PWSV | Vol. 3 No. 1 jaro 2006 | Dokument | Jan Adamec

VÝSLECH ANDRÁSE SZALAIHO

PŘEDSEDA:
Rozuměl jste obžalobě?

SZALAI:
Ano, rozuměl.

PŘEDSEDA:
Doznáváte svou vinu?

SZALAI:
Ano, doznávám.

PŘEDSEDA:
Řekněte nám, kdy a jak vás Horthyho policie získala jako agenta-provokatéra?

SZALAI:
Byl jsem ve spojení s Horthyho policií. V roce 1933 mne získal vyšetřující inspektor Réti, vedoucí politické skupiny policie, ve městě Pécs.

Od roku 1930 jsem se zúčastnil trockistického sionistického hnutí, ve kterém jsem dostal takovou protiproletářskou výchovu, která pomohla Rétimu, aby mne získal.

Získán jsem byl tak, že v roce 1932 jsem byl zapojen do illegálního komunistického hnutí. Hnutí upadlo do rukou policie a byl jsem též zatčen. V době svého zatčení jsem si vedl zbaběle a jako zrádce. Prozradil jsem své styky vpravo i vlevo.

Svou výpovědí jsem pomohl tomu, že lidé se mnou spojení, kteří byli již zatčeni, byli odsouzeni k těžkým trestům. K mému případu, jak se to dělá u zrádců, se zachovali liberálně a nebyl jsem postaven před soud a můj případ projednával soud pro nezletilé.

Při mém výslechu mně Réti navrhl, abych vstoupil do služeb policie. Souhlasil jsem s tím. Réti mi potom svěřoval úkoly, které jsem plnil. Tak v roce 1934 mně Réti dal za úkol zjistit osoby, které dosud nebyly zatčeny v souvislosti s prozrazením komunistického hnutí.

Získal jsem důvěru těchto lidí a sdělil jsem Rétimu jména všech těch, které jsem znal. Oznámil jsem Rétimu i místo schůze i jejich činnost. Réti sledoval tyto mnou uvedené osoby. Tyto osoby zpozorovaly, že jsou sledovány. Hnutí bylo rozbito, neprováděli další činnost a je nutno přiznat, že spolu s jinými okolnostmi to ve velké míře napomáhalo tomu, že po dlouhá léta se v Pécsi neupevnilo vážné illegální hnutí.

PŘEDSEDA:
Jaký další úkol jste dostal?

SZALAI:
V roce 1935 jsem pracoval ve strojírenském závodě Sophiana jako provokatér a policejní donašeč.

PŘEDSEDA:
Jaký byl následující úkol?

SZALAI:
Za provedení úkolů mě Réti dobře odměňoval. Jedním druhem odměny bylo, že jeho prostřednictvím jsem ve dvou případech dostal pas, kterého jsem použil k soukromé cestě a kromě toho mi Réti sliboval, že mi umožní vstoupit na universitu, jestliže se chopím úkolu podávat informace o komunistickém hnutí na universitě.

Chopil jsem se tohoto úkolu, k provedení však nedošlo, neboť se změnily okolnosti. Odejel jsem z Pécsi a můj styk s politickou policií na čas ustal.

PŘEDSEDA:
Kdy jste znovu navázal spojení?

SZALAI:
Spojení s politickou policií jsem obnovil v roce 1942, opět v souvislosti s prozrazením.

PŘEDSEDA:
Povídejte o své činnosti v té době.

SZALAI:
V roce 1942 mně jeden ze členů illegální strany navrhl, abych se zúčastnil činnosti jedné komunistické skupiny. Zúčastnil jsem se této práce, přijal jsem úkol, k mému zapojení do činnosti skupiny však nedošlo, neboť její členové byli zatčeni. Byl jsem opět zatčen a opět jsem si vedl jako zrádce.

Řekl jsem policii, s kým jsem byl ve spojení a abych se zavděčil, odhalil jsem jim ostatní členy skupiny, se kterými jsem vlastně styk neměl. Abych ve svém zájmu dosáhl shovívavosti policie, oznámil jsem četnickému vyšetřovateli, Antalu Juhászovi, který vedl vyšetřování, že v mládežnickém výboru sociálně demokratické strany pracují komunisté a jmenoval jsem komunistické vedoucí, řídící tuto práci, Endre Ságváriho, László Orbána a Evu Lákosovou. Ságváriho a Orbána se nepodařilo zatknout proto, že v té době již byli v illegalitě, svou výpovědí jsem však ve značné míře napomáhal tomu, aby Eva Lákosová, která byla zatčena v souvislosti s jiným případem, byla na dlouhou dobu odsouzena.

Na policii se mnou v důsledku mé zrady zacházeli šetrně. Nebyl jsem poslán spolu s jinými zatčenými do vězení, nýbrž oddělili můj případ a dostal jsem se do nemocnice. V nemocnici jsem proležel čtyři týdny a zacházeli tam se mnou velmi dobře.

Za čtyři týdny jsem se opět dostal do Andrásiho kasáren, aby byl se mnou sepsán protokol. Při sestavování protokolu jsem oznámil, že ostatní členové mládežnického hnutí, kteří byli v té době zatčeni, jsou též komunisté. Svou výpovědí jsem znovu napomáhal tomu, aby byl nad nimi vynesen těžký rozsudek. Můj případ byl v odměnu za mou zradu opět projednáván, nikoli přísně, ale v odměnu za. svou zradu jsem byl před soudním projednáváním propuštěn. V té době jsem byl povolán do pracovního praporu.

Velitel pracovního praporu kapitán Károly Rugonfalvi Kiss věděl o mém zrádném chování a navrhl mi, abych pro něho pracoval jako donašeč. Souhlasil jsem a řekl jsem mu o všech těch, kdož byli v našem praporu z členů mezinárodní brigády ve Španělsku, i o těch, kdo špatně pracovali.

Károly Rugonfalvi Kiss zavedl pro členy mezinárodní brigády a pro všechny, které jsem uvedl, za trest těžší pracovní podmínky. Později mně jako odměnu za mou zradu dal tisíc pengo.

PŘEDSEDA:
A co se stalo v Sátoraljaújheiyi?

SZALAI:
Přestože jsem spolupracoval s horthyovskou policií, byl můj případ předán soudu. Soud, aby zakryl mou provokatérskou činnost, mne odsoudil.

Károly Rugonfaivi Kiss učinil po rozsudku vše, aby oddálil dobu začátku trestu. Nepodařilo se mu to však a dostal jsem se do věznice Sátoraljaújheiyi.

V Sátoraljaújheiyi jsem několik dnů.po svém příjezdu navázal styk s velitelem věznice, poručíkem Lindenbergem. Věděl též orném zrádném chování a navrhl mi, abych prováděl podobnou činnost i pro něho a slíbil mi, žě mi v tomto případě započítá velkou část mého trestu.

Souhlasil jsem s Lindenbergovým návrhem a již v prvních dnech jsem mu oznámil vše, co se mi podařilo vyzvědět. Podal jsem mu zprávu o smýšlení uvězněných a později jsem mu podával pravidelné zprávy o smýšlení a náladě v souvislosti s událostmi ve věznici.

Tak jsem mu oznámil, že se do věznice dostala politická literatura, kterou si vězňové vyměňují. Lindenberg provedl na tomto základě prohlídku a zabavil mnoho knih. Abych mohl dobře provádět svou provokatérskou činnost, svěřil mi Lindenberg organisaci vězeňské prádelny, což mi umožnilo pohybovat se volně po území věznice.

V lednu 1944 jsem oznámil Lindenbergovi, že vězňové se připravují na útěk. Lindenberg mne pověřil, abych se dozvěděl, kdo je organisátorem útěku. V březnu 1944 jsem oznámil Lindenbergovi jména organisátorů útěku.

PŘEDSEDA:
Kteří vězňové organisovali útěk?

SZALAI:
Srbští antifašisté a komunisté. Iniciátory útěku byli především Srbové.

PŘEDSEDA:
To byli političtí vězňové, nikoliv zločinci z povolání?

SZALAI:
Nikoliv, v sátoraljaújhelyjské věznici byli jen političtí vězňové, asi 400, polovina z nich byla srbské národnosti. Lindenberg vzal mou zprávu na vědomí a v odměnu za mou zradu mě propustil z věznice a zastavil můj další trest. Dne 11. března 1944 jsem byl propuštěn z vězení a 21. došlo k útěku, jehož datum jsem samozřejmě Lindenbergovi oznámit nemohl.

Skutečnost, že jsem však Lindenberga upozornil na to, že vězňové připravují útěk, donutila Lindenberga k ostražitosti, učinil protiopatření a v důsledku toho pokus vězňů o útěk byl rozbit. Ani jedinému člověku se nepodařilo uprchnout a zachránit se, útěk vězňů byl potlačen v krvi. 54 osob bylo zastřeleno na útěku a 10 dalších bylo popraveno na základě rozsudku mimořádného soudu. V tom spočívala moje činnost v Horthyho policii.

PŘEDSEDA:
Teď mi řekněte, zda jste si byl vědom, když jste udával pokus o útěk, jaké to může mít následky?

SZALAI:
Jaké mohou být následky jsem přesně nevěděl, vždyť jsem sám neznal ani přesně datum. Skutečnost, že jsem ale oznámil Lindenbergovi plán útěku i jeho vedoucí, bezpodmínečně znamenala, že jsem se dopustil těžké zrady.

PŘEDSEDA:
Myslím, zda jste věděl, že její obětí budou lidské životy?

SZALAI:
S určitostí jsem to nevěděl, věděl jsem však, že Lindenberg útěku zabrání. V jaké formě dojde k zabránění útěku jsem přirozeně předem věděti nemohl.

PŘEDSEDA:
Kdo vás získal za agenta jugoslávské výzvědné služby? To nám teď řekněte.

SZALAI:
Po osvobození jsem skryl před stranou svou dřívější zrádnou činnost a stal jsem se tak členem strany. Získal jsem důležité místo, stal jsem se spolupracovníkem Ústředního výboru a pracoval jsem v propagačním oddělení. Orgány jugoslávské výzvědné služby jsem byl zverbován na jaře 1946. Získal mne major Smiljanič, který byl v zemi jako člen jugoslávské vojenské misse. Smiljanič mne získal ve své oficiální kanceláři v ulici Javor, číslo 14.

PŘEDSEDA:
Moje získání umožnily tři okolnosti. První okolností bylo to, že jsem se stýkal s majorem Smiljaničem v rámci svých služebních povinností, druhou, že jsem sympatisoval s Titovou Jugoslávií a třetí, že se Smiljanič dozvěděl o mé zrádné činnosti v sátoraljaújhelyjské věznici a pohrozil mi, že to oznámí jak maďarským, tak jugoslávským orgánům, nebudu-li plnit všechny předložené požadavky.

PŘEDSEDA:
S kterými jugoslávskými představiteli v Maďarsku, kromě majora Smiljaniče, jste udržoval spojení?

SZALAI:
Kromě Smiljaniče jsem měl z jugoslávských oficiálních představitelů styk jen s majorem Brankovém.

PŘEDSEDA:
Teď mi řekněte, jaké špionážní úkoly jste do stal od Smiljaniče a Branková.

SZALAI:
Úkoly,, které jsem dostal od Smiljaniče, spočívaly za prvé ve shromažďování konkrétního informačního materiálu, za druhé v provádění politické propagandy a za třetí v umisťování Smiljaničem uvedených agentů jugoslávské špionážní služby na různá státní a hospodářská místa.

PŘEDSEDA:
Od koho jste dostal tyto úkoly?

SZALAI:
Tyto úkoly jsem dostal od majora Smiljaniče. Smiljanič projevoval mimořádný zájem o maďarské vnitropolitické podmínky. Velmi jej též zajímal poměr sil jednotlivých stran a jejich vzájemné vztahy.

PŘEDSEDA:
Major Smiljanič se zajímal o plnění našeho tříletého plánu a kladl otázky, jak se rozvíjí maďarský průmysl. V srpnu 1947 jsem odevzdal Smiljaničovi materiál o přípravě blížících se voleb a po jejich ukončení o jejich provedení.

PŘEDSEDA:
Smiljaničovi jsem rovněž na podzim 1947 odevzdal údaje o počtu dělníků v již znárodněných závodech a uhelných šachtách.

PŘEDSEDA:
Se Smiljaničem jsem udržoval styk od jara 1946 do konce roku 1947. Informoval jsem jej stále o všech těchto věcech, o poměru sil ve straně, o usneseních organisačního výboru strany. To byl informační materiál, který jsem stále dával Smiljaničovi od jara 1946 do konce roku 1947.

PŘEDSEDA:
Jak jste shromažďoval tyto údaje?

SZALAI:
Využil jsem svého služebního postavení.

PŘEDSEDA:
Jakého služebního postavení?

SZALAI:
Své práce v propagačním oddělení Ústředního výboru komunistické strany. Takovým způsobem jsem získával údajo a odevzdával je Smiljaničovi. Smiljanič mi dával úkoly i pokud se týče politické propagandy. V čem spočívala tato politická propaganda?

Smiljanič řekl, že musím využít svého služebního postavení a pořádat na našem území přednášky, propagující Jugoslávii, přednášet sám a dávat státním propagačním orgánům pokyny k pořádání takových přednášek.

Cílem přednášek nebyla popularisace hrdinského boje jugoslávského lidu, nýbrž jedině podle Smiljaničova pokynu popularisace politického uspořádání Titovy Jugoslávie a jejích státních činitelů — titovců.

Smiljanič mne nejen zásoboval konkrétním materiálem, abych mohl plnit uložené úkoly, ale dokonce mi konkrétně vysvětlil, jakou politickou linii mám při přednáškách sledovat.

Středem našich politických idejí byla idea Dunajské federace. Řekl jasně již tehdy, v roce 1946, že země lidové demokracie se nemají opírat o Sovětský svaz, nýbrž o Jugoslávii. Řekl jasně, že úkolem zemí lidové demokracie je hospodářské upevnění Jugoslávie.

Předním úkolem maďarského průmyslu — pravil s úplnou určitostí — není obnova země, nýbrž překročení plánu reparačních dodávek Jugoslávii, a to proto, aby se stala základnou jugoslávského pětiletého plánu.

Ze Smiljaničových politických úvah bylo mi úplně jasné, že sleduje s velkou pozorností dočasné obtíže, které bylo lze pozorovat v rozvoji maďarské lidové demokracie v letech 1946—1947. Využil jich k tomu, aby mně dokazoval neužitečnost výstavby země, ve které lze pozorovat takové obtíže.

Budovat je nutno tu zemi, pravil mi Smiljanič, kde lidová demokracie je nejvyvinutější, t. j. Jugoslávii, a to, aby maďarský průmysl zbudoval Jugoslávii nejen v zájmu Maďarska, ale i všech zemí lidové demokracie

Smiljanič se mnou velmi hovořil o vztazích se Sovětským svazem a uložil mi za úkol, že přednášky musí sloužit tomu cílí, aby se pod jejich vlivem prosovětské smýšlení obyvatelstva změnilo v projugoslávské smýšlení. Všechny Smiljaničovy snahy vyúsťovaly k tomu, aby v očích maďarských mas byla místo Sovětského svazu postavena Jugoslávie.

PŘEDSEDA:
Jaké špionážní úkoly jste ještě dostával?

SZALAI:
Dostal jsem od Smiljaniče úkol navrhnout agenta jugoslávské tajné služby, vedoucího Svazu jižních Slovanů Antona Roba, ve volbách v roce 1947 na takové místo, aby se určitě stal poslancem maďarského parlamentu.

Řekl jsem Smiljaničovi, že tento úkol budu moci splnit jen v tom případě, budu-li zaujímat ve straně takové místo, abych mohl zasahovat do sestavování kandidátek, Smiljanič mi nařídil učinit potřebné kroky, abych se dostal z propagačního do kádrového oddělení. Chopil jsem se tohoto Smiljaničova úkolu.

Stal jsem se členem té kádrové rady, která sestavovala kandidátní listinu pro volby v roce 1947. Využil jsem svého postavení k tomu, abych navrhl Antona Roba do takového okruhu, kde jeho zvolení se zdálo zajištěné, Smiljanič mi dával rovněž úkoly i ohledně jiných osob.

Pověřil mne na příklad, abych umístil policejního kapitána Jószefa Hegeduse do úřadu pro reparace, což Smiljanič pokládal za výjimečně důležité, aby s pomocí jím získaného agenta mohl pozorovat činnost úřadu pro reparace a získávat bezprostředně informace o osobách, které se především zabývají reparacemi pro Jugoslávii.

PŘEDSEDA:
Dostával jste též jednotlivé špionážní úkoly od Branková? Jaké to byly úkoly? .

SZALAI:
.V prosinci 1947 se Brankov obrátil bezprostředně na mne a dal mi pokyn, přeložit Jószefa Hegeduse, kterého jsem před několika měsíci na Smiljaničův pokyn umístil v úřadu pro reparace, tentokrát do Maďarsko-jugoslávské společnosti, jako člena vedení společnosti, neboť jugoslávská špionáž měla na tom velký zájem. Tento úkol jsem splnil.

PŘEDSEDA:
Jaké úkoly jste dostával kromě toho a které a. nich jste splnil?

SZALAI:
Dostal jsem i jiné úkoly, které jsem plnil pomocí Antona Roba. Především jsem podal Brankovovi zprávu o blížících se volbách vedení maďarsko-jugoslávské společnosti a o osobách, které byly, jak jsem věděl, do tohoto vedení navrženy.

PŘEDSEDA:
O čem jste ještě podával informace?

SZALAI:
Anton Rob věnoval výjimečně velkou pozornost tomu, abych velmi dobře vybral ty, kteří budou určeni do výkonného výboru maďarsko-jugoslávské společnosti, 'neboť, jak mi Anton Rob objasnil stanovisko Branková, je nutno rozvinout maďarsko-jugoslávskou společnost natolik, aby se stala silnější a vlivnější než maďarská společnost pro kulturní styky se Sovětským svazem.

PŘEDSEDA:
To stačí. Jaké špionážní úkoly jste splnil?

SZALAI:
Plnil jsem špionážní úkoly na žádost Branková a za zprostředkování Antona Roba, Podal jsem informace o'znárodnění, provedeném na jaře 1948.

PŘEDSEDA:
Jak jste získal tyto informace?

SZALAI:
Využil jsem svého služebního postavení, abych prostřednictvím Antona Roba oznámil Brankovovi tajné usnesení rady ministrů před jeho uveřejněním. Když bylo provedeno znárodnění, podal jsem podrobné informace o jeho průběhu a o osobách, které zaujaly důležitá místa v průmyslových ředitelstvích a trustech.

Od Branková jsem dostal í jiný úkol, který jsem splnil s Robovou pomocí. Úkol spočíval v tom, že ještě před uveřejněním resoluce Informačního byra jsem měl zjistit, jaké má strana v této souvislosti plány.

Účastnil jsem se tajné porady, kde jsme byli informováni o návrhu usnesení Informačního byra pro nejbližší budoucnost. Přiznávám, že prostřednictvím Antona Roba jsem dal Brankovovi materiál k disposici.

Jak známo, po uveřejnění resoluce Informačního byra uprchl Anton Rob ze země. Po jeho útěku byl nejdůležitější prací jugoslávských výzvědných orgánů kongres Svazu jižních Slovanu, neboť útěkem Antona Roba se uvolnilo místo generálního sekretáře svazu.

Semjanič, který se se mnou spojil na Robův pokyn, se velmi zajímal o to, jaké jsou plány po útěku Antona Roba, který na Brankovův pokyn využíval, jak mi řekl Semjanič, Svazu jižních Slovanů k posílání agentů výzvědných orgánů do oblastí s jíhoslovanským obyvatelstvem, aby tito agenti prováděli tajné přednášky a schůze; a naladili jihoslovanské obyvatelstvo proti maďarské vládě.

Jejich plán se nepodařil. Ačkoliv zmobilisovali všechny mně známé špiony, mezi jinými Gromčiče, Ognyenovicse, Karagiče, Marii Vydákovičovou, připojila se většina jihoslovanského obyvatelstva k resoluci Informačního byra.

Oznámil jsem Semjaničovi, že ti jižní Slované, kteří se připojují k resoluci Informačního byra, chtějí, aby generálním sekretářem se stal Miloš Moič.

Když Semjanič uslyšel toto jméno, velmi se znepokojil a pravil, abych s touto věcí počkal, on že projedná tuto otázku s vyslanectvím, s Brankovem. Odešel a za krátkou dobu se objevil znovu. Řekl mi, že projednal s Brankovém otázku kandidatury Miloše Moiče.

Brankov řekl, že budapešťská misse pokládá Miloše Moiče za Titova nepřítele a že Miloš Moič by mohl zaplatit svým životem za to, přijme-li návrh jižních Slovanů, podporujících resoluci Informačního byra, na svou kandidaturu. Dva dni po tomto rozhovoru byl Miloš Moiě ve svém bytě zavražděn. Bylo mi jasné, že vraždu mohla spáchat jen budapešťská jugoslávská misse.

PŘEDSEDA:
Jaký informační materiál jste odevzdal Semjaničovi?

SZALAI:
Odevzdal jsem Semjaničovi seznam adres. Potřebovali adresy, protože jugoslávská misse, jak mě řekl Semjanič, chce použít nových method, aby naladila část maďarského lidu proti maďarské vládě, jelikož se nepodařilo donutit jižní Slovany, aby vůči maďarské vládě zaujali nepřátelské stanovisko. Touto methodou bylo posílání informačního, propagačního a tiskového materiálu poštou, materiálu, který se illegálně převážel přes hranice z Jugoslávie.

PŘEDSEDA:
Jaký materiál jste odevzdával dále?

SZALAI:
Byla to charakteristika dvou úředníků, které chtělo ministerstvo zahraničních věcí vyslat na doplnění bělehradské misse.

Semjanič se bál, že jej maďarské úřady odhalí a znenadání, aniž mne upozornil, opustil zemi. Několik týdnů jsem byl bez spojení. Tehdy došlo k provokačnímu Brankovovu přechodu, což mně oznámil, a od té doby navázal již se mnou Brankov styk osobně.

PŘEDSEDA:
Teď vypovídejte o vaší společné činnosti po Brankovově přechodu.

SZALAI:
Zásoboval jsem Branková informačním materiálem o opatřeních, podniknutých orgány. státní bezpečnosti pro posílení hranice, aby bylo znemožněno, posílání jugoslávských agentů přes hranici.

V lednu 1949 jsem jej informoval, jak probíhá čistka v Maďarské straně pracujících. Kromě toho v dubnu 1949 jsem uvědomil Branková o přeměnách ve struktuře armády, o zavedení instituce politických důstojníků a hlavní politické skupiny. V květnu 1949, bezprostředně před naším zatčením, jsem informoval Branková o přípravě k nadcházejícím volbám.

Brankov mi dal pokyn navázat spojení s Józsefem Rexem, který pracoval v ministerstvu zahraničních věcí a který byl rovněž agentem jugoslávské výzvědné služby. Jeho prostřednictvím dostal Brankov materiál, který mu ukázal organisační strukturu ministerstva zahraničních věcí a umožnil mu, aby si učinil závěry o některých diplomatických krocích, které se ministerstvo zahraničních věcí chystalo uskutečnit prostřednictvím bělehradského vyslanectví.

Jednou mně dal Brankov pokyn, abych využil své služební hodnosti a opatřil mu prostřednictvím tiskové kanceláře ministerského předsedy „Borbu“ a jiné jugoslávské noviny. Brankov mně žádal, abych využil svého služebního postavení a pomohl mu navázat styk s pohraničními maďarskými úřady, aby navázal bezprostřední styk s Jugoslávií. Dal pokyn vysvětlit tento plán tak, že to potřebuje proto, aby posílal do Jugoslávie protitovské brožury.

Odebral jsem se k odpovídající instanci ministerstva vnitra a předložil jsem tam tuto otázku. Ministerstvo vnitra odpovědělo, že maďarské úřady se nezabývají pašováním illegálního materiálu přes hranice. Tlumočil jsem Brankovovi odpověď ministerstva vnitra. Brankov byl velmi nespokojen, že jsem nemohl splnit tento úkol.

PŘEDSEDA:
Co víte o záškodnické politice v kádrové práci Tibora Szónyiho, která se v podstatě podobala vámi prováděné politice?

SZALAI:
Tibor Szónyi umisťoval členy své skupiny na různá místa ve státním a hospodářském životě, také i mým prostřednictvím. Byl to na příklad Gyorgy Demeter, který se mým prostřednictvím stal po znárodnění ředitelem závodu Danuvia.

Vím o tom, že v prosinci 1948 dostal Tibor Szonyi mým prostřednictvím dvakrát od Demetera zprávu o činnosti podniku. Ve zprávě se mluvilo též o tom, jak dalece je možno použít podniku k válečným účelům. Je jasné, že ke kádrové činnosti nebylo takových údajů zapotřebí.

Umístili jsme v souhlase se Szonyim nejen Demetera, ale i Istvána Foldiho, který prováděl v MASZOVOLu (maďarsko-sovětská naftová společnost) záškodnickou práci. Věděli jsme o jeho záškodnické práci a dali jsme jej na jiné místo, do podniku pro techniku spojovacích prostředků.

Společně jsme umístili László Forgácse, po jeho návratu z Chile, který po odhalení sabotáže v MAORTu (MAORT = maďarsko-americká naftová a. s.) pracoval jako technický vedoucí tohoto obrovského podniku.

Ačkoliv jsme měli informace, že Forgács provádí v MAORTu záškodnickou práci, rozhodli jsme se přesto, aby László Porgács v MAORTu zůstal. Rovněž na Szonyiho pokyn jsem umístil jako vedoucího obchodní delegace v Německu německého trockistu Kuncze.

Jednotná socialistická strana Německa protestovala proti vyslání tohoto obecně známého troc-kisty do Německa. Potom se Szonyiho souhlasem jsme poslali Kuncze do Polska jako obchodního zástupce.

PŘEDSEDA:
Vy a Szónyi jste tedy prováděli stejnou politiku v kádrové práci?

SZALAI:
Ano.

PŘEDSEDA:
Jaký byl společný cíl a společný charakter vaší politiky v kádrové práci?

SZALAI:
Společným charakterem naší kádrové politiky bylo to, že jsme oba umisťovali škůdce na různá místa v hospodářském a státním životě.

PŘEDSEDA:
Pokoušeli jste se umístit na vedoucí místa ve státním a hospodářském životě živly, škodlivé pro maďarské lidově demokratické zřízení.

Mají páni lidoví soudci nějaké otázky? (Ne.)

A pan lidový prokurátor?

PROKURÁTOR:
Mám otázku. Když jste byl v sátoraljaújhelyjské věznici, věděl jste dobře, že odhalení útěku bude mít následky. Co jste myslil, jaké že mohou být následky útěku, jestliže fašistům padnou do rukou antifašisté, kteří proti nim pozdvihli zbraň?

SZALAI:
Počítal jsem s tím, že útěk nebude Dotlačen zbraněmi a že se mu předejde vězeňskými opatřeními.

PROKURÁTOR:
Vy jste ale dobře věděl, že jim pravděpodobně umožní podniknout pokus o útěk, aby je zničili. V roce 1944 byly takové zjevy.

SZALAI:
Nepromyslil jsem to tak a byl jsem přesvědčen o tom, že vězeňskými opatřeními se podaří útěk odvrátit.

PROKURÁTOR:
Obětí tohoto tak zvaného útěku, tohoto povstání, se stalo 64 osob, z nichž 54 bylo zastřeleno a 10 oběšeno. Byla to nezákonná poprava účastníků povstání, antifašistů. Na to jste nemyslel?

SZALAI:
Ne, na to jsem nemyslel.

PROKURÁTOR:
Při vaší demobilisaci z pracovního praporu jste dostal nějakou peněžitou, částku?.

SZALAI:
Ano.

PROKURÁTOR:
Kolik?

SZALAI:
Tisíc pengo.

PROKURÁTOR:
Byl to jediný případ, kdy lidé, demobilisovaní z pracovního praporu, dostali od svých velitelů odměnu. Po celou dobu mé práce ve funkci prokurátora je to první případ, o kterém jsem slyšel. Ostatní ve vašem praporu dostali také takovou částku?

SZALAI:
Nevím o tom.

PROKURÁTOR:
Byla to svého druhu cena krve.

SZALAI:
O ceně krve-nelze mluvit, neboť jsem tuto částka nedostal za prolévání krve, je však jisté, že jsem těchto tisíc pengo dostal jako odměnu za svou zradu.

PROKURÁTOR:
Byla to tedy cena zrady. Pracoval jste v maďarské komunistické straně i s těmi, které jste udával. Řekněte mi, jak jste je mohl oklamat?

SZALAI:
Zamlčel jsem před nimi své zrádné chování.

PROKURÁTOR:
K tomu stačilo prostě mlčet?

SZALAI:
Pracoval jsem dobře, abych získal jejich důvěru.

PROKURÁTOR:
Dobrou prací... Bylo to asi něco jako lico-měrnost.

SZALAI:
Ano, to byla licoměrnost. Dobrou prací...

PROKURÁTOR:
Podvodem.

SZALAI:
Podvodem.

PROKURÁTOR:
Zradou.

SZALAI:
Zradou.

PROKURÁTOR:
V tom tedy spočívala vaše práce. Již nemám žádné otázky.

PŘEDSEDA:
Má obhajoba nějaké otázky? (Ne.)

Andrási Szalai, posaďte se!

Vaše reakce...

zpět