PWSV | Vol. 3 No. 1 jaro 2006 | Dokument | Jan Adamec

VÝSLECH PÁLA JUSTUSE:

PŘEDSEDA:
Pále Justusi, rozuměl jste obžalobě?

JUSTUS:
Rozuměl,

PŘEDSEDA:
Uznáváte svou vinu?

JUSTUS:
Uznávám a upřímně lituji, čeho jsem se dopustil.

PŘEDSEDA:
Řekněte nám především něco o tom, kdy a za jakých okolností vás Petr Hain získal za donašečě horthyovské policie.

JUSTUS:
Byly k tomu tyto předpoklady: V letech 1930—1931 byly již moje trockistické názory, jejichž podstatou byl boj proti Sovětskému svazu a komunistické straně, vyhraněny.

Nejenom,, že jsem tyto názory šířil v přednáškách a při osobní agitaci, ale roku 1930 jsem založil trockistickou organisaci pod názvem „Oposice“.

Tato organisace spatřovala svůj hlavní cíl v boji proti illegálnímu komunistickému hnutí. Aby mohla tato organisace účinněji pracovat, pomlouval jsem já a pod mým vlivem i ostatní Sovětský svaz a snažili jsme se takto zviklat víru revolučních dělníků v Sovětský svaz a komunisty.

Následkem toho, že činnost organisace byla namířena výhradně proti illegální komunistické straně, horthyovská policie ji nejenom trpěla, ale dokonce ji blahosklonně podporovala a umožňovala nám, abychom operovali nejradikálnějšími hesly, zatím co komunistickou stranu persekvovala.

To všecko, jak dnes vidím, znamená, že jsem se stal spojencem a nástrojem horthyovské policie ještě dříve než jsem byl do ní naverbován.

Pro policii jsem byl získán takto: V srpnu 1932 mne politická policie opět zatkla na schůzi v bytě v ulici Nagymezo, kde byli hlavně zástupci inteligence a drobné buržoasie. Přepadla nás politická policie v čele s Petrem Hainem.

Hain, který mě vyslýchal již když jsem byl po prvé zatčen, mne ihned poznal, třebaže tehdy výslech netrval dlouho. Když byli všichni ostatní po výslechu propuštěni na svobodu, předvedli mě do Hainova kabinetu. Hain mi hrozil, že by mne mohl těžce potrestat. Řekl, že však od toho upustí, budu-li ochoten dodávat policii systematicky informace.

Tento ... (Přemýšlí.) návrh jsem přijal částečně pod vlivem vyhrůžek, částečně také proto — dnes už to všechno jasně vidím — že veškerá moje předchozí činnost ze mne udělala spojence horthyovské politické policie. Hain mne tehdy donutil podepsat písemný závazek, ve kterém jsem se zavazoval udávat všechny protistátní činy, o kterých se dovím, policii.

PŘEDSEDA:
Řekněte nám, koho jste udal. Koho z účastníků illegálního revolučního hnutí jste vydal politické policii, když jste byl takto najat.

JUSTUS:
(Po dlouhém rozmýšlení.) Od konce roku 1932 do roku 1936 jsem byl za hranicemi. V létě 1936 jsem se vrátil do Maďarska a politická policie mi nařídila, abych ji informoval především o činnosti komunistů a s komunisty sympatisujících dělníků, především ze řad sociálně demokratické strany a dělnických kulturních organisací, které byly legální. Ve svých Informacích jsem jmenovitě uvedl komunisty nebo osoby, které s komunisty sympatisovaly a pracovaly v sociálně demokratickém hnutí V. a VI. okresu.

PŘEDSEDA:
A potom?

JUSTUS:
Roku 1932, když mne Hain po prvé vyzval, abych BIU podal informace, řekl jsem mu, že protože jsem ztratil své zaměstnání v Budapešti, hodlám odjet do Paříže a pracovat tam jako novinář.

PŘEDSEDA:
Váš pobyt v Paříži ponecháme zatím stranou. Vyprávějte po pořádku o svých udáních v Maďarsku, jak jste o tom již začal mluvit.

JUSTUS:
Roku 1936 jsem se vrátil ze zahraničí domů a prvním příkazem, který jsem dostal, bylo, abych se seznámil po své dlouhé nepřítomnosti s maďarskou politikou, se situací v dělnickém hnutí a zvláště s prací dělnických kulturních organisací, přesněji řečeno s prací tamních komunistů a s nimi sympatisujících osob.

Po druhé, bylo to na jaře 1937, mne žádal Hain o informace o socialistickém hnutí, kde jsem byl jedním z vedoucích. Musil jsem napsat udání, ve kterém jsem uvedl, kdo z vedoucích tohoto hnutí je v Maďarsku a kdo za hranicemi, kdo z nich pracuje v rámci sociálně demokratické strany a kdo je aktivně činný.

Roku 1937 jsem museí sestavit zprávu o práci dělnického pěveckého sboru Szalmás a uvést, zda tam mají komunisté nějaký vliv. (Dlouho se rozmýšlí.) Roku 1938 jsem měl dodávat zprávy nikoli Petru Hainovi, nýbrž jinému policejnímu důstojníku, jehož jméno neznám. Ten mne žádal především o informace o práci v sociálně demokratické organisaci v V. okrese a o úloze, kterou v ní hrají komunisté. Tyto informace ode mne dostával.

Ještě téhož roku 1938 jsem musel politické policii hlásit všechny přednášky a semináře, které jsem jako propagátor sociálně demokratické strany v tu dobu pořádal. Podal jsem o tom udání a znovu jsem zdůraznil, že všechny tyto přednášky a semináře byly zjevně nebo i skrytě namířeny proti Sovětskému svazu a komunistické straně.

Roku 1941 jsem pracoval v organisaci sociálně demokratické strany, ale ne již v V., nýbrž v VI. okrese, a to především mezi mládeží...

PŘEDSEDA:
(Přeruší ho.) Říkáte roku 1941? Nebylo to roku 1940?

JUSTUS:
Roku 1940 jsem nepodával policii žádná hlášení, protože jsem byl větší část tohoto roku ve vojenské službě.

Roku 1941 jsem po prvé podával zprávy o organisaci sociálně demokratické strany v VI. okrese, a to pokud se pamatuji v souvislosti s tím, že tamní sociálně demokratické vedení chtělo rozpustit okresní skupinu mládeže, poněvadž v ní měli komunisté silný vliv.

Ještě téhož roku 1941 se mne politická policie znovu dotazovala na mé přednášky a tehdy jsem připomněl, že abych získal důvěru a sympatie posluchačů, musel jsem mluvit velmi radikálně. Policejní důstojník to schválil.

Roku 1942 postihly mobilisační rozkazy do armády a pracovních praporů značnou část funkcionářů sociálně demokratické strany. Přišlo se na to, že bych mohl být zvolen tajemníkem organisace sociálně demokratické strany v VI. okrese. Oznámil jsem to také policii a tam jsem dostal příkaz přijmout funkci a využít jí k boji proti komunistickému vlivu. Začátkem roku 1943 jsem byl opět dotazován na organisaci strany v VI. okrese a v souvislosti s tím jsem dal policii informace o většině vedoucích pracovníků.

Naposledy, bylo to na samém konci roku 1943, den si přesně nepamatuji, jsem byl předvolán na politickou policii a dotázán, zda vím o tom, že v organisaci sociálně demokratické strany v VI. okrese pracuje silná komunistická skupina.

Prohlásil jsem, že o její existenci nevím, a kdybych o ní věděl, že bych všemi prostředky bojoval proti ní. Tím bylo moje spojení s horthyovskou policii přerušeno, poněvadž již v květnu 1944 jsem byl povolán do pracovního praporu a odvezen do Jugoslávie do Boru.

Souhrnem bych chtěl o své práci donašeče policie říci... (Váhá.), třebaže mne Petr Hain přinutil hrozbami, abych tuto funkci přijal, dnes vidím naprosto jasně, že příčinou mého souhlasu byly mé trockistické názory a činnost, která ze mne udělala aktivního spojence policie. Právě tato činnost na mne upoutala pozornost horthyovské policie a vedla k tomu, že jsem se stal jejím agentem.

PŘEDSEDA:
Podstatou špionážní činnosti, o které jste zde mluvil, bylo, že jste v těchto letech plně zjišťoval pro politickou policii projevy komunistického vlivu v organisacích sociálně demokratické strany v V. a VI. okrese.

JUSTUS:
Zjišťoval-li jsem to úplně, to neviní.

PŘEDSEDA:
Podle možností.

JUSTUS:
Co jsem věděl, to jsem policii řekl,

PŘEDSEDA:
Z počátku jste chtěl mluvit o své činnosti v© Francii.

JUSTUS:
Ano.

PŘEDSEDA:
Vyprávějte o tom! Jaké úkoly jste tam vykonával z pověření maďarské politické policie?

JUSTUS:
Roku 1932, když mne Petr Hain po prvé předvolal, řekl jsem mu, že chci odjet z Maďarska do Paříže, poněvadž jsem ztratil práci a že chci v Paříži pracovat jako novinář. Musei jsem to říci Petru Hainovi proto, že jsem byl s politickou policií ve dvojím styku. Proto by mi politická policie mohla bránit v cestě za hranice. Hain odpověděl, že s mou cestou do zahraničí bude souhlasit jenom tehdy, budu-li i tam pokračovat ve službě policii tím, že se ihned po příjezdu do Paříže ohlásím na maďarské missi a vyzvednu si tam další směrnice. Koncem r. 1932 jsem odjel, ale teprve za více než rok jsem se hlásil na missi v Paříži, protože jsem dlouhou dobu prožil ve Vídni a v Berlíně, či spíše nejprve v Berlíně a potom ve Vídni. V obou těchto městech jsem byl ve styku s tamními trockisty, mezi nimi s vedoucími osobnostmi mezinárodního trockistického hnutí.

PŘEDSEDA:
A co jste potom dělal v Paříži?

JUSTUS:
V Paříži jsem se dostavil na maďarskou missi. Jako novinář jsem se měl hlásit u tiskového attaché Gyuly Gesztesi, který mne požádal, abych mu přinášel různé zprávy. Řekl miř že od něho budu dostávat direktivy Petra Haina a on také že bude posílat mé zprávy do Budapešti Hainovi.

Dal mi příkaz, o kterém mi říkal již v Budapešti také Petr Hain, a to, abych získal co nejpodrobnější informace o činnosti maďarské komunistické emigrace nebo pařížských emigrantů, kteří s komunisty sympatisovali.

PŘEDSEDA:
Oznámil jste Gesztesimu své heslo?

JUSTUS:
Gesztesi mne o ně požádal.

PŘEDSEDA:
To znamená, že jste mu je tedy řekl.

JUSTUS:
Ano, řekl.

PŘEDSEDA:
Co jste mu řekl? Jaké bylo vaše heslo?

JUSTUS:
JU/17. Myslím, že to bylo JU/17.

PŘEDSEDA:
Jak jste splnil úkoly, které vám dal Gesztesi?

JUSTUS:
Úkoly, které jsem dostal od Gesztesiho, jsem z velké části vůbec nemohl splnit, hlavně proto, že pařížští komunisté a s nimi jejich sympatisující znali mé trockistické, protisovětské a protikomunistické názory, a proto ...

PŘEDSEDA:
.. . byli ve styku s vámi zdrženliví a nemohl jste proniknout do jejich řad.

JUSTUS:
Vůbec mi nedůvěřovali. Když na mne Gesztesi opět žádal informace, mohl jsem mu místo toho dát informace o tamním maďarském a francouzském trockistickém hnutí, což ho však nezajímalo.

PŘEDSEDA:
Poněvadž nyní jde o Francii a o francouzské území, mohli bychom si snad při té příležitosti promluvit o tom, jaké příkazy jste dostal v Budapešti od francouzských oficiál-mích osobností po osvobození? Najmuli vás? Vyprávějte o tom!

JUSTUS:
Po osvobození jsem dodával informace také francouzské tajné službě, francouzským vyzvědačům.

PŘEDSEDA:
Vyprávějte o podrobnostech této služby! Jak jste začal podávat informace, jaké jste navázal spojení, co vám ukládali, o jaké informace žádali, jaké zprávy jste jim dodával a komu.

JUSTUS:
Pro francouzskou tajnou službu mne získal attaché francouzské misse v Budapešti Francois Gachot, se kterým jsem se znal přibližně od roku 1938. Naše známost se datovala ještě z dob, kdy jsem po mnohaletém pobytu ve Francii přijel do vlasti a navázal styk s Gachotem. Před osvobozením bylo naše spojení dosti povrchní.

Po osvobození se utužilo, poněvadž Gachot mne často navštěvoval v sekretariátě sociálně demokratické strany. Z počátku se mnou mluvil hlavně o kulturních otázkách, které spadaly do mé kompetence v sociálně demokratické straně.

Později přicházel stále častěji s otázkami politického rázu a podle toho, jak o nich mluvil, bylo vidět, že zná mé trockistické, protisovětské a protikomunistické názory, poněvadž se zajímal hlavně o vzájemný poměr mezi dělnickými stranami, o třenice mezi sociálními demokraty a komunisty a o jiné politické otázky.

Jednou, začátkem roku 1948, jsem se Gachota zeptal, jak si mám vysvětlit, že se tiskový attaché zajímá o takové ryze důvěrné vnitrostranické otázky. Gachot na to odpověděl, že má-li mluvit naprosto otevřeně, musí přiznat, že kromě své oficiální funkce shromažďuje také informace pro francouzskou tajnou službu a že doufá, že, i když to nyní vím, neodmítnu dávat mu informace.

Vyhověl jsem mu ze dvou důvodů. Na jedné straně proto, že už dříve jsem mu dával naprosto tajné Informace, takže mě měl vlastně v hrsti, na druhé straně proto, že jsem spatřoval v informacích, které jsem Gachotovi dával, skutečně methodu a zbraň v boji proti komunistickému vlivu. Situace byla taková, že Gaehot mne formálně nijak nezaměstnal, nedal jsem mu také žádný písemný nebo ústní slib, jako jsem dal na příklad horthyovské policii, ale ve skutečnosti jsem se i bez této formality stal Gachotovým prostřednictvím agea-tem francouzské tajné služby.

PŘEDSEDA:
Jaké informace jste mu dával?

JUSTUS:
Už jsem uvedl, že před sloučením to byly hlavně informace o vzájemném poměru mezi dělnickými stranami, o třenicích mezi nimi a po sloučení dělnických stran informace o schůzích Ústředního výboru Maďarské strany pracujících a o celé řadě různých připravovaných více méně tajných vládních nařízení. Nepamatuji se na všechny, ale šlo na příklad o otázku družstev, potom o připravované vládní nařízení a usnesení strany o boji proti statkářům, proti klerikální reakci a o jiné podobné otázky.

PŘEDSEDA:
Krátce řečeno, byly ty informace o připravovaných vládních opatřeních přísně důvěrného rázu?

JUSTUS:
Ano,

PŘEDSEDA:
Odkud jste získával tyto informace?

JUSTUS:
Byl jsem členem Ústředního výboru Maďarské strany pracujících a díky tomu jsem je dostával.

PŘEDSEDA:
Od koho jste je dostával? Od maďarských veřejných pracovníků? Od státních činitelů?

JUSTUS:
Od těch i oněch. Částečně od státních činitelů, částečně od vedoucích.

PŘEDSEDA:
Stručně řečeno, získával jste je od maďarských státních činitelů, a to nejenom od stranických funkcionářů.

JUSTUS:
Částečně ano. Kromě toho jsem tehdy předal Gachotovi část materiálu, který byl shromážděn pro Jihoslovany, a konečně jsem jej podrobně informoval o organisačních a politických otázkách maďarského rozhlasu.

PŘEDSEDA:
Přikročme nyní k vašemu styku s jugoslávskými špionážními orgány. Jak a kdy vás angažovali jugoslávští oficiální činitelé?

JUSTUS:
Byly k tomu tyto předpoklady: Koncem roku 1945 uspořádalo tehdejší vedení sociálně demokratické strany recepci na počest všech diplomatů, kteří byli v Budapešti, aby především upevnilo styk se západními diplomaty. I já jsem se zúčastnil této recepce. Byl tam také náčelník jugoslávské vojenské misse plukovník Obřad Cicrnil. Cicmilovi jsem byl představen a pokud se pamatuji, seděl jsem vedle něho za stolem.

Na jeho otázku, zda jsem byl v Jugoslávii, jsem mu řekl, že roku 1944 mne Němci odvezli do pracovního tábora Boru, odkud mne jugoslávští partyzáni osvobodili. Dále jsem mu řekl, že jsem si vždycky Jugoslávců vážil a sympatisoval s nimi a že jsem se po svém osvobození dobrovolně hlásil k ozbrojenému boji proti Němcům. K boji jsem se však nedostal, čehož velmi lituji, Cicmil na to odpověděl, abych nelitoval, že ještě budu mít příležitost pomoci Jugoslávii proti jejím nepřátelům.

Otevřeně řečeno, vůbec jsem tehdy této nabídce nerozuměl. O několik měsíců později, na jaře 1946, mi Cicmil telefonoval a pozval mne na druhý den na večeři. Nechápal jsem toto pozvání a chtěl jsem je odmítnout, avšak Cicmil naléhal tak dlouho, až jsem konečně souhlasil.

V Cicmilově bytě byl kromě mne ještě major Javorský, Cic-milův náměstek. Cicmil mi ihned řekl, že jednou z hlavních příčin, proč mne pozval, bylo přání majora Javorského seznámit se se mnou. Připomínám, že jsem byl tehdy zaražen a že jsem z počátku ani nechápal, proč Javorský, který byl přece majorem a proto Cicmilovým podřízeným, hraje takovou úlohu, že dává Cicmilovi rozkazy, které Cicmil plní.

S Javorským jsme z počátku mluvili německy, potom francouzsky a Javorský několikrát v řeči narazil na mé trockistické názory. Když jsme zasedli k večeři, řekl Javorský německy Cicmilovi: „Ty ani nevíš, že sedíme u jednoho stolu s maďarským Trockým.“ Na to jsem řekl, že skutečně vím, že se mi tak říká, ale že jsem levicový sociální demokrat.

Na to Javorský odpověděl, že velmi dobře zná mé názory, že ví, že jsem proti komunistům, i to, že nejsem sociální demokrat. Že tato zvláštní cesta, kterou chci jít uvnitř sociálně demokratické strany, mu velmi imponuje.

Tehdy mi také nabídl spolupráci. Učinil tak velmi mlhavě, takže jsem nepochopil, oč jde, až mi vysvětlil, že by ode mne chtěl získat tajné maďarské politické informace. Tomu jsem rozuměl ještě méně, poněvadž tehdy jsem byl stejně jako ostatní toho názoru, že jugoslávští vedoucí spolupracují se Sovětským svazem a jsou přesvědčenými komunisty. Tak jsem nepochopil, proč právě mne, jehož protisovětské názory znají, chtějí použít pro tento účel.

Měl jsem podezření, že jde o provokaci, a proto jsem také odpověděl něco v tom smylu, jako že jsem byl nucen vyhovět jeho přání, ' poněvadž je v Budapešti představitelem vítězné mocnosti. Poté se mne Javorský ironicky zeptal, zda mu nehodlám dávat takové informace, které se otiskují v novinách. Odpověděl jsem mu, že mu jiné nebudu moci dávat, načež on řekl srbsky něco Cicmilovi. Tím byla, myslím, politická část rozhovoru u konce.

PŘEDSEDA:
Kdy jste se setkali po druhé?

JUSTUS:
O několik měsíců později.

PŘEDSEDA:
Co se stalo tehdy?

JUSTUS:
Nesetkal jsem se s Cicmilem, nýbrž jenom s Javorským, a to v jeho bytě. Při tomto setkání mluvil Javorský ještě otevřeněji a řekl, že mi na přímý rozkaz jugoslávského ministra vnitra Rankoviče nabízí,spolupráci s jugoslávskou tajnou službou.

Pokoušel jsem se opět uhnout, ale tu mi Javorský řekl, že sná nejenom mou protisovětskou, protikomunistickou činnost, to jest mou trockistickou minulost, ale že ví také to, že jsem prokazoval platné služby horthyovské policii. Pokusil jsem se to nejprve zapírat, ale Javorský mi ukázal fotokopii hlášeni, které o mně posílal Gyula Gesztesi z Paříže Petru Hainovi. Poté jsem již uhnout nemohl a souhlasil jsem.

PŘEDSEDA:
Jaký úkol jste tehdy od Javorského dostal?

JUSTUS:
Dostal jsem za úkol podat písemné hlášení o stavu re vedení sociálně demokratické strany, o stanovisku a poměru jednotlivých důležitých vedoucích sociálně demokratické strany k Jugoslávii, k jugoslávským vedoucím a o stanovisku vedoucích sociálně demokratické strany k otázce jugoslávské národnostní menšiny v Maďarsku

PŘEDSEDA:
Ano, tak jste se stal placeným agentem jugoslávské špionážní služby.

JUSTUS:
Ano.

PŘEDSEDA:
Jaký styk jste měl jako agent špionážní služby se samotným ministrem vnitra Rankovičem?

JUSTUS:
Javorský mi řekl již při prvním setkání, že se na mne obrací na Rankovičův přímý pokyn. Potom řekl, že Rankovič pokládá mou úlohu za tak důležitou, že nebudu ve spojení s jugoslávskými agenty, kteří pracují v Budapešti, nýbrž prostřednictvím zvláštního kurýra přímo s ministrem vnitra Rankovičem.

PŘEDSEDA:
Kdy a jaký jste dostal první úkol tímto přímým spojením s ministrem vnitra Rankovičem?

JUSTUS:
(Po krátkém přemýšlení.) První takový úkol jsem dostal nikoliv po prvním setkání, nýbrž v dubnu 1948, kdy se ke mně dostavil muž, který se hlásil jako přímý Rankovičův zmocněnec a udal, že se jmenuje Ferenc Vadas. (Přemýšlí.) Ten mi řekl, že hlavním úkolem je boj proti vlivu Sovětského svazu v Maďarsku. V zájmu věci..,

PŘEDSEDA:
To znamená, že vám to sdělil Rankovičovým jménem?

JUSTUS:
Vysloveně jako Rankovičův pokyn. Uvedl, že v zájmu věci...

PŘEDSEDA:
Mluvil ten Vadas maďarsky?

JUSTUS:
Ano. Mluvil naprosto správně maďarsky, poněkud s cizím přízvukem, takže jsem usoudil, že pochází z některého kraje v Jugoslávii, kde je hodně Maďarů.

PŘEDSEDA:
Ano. Jaký úkol vám vyřizoval?

JUSTUS:
Že v zájmu věci, v zájmu boje proti vlivu Sovětského svazu v Maďarsku, je třeba shromáždit všechny živly, jež nejsou spokojeny s maďarským politickým zřízením a dát jim za příklad Titovu Jugoslávii.

Na Rankovičův příkaz mne Vadas upozornil, že sloučením dělnických stran se úkol do jisté míry usnadnil, ale na druhé straně se zase do jisté míry zkomplikoval. Snadnější bude proto, že v jednotné straně lze snáze shromáždit všechny živly, které jsou nespokojeny a zaměřeny proti režimu, a těžší bude proto, že moje kompetence, můj vliv v jednotné dělnické straně bude značně menší než ve straně sociálně demokratické. Kromě toho bude vzhledem ke značně pevnější stranické kázni značně obtížnější provádět takovou činnost.

Dále mi z Rankovičova příkazu oznámil, že má zprávy, že jednotná dělnická strana bude složena nejenom ze dvou částí, to je z bývalých sociálních demokratů a komunistů, ale že i v komunistické straně je dosti silná skupina — skupina nacionalisticko-komunistická. Mým úkolem to bylo zjistit a navázat s ní spojení:

PŘEDSEDA:
Mám dojem, že to, o čem tady teď mluvíte, vám nebylo sděleno na první schůzce.

JUSTUS:
Nebylo to hned při první schůzce, ale pan předseda se ptal, kdy jsem dostal první úkol.

PŘEDSEDA:
Takže to byl první úkol, ale ne první schůzka, že ano?

JUSTUS:
K první schůzce došlo mnohem dříve. Na jaře roku 1947.

PŘEDSEDA:
Při první schůzce jste tedy nedostal od Vadáse vůbec žádný úkol?

JUSTUS:
Dostal jsem od Vadase úkol, ale tehdy mi neřekl, že to je přímo od Rankoviče.

PŘEDSEDA:
Při které schůzce se udalo to, o čem jste nyní mluvil?

JUSTUS:
To bylo při třetí schůzce v dubnu 1948.

PŘEDSEDA:
Ano.

JUSTUS:
A při druhé schůzce mi' jiný kurýr na podzim 1947... 183

PŘEDSEDA:
To byl Kemény?

JUSTUS:
Ano, říkal si Kemény.

PŘEDSEDA:
A potom?

JUSTUS:
Třetí schůzka byla ta, o které jsem už mluvil a na kterou přišel Vadas.

PŘEDSEDA:
Jaké úkoly jste dostával od Rankoviče po sloučení obou dělnických stran?

JUSTUS:
Po formálním sloučení jsem se jenom jednou setkal s Rankovičovým zmocněncem, byl to opět Vadás, a to na podzim roku 1948. Vadas se tehdy znovu odvolal na přímý příkaz od Rankoviče a odhalil mi celou perspektivu veškeré činnosti a další vyhlídky a cíle.

Řekl co je jejich cílem a že předpokládá, že i mým cílem je odtrhnout Maďarsko od Sovětského svazu a ostatních lidově demokratických zemí a převést je na stranu Jugoslávie. A že to lze splnit jenom tehdy, bude-li sesazena nynější vláda. Z Rankovičova pověření se mě zeptal, jaké síly bych mu mohl dát k disposici pro takové hnutí.

PŘEDSEDA:
A tehdy, když jste se po prvé sešel s Vadasem v dubnu 1947 a kdy se Vadas, jak říkáte, sice odvolával na Rankoviče, ale ne tak, aby z toho vyplývalo, že tlumočí zcela určitě jeho pokyny, o čem jste tehdy spolu mluvili?

JUSTUS:
V dubnu 1947 z počátku (Přemýšlí.) mluvil o tom, ptal se na to, jaká je moje individuální politika uvnitř sociálně demokratické strany a jaké perspektivy pro tuto politiku vidím. Potom se odvolal přímo na Rankoviče a řekl, že mám pokračovat ve své dřívější činnosti, ale opatrně, aby se na ni nepřišlo.

PŘEDSEDA:
Nedal jste mu tehdy žádnou zprávu, myslím špionážní zprávu?

JUSTUS:
Ano, odpověděl jsem písemně na otázky, které zajímaly Javorského a o kterých jsem už mluvil.

PŘEDSEDA:
Ano. A v podstatě také schůzka s Keményem ..

JUSTUS:
Ano, Vadas mi hned tehdy při prvním setkání položil několik otázek, abych na ně dal odpověď příštímu kurýru, to je Kemény o vi. Byla mezi nimi na jedné straně slučovací komise sociálně demokratické a komunistické strany, její jednání a informace o komunistických členech této slučovací komise, potom dotaz na členy politbyra sociálně demokratické strany a konečně se dosti podrobně zajímal o redaktora listu „Népszava“ — Zoltána Horvátha.

PŘEDSEDA:
Jaké místo zaujímal Rajk v průběhu těchto opatření, plánů a akcí?

JUSTUS:
(Po dlouhém přemýšlení.) Na jaře 1948 mne Vadas, jak už jsem se o tom zmínil, upozornil z Rankovičova příkazu na to, že uvnitř komunistické strany existuje nacionalistická skupina, o níž se mám pokusit získat informace.

V říjnu 1948, to je při příští a poslední schůzce, jsem řekl Vadásovi, že jsem se podle příkazu pokusil získat informace, což je velmi nesnadné.

Na základě těchto informací mám za to, že Rajk, o jehož nacionalistických názorech jsem přesvědčen, a kromě toho vím, že na společných poradách komunistů a sociálních demokratů někdy velmi ostře napadal sociální demokraty v otázkách, o nichž již bylo dosaženo dohody, což ostatní vedoucí komunisté nečinili, takže se tím od nich lišil, až to v mnoha případech hrozilo zmařením dohody, dále, že je silně ctižádostivý, rozvíjí dosti silný osobní kult, zkrátka, že na základě toho všeho předpokládám, že v čele této nacionalistické skupiny stojí Rajk a že má dosti silnou skupinu. Kdyby moje osobní styky s Rájkem nebyly velmi špatné, pokusil bych se s ním navázat spojení, ale takto je zapotřebí prostředníka.

Nato Vadás, pokud se pamatuji, odpověděl, že moje informace se shodují s Rankovičovými informacemi, ale s navázáním styku že mám počkat, dokud nedostanu pokyn z Bělehradu. To bylo asi vše, co se týkalo Rajkovy osoby.

PŘEDSEDA:
Takže zatím nedošla věc tak daleko, abyste navázal styk s László Rajkenn.

JUSTUS:
Nedošla.

PŘEDSEDA:
Proč?

JUSTUS:
Poněvadž nedošlo k příští schůzce.

PŘEDSEDA:
Proč k ní nedošlo? Nebyl snad už čas, poněvadž jste byl zatčen?

JUSTUS:
Ano. V prosinci 1948, to jest při poslední schůzce, jsem položil Vadásovi otázku, jak si to konec konců představují, že by Jugoslávie vystoupila sama proti Sovětskému svazu, proti všem lidově demokratickým zemím? Jaké síly mají k disposici? — Nato Vadas, i když ne doslova, přece jenom velmi srozumitelně naznačil, že počítají a mohou počítat s velmi silnými spojenci, s velmi silnou mezinárodní podporou, takže jsem již tehdy pochopil, že se počítá s anglickou a zvláště americkou pomocí.

Již tehdy jsem si vzpomněl, že roku 1944, když jsem byl v Jugoslávii a byl členem jugoslávské armády, viděl jsem tam velmi mnoho anglických, ale hlavně amerických důstojníků. Tehdy ^už byla situace taková, že docela bezvýznamní američtí důstojníci, to jest s nevysokými hodnostmi, dávali jugoslávským kádrovým důstojníkům a generálům pokyny, krátce, že byli pravými vedoucími a veliteli a pravými pány Jugoslávie. To jsem chtěl dodat.

PŘEDSEDA:
Do jaké míry jste splnil pokyny, které jste dostal od jugoslávské zpravodajské služby, a jaké jste podnikal kroky pro jejich splnění?

JUSTUS:
Situace byla taková, že jsem velmi záhy poznal, že i když mě jugoslávští agenti, především Vadas, z počátku žádali o zpravodajský materiál, nebyl na věci nejdůležitější tento materiál, nýbrž moje zapojení do řad sil, které Jugoslávci zmo-bilisovali proti maďarské lidové demokracii.

A chci-li dnes vysvětlit, proč si zvolili pro tuto úlohu právě mne, zatím co by byli mohli s daleko větším úspěchem použít osoby, pracující ve státním aparátu, kdyby jim ovšem šlo jenom o zpravodajský materiál, pak musím říci, že na jedné straně jsem se jim zvláště dobře hodil a Rankovič se mnou počítal najisto proto, že znal mé dřívější styky s horthyovskou policií. Kromě toho využil toho, že o mně věděli, že jsem jedním z vedoucích trockistů. Jako takového mne také především využili.

PŘEDSEDA:
Tyto věci se daly důsledně? Jaký pokyn vám vlastně Rankovič dal? Jaký úkol vám dal Rankovič zde, v Maďarsku?

JUSTUS:
Mým úkolem bylo shromažďovat všechny živly, které byly nepřátelsky zaměřeny proti maďarské lidové demokracii a kterých lze vůbec, alespoň podle mého názoru, použít k politickým akcím proti maďarské vládě. To byla vlastně podstata mého úkolu.

PŘEDSEDA:
Jak jste shromažďoval tyto živly?

JUSTUS:
Především jsem ještě intensivněji než dříve prováděl propagandu a agitaci proti maďarskému lidově demokratickému zřízení, v různých otázkách zahraniční i vnitřní politiky jsem se snažil šířit názory, jež byly opakem stanoviska strany a vlády.

Potom jsem navázal styk se svými dřívějšími předválečnými trockistickými přáteli a svými žáky, které jsem vychoval za války i po osvobození v sociálně demokratické straně a kteří byli stále ještě pod mým vlivem.

Potom jsem na jednoznačný Rankovičův pokyn navázal spojení s těmi socialistickými pracovníky, kteří byli buď z osobních nebo politických příčin nespokojeni se svým postavením a jejichž nespokojenost dávala důvod k předpokladu, že jich bude možno politicky využít při tomto Rankovičově opatření.

Potom jsem sám zorganisoval dvě illegální skupiny, z nich jednu z úzkého okruhu svých naprosto spolehlivých politických stoupenců, jejichž úkolem bylo organi-sov&t další skupiny. Druhá skupina byla širší a skládala se většinou z intelektuálů. Potom jsem již roku 1946, to jest dříve než jsem se dostal do jugoslávských služeb, 'navázal styk s vedoucím jedné takové protistranické frakce, Palem Deményem.

Šlo o to, že mi z vězení napsal illegální dopis, ve kterém mne žádal, abych členy jeho frakce propašoval do sociálně demokratické strany a abych se o ně postaral. Udělal jsem to, přesněji řečeno snažil jsem se to vykonat. Potom jsem předal řadu tajných informací Rankovičovým agentům. To bylo vlastně podstatou Rankovičových příkazů.

PŘEDSEDA:
A jakou práci jste vykonal při seskupení sil, namířených proti státnímu zřízení Maďarska?

JUSTUS:
Snažil jsem se svést tyto své přívržence — trockisty, žáky, členy různých frakcí, nespokojené sociální demokraty a jiné nespokojené živly.

PŘEDSEDA:
A takto seskupené síly jste potom chtěl připojit k organisaci, kterou vedl Rajk, ale k tomu už nezbyl čas — tak jste to říkal, že ano?

JUSTUS:
Ano.

PŘEDSEDA:
Ještě nám povězte něco o tom, jaké byly tyto tajné zprávy, neboli maďarsky řečeno, špionážní služby, které jste systematicky vykonával pro Vadase a Keménye, jaký okruh otázek osvětlovaly?

JUSTUS:
Z počátku se týkaly stranického vedení sociálně demokratické strany, poměru sociálně demokratické strany k Titovi a k jugoslávské menšině v Maďarsku, třenic mezi sociálními demokraty a komunisty a vzájemného poměru mezí oběma stranami.

Potom se týkaly postavení sociálních demokratů ve sjednocené dělnické straně, dále zahraničních styků, zvláště se západem, jednání sociálně demokratických vedoucích a toho, kde a jaké nespokojené živly jsou v Maďarské straně pracujících i mimo ni.

Kromě toho se jak francouzská, tak jugoslávská špionáž zajímaly zvláště podrobně o otázky rozhlas a tisku a o osoby, které na tomto poli pracují.

PŘEDSEDA:
Přirozeně se tyto otázky mohly opakovat podle okamžité situace, že ano?

JUSTUS:
Protože, protože za tu dobu se vyskytovaly nové momenty. Chtěl jsem ještě říci, že činnost, o níž jsem teď mluvil, jsem zahájil částečně již předtím, než jsem navázal styk s jugoslávskou špionážní službou, ale i tu, kterou jsem již začal, jsem rozvíjel a zesiloval zřejmě podle osobních direktiv Rankoviče.

Nikoliv tedy na svou obhajobu, nýbrž jako skutečnost chtěl bych poukázat na to, že předtím jsem pokládal celou svou praktickou činnost za velmi beznadějnou a bezvýchodnou, ale příklad jugoslávské zpravodajské služby, příklad samotného Tita a skutečnost, že Rankovičovi agenti a pověřenci stále mluvili o výjimečně velkém hnutí v Maďarsku proti nynějšímu řádu, to, že se více méně otevřeně dovolávali amerických styků a americké pomoci, značně upevňovalo a rozšiřovalo tuto moji činnost,

PŘEDSEDA:
Řekněte, Pále Justusi, nebyl jste členem sionis-íické organisace?

JUSTUS:
Nikdy. PŘEDSEDÁ: András Szalai! Vy jste byl členem sionistic-kého hnutí, že ano? Předtím jsem se vás nezeptal.

SZALAI:
Ano, byl.

PŘEDSEDA:
Kdy?

SZALAI:
V letech 1930—1932.

Poté odročil předseda mimořádného senátu další jednání na úterý 9 hodin ráno.

Mimořádný senát lidového soudu pokračoval v soudním vyšetřování ve věci László Rajka a jeho spoluvinníci.

PŘEDSEDA:
Má některý z členů lidového soudu otázky na obžalovaného Pala Justuse? (Ne.) Pan lidový prokurátor? (Ne.) Obhajoba? (Ne.) Sedněte si, Pále Justusi!

PŘEDSEDA:
Přistoupíme k výslechu svědků.

Vaše reakce...

zpět