie, zprávu o illegálním nasazení László Rajka v r. 1936 do Československa?

BOKOR:
Ano, na jaře r. 1936 mne navštívil Sombor-Schweinitzer a důvěrně mi sdělil, že mezi Lučencem a Salgótarjánem mají komunisté kurýrskou službu, jejíž členové illegálně překračují hranice, a má podezření, že tito kurýři podporují spojení mezi československými a maďarskými komunisty. Dále mi sdělil, že vypátrání této kurýrské služby svěřil László Rajkovi.

Při této příležitosti mne prosil, abych pomáhal při vyslání László Rajka na Slovensko. Toto vyslání se však mělo provést tak, aby László Rajk přišel do Československa jako politický emigrant, pronásledovaný v Maďarsku, který hledá útočiště v Československu.

Rozhodl jsem se splnit tento úkol. Splnil jsem jej a László Rajk za doprovodu tajného policisty byl převeden přes hranice.

PŘEDSEDA:
Víte něco o tom, že László Rajk před odjezdem do Československa dostal od politické policie nové instrukce?

BOKOR:
Vím pouze to, co mi řekl Sombor-Schweinitzer, když mne informoval o této věci, jak jsem o tom mluvil již dříve.

PŘEDSEDA:
Víc nevíte nic?

BOKOR:
Ne, nic víc nevím.

PŘEDSEDA:
Je vám známo, jak László Rajk splnil v Československu své úkoly?

BOKOR:
Za několik týdnů po jeho odjezdu jsem se náhodně setkal se Sombor-Schweinitzerem, který ve společnosti mluvil o této věci velmi skoupě, a proto jsem se ho na nic neptal.

Obrátil se však ke mně sám a řekl, že László Rajk, jak vysvítá ze zpráv, které mu docházejí, úspěšně pracuje na úkolech, které mu byly svěřeny. Musím říci, že jsem tenkrát neměl možnost se podrobně rozhovořit o tomto thematu, neboť mne to nezajímalo natolik, abych se vyptával, a také situace, ve které jsme byli, nebyla k tomu příhodná.

PŘEDSEDA:
Mají páni lidoví soudci nějaký dotaz na svědka? (Ne.) Pan lidový prokurátor? (Ne.) Obhájce? (Ne.) László Rajku, vy nemáte žádných připomínek?

RAJK:
Nemám.

(Soud nepovažuje za nutné, aby svědek složil přísahu.)

PŘEDSEDA:
Přiveďte svědka Oskara, Borszékiho.

VÝPOVĚĎ OSKARA BORSZÉKIHO

PŘEDSEDA:
Jak se jmenujete?

BORSZÉKI:
Oskar Borszéki. Dříve jsem se jmenoval Oskar Zdeborszky.

PŘEDSEDA:
Vaše zaměstnání?

BORSZÉKI:
Podplukovník policie ve výslužbě a detektiv.

PŘEDSEDA:
Vypravujte nejdříve o tom, jaké bylo vaše místo v horthyovské politické policii v r. 1931.

BORSZÉKI:
V r. 1931 jsem v horthyovské politické policii zaujímal místo vrchního inspektora tajné policie. Současně jsem byl Hetényiho tajemníkem a jako jeho zplnomocněnec jsem konal různá pátrání a vyřizoval tajné záležitosti.

PŘEDSEDA:
Co víte o uvěznění László Rajka politickou policií v roce 1931 a o tom, co přiznal László Rajk politické policii při výslechu ve spojitosti s jeho uvězněním?

BORSZÉKI:
V r. 1931 uvěznili László Rajka pro účast v illegálním komunistickém hnutí. Rajkovy výpovědi o illegálním hnutí si již nepamatuji (od té doby uplynulo 18 let), vím jenom to, že Rajk na příslušném místě úplně vše doznal, jak o sobě, tak i o soudruzích, které zradil.

PŘEDSEDA:
Víte něco o tom, za jakých okolností a jakým způsobem získal náčelník policie Hetényi v r. 1931 László Rajka do služeb jako agenta provokatéra?

BORSZÉKI:
Hetényi přivedl uvězněného László Rajka do mého pokoje a poručil mi, abych ho vyslechl, protože příbuzný László Rajka, tehdejší náčelník policie Bokor, je v jeho pokoji a chce Rajkovi pomoci. Zeptal jsem se Rajka, a ten mi odpověděl, že již učinil přiznání na příslušném místě.

Zavedl jsem ho k Hetényimu a sdělil jsem mu tuto okolnost. Hetényi odešel a vrátiv se za několik minut, řekl László Rajkovi:
„Řekněte, nebylo by rozumnější, kdybyste prokazoval služby mně, t. j. politické policii? Souhlasil byste s tím, abyste napříště podával politické policii zprávy o illegálních komunistických hnutích, o připravovaných akcích, o jejich účastnicích a o jejich činnosti?“

Rajk projevil souhlas a řekl, že se považuje za vhodného člověka k vyvíjení tajné činnosti pro politickou policii. Hned nato mu Hetényi předložil k podpisu prohlášení. Já si také nepamatuji doslovně text tohoto prohlášení — to bylo již před 18 lety — vím však, že se Rajk v tomto prohlášení zavazoval, že bude vyvíjet v podzemním komunistickém hnutí tajnou činnost ve prospěch politické policie a vezme na sebe v podzemních revolučních hnutích úlohu agenta provokatéra.

PŘEDSEDA:
Podstata toho, co jste zde řekl, spočívá v tom, že jste byl v Hetényiho pokoji, když László Rajk podepsal prohlášení, ve kterém se zavázal pracovat jako agent provokatér pro horthyovskou politickou policii. Ano?

BORSZÉKI:
Ano. Při tomto podepsání byl přítomen také Lajos Bokor. Pokud si pamatuji, byl László Rajk hned téhož dne osvobozen.

PŘEDSEDA:
Víte něco o tom, že hned nato, v r. 1932, vyzradil László Rajk politické policii illegální skupinu?

BORSZÉKI:
V r. 1932 mi Petr Hain spolu s Wayandem sdělili, že na základě Rajkova udání a provokatérské činnosti se podařilo odhalit illegální skupinu studentů a v této souvislosti se zmínil o jménu Schopflina.

PŘEDSEDA:
Víte něco o tom, že László Rajk vyzradil policii illegální skupinu a že jí také oznámil jména lidí, kteří v okrese Kóbánya rozšiřovali illegální revoluční letáky?

BORSZÉKI:
Ano. Od Petra Haina jsem se dověděl, že na základě udání a provokatérské činnosti László Rajka se podařilo odhalit illegální tiskárnu, přesněji řečeno, jeden psací a jeden rozmnožovací stroj, jakož i zjistit jména osob, které v okrese Kóbánya rozšiřovaly illegální komunistické letáky. Proti účastníkům této akce bylo zahájeno trestní řízení.

PŘEDSEDA:
Víte o tom, že v r. 1935 zmařil László Rajk stávku stavebních dělníků a že následkem jeho provokačního vystoupení uvěznila policie asi 200 stávkujících?

BORSZÉKI:
V r. 1935 mi sám Hetényi řekl, že Petr Hain je velmi spokojen s Rajkovou činností a že mu posledně dal příkaz, aby vnikl do stávkového výboru MÉMOSz, vyvolal nějakou stávku a jako člen výboru vymohl na vedení MÉMOSz, aby organisovalo nějakou velkou demonstraci. Bylo to však třeba provést tak, aby Petr Hain byl včas o všem informován. László Rajk splnil tento úkol do všech podrobností.

MÉMOSz podal ministerstvu vnitra žádost o povolení demonstrace, ale ta byla samozřejmě zamítnuta. László Rajk i přesto vyvolal demonstraci, ale Petr Hain včas zasáhl, předešel jí a současně likvidoval propuklou stávku. V této souvislosti bylo zahájeno trestní řízení proti 200 dělníků.

VÝPOVĚĎ Dr FERENCE JÁNOSIHO, kapitána vojensko-právní služby

PŘEDSEDA:
Vypravujte o tom, v jaké funkci jste se zúčastnil zasedání vojenského tribunálu Szálasiho fašistické vlády v letech 1944—45 ve věci László Rajka a vůbec během procesu?

JÁNOŠI:
Byl jsem přidělen v listopadu 1944 k szálasiovskému soudu, který byl soudem náčelníka generálního štábu. V polovině března r. 1945, přesný den si nepamatuji, ale bylo to y polovině března, zasedal v Sopronkóhidě soud náčelníka szálasiovského generálního štábu ve věci jedné skupiny hnuti odporu. Na tomto zasedání jsem jakožto státní prokurátor zastupoval žalobu.

PŘEDSEDA:
Ano. Jakých argumentů používal László Rajb na zasedání tohoto fašistického soudu na svou obranu, co mluvil o svém loyálním postoji k vládě Szálasiho režimu a z jakých důvodů prosil, aby byl vyslechnut jeho bratr Endre Rajk?

JÁNOŠI:
Rajk především popíral svou vinu, popíral konkrétně to, že by někdy skutečně pracoval v levicovém hnutí, v hnutí odporu.

Vzhledem k tomu, že jak on, tak i jeho rodina jsou přívrženci Szálasiho režimu, prosil, aby byl vyslechnut jeho bratr Endre Rajk, který byl státním tajemníkem správy ministra. Prosil o to v souvislosti s tím, že již delší dobu, od roku 1931, a také v době Szálasiho režimu, prokazoval cenné a platné služby politické policii a že je přívržencem tohoto zřízení.

Dožadoval se výslechu bývalého náčelníka politické policie Hetényiho, jeho zástupce Sombora-Schweinitzera a náčelníka Szálasiho politické policie Petra Haina vzhledem k tomu, že od roku 1931 až do svého uvěznění, koncem roku 1944, prokazoval užitečné a cenné služby.

PŘEDSEDA:
Vypravujte nyní, co řekl bratr László Rajka, státní tajemník Endre Rajk na soudním zasedání.

JÁNOŠI:
Soud podrobil Endre Rajka výslechu. Endre Rajk se zprvu odvolával na to, že mezi ním a bratrem László Rájkem je značný rozdíl ve stáří a že on, jakožto starší, se s otcovskou péčí staral o osud a činnost bratra a nyní, jako starší bratr, ale zejména jako odpovědný státní tajemník Szálasiho vlády a v plném vědomí odpovědnosti, vyplývající z tohoto postavení, prohlašuje, že jeho bratr László Rajk nevyvíjel žádnou levičáckou činnost, a také potvrdil, že László Rajk, počínaje rokem 1931 až do Szálasiho režimu včetně, t. j. i za Szálasiho vlády, pracoval pro policii.

Potvrdil dále, že jeho bratr László Rajk je nikoli nepřítelem režimu, ale jeho přívržencem a nakonec prohlásil, že on, pociťuje svou služební odpovědnost, se zaručuje, že László Rajk i napříště nebude pracovat proti stávajícímu řádu.

PŘEDSEDA:
Vy jste již dříve řekl něco, co jsem úplně nepochopil. Vypravujte ještě jednou, jak Rajk na soudním zasedání uváděl na svou obranu spolupráci s politickou policií a koho žádal v této souvislosti pozvat na soudní zasedání.

JÁNOŠI:
Odvolával se na to, že se nikdy nezabýval levičáckou činností a nejen že se nezabýval, ale svými informacemi o jednotlivých buňkách levičáckého revolučního hnutí prokazoval platné služby. Proto prosil, aby kromě Endre Rajka byl vyslechnut Hetényi, jeho zástupce Sombor-Schweinitzer a náčelník Szálasiho politické policie Petr Hain, kteří pracovali od roku 1941 jako náčelníci policie.

PŘEDSEDA:
Jaké pokyny jste dostal ve funkci zástupce žaloby v této věci od předsedy vojenského tribunálu?

JÁNOŠI:
Bezprostředně před vystoupením na soudu jsem dostal pokyn, abych se věcí László Rajka zabýval krátce a vůbec se v obžalovací řeči nezabýval styky László Rajka s politickou policií.

PŘEDSEDA:
Jaký rozsudek vynesl potom fašistický soud ve věci Rajka a jaký rozsudek ve věci ostatních obžalovaných, souzených spolu s ním?

JÁNOŠI:
V tomto procesu byl László Rajk zproštěn viny ve věci vlastizrady a ostatní obžalovaní byli odsouzeni k tuhým trestům, dílem k trestu smrti, dílem k doživotnímu žaláři.

VÝPOVĚĎ ISTVÁNA STOLTEHO

Po vyslechnutí osobních údajů obrací se předseda ke Stoltemu.

PŘEDSEDA:
Ve které zahraniční výzvědné službě pracujete? Řekněte nám o poslání, názvu a jiných věcech, týkajících se této organisace.

STOLTE:
Od 27. května 1945 do 1. září 1947 jsem pracoval v americké tajné službě, jejíž název je Counter Intelligence Corps (CIC). — Jako špion jsem podléhal Supregianovi, který pracoval v bavorském městě Rosenheim.

PŘEDSEDA:
Kolik let jste pracoval pro horthydvskou politickou policii?

STOLTE:
S přestávkami jsem pracoval počínaje polovinou r. 1934 přibližně do konce r. 1935, pak znovu od poloviny r. 1939 do začátku německé okupace, t. j. do 19. března 1944.

PŘEDSEDA:
Rajk se na vás obrátil s prosbou, abyste v americkém okupačním pásmu Německa vyhledal bývalého náčelníka politické policie horthyovského režimu Sombora-Schweinitzera a sdělil mu, že Rajk již odjel z Německa do Budapešti. Vypravujte o tom podrobněji.

STOLTE:
V, prvních měsících roku 1945 jsme byli politickými vězni szálasiovského vojenského soudu v Sopronkóhidu. László Rajka jsem znal již mnohem dříve, od r. 1931 z komunistického hnutí na universitě. Naše přátelství pokračovalo i dále, když mne v létě r. 1933 vyloučili z komunistické strany.

V Sopronkóhidu jsme se setkali znovu. Když pod tlakem blížících se sovětských oddílů byl vojenský tribunál nucen ze Sopronkóhidu evakuovat, odjeli jsme spolu do Německa.

Rajk věděl, že ho brzy osvobodí, protože ho soud v Sopronkóhidu v posledních dnech zprostil viny. Počítaje se svým osvobozením, sdělil mi, že má přesné zprávy o tom, že náčelník maďarské politické policie žije za války v Německu, kdesi blízko Mnichova.

Tvrdil, že najít dr. Josefa Sombora-Schweinitzera není zvlášť těžké, protože, budeme-li se informovat u Američanů, bude možno přijít na jeho stopu už proto, že již za války spolupracoval s Anglosasy.

Rajk mne poprosil, abych po svém osvobození vyhledal dr. Josefa Sombora-Schweinitzera a sdělil mu, že on, László Rajk, se vrátí do Maďarska, do Budapešti.

Vzhledem k tomu, že jsem znal trockistickou minulost, názory, jakož i styky László Rajka s maďarskou politickou policií, bylo mi jasné, že tato prosba slouží k navázání spojení s americkou tajnou službou.

Začal jsem se ho vyptávat, na což on pouze odpověděl: Sormbor-Schweinitzer bude vědět, co má po tomto sdělení činit.

PŘEDSEDA:
Podařilo se vám potom najít u Američanů Sombor a-Schweinitzera?

STOLTE:
Koncem roku 1945, asi v prosinci, jsem se dověděl, že Sombor-Schweinitzer žije v horním Bavorsku v městě Traunstein. Dověděl jsem se i to, že pracuje v traunsteinské kanceláři CSC jako oficiální úředník této kanceláře. Brzy, asi v první polovině ledna r. 1946, jsem ho navštívil.

Později jsem se dověděl i to, že dr. Sombor-Schweinitzer, který pracoval pro tuto kancelář, působil z titulu své funkce především jako maďarský poradce a odborník traunsteinské kanceláře CTC a konal velmi důležitou činnost, vybíraje a najímaje špiony a politické agenty, kteří byli posíláni do Maďarska.

V lednu r. 1946 jsem navštívil dr. Sombora-Schweinitzera v traunsteinské kanceláři CIC a tlumočil jsem mu prosbu a sdělení László Rajka. Dr Sombor-Schweinitzer mne tenkráte představil náčelníku traunsteinského CIC, který, nakolik si pamatuji, se mi představil jako Mr. Clodwell.

Oba mi položili spoustu otázek, týkajících se tohoto sdělení. Zajímali se zejména o to, bude-íi László Rajk schopen, podle mého mínění, trvale na sebe brát a hrát významnou roli v Maďarské komunistické straně. Po těchto otázkách mi Mr. Clodwell vyslovil dík za sdělení a prohlásil, že si najdou způsob, jak využít Rajkova sdělení. Tím se náš rozhovor skončil.

PŘEDSEDA:
Zmiňoval jste se některému jinému činiteli amerických výzvědných orgánů o věci, s kterou vás Rajk poslal k Somboru-Schweinitzerovi?

STOLTE:
Ne. Činnost amerických výzvědných orgánů pro maďarský úsek byla v té době soustředěna v Traunsteinu .

PŘEDSEDA:
Více dotasů nemám.

VÝPOVĚĎ ENDRE SZEBENYIHO

PŘEDSEDA:
Přiveďte dr. Endre Szebenyiho. (K dr. Szebenyimu.) Budete vyslechnut jako svědek. Co víte o činnosti László Rajka v ministerstvu vnitra, když László Rajk zneužil svého ministerského křesla k tomu, aby zachránil jednotlh'é účastníky tehdejšího protistátního spiknutí Alberta Barthu a mladého Ference Nagye?

SZEBENYI:
Koncem r. 1946 a v první třetině r. 1947 bylo v oddělení státní bezpečnosti vedeno vyšetřování ve věci spiknutí proti Donáthovi a jeho společníkům. Tohoto vyšetřování, které ve funkci ministra vnitra řídil sám László Rajk, jsem se do jisté míry zúčastnil i já jako vedoucí odboru ministerstva vnitra; takovým způsobem jsem se obeznámil s tehdejší činností László Rajka přímým pozorováním.

Během vyšetřování vyšly najevo přitěžující okolnosti, svědčící proti generálu-plukovníku Albertu Barthovi, tehdejšímu ministru obrany, a proti synu ministerského předsedy Ference Nagye, mladému Ferenci Nagyovi, tehdejšímu attaché washingtonské misse. László Rajk vzal k sobě protokoly obou případů a dal oficiálním osobám, které vedly vyšetřování, příkaz k zastavení vyšetřování ve věci výše uvedených osob.

Mám zprávy, jež pocházejí od samotného Rajka, o tom, že v únoru r. 1947 pozval k sobě, do kabinetu ministra vnitra, Alberta Barthu a sdělil mu, že mají proti němu přitěžující údaje, jež vyšly najevo během vyšetřování ve věci spiknutí.

Navrhl mu, aby resignoval z křesla ministra obrany a slíbil mu, že zastaví vyšetřování v této věci. Albert Bartha pak skutečně podal demisi s místa ministra obrany a později prchl ze země.

Vím také — rovněž od László Rajka — že Rajk koncem února r. 1947 navštívil ministerského předsedu Ference Nagy a oznámil mu, že vyšetřování ve věci spiknutí ztížilo vinu mladého Ference Nagye, a slíbil, že zastaví vyšetřování v jeho věci.

Ferenc Nagy oznámil po tomto sdělení attaché washingtonské misse, mladému Ferenci Nagyovi, že se proti němu vede vyšetřování a v důsledku toho že maďarská vláda pozvala mladého Ference Nagye do Budapešti. Když se nevrátil, zbavila ho vláda později maďarské příslušnosti. To je všechno, co vím o této otázce.

PŘEDSEDA:
Co víte o tom, že v době vyšetřování ve věci spiknutí vyňal László Rajk z vyšetřovacího materiálu sešit s obsahem, namířeným proti státnímu zřízení, které byly nalezeny v bytě Szentiványiho, že dále vyňal dopis, který by odhalil účast tehdejšího ministerského předsedy Ference Nagye? Vypravujte o tom.

SZEBENYI:
O této činnosti László Rajka vím. Stalo se to takto: koncem prosince r. 1946 v bytě jednoho z podezřelých z účasti na spiknutí dr. Domokose Szentiványiho, mimořádného vyslance a zplnomocněnce ministra, byl konfiskován sešit, ve kterém byly údaje, jež ztěžovaly vinu jednotlivých osob, zapletených do spiknutí.

Kromě toho obsahoval údaje, kompromitující samotného László Rajka. Zvláště v jednom odstavci Domokos Szentiványi psal o tom, že ve vládě pracuje nacionalistická skupina a že vedoucím této nacionalistické skupiny je sám László Rajk.

Rajk vzal tento sešit k sobě, vyňal jej z vyšetřovacího materiálu. Pozval k sobě osoby, které vedly vyšetřování a dal jim pokyny, aby nekladly vyšetřovaným otázky, které souvisely s tímto sešitem. Je mně známo také to, že v lednu r. 1947 byl v bytě jednoho z podezřelých konfiskován dopis, který napsal jeden účastník spiknutí druhému.

V tomto dopise -— byl to originál — stálo, že je v činnosti kontrarevoluční skupina, a že vedoucím této kontrarevoluční skupiny je Ferenc Nagy. V dopise, pokud si pamatuji, byla zmínka o členech skupiny Gyulaiovi, Jaczkó, Tiborovi Hámovi, Kálmánovi, Salátoví a jiných i o vedoucím této skupiny Ferenci Nagyovi. Také tento dopis vzal k sobě Rajk a odstranil jej z vyšetřovacího materiálu.

László Rajk to mohl během vyšetřování učinit, protože na jedné straně sám řídil vyšetřování, a na druhé straně jak k vyšetřování, tak i do ministerstva vnitra se snažil vpašovat podle možnosti své lidi.

Tak na příklad nasadil částečně v ministerstvu, částečně v oddělení státní bezpečnosti své staré přátele Rátha, Horvátha a Kálcsicse, a snažil se takové lidi, jako L. Marschall, András Villányi, Otto Horváth-Konigsberg a jiné, které pokládal za své lidi, prosazovat na taková místa, kde by jejich rukama procházela většina materiálu a kde by měli nejvýznamnější sféru působnosti.

PŘEDSEDA:
Co víte o spolupráci László Rajka s jugoslávskými výzvědnými orgány, jako s Lazarem Brankovém?

SZEBENYI:
László Rajk, nakolik si pamatuji, byl v březnu 1946 jmenován ministrem vnitra. Koncem března nebo začátkem dubna 1946 mi oznámil ve své pracovně, že za jeden z nejdůležitějších úkolů považuje navázání nejtěsnějších vztahů se zastupitelskými jugoslávskými orgány.

Sdělil mi také, že tyto přátelské vztahy je třeba vytvořit proto, že považuje Jugoslávii za vzor lidové demokracie a že Titova Jugoslávie hraje a bude hrát stále důležitější roli na Balkáně a ve střední Evropě.

Sdělil mi také, že právě proto vedl jednání se zdejšími Jugoslávci a domluvil se s plukovníkem Obradem Cicmilem, tehdejším vedoucím jugoslávské vojenské misse, který je dnes jugoslávským velvyslancem v Londýně, a s majorem Lazarem Brankovém, tehdejším členem jugoslávské vojenské misse a později prvním poradcem jugoslávského vyslanectví v Budapešti, že bude ve všem pomáhat jejich práci a poskytne jim ústně nebo písemně každou informaci o Maďarsku, kterou budou nutně potřebovat.

Zdůraznil zvláště, že potřebné tajné informace o politických a hospodářských otázkách země, o orgánech státní bezpečnosti a jejich činnosti bude podávat on sám prostřednictvím Lazara Branková, a současně mi přikázal, jakožto pracovníku ministerstva, že kdykoliv se na mě obrátí Lazar Bran-kov a bude prosit o jakékoliv údaje o struktuře a činnosti policie nebo o správních orgánech, jsem mu je povinen poskytovat dokonce i tenkrát, když to budou tajné údaje. Měl jsem o tom vždy referovat Rajkovi.

Mohu mezi jiným ukázat také to, že v té době byl u László Rajka častým hostem poradce vyslanectví Lazar Brankov, a později, po přeložení do Budapešti, stal se jeho trvalým návštěvníkem i tehdejší budapešťský vyslanec Mrazovič, který je nyní vyslancem v Moskvě. Rajk je oba přijímal s obzvláštní laskavostí, přerušil po každé práci a dával se jim k disposici.

PŘEDSEDA:
Jaká státní tajemství jste vy sám, na příkaz László Rajka, poskytoval jugoslávským výzvědným orgánům?

SZEBENYI:
Na příkaz László Rajka jsem mnohokráte předával Brankovovi a jiným dokumenty a informace, jež byly státním tajemstvím. Vzpomněl jsem již ve své výpovědi, že László Rajk mi dal o tom koncem března nebo začátkem dubna r. 1946, přesné datum si nepamatuji, všeobecnou směrnici. Ale i v každém jednotlivém případě zvlášť, když Lazar Brankov se na něho obracel, dával konkrétní a přesné příkazy o předání dokumentu nebo informace, a žádal, aby mu bylo ihned referováno o splnění příkazu.

Tak např. na zvláštní příkaz László Rajka jsem předával v letech 1946—48 Lazaru Brankovovi údaje o struktuře, organisaci a činnosti policie.

V první polovině r. 1946 jsem poslal Brankovovi na příkaz László Rajka nově vypracovanou tajnou správní mapu Maďarska. Stejně tak jsem mu na příkaz László Rajka poslal v první polovině r. 1947 údaje o rozpočtu ministerstva vnitra, jež byly státním tajemstvím.

Na příkaz László Rajka jsem koncem r. 1946 a v první třetině r. 1947 ústně informoval Branková o jednotlivých tajných podrobnostech výše vzpomenutého spiknutí, jež bylo tenkrát vyšetřováno.

V srpnu r. 1948, kdy László Rajk odešel z ministerstva vnitra, dal ještě příkaz, poslat Brankovovi nebo jeho zástupci tajný materiál o jednom ze zasedání Rady ministrů. Splnil jsem to v září 1948 tím způsobem, že jsem materiál odevzdal do rukou Brankovova zástupce.

Nakonec musím ještě připomenout, že v březnu r. 1947 jsem na příkaz László Rajka předal jedné jugoslávské osobě, která se vydávala za spolupracovníka časopisu „Újvidéki Magyar Szó“, jednotlivé podrobnosti z výpovědi Károlya Kisse, podezřelého z účasti na spiknutí, jež se tenkráte teprve vyšetřovalo.

Tyto podrobnosti se týkaly fašistické organisace „Magyar Kozosség“ (Maďarská jednota). To jsou opatření, která jsem učinil na příkaz László Rajka ve věci předání tajných materiálů Brankovovi nebo jeho zástupcům.

PŘEDSEDA:
Byl jste přítomen v kabinetě László Rajka, když dostal v r. 1947 od Branková příkaz k vystěhování osob, které mají nepřátelský poměr k Titovu režimu, z maďarského pohraničního pásma na jugoslávských hranicích?

SZEBENYI:
Ano, byl jsem přítomen.

PŘEDSEDA:
Řekněte nám o tom podrobnosti.

SZEBENYI:
To bylo v r. 1947, když se dobře pamatuji, v břevnu. U László Rajka byl Brankov a podplukovník policie Otto Horváth-Konigsberg. Brankov tenkrát na László Rajkovi žádal vystěhování maďarských občanů, kteří, podle údajů jugoslávského orgánu státní bezpečnosti UDB, mají nepřátelský poměr k titovské Jugoslávii, z jugoslávského pohraničního pásma.

László Rajk projevil ochotu splnit tento příkaz a ihned uložil přítomnému plukovníku policie Otto Horváthu-Konigsbergovi, aby jej splnil. Otto Horváth splnil příkaz a z maďarského území, jež hraničí s Jugoslávií, vystěhoval na základě údajů jugoslávské tajné policie UDB asi 70 maďarských rodin do vnitrozemí, a tak dosáhl nejen toho, že těchto 70 maďarských rodin se dostalo do svízelné situace, opustivše své domy, ale že také mnohé z nich v důsledku tohoto neodůvodněného nařízení, provedeného na základě údajů jugoslávských orgánů, se pak nepřátelsky chovaly k maďarské demokracii.

PŘEDSEDA:
Byl jste u Rajka i tenkrát, když předal jugoslávskému vyzvědači Nikolovi Božaničovi celou obálku s tajným materiálem ve věci státní bezpečnosti a vůbec vnitřních záležitostí?

SZEBENYI:
Ano, byl. V prvních květnových dnech r. 1947 jsem spolu s mnoha jinými byl v pracovně László Rajka, když Rajk předal jugoslávskému vyzvědači plukovníku policie Nikolovi Božaničovi v obálce tajné údaje o složení a kádrech orgánů státní bezpečnosti a ministerstva vnitra, jakož i tajné údaje o methodách práce oddělení státní bezpečnosti.

Tento materiál předal Rajk pod záminkou výměny materiálu a údajů mezi maďarskými a jugoslávskými orgány státní bezpečnosti. Ve skutečnosti to byl jeden z případů Rajkovy špionážní činnosti.

PŘEDSEDA:
Mají nějaký dotaz lidoví soudci? (Ne.) Lidový prokurátor? (Ne.) Obhájci? (Ne.) Mají nějaké připomínky k tomuto svědectví László Rajk a Lazar Brankov? (Ne.)

VÝPOVĚĎ SÁNDORA CSERESNYÉSE

PŘEDSEDA:
Vypravujte o tom, jak dlouho jste sloužil v anglické výzvědné službě a se kterými špiony jste byl ve styku?

CSERESNYÉS:
V lednu 1944 jsem se dostal do „Psychological Warfare Branch“, t. j. oddělení psychologické války, jež je jedním z orgánů anglické špionážní organisace. Tam jsem sloužil až do demobilisace z anglické armády v říjnu r. 1946. Služebně jsem byl ve spojení s vedoucími tohoto orgánu majorem Rautlidgem a Sundersem.

PŘEDSEDA:
Kdy jste se spojil s jugoslávskou výzvědnou službou?

CSERESNYÉS:
V září roku 1944 v italském městě Bari jsem se spojil s jugoslávskou OZNA.

PŘEDSEDA:
S kterými jugoslávskými špiony jste byl jmenovitě ve spojení?

CSERESNYÉS:
V Bari s kapitánem OZNA Sándorem Lowym, pod krycím jménem Markovics; v Klagenfurtu s člověkem slovinského původu z Bledu, jménem Peter, v Bělehradě s majorem OZNA Svetozarem Čopordou. V Budapešti jsem byl ve spojení se zástupcem obchodního attaché jugoslávského vyslanectví v Budapešti Rudolfem Čačinovičem.

PŘEDSEDA:
Povězte nám o tom, jaké jste dostával od anglické a jugoslávské výzvědné služby povšechné úkoly, týkající se Maďarska.

CSERESNYÉS:
V Budapešti jsem měl vyhledat svého starého přítele László Rajka a obnovit s ním přátelství. Rajk mne pak irěl dosadit na ministerstvo vnitra.

PŘEDSEDA:
Víte o tom, kdo byl členem trockistické skupiny, kterou organisoval Rajk v koncentračních táborech ve Francii?

CSERESNYÉS:
S László Rájkem jsem se seznámil v září r. 1937 ve Španělsku, kde jsme byli jako dobrovolníci mezinárodní brigády. Pak jsme byli ve Francii v koncentračních táborech v Saint-Cyprien, Gurs a Vernetu. László Rajk tam prováděl trockistickou podkopnou činnost, shromáždil kolem sebe protisovětské, protidemokratické a protikomunistické živly, vytvořiv z nich trockistickou skupinu.

Z členů skupiny si pamatuji Imre Gayera a László Matyáše. Byli tam i jiní, jejichž jména si dnes už nepamatuji. László Rajk si vytkl za úkol vnést rozkol do maďarské skupiny mezinárodní brigády, demoralisovat ji a obrátit ji proti Sovětskému svazu. Touto činností prokázal aktivní pomoc francouzské policii, která pronásledovala mezinárodní brigády.

PŘEDSEDA:
Co víte o trockistické podkopné činnosti jugoslávských osob, které se nacházely v těchto koncentračních táborech?

CSERESNYÉS:
Z jugoslávských dobrovolníků z mezinárodních brigád, kteří se nacházeli v koncentračních táborech pod vedením nynějšího jugoslávského generála-poručíka a velitele sboru Kosty-Nagye, byla utvořena trockistická skupina, v níž byly sdruženy protisovětské, protikomunistické a protidemokratické živly jugoslávských skupin.

Z této skupiny Kosty-Nagye si vzpomínáni ještě na nynějšího generála-majora Maxe Milice, Iviče a j. Cílem této trockistické .skupiny bylo rozbiti jednoty jugoslávské skupiny, jednoty mezinárodních brigád a poskytnutí pomoci při práci francouzské policie v řadách mezinárodních brigád. Skupina stála na šovinistickém stanovisku. Jugoslávští trockisté, díky svému vytrvalému vystupování, vedli trockistickou práci i v jiných národnostních skupinách.

PŘEDSEDA:
Víte něco o spojení László Rajka s vůdcem španělských trockistů, kterého svého času, v r. 1938, odsoudil barcelonský lidový soud k smrti?

CSERESNYÉS:
V říjnu 1939 navázal László Rajk ve vernetském koncentračním táboře těsné spojení se zástupcem generálního tajemníka španělské trockistické strany POUM Enriquem Andreherem Gironellou. Tento Gironella organisoval 2. května 1937 v Barceloně za spolupráce s Francovou fašistickou vládou, s Francovými úřady a s fašistickou armádou krvavé povstání proti republikánské armádě, proti republikánské vládě.

Barcelonský lidový soud ho odsoudil v roce 1938 k smrti. Podařilo se mu však uprchnout na francouzské území. Na jaře 1940 pomohli agenti francouzské tajné služby tomuto Gironellovi uchýlit se do Mexiko-City.

PŘEDSEDA:
Víte něco o stycích László Rajka s francouzskou tajnou službou „Druhé oddělení?

CSERESNYÉS:
Ano, vím. László Rajk často vycházel z koncentračního tábora do špionážní organisace, kterou jmenovali Druhým oddělením“, jejímž vedoucím byl kapitán. My, členové mezinárodní brigády, jsme pozorovali tyto návštěvy László Rajka a proto, že jsem se s ním přátelil, poprosili mne soudruzi, abych se ho zeptal, co znamenají.

Otázal jsem se ho a László Rajk řekl, že kapitán ho pozval, protože se jeho známý z Anglie zajímal prostřednictvím francouzské tajné služby, jak se mu daří.

Po druhé mi László Rajk řekl, že se ho kapitán ptal, kde se chce usídlit po osvobození. To, co jsem se dověděl od László Rajka, jsem řekl členům mezinárodní brigády. Nevěřili jsme mu však. Měli jsme podezření, že László Rajk je s francouzským „ Druhým oddělením ve spojení.

PŘEDSEDA:
Pomáhal vám László Rajk v ministerstvu vnitra při plnění špionážních úkolů, které jste dostával od anglické a jugoslávské výzvědné služby?

CSERESNYÉS:
Když jsem se vrátil do Maďarska, zašel jsem. Ba ministerstvo vnitra k László Rajkovi, kde jsem mu otevřeně řekl, že za války i po válce jsem byl ve službách „Psychogical Warfare Branch“. Vyprávěl jsem mu, že jsem ve styku s jugoslávskou OZNA.

László Rajk odpověděl, že o tom všem ví. Brzy nato mne pozval na ministerstvo vnitra, kde mi sdělil, že v ministerstvu vnitra organisuje tiskové oddělení, jehož vedení mně svěřuje.

Dodal, že se nemusím dostavit ve věci mého vstupu do práce k žádnému oficiálnímu orgánu, že zařídí všechno sám. 13. ledna 1947 mne znovu pozval a řekl, že dnes zahajuje svou práci v tiskovém oddělení ministerstva vnitra a že jsem jmenován jeho vedoucím, Řekl, že nejdůležitějším úkolem tiskového oddělení je popularisace jeho osoby a jeho vlastní politiky v zemi.

Dodal také, abych dal tisku na srozuměnou, že tiskové oddělení ministerstva vnitra se těší naprosté podpoře ministerstva vnitra a především podpoře jeho samotného, ministra vnitra László Rajka. Svým pokynem se chtěl László Rajk vyzvednout do popředí, nesmírně zvýšit svůj význam a současně zatlačit do pozadí ostatní osoby maďarské vlády, především Matyáše Rákosiho, Mihálya Farkase, Ernó Gero.

PŘEDSEDA:
Víte něco o kariéře takových reakčních osobností, jako je Gyula Fischer, Zilahi a Korondy? Jak se s pomocí Lászó Rajka uplatnili? Vypravujte o tom podrobně.

CSERESNYÉS:
László Rajk nenáviděl dělnickou třídu i v době, kdy stál v čele ministerstva vnitra, všemožně bránil osobám dělnického původu v postupu na důležitá nebo odpovědná místa v ministerstvu vnitra.

V téže době zaplavil ministerstvo vnitra bývalými reakcionáři, horthyovskými úředníky, četnickými a policejními důstojníky a jinými protidemokratickými živly, protože věděl, že se tito lidé díky šovinistickému, protidělnickému a protidemokratickému smýšlení stanou s radostí poslušnými nástroji jeho podvratných plánů.

Je nutno připomenout dr. Gyula Fischera, vedoucího odboru ministerstva a vedoucího osobního oddělení, jež je pověřeno výběrem personálu ministerstva, který byl v roce 1944, v době německé okupace, velitelem pracovního oddílu.

Městské oddělení, t. j. oddělení, které spravuje záležitosti hlavního města i ostatních maďarských měst, bylo v rukou neobyčejně bohatého velkoburžoy dr. László Zilahiho, který byl poradcem ministra a současně s odchodem László Rajka uprchl do Paříže. V policii byl stav věcí podobný. Oblíbenci László Rajka, Korondy a jiní horthyovští četníci v hodnosti plukovníků, řídili odpovědná oddělení policie v ministerstvu vnitra.

PŘEDSEDA:
Jaké úkoly jste dostával od jugoslávské špionážní služby ve spojitosti s László Rájkem, a jak jste je plnil?

CSERESNYÉS:
Zkoušet oddanost László Rajka, přátelské city László Rajka vůči Jugoslávii. Byl jsem s László Rájkem v přátelském poměru, nejednou jsme spolu rozmlouvali a přesvědčil jsem se, že László Rajk je bezvýhradným stoupencem Tita, jeho vlády a režimu, a současně chová nenávist k vedoucím činitelům maďarské vlády a k maďarské lidové demokracii.

V prosinci roku 1947 řekl na příklad László Rajk o Titovi, že je geniálním státníkem, moudrým stratégem a osobností, na kterou se celý svět dívá s nadšením. Brzy nato jsem se ho zeptal na jeho názor na vnitřní a zahraniční politiku jugoslávské vlády.

László Rajk odpověděl, že. plně s ní souhlasí a řekl, že zahraniční a vnitřní politiku maďarské vlády by bylo třeba vést po stejné cestě, podle jugoslávského vzoru.

László Rajk mluvil s nenávistí o jednotlivých osobnostech maďarské vlády a měl námitky zvláště proti tomu, že maďarskou vládu a politiku Maďarska řídí mezi jinými především Matyáš Rákosí, Míhaly Farkas, Erno Gero a j., zatím co určovat a řídit osudy Maďarska a politiku Maďarska je povolán on, Rajk.

PŘEDSEDA:
Vy jste se již dříve zmínil o jednom jugoslávském vyzvědači jménem Čačinovič, s nímž jste nejednou rozmlouval. Jak hodnotil během rozmluvy s vámi tento Čačinovič význam osobnosti László Rajka ve spojitosti s Titovými plány?

CSERESNYÉS:
Již v roce 1947 Čačinovič řekl, že László Rajk je tím maďarským politikem, od kterého jugoslávská vláda mnoho očekává a který má v jejích očích největší váhu. Osobnost a činnost László Rajka sledují v Bělehradě se zvláštní pozorností a počítají s ním. Tolik řekl Čačinovič.

VÝPOVĚĎ Dr GYORGYI TARISZNYÁSOVÉ

PŘEDSEDA:
Vypravujte nejdříve o tom, jak jste se seznámila s jugoslávským vyslancem Mrazovičem?

TARISZNYÁSOVÁ:
S jugoslávským vyslancem Mrazovičem jsem se seznámila v lednu roků 1948 na honu, který byl uspořádán v honebním revíru dr. Antala Kleina, v pusztě Biritó blízko Paksi.

PŘEDSEDA:
Po seznámení s ním jste jej navštívila také na jugoslávském vyslanectví v Budapešti?

TARISZNYÁSOVÁ:
Ano. Po prvním setkám jsem se s jugoslávským vyslancem Mrazovičem viděla opět na recepci, již uspořádalo polské vyslanectví v Park-Klubu, a tak se mezi námi vyvinuly přátelské vztahy. Mnohokráte mne navštívil v' Pak-si, kde žiji u svých rodičů, a když jsem se někdy dostala do Budapešti, navštěvovala jsem ho na jugoslávském vyslanectví.

PŘEDSEDA:
V září 1948 se na vás obrátil s prosbou, abyste mu zařídila hon spolu s přáteli v honebním revíru Antala Kleina?

TARISZNYÁSOVÁ:
Ano.

PŘEDSEDA:
Vypravujte nám o tom.

TARISZNYÁSOVÁ:
Jednou, v září roku 1948, když jsem šla že školy domů, setkala jsem se blízko našeho domu s Mrazovičem. Stěžoval si, že je sledován a že se musí se svými maďarskými přáteli setkávat tak, aby neměli nepříjemností.

Poprosil mne, abych promluvila s Antalem Kleinem, jestli by mu dovolil s několika přáteli v některý z příštích dnů uspořádat hon v pusztě Biritó. Řekla jsem, že můžeme jít hned do Baumannova hostince, protože jsem věděla, že tam Antal Klein bude. Tento hostinec je v Paksi. Odebrali jsme se tam.

Dr Antal Klein a. Mrazovič se domluvili, že v některém z příštích dnů přijede Ba hon. Tenkrát mne také Mrazovič poprosil, abych jej na lov doprovázela. Neměla jsem námitky a souhlasila jsem.

PŘEDSEDA:
Nyní vypravujte, jak byl uspořádán ten tak zvaný hon a s kým přišel Mrazovič?

TARISZNYÁSOVÁ:
Ve stanovený den jsme vyšli k autobusové stanici u 116. kilometrového milníku na seksardské silnici. Několik set metrů od ní se táhla polní cesta, kde nás očekávala bryčka se dvěma koňmi. V bryčce seděl Antal Klein.

Vyprávěl, že Mrazovič prosil, aby sám přijel s bryčkou za ním. Po přibližně půlhodinovém čekání se objevil Mrazovičuv automobil, z kterého vyšel on a muž v zeleném plášti a tmavých brýlích.

Při konfrontaci na policii jsem se dověděla, že to byl László Rajk, bývalý ministr zahraničí. Jeho tvář se mi zdála známá, ale tenkráte jsem ho nepoznala. Nasedli jsme do bryčky a jeli jsme cestou směrem k pusztě Biritó. V pusztě jsme zastavili v určité vzdálenosti od domů. Antal Klein zůstal v bryčce.

Vysvětlil, kterým směrem máme jit k nejbližší strážní budce, kde je možno připravit svačinu z potravin, které jsme s sebou přivezli. Mrazovič a muž v zeleném plášti vzali s sebou dvě lovecké pušky a dali se naznačeným směrem.

PŘEDSEDA:
Jak si počínali, podle vašeho názoru, Mrazoviě a László Rajk na tomto tak zvaném honu?

TARISZNYÁSOVÁ:
Když jsme přišli ke strážní budce, zpozorovala jsem, že nás taní čeká muž v loveckém oděvu a s loveckou puškou. Bylo mu jistě asi 40 let a byl poněkud vyšší postavy. Mrazovič mne poprosil, abych zůstala ve strážní budce a připravila večeři.

Bylo mi nápadné, že ani tohoto muže mi nepředstavil, stejně jako prvního, když vystoupili z auta. Besedovali,, procházejíce se před strážní budkou, střídavě se od ní vzdalujíce a přibližujíce. Když se někdy blížili ke mně, slyšela jsem, že jeden z mužů mluví kterýmsi slovanským jazykem. Vím přesně, že ne rusky, ale pravděpodobně srbsky. Muž v zeleném plášti mluvil maďarsky a Mrazovič to oběma tlumočil.

Když se někdy ke mně přiblížili, pochytila jsem několik slov z jejich rozhovoru, jako na příklad, že Mrazovič mluvil o Jugoslávii a že řekl, že je třeba přistoupit k činu. Druhý muž, neznámý, mluvil slovanským jazykem, takže jsem mu nerozuměla.

Muž v zeleném plášti mluvil maďarsky. Pak mluvili o jakémsi Pálffym, který se stane ministrem obrany. Mnohokráte jsem slyšela,' jak se zmiňovali o jménech ministrů Rákosiho a Farkáse. Když skončili rozmluvu, vešli do strážní budky a tam se pustili do jídla.

Když Mrazovič viděl, že mám velmi špatnou náladu, obracel se ke mně a začal se mnou hovořit. Pak se vydali zpátky k bryčce a neznámý muž odešel ke svým dvěma společníkům a spolu. s nimi se dal směrem k pusztě Csámpa.

Když bryčka odjela, řekla jsem Mrazovičovi, že cítím, že nechtěl jít vůbec na lov, ale že se chtěl jen s někým setkat a já jsem byla dobrá jen k tomu, abych dodala honu charakter výletu. Pak jsem řekla, že bylo zbytečné mne zvát, protože, jak je vidět, nechtěl se setkat se mnou, ale měl jiné plány.

Mrazovič se začal ospravedlňovat a řekl, že muž v zeleném plášti, který byl vedle strážní budky, je jeho starý známý a že se tak zapovídali, že dokonce zapomněli na hon. Pak jsme si sedli do bryčky a Antal Klein nás odvezl zpět k seksardské silnici, kde Mrazovič a László Rajk si vsedli do automobilu.

Dříve než odjeli, pozval si mne Mrazovič stranou a řekl, abych se nikomu nezmiňovala o tomto setkání. Byla jsem tenkrát rozčilena a odpověděla jsem mu, že bylo naprosto zbytečné mne přivážet, protože mu stejně byla moje společnost lhostejná.

Pak se dali směrem k Budapešti, já jsem se posadila do bryčky Antala Kleina a odjeli jsme do Paksi. Řekla jsem již cestou, že se mi to setkání nelíbí, že jsem byla potřebná pouze k tomu, abych zastřela jakousi ne tak zcela čistou záležitost.

PŘEDSEDA:
Přistupte blíže. Poznáte v člověku, vyobrazenému na této fotografii, muže, který čekal ve strážní budce? Podívejte se.

TARISZNYÁSOVÁ:
(Dívá se na fotografii,) Ano, poznávám.

PŘEDSEDA:
Určitě poznáváte?

TARISZNYÁSOVÁ:
Ano.

PŘEDSEDA:
Konstatuji, že tato fotografie, na které svědkyně poznala zmíněnou osobu, je fotografie Rankoviče, připojená k materiálům procesu.

VÝPOVĚĎ ANTALA KLEINA

PŘEDSEDA:
Vypravujte, kdy a za jakých okolností jste se seznámil s vyslancem Mrazovičem!

ANTAL KLEIN:
Koncem ledna roku 1948 zde, v Budapešti, na polském večírku, uspořádaném v Park-Klubu, kam jsem byl pozván spolu s dcerou hlavního notáře našeho kraje Gero Ta-risznyáse — Gyorgyi Tarisznyásovou.

Když jsme přišli do Park-Klubu, byly všechny sály přeplněny hosty. Sotva jsme vešli, ihned k nám přistoupil jugoslávský vyslanec Mrazovič, který nás už znal od doby, kdy byl u nás uspořádán hon.

Krátce se se mnou pozdravil a hned se začal horlivě dvořit Gyorgyi Ta-risznyásové, takže se po celý večer zabýval pouze jí. Druhého dne jsme se vrátili domů. Za osm až deset dnů, když jsem odjel do Paksi, setkal jsem se několik kilometrů od puszty Biritó s hlavním notářem našeho kraje, který mi oznámil, že právě telefonoval vyslanec Mrazovič a řekl, že ještě dnes přijede na večeři. Tarisznyás mne poprosil, abych zůstal, aby se vyslanec nenudil. Svolil jsem.

Mrazovič přijel z Budapešti autem v sedm nebo osm hodin. Zůstal na večeři a já s ním. Při večeři jsme rozmlouvali. Mrazovič se však celou dobu zabýval Gyorgyi Tarisznyásovou.

Odešel jsem brzy domů a Mrazovič, pravděpodobně k ránu, se vrátil autem do Budapešti. Za několik dnů se celá věc opakovala, a pak začal chodit k Tarisznyásovým častě ji. Potom jsem vyslance Mrazoviče několik měsíců neviděl, pouze jsem slyšel, že chodí za Gyorgyi Tarisnyásovou, často k nim přijíždí a prohlašuje, že se s ní chce oženit. Tak se vyvinula známost.

PŘEDSEDA:
Nakonec nám řekněte, jakým způsobem došlo k vašemu setkání s Mrazovičem? — Jak a za jakých okolností se obrátil na vás s prosbou, abyste uspořádal ve svém revíru, v pusztě Biritó, hon?

ANTAL KLEIN:
Jak jsem již řekl, od února 1948 až do podzimu jsem viděl jugoslávského vyslance Mrazoviče jen zřídka. Koncem září roku 1948 jsme byli v Paksi. Gyorgyi Tarisznyásová mi sdělila, že vyslanec Mrazovič by si chtěl s jedním nebo dvěma soudruhy u mne zalovit, abych mu to dovolil. Odpověděl jsem jí na to, že nemám žádných námitek.

Pak mne Mrazovič poprosil, abych se zřetelem na to, že chce s jedním nebo se dvěma soudruhy přijet na hon ve svém autě, přijel s bryčkou na tak zvanou šestou cestu na budapeštsko-seksárdskou dálnici, protože tam, vedle 116. kilometru, protíná polní cesta silnici, vedle zastávky autobusu. Měl jsem na něho počkat a přivézt ho do revíru, protože po písčité cestě se nedá jet autem. Prosil mne, abych řídil bryčku já sám, protože chce lovit inkognito. Slíbil jsem mu to.

Za několik dnů, začátkem října, jsem ve stanovený den odjel se svou bryčkou na dálnici, na šestou cestu, kde polní cesta protíná silnici a čekal jsem. Gyórgy Tarisznyásová byla již na místě a řekla, že ji Mrazovič prosil, aby přišla. Asi za půl hodiny přijel vyslanec Mrazovič a muž v černých brýlích a zeleném plášti, kterého jsem neznal. Oba vystoupili z auta. Po krátkém pozdravu se posadili oba do mojí bryčky.

Řídil jsem ji sám po polní cestě až k hranicím puszty Biritó. Daleko od budovy jsme zastavili, sestoupili spolu s Gyorgyi Tarisznyásovou, vzali s sebou přinesené jídlo a dvě lovecké zbraně.

Neznámý muž v zeleném plášti, Mrazovič a Gyorgyi Tarisznyásová odešli do honebního revíru. Poprosili mne, abych na ně počkal, že se asi za dvě a půl hodiny vrátí a abych je pak opět odvezl na silnici k jejich automobilu. Pak odešli. Co se tam udalo, to nevím.

Za dvě a půl hodiny se vrátili a já jsem je opět odvezl bryčkou na silnici. Nasedli do auta, které je vedle silnice čekalo, a oba dva odjeli, načež jsem odvezl Gyorgyi Tarisznyásovou do Paksi

PŘEDSEDA:
Jaký dojem učinil na vás celý ten „hon“? Nebylo vám jasno, že ho pouze nazývají honem? Že jeho účelem bylo — umožnit Mražovičovi setkání s určitými osobnostmi?

ANTAL KLEIN:
Z počátku jsem pokládal za naprosto přirozené, že Mrazovič si chce zalovit v Paksi, protože věděl, že můj honební revír je bohatý na zvěř.

Pochopil jsem také to, že mne prosil, abych ho svezl po polní cestě ve své bryčce, protože po této cestě se nedá projet autem. Cesta je písčitá, vyježděná. Pochopil jsem i to, že chce zachovat na honu inkognito. Ale když se za dvě nebo za dvě a půl hodiny vrátili bez zvěře, začala se mi celá ta věc zdát podezřelou. Muže v zeleném nepromokavém plášti a v tmavých brýlích mi nepředstavil.

Podezřelým se mi zdálo i to, že přijeli na hon z Budapešti a celý hon trval všeho všudy dvě nebo dvě a půl hodiny, a že se vrátili z kraje, bohatého na zvěř, bez kořisti.

Když jsem odvážel Gyorgyi Tarisznyásovou, viděl jsem, že má špatnou náladu. Zeptal jsem se jí, co se stalo a jací byli ti lidé? Odpověděla mi, že sama neví, že i jí je to dosti nepříjemné. Ona vlastně ani neví, co se tu odehrálo, protože vlastně o hon ani nešlo.

PŘEDSEDA:
Jaká byla role László Rajka na tomto tak/zvaném honu?

ANTAL KLEIN:
Neznal jsem László Rajka, neznám ho, nikdy jsem ho neviděl. Teprve když došlo ke konfrontaci, poznal jsem V něm muže, který byl tenkrát s Mrazovičem v zeleném nepromokavém plášti a tmavých brýlích.

PŘEDSEDA:
Poznáte ho i nyní?

ANTAL KLEIN:
(Delší dobu si prohlíží Rajka a jeho společníky.) Ano.

PŘEDSEDA:
Mají lidoví soudci dotaz na svědka? (Ne.) Máte co poznamenat, László Rajku?

RAJK:
Ne.

VÝPOVĚĎ DESZO NEMETHA

PŘEDSEDA:
Vypravujte, kdy a za jakých okolností vás získaly jugoslávské výzvědné orgány do svých služeb a se kterým jugoslávským vyzvědačem jste byl ve spojení?

NEMETH:
Na podzim roku 1945 jsem se v ministerstva obrany seznámil s Gyorgyem Pálffym. Během našich jednání jsem se přesvědčil o tom, že jsme oba šovinisty a nepřáteli lidově demokratického řádu. V důsledku našich shodných politických názorů se mezi mnu a Pálffym vyvinuly dobré vzájemné vztahy. Díky tomu jsem se na podzim roku 1946 stal za pomoci Pálffyho náčelníkem generálního štábu pohraničních vojsk.

Vrchním velitelem pohraničních vojsk byl v té době Pálffy. Koncem roku 1946 nebo na začátku roku 1947 — nevím už, nepamatuji si přesně datum — pozval si mne Pálffy a sdělil mi, že sjednal špionážní spojení s jugoslávským agentem Lazarem Brankovém, který si na základě Pálffyho doporučení přeje navázat osobní spojení i se mnou.

Pálffy mi dal směrnice, abych podrobně informoval Branková o všem, co ho bude zajímat ve věci pohraniční stráže. Poznamenal, že pro toto spojení vybral právě mne, protože ví, že mám šovinistické názory a jsem tudíž nepřítelem demokratického zřízení. Souhlasil jsem s Pálffyho návrhem, abych vstoupil ve spojení s Brankovem.

Asi za dva, tři dny po této rozmluvě jsem navštívil Branková v jeho úřadovně. Dohodli jsme se, že informační materiál, o který Bran-kov požádá, mu budu v každém případě osobně donášet po předběžné telefonické domluvě, buďto do kanceláře, nebo do bytu.

Brankov tenkrát poznamenal, že se bude i nadále obracet na Pálffyho pro informační materiál, týkající se pohraniční stráže, ale že i v tom případě musím požadovaný podrobný materiál na základě výše dohodnutých podmínek donášet k němu já.

PŘEDSEDA:
Jaké vojenské a státní tajemství jste pak předával jugoslávským výzvědným orgánům?

NEMETH:
Brankov na mně chtěl především údaje o organisaci pohraniční stráže, o jejím početném stavu a vyzbrojení, jakož i údaje o početnosti praporů a rot pohraniční stráže, místo jejich rozložení, seznam jmen velitelů, jakož i politickou charakteristiku velitelů.

Tyto údaje jsem vždy předával Brankovovi. Brankov kategoricky zdůrazňoval, že ho zejména zajímají údaje o jednotkách pohraničních vojsk, rozložených na jugoslávských hranicích a prosil, abych mu ihned podával zprávu o sebemenších změnách v této oblasti. I to jsem mu slíbil. Všechny tyto údaje, které jsem poskytoval Brankovovi, byly vojenským tajemstvím.

PŘEDSEDA:
Ale ve věci oddílů pohraniční stráže, ve věci ochrany hranic jste dostával instrukce od jugoslávské výzvědné služby?

NEMETH:
Ano, dostával. Samozřejmě, že také prostřednictvím Branková a Pálffyho. Především jsem dostal příkaz doplňovat důstojnické řady pohraničních oddílů starými důstojníky s fašistickou a šovinistickou politickou orientací, postavit je na vedoucí místa, protože, podle názoru jugoslávských vyzvědačů, v důsledku politického přesvědčení těchto důstojníků a jejich zločinné minulosti dají se neobyčejně snadno získat pro jugoslávskou výzvědnou službu.

Ve věci jugoslávsko-maďarských hranic mi dali příkaz, abych na nich držel oddíly pokud možno méně početné. To mělo podpořit neobyčejně silně rozvinuté illegální hnutí jugoslávské výzvědné služby, učinit je bezpečnějším a umožnit jeho rozšíření do co největšího počtu míst.

Jugoslávské výzvědné orgány daly příkazy také ve věci maďarských hranic s Rumunskem a Československem, podle nichž měly pohraniční oddíly vyvíjet činnost, směřující k vyvolávání nespokojenosti, neklidu a protidemokratické nálady mezi obyvatelstvem pohraničních pásem, ke zhoršení politických vztahů mezi sousedními zeměmi a maďarskou lidovou demokracií.

Zdůraznily hlavně, že co se týká sovětské hraníce, máme za úkol zjistit po celé délce hranic taková místa, která jsou sovětskou pohraniční stráží nejslaběji kontrolována a která se hodí k tomu, aby mohly přes ně přecházet jugoslávské výzvědné orgány směrem tam a aby odtud mohli přecházet zpátky benderovští, fašističtí, imperialističtí a jiní protisovětští vyzvědači. Můj úkol spočíval nejen v tom, abych taková místa zjistil, ale také je přizpůsobil pro přechod hranic.

PŘEDSEDA:
Když jste se dostal v roce 1948 jako vojenský attaché do Moskvy, dostal jste od Pálfíyho zvláštní úkoly?

NEMETH:
Pálffy mě pozval začátkem května roku 1948 — to si přesně pamatuji — k sobě a sdělil mi, že na příkaz jugoslávských výzvědných orgánů zařídí, aby mne poslaly do Moskvy jako vojenského attaché.

Poznamenal, že Jugoslávci jsou spokojeni s mou špionážní činností a právě proto mne posílají do Moskvy s příkazem, abych v Sovětském svazu pokračoval v této špionážní činnosti ve prospěch Jugoslávců.

Co se týká mé činnosti tam, dal mi Pálffy především příkaz, abych se co nejrychleji naučil rusky, abych si znalostí jazyka zjednal spojeni se sovětskými lidmi, získal si jejich důvěru a po předcházejícím desorientování těchto lidí dostával od nich špionážní údaje.

Pálffy považoval za důležité navázat těsné spojení s ostatními vojenskými attaché v Moskvě, neboť od nich by také bylo možno dostávat důležité špionážní údaje, které jsou velmi zajímavé a důležité pro jugoslávské výzvědné orgány.

Pálffy mi dal příkaz, abych se do té doby, než orgány jugoslávské výzvědné služby naváží se mnou spojení, snažil vyzvědět tajné údaje o organisační struktuře, výzbroji, hmotném zabezpečení a kázni v sovětské armádě. Oznámil mi, že Jugoslávci naváží se mnou spojení teprve později, až již budu delší dobu v Moskvě.

Vysvětloval to tím, že podle všeho nebudou mít sovětské orgány v první době ke mně důvěru. Upozornil mne na to, abych právě z tohoto důvodu byl z počátku velmi opatrný, abych v zájmu úspěchu své špionážní činnosti tuto počáteční nedůvěru se strany sovětských orgánů rozptýlil.

PŘEDSEDA:
A nakonec, s kým a kdy jste navázal v Moskvě spojení? Setkal jste se nebo mluvil jste s Mrazovičem?

NEMETH:
Na jaře roku 1949 jsem navázal v Moskvě spojení s jugoslávským velvyslancem v SSSR Karlo Mrazovičem. Po prvé jsme se spolu setkali na recepci. Mrazovič ke mně přistoupil, odvolávaje se na Pálffyho a Brankova, a sdělil mi, že na příkaz jugoslávských výzvědných orgánů bude se mnou udržovat spojení. Pak se zeptal, jaké jsem dostal od Pálffyho pokyny.

Referoval jsem mu, jaké jsem dostal od Pálffyho směrnice a Mrazovič na základě těchto směrnic mne poprosil o špionážní materiál, který jsem dosud sebral.

Při nejbližší, předem sjednané schůzce, jež se konala také na recepci, předal jsem mu ve formě dopisu v zalepené obálce již dříve shromážděný špionážní materiál, který obsahoval údaje o sovětské armádě.

Mrazovič mi tenkrát oznámil, že z konspirativních důvodů se budeme vždy setkávat na recepcích a že budeme těchto příznivých okolností využívat k tomu, abychom si mohli pohovořit o samotě, aniž bychom vzbuzovali pozornost.

Při nejbližším setkání Mrazovič řekl, že před resolucí Informačního byra mohli jugoslávští agenti, nacházející se v Sovětském svazu, snadno shromažďovat materiál, protože se k nim chovali s velkou důvěrou. Teď však tato možnost odpadla. Mé úkoly budou spočívat především v tom, abych zjistil údaje o změnách, které nastaly v sovětské armádě od posledních špionážních zpráv.

Mrazovič mi uložil, abych vylákal na důstojnících ministerstva ozbrojených sil SSSR tajné údaje o sovětské armádě, dále mi přikázal, abych zjistil postoj vojenských attaché lidově demokratických zemí, akreditovaných v Moskvě, jakož i členů maďarského vyslanectví v Moskvě, k Titově politice.

Na základě těchto Mrazovičových pokynů jsem shromáždil špionážní údaje o struktuře, výzbroji, osvětě a kázni sovětské armády, jakož i o postoji vojenských attaché lidově demokratických zemí, akreditovaných v Moskvě, a personálu maďarského vyslanectví v Moskvě, k Titově politice.

Tyto špionážní údaje jsem dokázal získat především díky důvěře, se kterou se ke mně, jako k přátelskému vojenskému attaché, chovali především důstojníci sovětské armády a vojenští attaché lidově demokratických zemí. Špionážní údaje, které jsem získal, jsem na příští schůzce předal Mrazovičovi ústně i písemně v zalepené obálce. Téměř všechny tyto údaje byly tajné.

Při předávání údajů jsem se zeptal Mrazoviče, jaká je situace s Brankovém ve spojitosti s tím, že bylo uveřejněno protititovské prohlášení Branková. Nemusíme se bát toho, že Brankov bude vypravovat o našich dřívějších špionážních stycích?

Mrazovič mne upokojil, že se toho není třeba bát, protože Brankovova protitovská prohlášení nejsou ničím jiným, než provokačním blufem, aby sám mohl zůstat na místě a pokračovat ve své špionážní činnosti proti Sovětskému svazu a lidově demokratickým státům. S Mrazovičem jsem se setkal v Moskvě čtyřikrát nebo pětkrát.

VÝPOVEĎ JÓZSEFA REXE

PŘEDSEDA:
Vypravujte, od kdy spolupracujete s orgány jugoslávské výzvědné služby?

REX:
Od srpna roku 1945.

PŘEDSEDA:
Kdo vás najal pro jugoslávskou výzvědnou službu?

REX:
Lazar Brankov, který byl tenkrát náměstkem náčelníka jugoslávské vojenské misse.

PŘEDSEDA:
Použil snad Brankov při tomto najímání proti vám nějakého kompromitujícího materiálu?

REX:
Ano, jednou, když jsem byl u něho v srpnu roku 1045, mi Brankov oznámil, že vedoucí OZNA Rankovič mu poslal materiál, který mne kompromituje. Brankov prohlásil,, že v době války, v roce 1941, jsem zběhl z partyzánského oddílu, ve kterém jsem sloužil, a že jsem to zatajil při svém vstupu do Komunistické strany Maďarska.

Zprvu jsem se to snažil popírat, ale protože to odpovídalo skutečnosti, přiznal jsem se. Brankov mne tenkrát postavil před rozhodnutí, buďto souhlasit se vstupem do služeb jugoslávské výzvědné služby jako její agent, nebo jugoslávská vojenská misse předá kompromitující materiál příslušným maďarským úřadům. Tenkrát jsem neviděl jiné východisko, a tak jsem byl získán.

PŘEDSEDA:
Jaké úkoly, jmenovitě špionážní, ve věci maďarského ministerstva zahraničí, jste dostal ještě v roce 1946 od Branková?

REX:
Od Branková jsem dostal za úkol shromáždit tajný materiál o organisační struktuře ministerstva zahraničních věci, dále charakteristiky vedoucích činitelů ministerstva zahraničních věcí a spolupracovníků maďarských zastupitelských úřadů za hranicemi, dále tajný materiál o činnosti ministerstva zahraničních věcí a o mezinárodních smlouvách, jež Maďarsko uzavíralo s cizími mocnostmi.

PŘEDSEDA:
Jak jste se stal tajemníkem maďarsko-jugoslávské společnosti? Hrál Brankov při tom nějakou úlohu?

REX:
Ano, před ustavením společnosti, v září 1945, dal mi Brankov příkaz, abych se snažil obsadit místo tajemníka maďarsko-jugoslávské společnosti, jakožto důležité místo pro jugoslávskou výzvědnou službu.

Řekl, že bude všemožně podporovat mou kandidaturu. Brankov toho dosáhl, neznámo jak, a tak jsem byl kandidován a v říjnu 1945 zvolen tajemníkem maďarsko-jugoslávské společnosti.

PŘEDSEDA:
Víte něco o tom, že jugoslávské výzvědné orgány, mezi nimi i Brankov, využily maďarsko-jugoslávské společnosti pro svou špionážní činnost a vůbec pro podkopnou práci proti maďarskému státnímu zřízení?

REX:
Ano, brzy nato, když mne zvolili, měl se mnou Brankov delší rozmluvu o činnosti maďarsko-jugoslávské společnosti a o mé činnosti. Brankov tenkrát prohlásil, že maďarsko-jugoslávská společnost musí ze všech sil usilovat o to, aby popularisovala Tita a jeho vládu mezi širokými maďarskými masami, aby jim vylíčila Titovu osobnost v takovém světle, že Tito je nejen vůdcem národů Jugoslávie, ale je i vyvoleným vůdcem všech národů na Balkáně.

Brankov řekl, že společnost musí také vydávat tiskový materiál, ve kterém se musí dodržovat linie jugoslávské šovinisticko-nacionalistické politiky, a že je třeba pořádat přednášky, výstavy atd. se stejným obsahem, se stejnou linií.

Brankov nadhodil ještě jeden důležitý úkol, že maďarsko-jugoslávská společnost musí na předměstích budovat síť filiálek, jak říkal Brankov, bude muset napříště hrát důležitou roli pro cíle jugoslávské výzvědné služby v Maďarsku.

PŘEDSEDA:
Je pravda, že jste předal jugoslávskému vyzvědači Petru Dobrovičovi materiály, ukradené na maďarském vyslanectví v Bělehradě, které obsahovaly jisté maďarské státní tajemství?

REX:
Ano, po celý rok 1947 jsem pracoval jako druhý tajemník maďarského vyslanectví v Bělehradě. Tenkrát jsem ukradl na vyslanectví materiály a předal je referentu jugoslávského ministerstva zahraničních věcí Petru Dobrovičovi, který byl spolupracovníkem jugoslávské výzvědné služby.

Materiál se týkal činnosti vyslanectví. Dále obsahoval charakteristiku každého člena vyslanectví a tajné údaje o informačním materiálu, který poslalo maďarské ministerstvo zahraničních věcí maďarskému vyslanectví v Bělehradě pro informaci o politické a hospodářské situaci v Maďarsku.

PŘEDSEDA:
Pak jste se vrátil z Bělehradu, či přesněji, odvolali vás do Budapešti?

REX:
Ano.

PŘEDSEDA:
Tenkrát jste obnovil špionážní spojení s Brankovém? Jaké úkoly jste od něho dostal, jaké informace jste mu v té době předával?

REX:
Když jsem se v únoru roku 1947 vrátil z Bělehradu, pozval si mne Brankov a obnovil spojení. Brankov byl již tenkrát prvním poradcem jugoslávského vyslanectví a během nějaké doby dočasným pověřencem v jeho záležitostech.

Odvolávaje se na to, že má teď málo času, spojil mne Brankov s tiskovým attaché jugoslávského vyslanectví Boarovem, pro kterého byla tato funkce pouze zástěrkou, neboť byl agentem jugoslávské výzvědné služby.

Nadále jsem pak předával Boarovovi, samozřejmě pro Branková, tajný materiál o činnosti ministerstva zahraničních věcí, státních úřadů a několik charakteristik o vedoucích státnících.

PŘEDSEDA:
Mají lidoví soudci dotaz na svědka? (Ne.) Pan lidový prokurátor? (Ne.) Obhajoba? (Ne.) Lazar Brankov! Máte nějaké připomínky?

BRANKOV:
Ne.

PŘEDSEDA:
Výpovědi odpovídají skutečnosti?

BRANKOV:
Ano.

VÝPOVĚĎ JÓZSEFA HEGEDUSE

PŘEDSEDA:
Vypravujte nejdříve, od kdy jste spolupracoval s organy jugoslávské výzvědné služby, jak vás illegálně převedli z Jugoslávie do Maďarska a jak jste skrýval svou ille-gální činnost v naší zemi.

HEGEDUS:
V roce 1944 jsem sloužil v jugoslávské armádě, v listopadu jsem byl pobočníkem vojenského velitele města Subotica, a tenkráte mne major OZNA Josef Stummberg najal jako agenta výzvědné služby.

Koncem ledna roku 1945 jsme s Josefem Stummbergem a Nikolou Krekem illegálně překročili hranice. Všichni tři jsme byli ve vojenské uniformě. Předtím, než jsme odjeli, opatřil mi Josef Stummberg falešné dokumenty, podle nichž jsem byl dopisovatelem jugoslávského listu „Szabad Vajdásag“ v Maďarsku

PŘEDSEDA:
S kterými jugoslávskými vyzvědači jste byl v Maďarsku ve spojení?

HEGEDUS:
Začátkem března odjel Stummberg z Budapešti do Bělehradu. V téže době přijeli z Debrecína do Budapešti členové jugoslávské vojenské misse, major Brankov a Javorský, oba důstojníci jugoslávské výzvědné služby. Stummberg mne s nimi před odjezdem do Bělehradu spojil.

Později, v roce 1946, přibyl do Budapešti major OZNA Nikola Smiljanič, který se také zabýval v Maďarsku špionážní činností, maskovanou členstvím v jugoslávské vojenské missi. Tenkrát mne s ním Javorský spojil a v lednu 1947 jsem navázal bezprostřední spojení s prvním poradcem budapeštského vyslanectví Lazarem Brankovem, pak začátkem února mne Brankov předal Živko Boarovovi, který byl také důstojníkem OZNA.

PŘEDSEDA:
Říkal jste, že jste navázal spojem také s Brankovém? Poté, když bylo navázáno spojení s Brankovém, jaký jste od něho dostal úkol v roce 1948 vzhledem k práci maďarsko-jugoslávské společnosti?

HEGEDUS:
V lednu roku 1948 jsem pracoval v odboru pro reparace. V polovině ledna mě telefonicky volal generální tajemník Svazu jižních Slovanů Anton Rob, který byl také agentem OZNA v Maďarsku, a vybídl mne, abych k němu přišel.

Řekl, že mne Brankov prosí, abych v zájmu jugoslávských výzvědných orgánů přešel do maďarsko-jugoslávské společnosti. Ihned mi určil, jakou práci mám konat — rozšíření špionážní sítě budapešťských a předměstských organisací. V polovině února mne Brankov spojil s Živkem Boarovem

PŘEDSEDA:
Víte něco o Brankovově špionážní činnosti v Maďarsku v době jeho domnělé roztržky s Titovou vládou?

HEGEDUS:
Ano.

PŘEDSEDA:
Mluvte o tom.

HEGEDUS:
Když mne spojil s Boarovem, nesetkal jsem se s Brankovém po několik měsíců. 29. listopadu 1948, kdy se konal v Madáchově divadle večer při příležitosti pátého výročí Jugoslávské republiky, měl Brankov projev.

Dříve, než pronesl řeč, řekl mi, že chce se mnou mluvit. Po jeho projevu následovala umělecká část. Ani já, ani Brankov jsme neodešli do hlediště, ale zůstali jsme v kuřáckém salonku a asi hodinu jsme rozmlouvali.

Brankov řekl, že jeho roztržka s Titem a jeho vládou, o níž bylo uveřejněno prohlášení v maďarských novinách, je domnělá, a že i nadále stojí na straně Tita a jeho vlády a poprosil mne, abych pokračoval ve shromažďování špionážního materiálu.

Pak jsem se ještě třikrát setkal s Brankovém v budově maďarsko-jugoslávské společnosti, kde se Brankov zajímal o práci společnosti a já jsem mu podával informace. V lednu 1949 jsem těžce onemocněl a od té doby jsem se s Brankovém ani nesetkal, ani jsem ho neviděl.

PŘEDSEDA:
Více nevíte nic?

HEGEDUS:
Ne.

PŘEDSEDA:
Mají lidoví soudci otázky? (Ne.) Pan lidový prokurátor? (Ne.) Obhájci? (Ne.) Lazar Brankov! Nemáte žádnou poznámku?

BRANKOV:
Ne.

PŘEDSEDA:
Výpovědi svědka odpovídali skutečnosti?

BRANKOV:
Ano.

VÝPOVĚĎ LJUBICE HRIBAROVÉ

PŘEDSEDA:
Odpovězte na otázku, jak vás Javorský a Čačinovič získali pro špionážní činnost proti Maďarsku.

HRIBAROVÁ:
Rudolfa ČačInoviče znám z války a byla jsem s ním v přátelském poměru. Oba jsme tu žili jako emigranti. S Javorským jsem se seznámila v roce 1945. Tenkrát po válce jsem se ohlásila na jugoslávské vojenské missi k registraci.

Při této příležitosti mne přijal Javorský a podrobně se mne vyptával, jak a za jakých podmínek žiji, s kým se stýkám a zda se chystám k návratu do Jugoslávie.

Odpověděla jsem, že nepojedu do Jugoslávie, protože chci žít v Maďarsku. Za nějakou dobu jsem znovu odjela na missi pro povolení, abych tady mohla žít. Javorský se mě znovu vyptával na mé známé a prohlásil, že já, jakožto jugoslávská občanka, žijící v Maďarsku, jsem povinna ve všem pomáhat jugoslávské vládě.

Prohlásil, že mají zprávy o tom, že mám široký okruh známých mezi aristokraty a duchovními osobami a že jsou to lidé velmi zajímaví. Proto jsem povinna snažit se zjistit, jaký je jejich poměr k jugoslávské a maďarské vládě, jaké jsou jejich politické názory a styky, a o všem podrobně referovat. Takovým způsobem mi Javorský navrhl, abych tajně pracovala pro výzvědnou službu.

Čačinovič se také Intensivně zabýval mou osobou s tímto cílem, využívaje našeho starého přátelství. Když uviděli, že jejich pokusy nevedou k cíli, začali vyhrožovat.

V létě roku 1947 mi zatelefonoval Čačinovič do nemocnice Szent István, že musí nutně se mnou mluvit. Když jsem se v určenou dobu s ním setkala, ukázal mi jugoslávské noviny, ve kterých bylo napsáno, že mého bratra uvěznili v Jugoslávii jako účastníka protivládního spiknutí.

Čačinovič prohlásil, že jestli nesouhlasím s tím, abych pomáhala a pracovala pro UDB, bude bratr odsouzen k smrti. Prohlásil, že ví, jak mám ráda svou rodinu, a proto již podal mým jménem o mém souhlasu zprávu do Bělehradu. Neodpověděla jsem nic a on to považoval za souhlas, a tak jsem se dostala do spojení s jugoslávskými vyzvědači.

PŘEDSEDA:
Vyprávějte nám, jak vás zbavili svobody, jak vás zatkli v budově jugoslávského vyslanectví.

HRIBAROVÁ:
V prosinci roku 1947 mne Čačinovič poslal do jugoslávského konsulátu a jako záminky použil mé žádosti o visum. Když jsem přibyla na konsulát, přijal mne konsul Smiljaniě a prohlásil, že žádné visum nedostanu, protože chci jet do Vídně ne na návštěvu ke své dceři, která tam žije, ale proto, že nechci pro ně pracovat, že jim chci prostě utéci. Pak jsem byla zatčena a dva dny vězněna v budově.

PŘEDSEDA:
Pak jste byla převezena přes maďarsko-jugoslávské hranice. Později vás zase přivezli zpátky. Vyprávějte, jak se to stalo.

HRIBAROVÁ:
Po dvou dnech mne večer dva zaměstnanci velvyslanectví odvedli dolů a přinutili vstoupit do auta. Varovali mne, abych nedělala žádný hluk. Do auta vsedl ještě jeden člověk, kterého neznám, a šofér jménem Nikolaj. Vyjeli jsme směrem k hranicím.

Nedaleko hranic jsme zastavili. Poručili mně; abych vystoupila a převedli mne na druhou stranu. Tam mne na jugoslávském území očekávalo kryté nákladní auto. Do toho mne naložili a nechali mne pod dohledem vojáků.

Za nějakou dobu přivedli do auta ještě tři muže, jejichž oči a hlavy byly zavázány. Pak se auto zase rozjelo. Za několik hodin jsme přijeli na dvůr jakési budovy. Nežli jsem vystoupila, zavázali mně také oči. Pak mne odvedli do cely.

PŘEDSEDA:
Jak jste byla pak vězněna v Bělehradě v UDB? Kdo vás vyslýchal? Z čeho vás vyslýchali a co na vás chtěli?

HRIBAROVÁ:
Byla jsem tam vězněna asi od 15. prosince 1948 do 5. ledna 1949. Blažič, Javorský a ještě jeden důstojník UDB, kterého neznám, jevili zájem o můj poměr k Mr. Petitoví, anglickému generálnímu konsulovi v Budapešti, a o mé spojení s anglickým velvyslanectvím.

Pak jsem dostala příkaz, že mám v Maďarsku provádět výzvědnou práci proti maďarské vládě a kromě toho mně měla být svěřena úloha prostředníka mezi jugoslávskými a anglickými vyzvědači. Když jsem na to nechtěla přistoupit, pohrozili mně smrtí. Pak mne přinutili podepsat prohlášení, jímž jsem se zavázala pracovat pro jugoslávskou UDB.

PŘEDSEDA:
A co potom, když jste podepsala?

HRIBAROVÁ:
Za hodinu nato, když jsem je podepsala, mne zase vyvedli a usadili do auta. Na jednom rohu jsme zase zastavili, do auta vsedl Čačinovič a zase jsme se vydali k hranicím. Na hranicích vystoupil šofér Nikolaj z auta se třemi pasy, vykázal se jimi, a pak mne odvezli do Budapešti, dovezli až skoro k domu a tam mne propustili na svobodu.

VÝPOVĚĎ ŽIVKA BOAROVA

PŘEDSEDA:
Vyprávějte napřed o tom, jaká byla vaše úloha mezi jugoslávskými vyzvědači v Maďarsku.

BOAROV:
Byl jsem jedním ze spolupracovníků jugoslávských špionážních orgánů v Maďarsku. Tuto úlohu jsem zakrýval svou hodností tiskového atašé jugoslávského velvyslanectví.

PŘEDSEDA:
Víte, jaká byla úloha Lazara Branková v t. zv. špionážní organisaci a jakou diplomatickou hodností zakrýval svou úlohu?

BOAROV:
Do roku 1947 byl Brankov spolupracovníkem jugoslávského špionážního orgánu v Maďarsku a od roku 1947 hlavním residentem jugoslávského špionážního orgánu UDB.

Tuto úlohu zakrýval napřed hodností člena jugoslávské vojenské misse, později hodností jejího náčelníka a konečně, když byla roku 1947 tato misse proměněná ve velvyslanectví, hodností prvního legačního rady.

PŘEDSEDA:
Jaké úkoly v oboru vyzvědačství a špionáže jste dostal v letech 1947 a 1948 od Brankova?

BOAROV:
V rámci mé funkce mně dal Brankov roku 1947 příkaz, abych popularisoval Titovu osobnost a jeho politiku v Maďarsku, abych usměrňoval práci Maďarsko-jugoslávské společnosti v souladu s jugoslávskou politikou, abych také v souladu s jugoslávskou politikou usměrňoval i časopis této společnosti „Jižní hvězda“, pak mně dal příkaz, abych usměrňoval i list Demokratického svazu jižních Slovanů v Maďarsku „Naše Novině“ - v souladu s jugoslávskou politikou.

Dal mi rovněž pokyny, abych rozvinul svou síť v různých kulturních a veřejných organisacích, v tiskových odděleních různých ministerstev, v nakladatelstvích, v Svazu spisovatelů a žurnalistů atd. Dal mi pokyny, abych prostřednictvím této sítě získával údaje o politické a hospodářské situaci Maďarska.

PŘEDSEDA:
Vyprávějte nyní, jaké úkoly jste dostal od Branková roku 1948, podle nichž jste měl rozšiřovat určitý propagační materiál, dopravovaný illegálně z Jugoslávie do Maďarska.

BOAROV:
Roku 1948, po uveřejnění usnesení Informačního byra, poslal Brankov do Jugoslávie jednoho z úředníků jugoslávského velvyslanectví, Lazara Torbicu, který odtud přivezl do Maďarska illegální tiskový materiál v maďarštině.

Tento materiál štval v první řadě proti usnesení Informačního byra. Brankov rozkázal, aby byl tento materiál rozeslán poštou vedoucím osobnostem různých veřejných organisaci a ministerstev. Kromě toho jsme přiváželi ještě podobný materiál, který jsme rozšiřovali stejným způsobem.

PŘEDSEDA:
Zavraždil jste Miloše Moiče. Vyprávějte, jakou úlohu hrál Brankov v této vraždě! Od koho dostal Brankov příkaz k vykonání této vraždy a kdo vám dal zbraň, které jste použil k vraždě. Čí to byla zbraň?

BOAROV:
Roku 1948 po uveřejnění usnesení Informačního byra oznámil jednou Blažič v mé přítomnosti Brankovovi, že jeden znašich agentů, pracujících v Demokratickém svazu jižních Slovanů v Maďarsku, Miloš Moič, schvaluje rozhodnutí Informačního byra a chce vystoupit otevřeně v maďarském tisku proti titovcům a odhalit jugoslávské diplomaty v Budapešti jako jugoslávské vyzvědače.

Na to řekl Brankov, že podal zprávu o Moičovi do Bělehradu a dostal odtud Rankovičovu odpověď, podle níž Tito poručil, aby byl Moič dopraven do Jugoslávie a jestliže se to nepodaří, že ho musíme zavraždit. Ve spojitosti s tím mi Brankov přikázal, abych splnil tento úkol. Prohlásil, že jako Srb mám k Moičovi nejblíže a že proto mám nejvíce vyhlídek na to, aby byla tato věc provedena úspěšně.

Nechtělo se mi provádět tento úkol a odmítl jsem to. Brankov a Blažič mne odvedli k velvyslanci Mrazovičovi a řekli mu, že se nechci ujmout tohoto úkolu. Mrazovič tedy opakoval příkaz, směrnice, došlé z Bělehradu. Když mně energicky poručil, abych se ujal provedení tohoto příkazu, netroufal jsem si už odmítnout. K provedení svěřeného úkolu mně dal Mrazovič svůj revolver.

Pak jsem šel 10. července večer za Moičem do jeho bytu a když jsem zjistil, že je sám, vstoupil jsem dovnitř. Dlouho jsme spolu hovořili. Pokusil jsem se ho přemluvit, aby se vzdal svého úmyslu. Pokoušel jsem se ho dostat na velvyslanectví, aby si tam pohovořil s Brankovém. Doufal jsem, že by ho bylo možno odtud dopravit do Jugoslávie. Nechtěl jsem v žádném případě použít zbraně k vraždě.

Ale Moič všechno odmítl. Nechtěl se vzdát svého úmyslu a nejel se mnou na velvyslanectví. Vyhrožoval jsem mu tedy, že si zahrává se životem, pak došlo k hrubým nadávkám a konečně ke rvačce.

Ve rvačce jsem ztratil hlavu a vystřelil jsem z Mrazovičova revolveru. Moič zemřel. Pak jsem šel na velvyslanectví a hlásil jsem, co se stalo, Brankovovi, protože velvyslanec Mrazovič už nebyl v Budapešti.

PŘEDSEDA:
Má Lazar Brankov nějakou poznámku?

BRANKOV:
Ano.

PŘEDSEDA:
Prosím.

BRANKOV:
Chtěl bych doplnit Boarovovu výpověď tím, co jsem už jednou řekl. Všechno se stalo přibližně tak, ale v našich výpovědích jsou diference.

Když došla ona směrnice od Rankoviče a Tita, stavěl jsem se proti Moičově vraždě, a proto jsme se s Blažičem obrátili na velvyslance Mrazoviče, aby rozřešil tuto otázku.

Když se Mrazovič dověděl, oč jde — byl o všem už pře¬dem informován — řekl, že Titovy a Rankovičovy směrnice jsou pro nás svaté a že je musíme splnit. Jestliže protestuji nebo vá¬hám, dá mi k tomu svůj revolver. Pak se obrátil na Blažiče a řekl mu, aby organisoval splnění Rankovičovy směrnice.

Blažič a já jsme vyšli z pokoje. Blažič tehdy řekl, že za nejvhodnějšího pro tuto věc považuje Boarova a že si s ním o tom pohovoří. Zřejmě Boarov ihned odmítl, nechtěl se do toho pouštět, pak přišel za uanou, aby zjistil, zda je to skutečně Rankovičova a Titova směr¬nice. Řekl jsem, že ano, že taková směrnice přišla a že v souvis¬losti s ní doporučil Blažič, aby ji splnil on.

Boarov znova řekl, že se nechce pouštět do jejího provádění, že se chce v této věci obrá¬tit na velvyslance. Šli jsme tedy všichni tři znova k velvyslanci a pak se celý rozhovor udal tak, jak vyprávěl Boarov.

PŘEDSEDA:
Tam tedy dal Mrazovič Boarovovi revolver ?

BRANKOV:
Tam dal Mrazovič Boarovovi revolver.

PŘEDSEDA:
Ve vaší přítomnosti?

BRANKOV:
Ano.

PŘEDSEDA:
Ve vašich výpovědích nejsou velké diference. (K Boarovovi.) Je to pravda, že byl proti vraždě nebo trváte na své výpovědi?

BOAROV:
Trvám na své výpovědi.

PŘEDSEDA:
Brankov tedy nebyl proti tomu?

BOAROV:
Ne.

PŘEDSEDA:
Řekněte mu to do očí, že proti tomu nic nena¬mítal.

BOAROV:
(Obrací se k Brankovovi.) Ne. BRANKOV: Ano, byl jsem proti tomu.

PŘEDSEDA:
Konfrontace je bezvýsledná, Sedněte, si na své místo, Brankove. (Brankov odchází na své místo.)

PŘEDSEDA:
Ani teď nemáte žádné otázky, pane státní zá¬stupce? (Ne!) Ptám se znova lidových soudců, státního zástup¬ce, obhajoby. (Ne.)

VÝPOVĚĎ IŠTVÁNA FÓLDIHO

PŘEDSEDA:
Povězte, co víte o spojení obžalovaného Tibora Szónyiho s americkou a jugoslávskou výzvědnou službou, o jeho praktické špionážní činnosti a o ostatní podkopné práci, namířené proti maďarskému státnímu zřízení.

FOLDI:
Vím o špionáži a ostatní podkopné činnosti Tibora Szónyiho a jeho skupiny, prováděné z příkazu americké a jugoslávské výzvědné služby, protože jsem byl v letech 1943 až 1944 členem špionážní skupiny Tibora Szónyiho ve Švýcarsku.

Později, v letech 1945—1946 jsem vykonával funkci kurýra mezi špionážní skupinou Szónyiho v Maďarsku a švýcarskými orgány americké a jugoslávské špionážní organisace. Od roku 1947 do května 1949 jsem ze Szónyiho příkazu prováděl v Maďarsku podkopnou činnost, směřující proti zájmům vlády.

Tibor Szonyi organisoval koncem roku 1942 ve Švýcarsku v Curychu skupinu politicky kolísajících maďarských emigrantů, v jejímž čele sám stál. Členem této skupiny, působící v rámci Maďarské fronty národní nezávislosti, jsem se stal i já.

Na jaře 1944 navázal Tibor Szonyi v Ženevě osobní spojení s Noelem Fieldem, členem americké špionážní služby, který figuroval jako generální ředitel americké dobročinné organisace v Evropě Unitarian Service Committee.

Prostřednictvím Szonyie zanesl Field do naší skupiny nepřátelskou ideologii a tím ji do značné míry připravil k tomu, aby se později postavila do služeb Američanů. O rozhovoru Szónyiho s Fieldem v létě 1944 v Curychu jsem se dověděl přímo od Szónyiho.

V září 1944 vstoupil Tibor Szonyi v Bernu z iniciativy a za aktivního prostřednictví Misi Lompara, švýcarského vůdce jugoslávské špionážní organisace, do spojení s Allanem Dul-lesem, evropským vůdcem americké strategické špionážní služby.

Dulles figuroval jako úředník amerického velvyslanectví v Bernu. Získal Tibora Szónyiho jako agenta americké špionážní služby. O jednání Szónyiho s Dullesem jsem se dověděl od jednoho člena naší špionážní skupiny Gyorgya Demetera, který se jich účastnil.

Z Dullesova příkazu organisoval Tibor Szonyi v létě a pozdě na podzim 1944 skupinu pro špionáž ve prospěch americké výzvědné služby. Do skupiny patřili Ferenc Vági, Gyorgy Demeter a jeho žena, András Kálmán, Jánoš Dobo, Gyula Kuty, Gyorgy Hódos, Peter Balabán a já.

V prvních třech měsících roku 1945 organisovala uskutečnil Tibor Szonyi z Dullesova příkazu illegální dopravu, části své špionážní skupiny do Maďarska, do týlu Rudé armády, aby tato špionážní skupina prováděla v Maďarsku špionáž a podkopnou činnost.

Zbylé členy špionážní skupiny, jejíž vedení svěřil Szonyi mně, ponechal zatím ve Švýcarsku a přikázal nám, abychom jednak udržovali spojení mezi Szonyiho špionážní skupinou v Maďarsku a švýcarskými orgány americké a jugoslávské výzvědné služby, jednak abychom prováděli ve Švýcarsku činnost, namířenou proti zájmům maďarské vlády.

Od chvíle svého příchodu do Maďarska v březnu 1945 až do května 1949 uskutečňoval Szonyi se svou skupinou, v praxi úkoly, svěřené mu americkou a jugoslávskou výzvědnou službou — špionáž a záškodnictví.

PŘEDSEDA:
Povězte, jak a jakou cestou přibyla skupina Tibora Szonyiho do Maďarska?

FOLDI:
Když Allan Dulles pověřil na podzim roku 1944 Szonyiho, aby organisoval a uskutečnil převedení své špionážní skupiny do Maďarska, přikázal mu, aby okamžitě, jakmile jeho špionážní skupina přibude na maďarské území osvobozené Rudé armádou, zahájil špionáž a záškodnickou činnost proti zájmům maďarské vlády, aby sabotoval plán národního hospodářství a aby vůbec ve všech, odvětvích státního a hospodářského života prováděl záškodnickou a desorganisační činnost.

Tak se americká špionážní organisace snažila o svržení lidově demokratického zřízení a jeho pravoplatné vlády, aby na jejím místě nastolila buržoasní zřízení a buržoasní vládu a aby tak zemi proměnila ve člena vojenského imperialistického bloku pod vedením Spojených států.

Tibor Szonyi organisoval dopravu své špionážní skupiny do Maďarska ve dvou částech. První část byla dopravena do Maďarska illegálně mezi lednem a březnem 1945 za pomoci jugoslávské a americké výzvědné služby. Vůdcem této skupiny byl Tibor Szonyi, jejími členy Ferenc Vági, András Kálmán, Gyorgy Demeter, Jánoš Dobo a Gyula Kuty.

Druhá část špionážní organisace, jejímž vůdcem jsem byl já, se vrátila během r. 1946 do země legální cestou. Vzhledem k tomu, že jsem se příprav k přepravě Szonyiho skupiny ze Švýcarska do Maďarska účastnil i já, věděl jsem o spolupráci americké a jugoslávské výzvědné služby při dopravě výzvědné skupiny do vlasti.

Tak také vím, že americký vyzvědač Noel Field organisoval illegální přechod Szonyiho špionážní skupiny přes švýcarsko-francouzské hranice a další cestu do Marseille. Na to vynaložil 4000 švýcarských franků.

PŘEDSEDA:
Jakou výzvědnou činnost prováděl Tibor Szonyi a jeho skupina ve službách orgánů americké a jugoslávské výzvědné služby po návratu do Maďarska?

FOLDI:
Od ledna 1945 do února 1947 jsem byl z příkazu Tibora Szonyiho ve Švýcarsku, kde jsem vykonával službu spojky mezi jeho skupinou a orgány americké a jugoslávské výzvědné služby ve Švýcarsku.

V té době jsem dodával pravidelné zprávy Tibora Szonyiho a druhého člena špionážní skupiny Ference Vágiho Fieldovi a jeho prostřednictvím Dullesovi. Po prvé po osvobození jsem přijel do Maďarska v říjnu roku 1947 a pobyl jsem zde asi dva měsíce.

V této době jsem asi desetkrát hovořil se Szónyim, který mně dal důvěrné informace, týkající se vnitropolitického a hospodářského života země, abych je po návratu do Ženevy ve Švýcarsku předal americkému vyzvědači Noeiu Fieldovi.

Před mým odjezdem mi Szonyi odevzdal i písemnou zprávu pro Fielda, týkající se především hospodářských otázek: především o úspěchu výstavby, o úrovni průmyslové a zemědělské výroby, o jednotlivých otázkách inflace a ještě o jiných otázkách

V listopadu 1945 se v Szonyiho budapešťském bytě konala tajná porada, jíž se mimo Szonyiho a mne zúčastnil i jiný člen naší špionážní skupiny, Ferenc Vági. Szonyi dal na této poradě Vágimu příkaz, aby posílal vyzvědačský materiál o politické a hospodářské situaci země prostřednictvím zvláštního posla a jugoslávských vyzvědačů na mou ženevskou adresu, abych je mohl odevzdávat Fieldovi a jeho prostřednictvím Dullesovi. Od této doby až do konce srpna roku 1946 jsem dostával pravidelně od Vágiho vyzvědačské zprávy a prostřednictvím Fieldovým jsem je předával do Švýcarska Dullesovi.

V prosinci roku 1946 jsem se vrátil z Maďarska do Švýcarska a za několik neděl jsem vyhledal amerického vyzvědače Noela Fielda v jeho ženevské kanceláři na Quai Wilson 39. Odevzdal jsem mu špionážní zprávy, které jsem přivezl. V květnu 1946 jsem opět přijel ze Švýcarska do Budapešti.

Odevzdal jsem Szonyimu dopis v zapečetěné obálce, který mu.posílal Field. Szonyi mi oznámil, že členové naší špionážní skupiny, kteří jsou dosud ve Švýcarsku, budou se musit brzy vrátit do Maďarska a dal mně v rámci toho příkaz, abych se dohodl s Fieldem, jakým způsobem se bude dále udržovat špionážní spojení. V červnu 1946 jsem odjel zpět do Švýcarska.

V Ženevě jsem navštívil Fielda a tlumočil mu žádost Szonyiho, aby Field organisoval další podporu špionážních styků, jelikož já a členové naší špionážní skupiny se vrátíme do Maďarska. Field to slíbil. Současně jsem mu odevzdal zapečetěný dopis od Tibora Szonyiho a Szonyiho písemnou špionážní zprávu o vnitropolitické situaci v zemi.

V září 1946 jsem opět přijel do Budapešti. Navštívil jsem Szonyiho a oznámil jsem mu, že Field slíbil, že nalezne nové možnosti k udržování špionážního spojení mezi sebou a Szonyim a že mu je oznámí. Szonyi mně tentokráte dal pokyn, že se švýcarští členové naší výzvědné skupiny mají ihned vrátit do Maďarska.

Vím, že kromě mne zprostředkovali předávání Szonyiho špionážních zpráv Fieldovi i jiní členové naší špionážní skupiny. Tak na příklad víra, že Ferenc Vági a žena Gyórgya Demetera přijeli v srpnu 1945 do Švýcarska, kde ze Szonyiho příkazu odevzdali Pieldovi špionážní zprávu.

V březnu 1946 přijel Ferenc Vági z Maďarska do Švýcarska, aby tam odevzdal orgánům americké výzvědné služby špionážní zprávu.

PŘEDSEDA:
Povězte nyní, jakou cestou se vůbec dopravovaly tyto zprávy.

FOLDI:
Jak jsem už řekl ve své svědecké výpovědi, předával jsem špionážní zprávy jednak já za svých návštěv v Maďarsku . . .

PŘEDSEDA:
A kromě toho?

FOLDI:
Ale převážná většina špionážních zpráv se dostávala z Maďarska do Švýcarska prostřednictvím jugoslávských vyzvědačů, kteří patřili k jugoslávským diplomatickým missím a jiným jugoslávským státním orgánům.

Špionážní zprávy šly z Budapešti do Ženevy touto cestou: plukovník Cicmil, náčelník jugoslávské vojenské misse, Budapešť, major Kalafatič, vysoký úředník jugoslávské výzvědné služby OZNA—Bělehrad, Latinovič, jugoslávský konsul a současně jugoslávský vyzvědač v Marseille a konečně Miša Lompar, švýcarský náčelník špionážní služby a současně vysoký úředník konsulátu v Ženevě.

Od něho jsem dostával špionážní zprávy a dopravoval jsem je americkému vyzvědači Fieldovi a jeho prostřednictvím Dullesovi.

PŘEDSEDA:
Vyprávějte nyní o tom, co víte o spojení mezi americkou a jugoslávskou výzvědnou službou, o jejich společné špionážní Činnosti a vůbec o jejích společné podkopné práci po osvobození země, namířené proti maďarskému státnímu zřízení.

FOLDI:
Vím o těsné spolupráci a spojení mezi americkou a jugoslávskou špionážní službou z rozhovorů, které jsem měl s členem americké špionážní služby Noelem Fieldem a s jugoslávskými vyzvědači Misou Lomparem a Gretou Confinovou, dále to vím i proto, že já sám jsem prováděl v letech 1945 až 1946 rozsáhlou špionážní činnost pro americkou a jugoslávskou špionážní službu pod jejich společným vedením.

Už za války navázal jugoslávský vyzvědač Lompar spojení mezi naší špionážní skupinou a orgány americké špionážní služby. Stejně významnou, dokonce rozhodující úlohu hráli jugoslávští vyzvědači, když ruku v ruce s americkou špionážní službou dopravovali naši špionážní skupinu do Maďarska.

Vím o tom, protože jsem se těch příprav zúčastnil, protože vedle Noela Fielda a americké špionážní služby G-2 poskytovali naší skupině pomoc jugoslávští vyzvědači a jugoslávská špionážní služba. Právě Miša Lompar dal Tiboru Szónyimu počátkem ledna 1945 dva doporučující dopisy, jeden adresovaný jugoslávskému konsulovi v Marseilli Latinovičovi a druhý pro bělehradské středisko jugoslávské špionážní služby OZNA.

Právě jugoslávský vyzvědač Latinovič v Marseilli spojil naší špionážní skupinu s orgány americké špionážní služby G-2. Právě on zaopatřil členům naší špionážní skupiny potraviny a byt, on dal Szónyimu doporučující dopis pro náčelníka jugoslávské vojenské misse v Bari.

Po příjezdu do Bělehradu byla špionážní skupině Tibora Szonyiho poskytnuta nejširší pomoc OZNA. Nejen, že jí zaopatřili potraviny a byt, ale poskytli jí i automobil, v němž naše skupina přijela po illegálním přechodu jugoslávsko-maďarských hranic do Szegedu, osvobozeného Rudou armádou. Tuto cestu organisoval pracovník OZNA, major Kalafatič.

Miša Lompar byl roku 1945 jmenován jugoslávským konsulem v Curychu. O něco později, v létě 1945, byl přeložen do ženevského konsulátu, aby, jak vím přímo od něho, mohl udržovat těsné spojení s americkým vyzvědačem Fieldem, jehož kancelář byla, jak jsem už řekl, v Ženevě. Počátkem roku 1946 se Field i Lompar v rozhovoru se mnou zmiňovali o tom, že jsou spolu v těsném spojení.

Field mi v srpnu 1946 řekl dokonce i to, že jeho tajná korespondence s agenty za hranicemi probíhá prostřednictvím oficiálních kurýrů jugoslávské diplomatické služby, stejně jako převážná většina spojení mezi Szonyiho skupinami byla prováděna rovněž jejich prostřednictvím.

Konečně se zmíním o tom, že jsem v dubnu 1946 z příkazu Tibora Szonyie navázal spojení s jugoslávskou vyzvědačkou Gretou Confinovou, abychom si vzájemně vyměňovali informace a jugoslávských a maďarských občanech, žijících ve Švýcarsku. Jugoslávská vyzvědačka Greta Confinová mně oznámila, a konečně během své spolupráce s ní jsem se o tom přesvědčil i sám, že jugoslávská špionážní služba má ve Švýcarsku široce rozvětvenou špionážní síť a že se tato sít prostřednictvím Miši Lompara zapojuje na síť americkou.

VÝPOVĚĎ Dr ANDRASE KÁLMÁNA

PŘEDSEDA:
Povězte, co víte o spojení obžalovaného Tibora Szonyiho s orgány americké a jugoslávské výzvědné služby a jeho podkopné práci a špionážní činnosti, namířené proti maďarskému státnímu zřízení.

KÁLMÁN:
: Skupina, kterou Szonyi organisoval končeni roku 1942 a kterou řídil, se skládala z maďarských emigrantů, jejichž politický postoj byl velmi podezřelý. Tato skupina přijala jméno švýcarské organisace Maďarské fronty národní nezávislosti.

Později se ke skupině připojili i jiní Maďaři, žijící v Ženevě a v Curychu, takže konečně byli členy skupiny tito lidé: Tibor Szónyi, Ferenc Vági, Gyorgy Demeter a jeho žena, Jánoš Dobo, Gyula Kuty, Gyorgy Hódos, Peter Balabán, Gyorgy Somló a já.

Počátkem roku 1944 navázal Tibor Szonyi spojení s Noelem Fieldem, který byl členem špionážní služby strategické výzvědné služby Spojených států a tuto svou činnost maskoval funkcí generálního ředitele americké dobročinné organisace Unitarian Service Committee.

Evropským vedoucím této americké strategické špionážní služby byl Allan Dulles, který žil za války v Bernu. Maskoval svou vyzvědačskou činnost tím, že figuroval jako jeden ze zaměstnanců americké diplomatické misse ve Švýcarsku.

Field poskytoval emigrantům, které jsem znal, peněžitou podporu a tak je k sobě těsně připoutával.

Field poskytoval stálou hmotnou podporu i Tiboru Szónyimu a tím dosáhl, že Szonyi splnil jeho přání — aby totiž ideologicky připravil členy své skupiny na to, aby za války a po válce sloužili americké špionážní organisaci.

Současně navázal Tibor Szonyi počátkem roku 1944 špionážní spojení s Jugoslávcem jménem Miša Lompar, který byl švýcarským residentem jugoslávské špionážní organisace. Věděl jsem, že je Lompar v těsném spojení s Allanem Dullesem a že rnu slouží jako agent. Mohl jsem se o tom přesvědčit, když Lompar nabídl Tiboru Szónyimu, že spojí i jeho s Dullesem.

O tomto návrhu podali Tibor Szonyi a jiný člen naší skupiny Ferenc Vági zprávu vedení naší skupiny, jehož členem jsem byl i já. Vedení naší skupiny pověřilo Szonyiho, aby jednal s Dullesem. Szonyi připravil pro Dullese memorandum, v němž prohlašoval, že on a jeho skupina jsou ochotni prokazovat Spojeným státům služby, až se po válce vrátí do Maďarska. Na podzim 1944 se Szonyi často stýkal s Dullesem v Bernu.

Podle instrukcí od Dullese začal Szonyi připravovat návrat do vlasti. Pět členů naší skupiny mělo odjet s ním — Ferenc Vági, Gyorgy Demeter, Jánoš Dobo, Gyula Kuty a já.

Ostatní členové skupiny měli zůstat pod vedením Istvána Fóldiho ve Švýcarsku, aby zajistili i dále po Szonyiho návratu do vlasti spojení mezi ním a Allanem Dullesem Fieldovým prostřednictvím. Rozhodnou podporu při cestě do vlasti nám poskytly jugoslávské úřady a jugoslávské špionážní organisace.

Stalo se to na Dullesův příkaz. Miša Lompar opatřil pro šest členů naší skupiny, vracejících se do vlasti, falešné jugoslávské doklady. Lompar přikázal jugoslávskému konsulovi v Ženevě, aby je vystavil.

Já jsem dostal tyto doklady v konsulově bytě v největší tajnosti. Vyplývalo z nich, že jsme členy jugoslávské armády a jedeme do Jugoslávie jako pomocná misse; jako naše rodiště byla udána maďarská krajina v Jugoslávii. Kromě toho nám dal Lompar dva doporučující dopisy.

Jeden pro jugoslávského konsula v Marseilli Latinoviče, o němž nám řekl, že mu můžeme plně důvěřovat, a druhý pro jugoslávskou výzvědnou organisaci OZNA v Bělehradě. Počátkem roku 1945 jsme přešli illegálně švýcarsko-francouzské hranice.

Podařilo se nám to díky pomoci Noela Fielda, který dal naší skupině před odjezdem 4000 švýcarských franků. Po příjezdu do Marseille jsme vyhledali konsula Latinoviče. Po přečtení Lomparova dopisu nás velmi přátelsky přijal a řekl nám, že loď, kterou jsme měli jet, odplula z Marseille před několika dny, takže nám nezbývá nic jiného, nežli použít letadla.

K tomu bylo podle jeho slov nutně zapotřebí povolení americké špionážní organisace G-2. Napsal ihned oficiální dopis marseilleské kanceláři G-2, v němž prosil o toto povolení. Tento dopis dal Szónyimu a spojil ho takto s G-2.

Počátkem března 1945 nám G-2 dalo povolení k cestě a poskytlo naší skupině americké vojenské letadlo, jímž jsme napřed letěli do Neapole, kde jsme na základě nového povolení G-2 dostali jiné letadlo, jímž jsme doletěli do Bělehradu. Latinovič nám dal také doporučující dopis pro jugoslávskou missi v Bari, protože si myslil, že poletíme přes Bari, ale tam jsme nepřistáli.

Po příletu do Bělehradu jsme byli rovnou z letiště odvezeni do budovy OZNA. Tam Szonyi odevzdal oba dopisy, které dostal od Lompara a Latinoviče, jugoslávskému důstojníkovi OZNA, který nás převzal, a na základě těchto dopisů shledal tento důstojník, že je to s námi v naprostém pořádku.

Druhého dne se v hotelu objevil major OZNA Nikolaj Kalafatič. Řekl, že náš pobyt v Bělehradě a naše doprava přes maďarské hranice bude úkolem OZNA, která se o to postará. Pak nás upozornil, že musíme utajit svou přítomnost v Bělehradě a hlavně to, že jsme Maďaři.

Pak odešel s Tiborem Szónyim, aby si zevrubně pohovořil, beze svědků. Později nám Szónyi vyprávěl o této rozmluvě, v níž šlo o složení a spojení naší skupiny. Za dva dny předtím, než jsme se vydali do Maďarska, nás Kalafatič opět navštívil a prohlásil, že je ochoten zprostředkovat dopravu zpráv americké špionážní organisaci, posílaných do Švýcarska, jestliže tyto zprávy odevzdáme plukovníku Cicmilovi, který je vedoucím jugoslávské vojenské misse v Maďarsku.

Přes maďarskou hranici jsme se dostali v automobilu OZNA a důstojník OZNA, který nás doprovázel, se postaral, abychom neměli na hranicích žádné potíže. Když jsme přibyli do Szegedu, zničili jsme ze Szónyiho příkazu své jugoslávské doklady a pak nám Szónyi pověděl, v čem konkrétně spočívají příkazy, jež dostal od Dullese.

Řekl, že členové naší skupiny se musí dostat na nejdůležitější místa maďarského hospodářského a státního aparátu. Musíme vést záškodnickou, podkopnou práci proti maďarské demokracii a shromažďovat špionážní informace.

Naše skupina musí udržovat špionážní spojení s jugoslávskou a americkou špionážní organisaci. Szónyi skutečně také členů naší skupiny použil k provádění těchto úkolů až do našeho zatčení.

PŘEDSEDA:
Jak jste prováděl tyto špionážní úkoly a jak jste vůbec vedl svou podkopnou činnost. Co vám bylo svěřeno?

KÁLMÁN:
: Od roku 1945 do počátku roku 1947 scházela se naše skupina pravidelně illegálně jednak v Szónyiho bytě, jednak v bytě Demeterových a v mém bytě. Na těchto schůzkách uděloval Szónyi příkazy členům skupiny, které dostal na různá důležitá místa, jak mají vést podkopnou práci.

Kromě toho jsem s ním sám mnohokrát hovořil v jeho služebních místnostech, kde mi rovněž dával pokyny, jak mám v ministerstvu sociální péče, kam jsem se dostal na jedno z vedoucích míst, sabotovat příkazy vlády, vzbuzovat nedůvěru k vedoucím úředníkům ministerstva a shromažďovat špionážní informace. Tyto příkazy Tibora Szónyiho jsem také plnil.

Kromě toho jsem se brzy po našem příjezdu zúčastnil sepsání dvou špionážních zpráv, týkajících se maďarské vnitropolitické situace, které jsem odevzdal plukovníku Cicmilovi. O konečném cíli úkolu, který Szónyimu svěřila jugoslávská a americká špionážní organisace, mně Szónyi řekl, že spočívá ve svržení maďarské lidově demokratické vlády a ve vytvoření takového režimu UDB v Maďarsku, který by se přizpůsobil politice Spojených států a Titovy vlády.

PŘEDSEDA:
Má Tibor Szónyi nějakou poznámku?

SZÓNYI:
Ne.

PŘEDSEDA:
Je pravda všechno, co říkal?

SZÓNYI:
Je.

VÝPOVĚĎ MIKLÓSE RÉTIHO:

PŘEDSEDA:
Jakou funkcí jste zaujímal dříve, za Horthyho vlády, v politické policii v městě Pécs a jakou jste měl hodnost?

Réti:
: Byl jsem vedoucím politické skupiny ředitelství pécské policie, jako kriminální inspektor.

PŘEDSEDA:
Pamatujete se z doby své funkce na tomto miste na obžalovaného Andráse Szalaiho, který sedí za vámi? (

Réti:
se obrací, Szalai povstává.)

Réti:
: Ano, poznávám ho.

PŘEDSEDA:
Jak ho získala do svých služeb politická policie. Jaká udání předložil politické policii o revolučním proletářském hnutí?

Réti:
: Začalo to tím, že jsme v létě 1933 pátrali po jedné věci. Šlo o komunistické spik ... totiž organisaci.

Tato organisace působila v květnu 1933, pátrací pododdělení pécsského četnictva ji odhalilo a zatklo její členy. Za týden se do vyšetřování vložila i policie, aby zjistila podrobnosti celé věci. Jako podezřelá osoba menšího významu se ke mně dostal k výslechu Szalai.

Při tomto výslechu mi prozradil dobrovolně, zevrubně a do nejmenších podrobností celé složení organisace, celý její objektivní materiál, celé osobní složení.

Toto přiznání napomohlo ve značné míře k tomu, že jsme vypátrali celou organisaci. Soud tehdy ocenil jeho chování, neodsoudil ho, ale dal mu jen rok podmíněného vězení. To byl začátek, tak jsem se s ním seznámil. Soud potrestal členy organisace velmi přísně. Po rozsudku jsem poručil Szalaimu, aby mne někdy služebně navštívil a podal mi zprávu o svém chování.

Na to mně odpověděl:
„Nemusíte mít o mne starost, už mám komunismu dost a přecházím k rozumnějšímu buržoasnímu světovému názoru.“ Na důkaz svého postoje mi dobrovolně, z -vlastní iniciativy nabídl své služby jako udavač. Jako policista jsem to nemohl odmítnout a přistoupil jsem na to.

PŘEDSEDA:
Jaká udání pak přinášel?

Réti:
: Dva měsíce po rozsudku mně dvakrát nebo třikrát oznámil, že několik jeho známých chce obnovit, znovu vzkřísit organisaci.

Setkávali se proto na turistických vycházkách v Mecseku, dohovořovali se, projednávali otázky organisace buněk a rozšiřování letáků. Podle jmen, které udal, jsem ihned poznal, že mluví pravdu, protože tyto osoby byly i předtím ve spojení s organisaci.

Zahájili jsme ihned stopování, které však byla marné, protože podezřelí si toho všimli a definitivně ustali v práci v organisaci.

Rozhodně však důsledkem tohoto udání bylo to, že od zneškodnění organisace roku 1933 až do osvobození země nemohla a nebyla v Pécsi vytvořena komunistická organisace.

PŘEDSEDA:
Co se stalo v kožedělném závodě Sophiana?

Réti:
Na jaře 1935 za mnou Szalai přišel do kanceláře a hlásil mně na základě dřívějšího spojení, že dělníci závodu Sophiana připravují stávku, aby si vynutili zvýšení mezd. Současně mi oznámil jména dělníků, kteří udávali tón a podněcovali ostatní ke stávce. Toto udání později opakoval ještě dvakrát.

Výsledkem toho bylo, že my, policie, jsme upozornili ředitelství závodu. A ředitelství závodu dělníkům pohrozilo. Dělníci couvli, neodvážili se stávkovat, ke stávce nedošlo, takže dělníci nedosáhli zvýšení mezd. To jsou dvě udání, která učinil na policejním ředitelství.

PŘEDSEDA:
Nevíte ještě něco?

Réti:
: Nevím už o ničem . . .

VÝPOVĚĎ LAJOSE LINDENBERGA:

PŘEDSEDA:
Jakou funkci jste zastával v letech 1943-1944?

LINDENBERG:
: (Tiše.) Byl jsem ředitelem sátoraljaújhelyjského vězení při náčelníkovi generálního štábu armády v hodnosti poručíka v záloze.

PŘEDSEDA:
Můžete mluvit hlasitěji, ve vězení jste jistě tak tiše nemluvil! Jaké důsledky mělo pro politické vězně to, že András Szalai prozradil jakýsi plán útěku? Pamatujete se na to?

LINDENBERG:
: Ano.

PŘEDSEDA:
Mluvte.

LINDENBERG:
: András Szalai nám oznámil po prvé v lednu 1944, že si srbští političtí vězňové mezi sebou šuškají a mluví o jakémsi plánu' na útěk. V únoru 1944 opakoval András Szaíaí tuto zprávu v konkrétnější formě, když už mluvili o útěku a jmenoval jeho organisátory.

Útěk byl proveden 21. března 1944, a to tak, že srbští političtí vězňové přepadli stráž, kterou odzbrojili a vylomili vrata. Vylomenými vraty se podařilo uprchnout jen čtvrtině odsouzenců z těch, kteří se chystali k útěku, protože sapérské jednotky, které byly z příkazu podplukovníka vojenské justiční služby dr. Józsefa Babose připraveny, přibyly nečekaně k vězení a zadržely většinu vězňů, připravených k útěku a zatlačily je zpět do jejich cel.

Pak začaly honit 75 odsouzených, kteří byli už za branou. Za pronásledování jich bylo 54 zabito. 21 bylo chyceno a přivedeno zpět do vězení. 26. března se dostavil polní soud vojenského tribunálu a jedenáct z těchto jedenadvaceti bylo popraveno.

VÝPOVĚĎ GYORGYI VÁNDORIOVÉ

PŘEDSEDA:
Povězte nám, jaké úkoly protistátního rázu jste dostala od Pala Justuse?

VÁNDORIOVÁ:
Roku 1948, bezprostředně před sloučením dělnických stran, mně dal Justus příkaz, abych organisovala illegální skupinu proto, aby mohl pokračovat v trockistické výchově kádrů, kterou už zahájil předběžně v seminářích a přednáškových cyklech v sociálně demokratické straně. Úkolem každého člena illegální skupiny bylo založit novou illegální skupinu.

Za konspirativnost této illegální skupiny učinil Justus odpovědnou mne osobně a pověřil mne, abych odevzdávala jeho příkazy illegální skupině, kdyby se z nějaké příčiny nemohl zúčastnit těchto schůzek.

Sestavili jsme společně s Justusem seznam účastníků této skupiny a podle jeho směrnic jsem organisovala tuto skupinu, která měla přibližně asi dvacet členů. Kromě toho mně Justus přikázal, abych své protistátní názory nejen šířila v kruhu illegální skupiny, ale abych je šířila i mezi bývalými sociálními demokraty, o kterých vím, že jsou trockistického smýšlení.

Justus, který byl členem Ústředního výboru Maďarské strany pracujících, přednášel na illegálních poradách illegální skupiny mnohokrát o zahraniční a vnitřní politice. V těchto přednáškách hovořil s nenávistí o maďarské lidové demokracií, učil své posluchače, že maďarská lidová demokracie nepostupuje cestou k socialismu, že je proto nutno toto zřízení nenávidět a že je proti tomuto zřízení třeba bojovat. Zachovával nepřátelský postoj k politice vlády, očerňoval Sieny vlády a zvlášť ostře útočil na zahraniční politiku vlády pro její orientaci na Sovětský svaz.

V době čistky přikázal Justus členům této illegální skupiny mým prostřednictvím, abychom se chovali před prověřovací komisí tak, jako kdybychom plně schvalovali politiku vlády a strany, aby nás z ní nevyloučili. Tak Justus ukázal, že ve svém protistátním boji musíme používat methody dvojí tváře.

O této dvojakostí svědčí i to, že o svých článcích, vychvalujících toto zřízení, říkal, že jsou pro něho prostředkem, licoměrným prostředkem, k pokračování v illegálním boji proti tomuto zřízení.

Tato illegální skupina, kterou utvořil Justus, pracovala od jara 1948 do května 1949. Od podzimu 1948 se stávalo stále jasnějším, že se Justus chystá k aktivnímu protistátnímu boji. Podle jeho mínění jsme měli ve svém protistátním boji hledat pomoc a spojence u západních mocností a u Titovy Jugoslávie. V tomto duchu vychovával svou skupinu i nadále.

PŘEDSEDA:
Tak. Přistupte blíž! Poznáváte v tomto dokladu svůj vlastní deník? Ano?

VÁNDORIOVÁ:
(Přistupuje k předsednickému stolu a prohlíží předložené doklady.) Ano, poznávám.

PŘEDSEDA:
Pamatujete si, že v tomto deníku jsou pod datem 3. října zajímavé zápisy; cituji jen jeden: „Nemá smyslu účastnit se diktatury, je nutno zesilovat vnitřní odpor.“ Dále v zápisu z 10. října 1948: „Bylo by zradou nebojovat proti tomuto režimu.“ Dále na jiném místě: „Mám chuť bojovat proti diktatuře, musím nalézt spojení se svobodnými Evropany.“ Vzpomínáte si na to?

VÁNDORIOVÁ:
Ano.

PŘEDSEDA:
Vysvětlete nám tedy, jak má mimořádný senát chápat tyto myšlenky?

VÁNDORIOVÁ:
Od podzimu 1948 poručil Justus mně a mým prostřednictvím i členům illegální skupiny, abychom důrazněji připravovali aktivní boj proti maďarské lidové demokracii. Do té doby, dokud nepřijde čas pro aktivní boj, řekl Justus, zůstává nám jen metoda odporu zevnitř.

Ale až v Maďarsku nastane vnitropolitická nebo zahraničně politická krise, uhodí pro nás hodina otevřených akcí. Pod zahraničně politickou krisí rozuměl Justus vypuknutí nevyhnutelné války mezi Sovětským svazem a Amerikou, dále se domníval, že v této válce zvítězí Amerika a pak že pro nás nastane vhodná doba. Spojence v našem boji proti maďarské lidové demokracii máme hledat v západních mocnostech a u titovců.

Když Justus mluvil o „svobodných Evropanech“, mínil tím. západní mocnosti a Titovu Jugoslávii. V tomto deníku jsem si zapisovala Justusovy poznámky a názory, a tyto zápisy věrně zrcadlí nenávist k maďarské lidové republice, kterou ve mně vychovával Justus.

PŘEDSEDA:
Má Pál Justus nějakou poznámku?

JUSTUS:
Výpověď svědkyně odpovídá v jádře skutečnosti..

VÝPOVĚĎ SVĚDKYNĚ FLEISCHEROVÉ

PŘEDSEDA:
Povězte, v které době jste byla sekretářkou Pala Justuse?

FLEISCHEROVÁ:
Od února 1945 do července 1948.

PŘEDSEDA:
Setkávala jste se během této doby s mužem jménem Vadas?

FLEISCHEROVÁ:
Ano.

PŘEDSEDA:
A jaký příkaz, týkající se Pala Justuse, jste od něho dostala?

FLEISCHEROVÁ:
V prosinci 1947, když byl Justus v Antverpách, přišel do kanceláře muž, který se představil jako Vadas a hledal ho, aby si s ním osobně promluvil. Když jsem mu řekla, že se Justus vrátí do Budapešti až za několik dní, napsal několik řádek na lístek a požádal mne o obálku. Vložil tento lístek do obálky, zalepil ji, napsal na ni Justusovo jméno a poprosil mne, abych ji odevzdala Justusovi ihned po jeho příjezdu.

Učinila jsem to a řekla jsem Justusovi, že to pro něho nechal soudruh Vadas. Justus neřekl ani slovo a strčil si obálku do kapsy. To je všechno, co vím o Vadasovi.

PŘEDSEDA:
Víte něco o zaměstnanci francouzské misse v Budapešti Gachotovi ve spojení s Palem Justusem?

FLEISCHEROVÁ:
Ano. Po celou dobu, kdy jsem byla Justusovou sekretářkou, byl ve spojení s Gachotem. Gachot ho často navštěvoval v kanceláři a dlouho se spolu radili. Obyčejně to bylo o samotě, ale někdy se stalo, že jsem byla jejich rozhovoru přítomna.

Mluvili ovšem francouzsky a já jsem jim nerozuměla. Viděla jsem, že si Gachot zapisuje stručný výtah rozhovoru.

Několikrát se stalo, že mne Justus po Gachótově odchodu upozornil, že nemám nikomu nic říkat o těchto rozmluvách, protože musí zůstat přísně utajeny. Vím také, že spolu několikrát hovořili telefonicky a kromě toho se setkávali i mimo kancelář. Já sama vím o jedné či dvou takových schůzkách.

PŘEDSEDA:
Nevíte už nic jiného?

FLEISCHEROVÁ:
Nic jiného nevím. Na předsedovu otázku prohlašuje

JUSTUS:
Výpověď souhlasí se skutečností.

Mimořádný senát lidového soudu za předsednictví Pétera Janko pokračoval ve středu v přelíčení ve věci László Rajka a jeho společníků, Zasedání sondu započalo několik minut po čtvrt na deset.

Předseda senátu dr. Jamko se otázal, zda jsou návrhy na doplnění soudního vyšetřování. Ani lidový prokurátor, ani obhájci obžalovaných nemají žádné návrhy na doplnění vyšetřování.

PŘEDSEDA:
Vzhledem k tomu prohlašuji soudní vyšetřování za skončené. Prosím pana lidového prokurátora, aby pronesl svou obžalovací řeč.

Vaše reakce...

zpět