PWSV | Vol. 3 No. 1 jaro 2006 | Dokument | Jan Adamec

PROJEV OBŽALOBY:

Proces s László Rájkem a ostatními spiklenci — jeho společníky, vyvolal právem ohromný ohlas našeho pracujícího lidu, mezi našimi zahraničními přáteli a rovněž i mezi našimi zahraničními nepřáteli. Je to pochopitelné.

Tento proces je výjimečně důležitý a bez přehánění mohu tvrdit, že má mezinárodní význam. Vždyť zde je nutno vynést rozsudek nejen nad těmi obžalovanými, kteří vztáhli ruku na státní zřízení naší lidové republiky, na velké vymoženosti naší demokracie, ale i nad těmi, kteří ve své spiklenecké činnosti byli nástrojem, loutkou cizích imperialistických nepřátel maďarského pracujícího lidu, budujícího socialismus.

Na lavici obžalovaných sedí nejen Rajk a jeho společníci, ale i jejich zahraniční páni, jejich podněcovatelé — imperialisté z Bělehradu a Washingtonu.

Čím je tento proces charakteristický? Není charakteristický v první řadě, vážený lidový soude, proto, že na lavici obžalovaných sedí zavilí nepřátelé maďarské lidové demokracie, neboť zavilým nepřítelem naší lidové demokracie byla již i spiklenecká společnost Ference Nagya, nad kterou maďarský lidový soud vynesl svého času svůj rozsudek.

Zavilým nepřítelem naší lidové demokracie byl i Josef Mindszenthy, který též dostal zasloužený trest, László Rajk a jeho společníci se liší od těchto nepřátel naší lidové demokracie, které v posledních letech zasáhla trestající ruka demokratického soudnictví, kromě všeho ostatního i tím, že učinili systémem své práce maskování a věrolomnost, že neútočili otevřeně, nýbrž ze zálohy, když pronikli do vedoucí strany naší demokracie a do státního aparátu naší republiky.

Máme co dělat s plazícími se úskočnými hady, s větším, nebezpečnějším a nenávistí více proniknutým nepřítelem než kdykoliv dosud. Dosud odhalení a zneškodnění nepřátelé naší lidové demokracie byli rovněž ve spojení s cizími imperialisty a usilovali o svržení demokratického zřízení naší země.

László Rajk a jeho společníci sloužili rovněž cizím imperialistům, ale jejich zvláštností a svérázností jejich soudního procesu je, že tu jako prostředek při tlumočení rozkazů cizích imperialistů jako hlavní agent, jako útočný šik imperialismu vystupuje jugoslávská vedoucí klika, Tito a jeho banda, která dnes utiskuje hrdinný jugoslávský lid a je v Jugoslávii u moci.

Pohlédneme-li na výsledky tohoto soudního procesu, budeme se muset pozastavit u jeho zvláštností.

Vážený lidový soude!
Na základě materiálu procesu můžeme zjistit, že všechna tvrzení obžalovacího spisu, všechny údaje zjištěné vyšetřováním byly zcela dokázány.

Výpovědi obžalovaných a svědků, výsledky konfrontací zcela potvrdily obvinění, potvrdily obžalovací spis.

Každý, kdo je byť sebeméně objektivní a nezaujatý, musí uznat, že při procesu, na základě doznání obžalovaných a velkého počtu svědků, na základě všestranného porovnání faktů a nesčíslných důkazů, figurujících před soudem, objevila se pravda v jasném světle.

V této souvislosti musím zdůraznit nejen to, že obžalovaní se zcela svobodně hájili, ale i to, že jednotliví obžalovaní i svědci na sobě nezávisle objasňovali různé stránky a podrobnosti jedné a téže události a že soudem provedené konfrontace osvětlily i ty sebemenší rozpory, které byly někdy mezi výpověďmi obžalovaných v jednotlivých podrobnostech jejich výpovědí.

Právě proto jsme získali jasný obraz podlé činnosti tohoto zločinného svazku, což ne v poslední řadě umožnilo, aby se skutečný stav věcí v souhlase s pravdou zcela projevil v procesu.

Dovolte mi, abych upozornil lidový soud na to, že na příklad o známé schůzce Rajka a Rankoviče v Paksi v říjnu 1948 vypovědělo pět osob: kromě Antala Kleina, Gyorgyi Tarisznyásové a Rajka ještě Pálffy a Brankov osvětlují však různé podrobnosti, takové, o kterých mohl vědět jen jeden z nich.

A přesto není rozporu mezi nimi ani co do času, ani v části skutečnosti samé. Podrobnosti všestranně osvětlené a jejich shoda dokazují, že tu jde o čistou pravdu.

V této souvislosti chci upozornit lidový soud i na to, že obsah tajných jednání Rajka a Rankoviče v prosinci 1947 v Kelebii byl v podstatě týž, jako obsah jednání Pálffyho s Nedelkovičem na partyzánském kongresu v Římě.

Tato shoda rovněž dokazuje, že šlo o rozvětvené spiknutí, o takový podlý plán, k jehož uskutečnění se přistoupilo najednou z několika stran, o takový plán, v.jehož zájmu obžalovaní na pokyn svých cizích pánů po mnoho let jednali ve vzájemné dohodě.

Musím konstatovat i to, že na příklad Rajk a Brankov vypovídají v podstatě zcela stejně o tak zvaném „strategickém“ plánu titovců, namířeném na podkopání lidových demokracií ze vnitř, na jejich postavení proti Sovětskému svazu, a o té úloze, kterou hrají zrádní vůdci Jugoslávie v tomto plánu.

Rozpory v nuancích, v některých podrobnostech, které jsou ve výpovědi Rajka a Branková, právě dokazují, že Brankov a Rajk se dozvěděli o těchto plánech nezávisle jeden na druhém a hovoří o nich na základě vlastních dojmů. Podstata se však shoduje.

Z výpovědí obou obžalovaných je jasné, že cíle Titovy kliky před známou resolucí Informačního byra byly tytéž jako po resoluci, jenže po resoluci Informačního byra, odhalující titovce, změnily jejich methody a prostředky jejich boje.

V téže souvislosti vás upozorňuji na to, že Pálffy obdržel prostřednictvím spojek — jugoslávských plukovníků Loziče a Žokalje — tytéž pokyny, jaké dostal Rajk bezprostředně nebo přes prostředníka od Rankoviče.

A jestliže ve výpovědích Pálffyho a Rajka byly nepatrné rozpory v podrobnostech, na příklad ohledně doby plánovaného ozbrojeného převratu, nebo ohledně toho, zda Rajk spěchal s ozbrojeným převratem nebo jej odkládal, dokazují tyto rozpory rovněž, že plán skutečně existoval, dokazují, že jak Rajk, tak i Pálffy vypověděli v tomto procesu to, co se dozvěděli nezávisle na sobě, prostřednictvím svých samostatných spojovacích kanálů s Jugoslávci.

V procesu, vážený lidový soude, byla nejen zcela dokázána obvinění, uvedená v obžalovacím spisu, byly však vysvětleny i nové důležité faktory, které v obžalovacím spisu obsaženy nejsou a nebyly objasněny při vyšetřování.

Tak na příklad novinkou v Brankovově výpovědi bylo to, že titovci ruku v ruce s imperialistickými špionážními organisacemi provádějí svou podkopnou práci nejen ve všech zemích lidové demokracie, ale i v těch kapitalistických zemích, ve kterých je silné dělnické hnutí a komunistické strany, ovlivňující široké masy.

Novinkou v Brankovových výpovědích bylo i odhalení, že v nové vládě, která se měla vytvořit po provedení ozbrojeného převratu a po zavraždění vedoucích státních činitelů maďarské demokracie, určili titovci úlohu Antalu Bánovi (pravicový sociálně demokratický činitel, který v roce 1948 uprchl do ciziny — pozn. red.).

To jsme dosud nevěděli. Brankov o tom vypovídal teprve při procesu a odhalil skutečné styky mezi Antalem Báném a vládními kruhy nynější Jugoslávie. Ukázalo se, že titovci chtěli dosadit clo nové maďarské vlády Antala Bána proto, že byl starým policejním donašečem, kterého, právě tak jako ostatní — Rajka, Antona Roba — měli v ruce.

Na základě Bajkových výpovědí byla do jisté míry nově osvětlena celá politika titovců, kterou prováděli od ukončení války a dokonce i v období, předcházejícím ukončení války.

Rajkovy výpovědi na základě rozhovoru s Rankovičem v Kelebii o tom, že nynější jugoslávští vládci prováděli bezprostředně po ukončení války protisovětskou politiku, že však při tom byla Jugoslávii zprvu určena úloha „reservy“ v protisovětském tažení a že k otevřené protisovětské politice přešli jugoslávští vůdcové teprve tehdy, kdy socialistické síly v zemích lidové demokracie zasazovaly reakčním silám ránu za ranou a nedalo se již v těchto zemích počítat s tím, že se reakce uchopí moci — to vše bylo novinkou, to vše obžalovací spis na základě údajů předběžného vyšetřování nemohl tak jasně vyložit.

Skutečnosti však dokazují, že tento nový moment, který se ukázal v průběhu procesu, odpovídá pravdě. Celá politika titovců, otevřená přiznání Rankoviče při rozhovoru s Rájkem v Kelebii o skutečné politice jugoslávské kliky, jsou klíčem k chápání záhad politiky titovců.

Rajkova doznání o tom, co mu řekl Rankovič při setkání v Paksi o isolaci a udušení demokratického Řecka, rovněž se zcela shodují se vším tím, co se stalo od té doby následkem utvoření jednotné fronty titovců a monarchofašistů proti řeckým bojovníkům za svobodu.

Rajkova výpověď o jednotlivých podrobnostech setkání v Paksi ukazuje společnou přípravu řeckých monarchofašistů na likvidaci nezávislosti malé Albánské lidové republiky, na rozdělení Albánie, a jak pravil Rankovič v Paksi, na její „připojení“.

Opakuji, vážený lidový soude, že výpovědi, učiněné během procesu, zcela potvrdily obžalobu.

Co zde bylo dokázáno?

Pokud jde o László Rajka, bylo dokázáno, že od roku 1931 byl policejním donašečem a provokatérem, který podle svých vlastních slov informoval Horthyho policii a plnil pokyny Hetényiho, Sombor-Schweinitzera, Petra Haina.

Bylo dokázáno, že za Horthyho režimu dodával Rajk po více než 10 let policii oběti, zrazoval revoluční dělnické hnutí, bojující v illegalitě.

Byl provokatérem v řadách studentů-komunistů a zrazoval své soudruhy policii, byl provokatérem mezi dělníky-stavebníky. Bylo dokázáno, že Rajk byl provokatérem ve Španělsku a že sloužil svým pánům i ve francouzských táborech pro internované.

Bylo dokázáno, že Rajk sloužil nejen maďarské policii, ale podle svých vlastních slov souhlasil samozřejmě i se službou ve francouzské špionážní organisaci — „Druhé oddělení“.

Bylo dotázáno, že prostřednictvím P. Haina se spojil i s gestapem, po porážce německého fašismu se stal agentem americké špionážní organisace, která nastoupila na místo gestapa.

S touto organisaci navázal spojení již ve francouzském táboře prostřednictvím jednoho z vůdců americké špionážní organisace OSS (Úřad pro strategickou službu) Noela H. Fielda.

Bylo dokázáno, že Rajk již v roce 1945 se vědomě vrátil do vlasti, aby sloužil americké špionážní službě — vyslal k obnovení styku stejného provokatéra, jako je sám, Stolteho — k Somboru-Schweinitzerovi, o kterém věděl, že je v americkém okupačním pásmu Německa a slouží v americké špionážní službě. Po osvobození země byl stále ve službě americké špionáže jako člen komunistické strany.

Podplukovník Kováč a Martin Himmler mu tlumočili pokyny amerických imperialistů o nutnosti podkopat komunistickou stranu zevnitř a o tajné podpoře pravicových živlů.

V roce 1946 byl Rajk, jak sám řekl, „převeden na jugoslávskou linii“. Stává se agentem jugoslávské špionážní služby a pracuje jejím prostřednictvím dále pro americkou špionáž.

V létě 1947 v Opatiji, v prosinci 1947 v Kelebii, v říjnu 1948 v Paksi jedná s jugoslávským ministrem vnitra Rankovičem o plánech, namířených na podkopání a svržení maďarské demokracie a jako obyčejný agent cizí špionážní služby přijímá pokyny ke spiknutí, vraždám a ozbrojenému převratu.

Pokud jde o Rajka, bylo zjištěno, že zastávaje vysoké místo ve své straně, jsa ministrem vnitra a později zahraničních věcí, byl obyčejným špionem, nástrojem v rukou cizích mocností, spiklencem, banditou, připravujícím vraždu.

Pokud jde o Gyorgya Pálffyho, bylo v průběhu procesu dokázáno, že byl přesvědčeným fašistou, který ramenářským způsobem pronikl do komunistické strany s úmyslem uvést vůdce strany a státu do omylu a učinit z armády nástroj ke svržení demokracie.

Bylo zjištěno, že se systematicky a plánovitě snažil zaplavit armádu fašistickými důstojníky. Bylo dokázáno, že již od roku 1945 byl jugoslávským agentem, který byl zverbován do jugoslávské výzvědné sítě jugoslávskými vojenskými přidělenci Lozičem a Žokaljem, právě pro své protilidové smýšlení.

Bylo dokázáno, že Pálffy již v roce 1947 na partyzánském kongresu v Římě projednal s jugoslávským plukovníkem Nedelkovičem politiku a taktiku spiknutí, namířeného na svržení maďarské lidové demokracie.

Pálffy byl nejdůležitějším společníkem vůdce protilidového spiknutí László Rajka. Úkolem Pálffyho byla příprava na provedení vojenské části plánovaného převratu.

Pálffy vypracoval plán na vraždu Matyáše Rákosiho, Erno Geróho a Mihálya Parkase, plán na vytvoření tří zvláštních skupin po 12 mužích, jejichž úkolem byla vražda vůdců maďarského lidu.

Od něho pochází plán mobilisace sil k ozbrojenému převratu, on dal Korondymu pokyny souvisící s provedením vraždy a ozbrojeného převratu.

Bylo dokázáno, že Pálfťy odevzdal špionážní organisaci cizí mocnosti velmi důležitá vojenská tajemství, že systematicky informoval jugoslávské agenty o struktuře maďarské armády a o dislokaci jejích jednotlivých jednotek, o pohraničním vojsku a o maďarském válečném průmyslu.

Pokud jde o Branková, bylo během procesu dokázáno, že jako vedoucí jugoslávské vojenské misse, jako člen jugoslávské diplomatické misse byl zároveň jedním z hlavních tvůrců organisace, namířené na podkopání a svržení maďarské demokracie. Nejaktivnějším způsobem pomáhal vytvořit jugoslávskou špionážní síť v Maďarsku.

Brankov byl hlavním residentem Rankoviče, kontroloval Rajkovu spikleneckou činnost a tlumočil rozkazy titovců jejich maďarským agentům.

Bylo dokázáno, že Brankovův „přechod“ z tábora titovců do tábora přívrženců demokracie a socialismu se stal na pokyn Tita a Rankoviče s tím podlým úmyslem, aby se ještě aktivněji a účinněji účastnil činnosti organisace usilující o svržení Maďarské lidové republiky.

Bylo dokázáno, že Brankov je účastníkem vraždy, která byla organisována jugoslávskou missí v Budapešti na pokyn Rankoviče a jejímž cílem bylo odklidit Miloše Moiče, neboť se obávali, že Moič odhalí jejich špionážní a podkopnou činnost v Maďarsku.

Pokud jde o Tibora Szonyiho, bylo dokázáno, že se za války stal americkým špionem, že ve Švýcarsku pod vedením Noela H. Fielda a Allana Dullese vytvořil z maďarských emigrantů špionážní skupinu, že se s pomocí jugoslávských agentů americké špionáže vrátil do Maďarska a že celá jeho činnost v Maďarsku byla službou orgánům americké a jugoslávské špionáže.

Bylo dokázáno, že umisťoval americké a jugoslávské špiony na důležitá místa Maďarské lidové republiky, aby prováděli podkopnou práci, organisovali sabotáž a zabývali se špionáží.

Bylo dokázáno, že Tibor Szónyi byl jedním z hlavních pomocníků László Rajka ve vedení organisace, usilující o svržení Maďarské lidové republiky.

Proces dokázal i obvinění proti Andrási Szalaimu. Ukázalo se, že Szalai byl od roku 1935 provokatérem jak v Jugoslávii, tak v Maďarsku.

Bylo dokázáno, že na jeho svědomí lpí zrada politických vězňů z věznice Sátoraljaújhelyi, zavraždění 64 vězňů. Bylo dokázáno, že major jugoslávské armády Smiljanič, který věděl o provokatérské činnosti Andráse Szalaie, zverboval ho pro službu v jugoslávské výzvědné službě.

Bylo dokázáno, že Szalai systematicky prozrazoval jugoslávské špionážní službě důležitá státní tajemství.

Během procesu byla dokázána i systematická špionážní činnost Milana Ognyenovicse a právě tak byla potvrzena obvinění, obsažená v obžalovacím spise proti Bélovi Korondymu.

Bylo dokázáno, že Korondy, fašistický kapitán četnictva, se dostal do služeb policie s pomocí Rajka a Pálffyho a že tam pracoval s úmyslem přeměnit branné síly demokracie v protidemokratickou ozbrojenou sílu.

Bylo dokázáno, že na pokyn Rajka a Pálffyho připravoval ozbrojený převrat, vytvořil zvláštní důstojnickou jednotku a připravoval vraždu Matyáše Rákosiho, Mihálya Farkase a Erno Goroho.

Proces potvrdil, že Pál Justus byl od roku 1932 policejním donašečem, který jak v Maďarsku, tak i ve Francii věrně sloužil horthyovcům.

Bylo však dokázáno i to, že Justus, špion horthyovců, se stal rovněž agentem titovské a francouzské špionážní organisace.

Shromažďoval špionážní informace o politickém a hospodářském životě Maďarska, státní tajemství á tajné údaje, o kterých se dovídal na zasedáních Ústředního výboru sociálně demokratické strany, právě tak jako na zasedáních Ústředního výboru Maďarské strany pracujících, a systematicky je odevzdával jugoslávské missi v Budapešti a pak bezprostředně Rankovičovi a francouzskému kulturnímu attaché v Budapešti Francois Gaehotovi.

Bylo dokázáno, že Justus jako donašeč a špion prováděl i tak zvanou ideologickou podkopnou práci, prováděl systematicky protidemokratickou „výchovnou“ činnost, spojiv svou činnost s účastí na spiknutí, usilujícím o svržení lidové republiky, na spiknutí, v jehož čele stál z pověření titovců László Rajk.

Vážený lidový soude!
Nestačí znát zločiny obžalovaných, aby byl nad nimi vynesen rozsudek. Je nutno znát politické pozadí tohoto spiknutí, jeho cíle a podstatu, je nutno vidět všechny politické styky tohoto spiknutí, abychom mohli zhodnotit celou hloubku zločinů obžalovaných.

Oč se tu vlastně jednalo? Jaké byly politické cíle této bandy spiklenců?

Zástupce obžaloby nepotřebuje vynaložit mnoho úsilí, aby to vše odhalil, neboť soudní proces vrhl jasné světlo na politické cíle této bandy. Stručně řečeno, chtěli obnovit v Maďarsku kapitalismus, chtěli obnovit vládu velkostatkářů i kapitalistů.

Jak László Rajk, tak Gyorgy Pálffy o tom jednoznačně jasně hovoří. V procesu se vyjasnilo, že Rajk, z pověření svých amerických a jugoslávských pánů, usiloval o to, aby zabránil vítězství sil socialismu a demokracie nad silami maďarské reakce.

Později, když demokratické síly, vedené maďarskou dělnickou třídou, vítězily a kráčely vpřed k socialismu, začali spiklenci usilovat o násilné svržení Maďarské lidové republiky a o obnovu starého řádu.

Koaliční vláda, vedená Rájkem, která by se uchopila moci po uskutečnění ozbrojeného převratu, skládala by se z přívrženců Ference Nagye, z představitelů pravicových sociálních demokratů a byla by vedena Rájkem, Pálffym a Antonem Robem, byla by vládou restaurace kapitalismu a likvidace vymožeností lidové demokracie.

Ne náhodou dal Rankovič v období příprav k ozbrojenému převratu naléhavé pokyny, aby sjednotil kontrarevoluční síly, použil nacionalistických a šovinistických živlů, klerikální i statkářské reakce.

Je snad zapotřebí ještě dokazovat, že vláda, která by obsahovala všechny formy maďarské reakce, od pravicových sociálních demokratů, až po přívržence Ference Nagye a Mindszenthyho, byla by vládou likvidace maďarské lidové demokracie, likvidace znárodnění, likvidace pozemkově reformy?

Jasné je i to, že tato nová vláda, vedená Rájkem, by nebyla prostě vládců obnovy vlády velkokapitalistů a velkostatkářů, nýbrž vládou fašistického typu, která by se snažila krvavým terorem, vraždou desetitisíců lidí zničit vymoženosti naší demokracie.

Vždyť k provedení vojenského převratu by sloužily nejen oddíly Pálffyho a Korondyho, složené z horthyovských důstojníků, ale, jak oznámil Rankovič Rajkovi v Paksi, i nylaši („Šípové kříže“) a četnické jednotky, které jsou v americkém a anglickém okupačním pásmu Rakouska.

Fašista Pálffy o tom řekl:
„Bylo mi zcela jasné, že takový proces se nezastaví na půl cesty . . . Věděl jsem, že neexistují žádné pohodlné střední cesty. Buď — anebo. Taková změna v maďarské politice, sledující buržoasně demokratické cíle, povede, ať tomu chceme nebo ne, k Horthyho fašismu. I mně bylo rovněž jasné, že takový návrat ke starému znamená i kruté utiskování dělníků, charakteristické pro fašismus.“

To prohlašoval Pálffy při procesu. Sám Rajk s cynickou otevřeností prohlásil, že on „jako politik“ si dobře představoval tyto následky a věděl, co by se dalo v Maďarsku, kdyby začali jednat Pálffy, Korondy i jugoslávští a maďarští Rankovičovi fašisté.

Pravil:
„Zavládla by samozřejmě nemilosrdná krutost a masakrování těch, kdo je vytlačili ze země, kdo důsledně likvidovali kapitalismus, rozdělili půdu, znárodnili banky, podniky atd. Přirozeně jsem o tom přemýšlel a vždy i já, jako politik, dobře znám abecedu politiky. Podle Rajkova mínění je tedy zotročení pracujících mas, zavraždění mnoha tisíc jejich nejlepších představitelů abecedou politiky.“

Tak přejímá Rajk fašistickou abecedu od svého učitele a pána — Tita, který tuto politickou abecedu uskutečňuje, což zakoušejí na vlastním těle srbský, chárvátský, slovinský a jiné národy Jugoslávie.

Jasné je i to, vážený lidový soude, že spiknutí rajkovců mělo za cíl prodat národní nezávislost, likvidovat národní suverenitu Maďarska.

Tato banda usilovala o to, aby navlékla na šíji Maďarska cizí jařmo, učinila z naší němě cizí kolonii, utvořila vládu cizích agentů a špionů, aby místo samostatného a nezávislého Maďarska vytvořila režim, tancující podle cizí píšťalky, plnící rozkazy cizinců, zrazující maďarské národní zájmy.

Při svém setkání s Rájkem v Kelebii a v Paksi Rankovič neskrýval, co chápe pod „vedoucí úlohou“ Jugoslávie. Vždyť Tito a Rankovič chtěli vrhnout na maďarské území k uskutečnění ozbrojeného převratu i jugoslávské vojenské jednotky, protože nedůvěřovali ani těm maďarským jednotkám, které měli utvořit Pálffy a Korondy, a proto, jak pravil Rajk, „chtěli obklopit maďarské jednotky jugoslávskými jednotkami.“

Titovo velení nad maďarskou armádou, jugoslávských důstojníků maďarským důstojníkům, jugoslávských úřadů maďarskému státu — v tom spočívá smysl Rajkova slova „obklopit.

Při schůzce v Paksi oznámil rovněž Rankovič jugoslávské „nároky“ vůči Maďarsku na dobu po příchodu spiklenců k moci.

Rajk o tom vypověděl toto:
„Předně si chtěli zajistit plné právo disponovat ozbrojenými silami, t. j. armádou a policií. Aby to bylo uskutečněno, oznámil mi Rankovič Titův rozhodný požadavek, jmenovat Pálffyho ministrem obrany, neboť je spolehlivým člověkem, a Anton Rob, jugoslávský agent, se měl stát ministrem vnitra.“

Tito, maje na zřeteli konečný cíl, t. j. vytvoření bloku států, žádal od Maďarska takovou zahraniční politiku i příslušné záruky této politiky, která by byla vždy v souladu se zahraniční politikou Jugoslávie, t. j. i na poli zahraniční politiky žádal podřízené postavení vůči jugoslávské vládě.

Nebo konečně proto, že Jugoslávie je méně průmyslově vyspělá, žádal, aby celý maďarský průmysl třeba i za cenu zatlačení maďarských zájmů do pozadí byl podřízen uskutečnění pětiletého plánu a hospodářské politiky Jugoslavie.“

Nedivím se, že každý uvědomělý pracující Maďar, ve kterém hoří alespoň jiskra vlastenecké důstojnosti, svírá pěsti, když slyší o těchto podlých, zrádných plánech, ponižujících a urážejících náš lid.

Když slyšíme o těchto Titových podmínkách a požadavcích, je nám jasná nejen zrádná pod-kopná práce Rajka a jeho bandy a jejich podlá činnost, jejímž cílem byl prodej nezávislosti naší vlasti, zároveň se však ukazuje i to, jaká nezměrná šovinistická nadutost, jaká velikášská mánie žije v Titovi a jeho bandě, jak svrchu pohlížejí na maďarský lid.

Již sama skutečnost, že mohli vážně myslit na uskutečnění svého plánu, že vůbec měli za to, že maďarský lid strpí takový útlak, ukazuje, že nepokládali za nic oddanost maďarského lidu jeho nezávislosti, že se vysmívali národní hrdosti našeho lidu.

Titovci by nikdy nedokázali zachvátit nezávislý maďarský stát, nikdy by se jim nepodařilo sestavit maďarskou vládu ze svých agentů. Pro Tita a Rankoviče, Rajka a Pálffyho je však charakteristické, že na to vážně pomýšleli.

Ve světle těchto hanebných skutečností, těchto plánů, popírajících naši čest, můžeme nejlépe ocenit úsilí rozhlasu a tisku západních imperialistů vylíčit Rajka a jeho společníky jako představitele nějaké národní linie.

V očích vládnoucích kruhů Londýna a Washingtonu, v očích tiskových orgánů anglických a amerických imperialistů je představitelem národní linie ten, kdo se po 18 let specialisoval na donašečství a zradu, kdo ve velkém i v malém prodával svou vlast cizím imperialistům i vůdcům špionážních organisací —- od Noela H. Fielda a Allana Dullese přes „Druhé oddělení“ a gestapo až po špionážní organisaci Tita a Rankoviče.

Vážený lidový soude!
Z toho, že Rajk a jeho společníci usilovali o prodej nezávislosti Maďarska, organicky vyplývá, že chtěli vyrvat naši zemi z řad mohutného demokratického tábora míru a chtěli nás postavit proti Sovětskému svazu.

Jde tu o rub a líc téže věci. Rajkovci byli odpůrci Sovětského svazu, protože zcela právem viděli v Sovětském svazu nejdůležitější obránce a oporu míru a nezávislosti Maďarska. A byli právě proto odpůrci Sovětského svazu, že byli nepřáteli míru a maďarské nezávislosti.

Celý politický vývoj maďarské lidové demokracie dokazuje, že ten, kdo je nepřítelem Sovětského svazu, je zároveň nepřítelem vlády maďarských pracujících i nezávislosti země a míru.

Vážený lidový soude!
Je faktem, že spiklenci, jejichž cílem byla obnova kapitalismu, zavedení krvavé fašistické diktatury, prodej nezávislosti země, přeměny Maďarska v kolonii imperialismu, zaměřovali veškerou svou pozornost a sílu na oslabení té politické síly, té mohutné strany, která byla v Maďarsku organisátorem vítězství pracujícího lidu a o jejíž bojovou pohotovost se zlomily všechny rejdy vnitřní i zahraniční reakce.

Ne náhodou Rajk, Szónyi a jejich společníci dostali od svých pánů — imperialistů pokyny zbavit bojové schopnosti stranu maďarských komunistů, Maďarskou stranu pracujících. I nepřátelé již vědí, že strana je strážcem a obráncem lidu, demokracie a republiky.

Pochopili rovněž i to, že ke svržení lidové demokracie je nutno likvidovat vůdce, kteří v čele strany jsou nejlepšími obránci věci maďarské dělnické třídy, pracujícího lidu, á jsou zároveň pevnou oporou naší lidově demokratické vlády.

Není tedy náhodou, že organickou a hlavní části spikleneckého plánu, namířeného na svržení lidové demokracie, bylo odstraněni nejlepších vůdců Maďarské strany pracujících, především zavraždění Matyáše Rákosiho, Ernó Geroho a Mihálya Farkase.

Je pochopitelné, že milionové masy našeho pracujícího lidu jsou především rozhořčeny tímto hnusným plánem spiklenců, cítíce instinktivně, že ten, kdo chce pozdvihnout krví zbrocenou ruku na vůdce naší strany a lidu Matyáše Rákosiho, chce zároveň podle zničit vládu našeho lidu, jeho rozkvět a blahobyt.

Vážený lidový soude!
Mluvčí západních imperialistických kruhů v souvislosti s tímto procesem, aby uvedli v pochybnost objektivitu soudnictví maďarské demokracie, prohlašují, že tento proces není v podstatě procesem s László Rájkem a jeho společníky, nýbrž že na lavici obžalovaných sedí vlastně Tito a jeho společníci. Nepopírám, že je v tom mnoho pravdy.

V zájmu spravedlnosti bylo by třeba posadit na lavici obžalovaných nejen přímé zločince, ale i jejich našeptavače. Skutečně, maďarský lidový soud, projednávající případ Rajka a jeho spiklenecké bandy, vynáší politicky a morálně rozsudek nad zločinnou klikou jugoslávských zrádců —- nad Titem, Rankovičem, Kardeljem a Djilasem.

Mezinárodní význam procesu spočívá právě v tom, že vynášíme rozsudek i nad jugoslávskými desertéry a zrádci demokracie a socialismu, odhalivše jejich ramenářství, nízkost, jejich rejdy proti demokracii a socialismu, jejich podlé plány a činy.

Tento soudní proces odhalil titovce, velkou část nynější jugoslávské vlády, jako spojence amerických imperialistů, jako obyčejné agenty orgánů imperialistické špionáže.

V průběhu procesu vyšlo najevo množství důkazů, že styky mezi Titovou klikou a imperialisty nevznikly po resoluci Imformačního byra, nýbrž že mají starší původ.

Čím je to potvrzeno? — Rajk ve své výpovědi prohlásil, že ve francouzském táboře po internovaní pracovalo mnoho takových Jugoslávců, kteří, jako Rajk, byli ve styku s francouzským výzvědným úřadem a kterým, právě tak jako Rajkovi, pomohlo gestapo k návratu do vlasti.

Dovolte mi, abych, opíraje se o maďarské zkušenosti, dodal k Rajkově výpovědi, že je více než pravděpodobné, že většina těchto lidí byla poslána do Španělska jako agenti fašistické policie regenta Pavla, právě tak jako Rajk byl vyslán Horthyho policií.

Z výpovědí Rajka a Branková se ukázalo, že tito lidé zaujímají v dnešní Jugoslávii odpovědná místa. Kromě Branková tu vypovídal i Tibor Szónyi o stycích mezi Titovými důvěrníky a vedoucími osobnostmi amerických špionážních orgánů již v době druhé světové války.

Szónyiho švýcarská trockistická skupina byla odeslána do Maďarska již v roce 1946 s pomocí již tehdy těsně spolupracujících amerických a jugoslávských výzvědných orgánů.

Miša Lompar ve Švýcarsku, Latinovič v Marseille, Velebit v Londýně a Jovanovič v Bari byli za války zároveň agenty titovců i americko-anglických špionážních orgánů.

A tito lidé jsou i dnes vedoucími činiteli Jugoslávie, nejbližšími důvěrníky Tita, což ukazuje, že jejich dřívější i dnešní činnost, jejich spojení s americkými špionážními orgány se dalo a děje s vědomím, na pokyn a se schválením titovců.

V průběhu procesu se rovněž ukázalo, že vedoucí jugoslávské vojenské misse v Budapešti plukovník Cicmil navázal v roce 1945 na Titův přímý pokyn těsný kontakt s vedoucím anglické vojenské misse generálem Edgecombem a zároveň s ním pracoval proti sovětské missi při spojenecké kontrolní komisí a proti maršálu Vorošilovovi.

Protisovětská posice Titovy kliky byla tedy určena již dávno a spolupráce s anglo-americkými imperialisty proti Sovětskému svazu nezačala teprve po resoluci Informačního byra.

Brankov doznal, že spolupracovníci jugoslávské vojenské misse Javorský a Kovács obdrželi již v r. 1945 zvláštní pokyn provádět výzvědnou činnost proti sovětským okupačním vojskům v Maďarsku.

Na Rajkův pokyn odevzdal Endre Szebenyi, který byl v té době státním sekretářem ministerstva vnitra, Cicmilovi všechen materiál o spiknutí Ference Nagye, aby ho Cicmil odevzdal představitelům Anglie a USA v Budapešti.

Brankov vypověděl, že náměstek jugoslávského ministerského předsedy Kardelj žádal v roce 1946 na Cicmilovi spěšnou informací o vnitřní situaci v Maďarsku, odvolávaje se na to, že tento materiál je nutno spěšně odevzdat anglické a americké missi.

Těsné a dávné styky Titovy kliky s americkými špionážními orgány jsou potvrzeny i tím, že Márton Himmler v roce 1946 formálně odevzdal a podřídil Rajka Rankovičovi. s tím, že Rankovič mohl získat jen od amerických výzvědných orgánů fotokopii Rajkova závazku, že se stane donašečem, který napsal v roce 1931, s jehož pomocí Rankovič v létě 1947 v Opatiji formálně zverboval tehdejšího maďarského ministra vnitra do služeb jugoslávské špionáže. Tuto fotokopii odevzdal Američanům spolu s archivem maďarské policie Sombor-Schweinitzer.

Všechny tyto skutečnosti a Brankovovy výpovědi o zákulisních tajemstvích jugoslávského partyzánského boje vrhají nové světlo na celou minulost Tita, Kardelje, Rankoviče, Djilase a na celou jejich úlohu v jugoslávském partyzánském boji.

Titovci již za války přijali prostřednictvím amerických a anglických důstojníků, poslaných do partyzánského hlavního stanu, kurs na anglo-americké imperialisty a spolupracovali s nimi v boji proti Sovětskému svazu v době, kdy sovětská armáda prolévala krev za osvobození Jugoslávie.

Boj proti Zujovičovi a Hebrangovi byl bojem titovců proti těm skutečným jugoslávským vlastencům, kteří již v době partyzánského boje se stavěli proti spolupráci s americkými a anglickými imperialisty a s jejich špionážními orgány.

Dramaticky zní Brankovova výpověď, když hovoří o tom, jak titovci posílali v období partyzánských bojů na jistou smrt stovky čestných jugoslávských komunistů s předem vymyšleným úmyslem zajistit si tak vládu v zemi a ve straně po ukončení války.

Ve světle spolupráce vládnoucích kruhů Jugoslávie s orgány imperialistické špionáže je pochopitelnější činnost titovců v Maďarsku, methody činnosti jugoslávské misse, namířené na podkopání maďarské demokracie.

V důsledku toho, že titovci byli ve službách cizích špionážních orgánů a přejali od nich gangsterské způsoby, popírající všechny morální a humánní zásady, používali sami těchto způsobů a změnili svou missi v Budapešti ve špionážní a spiklenecké středisko, používající těchto gangsterských způsobů.

Pro Rankoviče je charakteristické, jak vydírá László Rajka v Opatiji. Neuspokojuje ho politická spolupráce, navržená Rájkem. Vytáhl z kapsy Rajkovo prohlášení z roku 1931 se závazkem stát se donašečem a zverboval ho podle všech pravidel do jugoslávské špionážní služby a zacházel s ním jako s takovým i v následujícím období.

Pro tyto gangsterské způsoby titovců je charakteristické, že své agenty v Maďarsku verbovali téměř výlučně z řad starých horthyovských donašečů a provokatérů. To se týká nejen Rajka, ale i Antona Roba, Andráse Szalaiho, Antala Bána, právě tak jako všech jugoslávských agentů, plnících drobnou donašečskou práci, tak i velkých politických agentů.

Není nic podivného na tom, že Rankovič, který prošel školou amerických špionážních orgánů a Intelligence Service, a velebící gestapo, posílal pod maskou jugoslávských diplomatů do Maďarska bandity, špiony a vrahy.

Není nic podivného na tom,

že obávaje se odhalení, dává pokyn zavraždit Miloše Moiče, posílá do Budapešti „odborníky“ — vrahy Jovanoviče a Jojkiče,

že konsulární oddělení jugoslávské misse v Budapešti se zabývalo paděláním pasů, násilným odvlékáním jednotlivých osob i organisací útěků,

že hlavním organisátorem ozbrojeného převratu proti Maďarské lidové republice byla jugoslávská misse v Budapešti,

že Titova klika provokacemi, pohraničními incidenty, ozbrojenou podporou, posíláním maďarských fašistických jednotek z amerického a anglického okupačního pásma do Maďarska přes jugoslávské území byla ochotna pomoci spiklencům, kteří si vytkli za cíl svržení maďarské lidové demokracie.

Tyto gangsterské způsoby provázejí přirozeně politický program jugoslávských zrádců. Proces vrhl jasné světlo i na tento politický problém. Podstatou tohoto politického problému je přisluhování západním imperialistům v boji proti demokracii a socialismu, především v jihovýchodní Evropě.

Rajk a Brankov zde vyložili program titovců na hegemonii Jugoslávie, hovořili o bloku balkánských států pod vedením Jugoslávie.

Vedoucí úloha Jugoslávie v tomto bloku by sloužila tomu, aby byly tyto země krok za krokem postaveny proti Sovětskému svazu a aby jim bylo navlečeno na šíji jařmo imperialismu.

Rajk na základě svých rozhovorů s Rankovičem v Opatiji, Kelebii a Paksi načrtl úplný a přesvědčivý obraz politiky a taktiky Tita, která usilovala o vytvoření protisovětského bloku balkánských zemí, který by byl ve službách imperialistů.

V politice Titovy kliky bylo lze pozorovat dvě období: v prvním období, kdy v zemích východní Evropy ještě nebyl rozhodnut výsledek boje mezi silami buržoasní reakce a silami lidové demokracie, kdy bylo ještě možno počítat s tím, že reakce těchto zemí nabude vrchu, zůstávali titovci v reservě, neukazovali své drápy, nevystupovali otevřeně jako protisovětský útočný šik amerických imperialistů.

Jako útočný šik — vystoupili teprve ve druhém období rozvoje východoevropských zemí, kdy síly demokracie a socialismu v těchto zemích již dosáhly rozhodujícího vítězství a organisaci protisovětských, proimperialistických sil již nebylo možno svěřit rozdrceným oddílům otevřené reakce.

Těmto dvěma obdobím odpovídalo i to, že před resolucí Informačního byra se titovci. ještě pokoušeli „klidnou cestou zabránit lidově demokratickému rozvoji a teprve po této resoluci začali provádět kurs na používání teroristických method, method násilného převratu.

Tak jako Jugoslavia byla v prvních letech po válce ještě v reservě a teprve později vystoupila jako otevřený útočný šik imperialistů, tak i Rajk v první době demokratického rozvoje nebyl ústřední postavou, nýbrž jen nástrojem v rukou vnitřní i zahraniční reakce, a teprve později, po rozhodujících vítězstvích, dosažených maďarskou dělnickou třídou, po porážce různých reakčních sil, vystoupil do popředí a stal se titovským kandidátem na místo ministerského předsedy, stal se alespoň dočasné hlavní postavou maďarské reakce.

Titovci a jejich páni — imperialisté, si všímali Rajkovy osoby ne pro jeho krásné oči, nýbrž proto, že již nemohli počítat s Ferencem Nagyem a s Mindszenthym.

Nezřekli se však sázky na síly statkářské a klerikální reakce ani tehdy, kdy se pozastavili u osoby Rajka. Rankovič v Paksi zvláště upozorňuje Rajka na důležitost využití klerikální reakce, poukazuje na to, že k úspěchu Rajkova ozbrojeného převratu je nutno, aby události v zemi, podobné vzbouření v Póspetri, probíhaly nejen v této vesnici, nýbrž v celé zemi.

Jak gangsterské způsoby, tak i gangsterský program provázelo nevyhnutelně gangsterské umění skrývat se v temnotě, gangsterské umění politického maskování a ramenářství. Rankovič dal Rajkovi lekci tohoto umění, když před ním rozvinul titovský tak zvaný geniální plán na přeorientaci, představující postupné postavení jugoslávských Lidových mas proti Sovětskému svazu a zemím lidové demokracie.

Toto gangsterské maskovací umění chtěli použít i v Maďarsku, kde nová Rajkova vláda chtěla po převratu vydat manifest o nezměněném přátelství vůči Sovětskému svazu a nabídnout zároveň zprostředkování při řešení konfliktu mezi Sovětským svazem a Jugoslávií.

Rajk a jeho banda, připravující se na zavraždění Rákosiho, připravující se svést zemi s cesty sovětsko-maďarského přátelství, snažila se zároveň oklamat maďarské pracující masy: svou ruku fašistických vrahů zbrocenou krví komunistů chtěli podat Sovětskému svazu, aby tak oklamali maďarský pracující lid.

Vážený lidový soude! Na základě takového „ politického programu a takovými methodami se prováděla podstatná práce jugoslávských zrádců a špionů nejen u nás, ale ve všech zemích lidové demokracie, jak se ukázalo z výpovědí — Branková, Pálffyho a Rajka o stycích titovců a o podkopné činnosti jejich agentů v Albánii, Polsku, Rumunsku a Československu.

Vážený lidový soude!
V tomto procesu nesedí na lavici obžalovaných jen jugoslávští páni Rajka a jeho společníků, ale i páni titovců - západní, především američtí imperialisté. Tento proces vrhá světlo na zvláštní methodu podkopné činnosti amerických špionážních orgánů.

Z materiálu procesu jasně vyplývá, že americké špionážní orgány se již za války proti Hitlerovi napřed připravovaly na boj proti silám demokracie a socialismu nejen s pomocí, můžeme-li to tak říci, normálních diplomatických a politických prostředků, ale i podlými methodami podkopání demokratických sil a revolučních dělnických stran zevnitř. Za Rankovičovými zády stojí stín Fieldův a Dullesův.

Na usvědčující materiál procesu proti Rajkovi odpovídají američtí imperialisté podle svého zvyku úplným popřením.

Podplukovník Kovách prohlásil, že se nikdy nesešel s Rájkem, bývalý vyslanec Spojených států v Budapešti Chapin tvrdí, že nikdy nemluvil s Rájkem o jeho setkáni s Rankovičem v Kelebii a o plánech titovců.

Vůdcové amerických špionážních orgánů popírají a pokoušejí se uvádět alibi, ačkoliv jejich politika a jejich činy dokazují opak. Je, nebo není pravda to, že fašistické jednotky Farkase z Kisbarnaku jsou dnes v americkém okupačním pásmu Rakouska?

Proč je tam udržují, ne-li pro cíle odhalené na tomto procesu? Na jakém základě se pokoušejí popírat skutečnost, že pan Allan Dulles udržoval styk se Szónyiho špionážní skupinou, když bratr Allana Dullese, John Poster Dulles již na jaře 1948, tedy v době, kdy titovci a rajkovci začali projevovat svou zvýšenou aktivitu, hovořil o plánu amerických imperialistů, nazvaném „Operace X“, o vytvoření illegálního hnutí v zemích lidové demokracie.

Podstatu tohoto plánu formuloval po John Forster Dullesovi švýcarský list „Die Tat“ v čísle z 26. dubna 1949:
„Západ se především pokusil navázat styk s kádry a vynikajícími představiteli vládnoucích tříd zemí lidové demokracie a prý na tomto poli bylo dosaženo výsledků nade všechno očekávání.“

V těchto několika řádcích je shrnut celý materiál procesu, v těchto řádcích je charakterisován zcela Rajk, Pálffy, Szónyi, právě tak, jako Tito, Kardelj, Djilas a Ránkovič.

Zde, při procesu byla stržena rouška s praktického provádění plánu amerických imperialistů — k čemu je tedy popírání a vymyšlené alibi pana Chapina, pana Dullese a pana podplukovníka Kováče.

V tomto soudním procesu jsme strhli roušku s gangsterských způsobů, fašistických method a cílů „blahoslavené“ americké demokracie. Před námi stojí tato tak zvaná „demokracie“ jako zákonná dědička method Hitlera, Horthyho a jejich přisluhovačů.

Americká „demokracie“ převzala Rajka a Stolteho, Sombora-Schweinitzera i Farkase z Kisbarnaku od fašismu, postavila je do svých služeb, aby jich použila k boji proti maďarskému lidu.

Američtí imperialisté byli tvůrci a autory celého politického programu Ti ta a Rankoviče a jejich plánů na převrat. Americké a anglické špionážní orgány si již za války proti Hitlerovi koupily titovce, aby zabránily národnímu a sociálnímu osvobození národů jihovýchodní Evropy, aby isolovaly Sovětský svaz a připravily třetí světovou válku.

Protisovětské plány na balkánský blok se rovněž nezrodily v hlavě Tita, ale ve washingtonských a londýnských špionážních orgánech. Ani plán na převrat v Maďarsku, vypracovaný samým Titem, jehož provedení bylo vloženo na Rajkovu špionážní bandu, nelze pochopit bez souvislosti s mezinárodními plány amerických imperialistů.

Vzpomeňte si, že Rajk mluvil o tak zvaném časovém přizpůsobení lhůty ozbrojeného převratu, pod čímž bylo nutno chápat vyčkávání příznivé mezinárodní situace, takové chvíle, kdy Sovětský svaz bude upoután něčím jiným a jugoslávští dobrodruzi budou ledy moci svobodně provést vnější i vnitřní ozbrojený zásah do záležitostí Maďarské lidové republiky. Z materiálu procesu se ukázalo, že ozbrojený převrat a vraždy byly časově určeny do doby mezi únorem a červnem 1949.

V létě 1949 chtěl Szónyi svolat Stranickou konferenci, která měla být uspořádána po převratu. Pálffy se zmiňuje o jaru 1949 jako o době provedení převratu. Vzpomeňme si na zahraničně politické události té doby.

Sotva se mýlím, řeknu-li, že konflikt uměle vyvolaný okolo berlínského vzdušného mostu, zesílená protisovětská studená válka před pařížským zasedáním Rady ministrů zahraničních věcí, sloužily mimo jiné k časovému určení plánů Rankoviče a Rajka, spoutání Sovětského svazu a k zajištění volné ruky pro jugoslávské a maďarské nájemné vrahy.

A když orgány Maďarské lidové republiky objevily v květnu tohoto roku spiknutí a začaly zatýkat spiklence, nejenže obhájily státní zřízení Maďarské lidové republiky před nájemnými vrahy, ale zároveň škrtly na jednom z velmi důležitých úseků mezinárodní politiky plány podněcovatelů války.

Nepochybuji o tom, že tvrdost a důslednost rozsudku lidového soudu, nemilosrdná likvidace této spiklenecké bandy vlastizrádců, sedících teď na lavici obžalovaných, napomůže dalšímu zabránění provedení útočných plánů imperialistickych podněcovatelů války.

Tento proces i rozsudek, který bude vynesen, bude částí toho boje, který vedou demokratické a socialistické síly za mír, proti podněcovatelům války.

V tomto procesu, vážený lidový soude, jde o nemilosrdné zničení maďarských agentů podněcovatelů války, páté kolony imperialistů.

Vážený lidový soude!
Odvraťme na chvíli svůj zrak od politického pozadí a mezinárodního významu procesu a podívejme se na obžalované. Jací jsou to lidé, jaká je to společnost?

Na lavici obžalovaných sedí drobní donašeči a velcí političtí agenti: tento rozdíl na příklad mezi Ognyenovicsem a Rájkem je však jen kvantitativní, nikoliv však kvalitativní. Vždyť i László Rajk nezačal svou kariéru jako kandidát kontrarevoluce na místo ministerského předsedy, jako velký politický agent, nýbrž jako drobný policejní donašeč.

V tom není rozdílu mezi jednotlivými obžalovanými, liší se navzájem tím, že jsou mezi nimi obyčejní fašisté, kteří nenávidějí lid jako Pálffy a Korondy a kteří, jakmile pronikli do dělnického hnutí, ihned je zrazovali.

Společným pro ně všechny je to, že jde o vyvrhele společnosti, že se všichni bez výjimky ve třicátých letech, v ovzduší blížícího se fašismu, stali zrádci. Szonyi a Rajk, Justus i Szalai byli v té době spjati s dělnickým hnutím, ale již při první zkoušce se následkem svého zbabělého a bezzásadového charakteru stali zrádci.

V souvislosti s tímto soudním procesem kladou některé kruhy v západních zemích otázku, jak se dostalo tolik zrádců do řad dělnické strany. Je podivné, že tuto otázku kladou právě ti, kdo by na ni mohli nejlépe odpovědět.

Na tyto zrádce se ptají mluvčí špionážních orgánů z imperialistických trustů, právě ti, kteří je usadili v našich řadách k rozložení revolučního hnutí zevnitř.

Posílání donašečů a provokatérů do dělnické strany je starou methodou nepřítele. Proč dělnické strany nemohou hned odhalit zrádce?

Kdybychom jen měli v rukou archiv, ve kterém jsou seznamy! Avšak, jak známo, archiv maďarské policie jsme neměli k disposici my, nýbrž americké špionážní orgány.

V souvislosti s tímto procesem kladou mnozí otázku, proč jsme se před soudem zabývali jen odhalováním skutečností, proč jsme se nezabývali i psychologií obžalovaných?

Podle mého mínění jsou při procesu o protistátním spiknutí důležité činy a nikoliv psychologické motivy. Není však těžké vysvětlit rovněž duchovní rozvoj a psychologii obžalovaných. Proč se stali zrádci?

Protože to byli zbabělci a bezzásadoví lidé. Protože nedovedli přinášet oběti. Proč však neskoncovali později se zradou?

Z týchž příčin, z jakých zahájili svou zrádcovskou kariéru. Byli v rukou svých pánů: báli se odhalení a neměli odvahu odhalit sami svou špinavou minulost.

Proč se doznávají? Proč se nesnaží zapírat nebo se hájit? Protože byli odhaleni, protože vědí, že zapíráním .si nepomohou. Není v nich lítosti, bojí se jen trestu. Jejich doznání není výsledkem lítosti, nýbrž odhalení.

Právě proto, vážený lidový soude, neexistují pro ně žádné polehčující okolnosti. Polehčující okolnosti neexistují. Existují jen přitěžující. Až budete vynášet rozsudek nad vedoucím bandy — zrádcem Rájkem, nezapomeňte na Ference Rózsu a Zoltána Sehonherze, jejichž smrt Rajk způsobil.

Nezapomeňte na svého času zrazené a uvězněné stavební dělníky.

Až budete vynášet rozsudek nad Andrásera. Szalaim, vzpomeňte na 64 revolucionářů, popravených ve věznici Sátoraljaújhelyi, jejichž smrt má na svědomí.

Až budete vynášet rozsudek nad Pál Justusem, nezapomeňte na jeho krycí jméno a vyneste rozsudek nejen nad agentem Rankoviče, ale i nad donašečem Petra Haina, pracujícího pod číslem E-17.

Až budete vynášet rozsudek nad Pálffym a Korondým, vzpomeňte si na jejich předchůdce, které se chystali napodobit: na důstojníky — vrahy z roku 1919, na bandy Prónaye a Ostenburga.

Až budete vynášet rozsudek nad Brankovem, vzpomeňte si na kata Rankoviče, jedním z jehož hlavních agentů byl tento člověk, vzpomeňte si na utrpení jugoslávských vlastenců.

Až budete vynášet rozsudek nad Szonyim, vzpomeňte si na jeho pány, západní imperialisty, kteří chtěli vnutit maďarskému lidu osud trpícího a krvácejícího řeckého lidu.

Náš lid si žádá smrti těchto zločinců a já jako zástupce obžaloby se připojuji k tomuto požadavku. Je nutno rozdupat hlavu hada, který nás chce uštknout.

Musíme ubránit vymoženosti naší demokracie, naší národní nezávislost, pokojnou tvořivou práci před zrádci vlasti a nájemnými vrahy. Je zapotřebí takového rozsudku, z jehož zkušenosti by každý agent imperialismu a zrádce pochopil, co ho očekává, jestliže se odváží vztáhnout ruku na naši lidovou republiku.

Proti vzteklým psům je jen jediný způsob obrany: zabít je. Nechť si lidový soud, vynášeje rozsudek, uvědomí, že jeho nejdůležitější povinností je bránit lid před pátou kolonou, která je ve službách imperialistů.

Zájmy lidu si vyžadují vynesení nejpřísnějšího rozsudku, zákonem předpokládaného, pro všechny obžalované.

Vaše reakce...

zpět