PWSV | Vol. 3 No. 1 2006 | Jan Adamec

Místo úvodu – po třech letech…

Divadelníci tomu říkají obnovená premiéra. Přesně před čtyřmi lety jsme jako studenti historie začínali s projektem Pražského webu pro studenou válku. Toto období bylo vyplněno jak nadšeným objevováním moderní historie dvacátého století jako stále aktuálního tématu, tak i netrpělivým vyrovnáváním se s nástrahami pravidelné redakční práce v pro historii jako vědu poměrně neznámém médiu, jakým tehdy byl internetový časopis. Za necelý rok jsme dali dohromady sedm čísel, v nichž jsme přinesli našim čtenářům podle našeho názoru zajímavé dokumenty, studie a reflexe událostí z období studené války u nás i v zahraniční. Ačkoliv jsme to tak trochu čekali, přesto nás trochu zaskočilo vyčerpání a ztráta „drajvu“. Na vině byly také dva problémy, které jsme nedokázali během onoho roku vyřešit – rozšířit svoji přispěvatelskou základnu a přitáhnout do svého okruhu víc autorů a pokročit v alespoň částečné „institucionalizaci“, tj. minimálně sehnat nějaký grant.

Přesto jsme se rozhodli po třech letech činnost webu resuscitovat a proměnit. Některé změny jsou patrné na první pohled – nový název domény a upravená (a doufejme, že i o krapet přehlednější a vyspělejší) grafická podoba stránek, realisticky obměněná periodicita (z měsíční na půlroční) a také rozšíření záběru studovaných témat. Právě rozvoj možností elektronického zpracování dokumentů nám umožnilo rozložit rovnoměrně obsahovou strukturu na tři pilíře, tři tématické okruhy – původní studie, články a eseje, dokumenty a autentickou dobovou literaturu a konečně recenze, novinky, upozornění a glosy.

A teď již k aktuálnímu, říjnovému a v pořadí již osmému číslu Pražského webu pro studenou válku. Historické instituty, semináře, redakce historických časopisů a středoevropské historiky obecně zachvátila „šestapadesátnická“ horečka. Konference stíhá konferenci, webové stránky připomínající tu 20. sjezd, onde Poznań nebo maďarské povstání rostou jak houby po dešti… půlstoletí je zkrátka jedinečná příležitost si tento turbulentní a v mnoha ohledech přelomový rok studené války připomenout. Ani my jsme nemohli zůstat stranou, proto jsme připravili zvláštní sekci Maďarské povstání 1956 - 2006. Dokumenty a studie k 50. výročí vypuknutí maďarského povstání, v níž naleznete podrobnou chronologii povstání zpracovanou podle maďarského Ústavu pro výzkum roku 1956, dále stručný portrét Imre Nagye, studii věnovanou prvnímu dni povstání, a konečně čtyři dokumenty z archívu ministerstva zahraničních věcí ČR vztahující se k Maďarsku v roce 1956.

Druhá studie v tomto vydání, Akce „Červotoč“. Tajný spolupracovník StB Stanislav Dvořák jako kurýr Polsko-československé solidarity, z pera Petra Blažka, mapuje jeden příznačný osud na pozadí československo-polských disidentských vztahů. Lektor češtiny na vratislavské univerzitě Stanislav Dvořák v první polovině osmdesátých let působil jako hlavní „spojka“ mezi vratislavskou Polsko-českou solidaritou a pražskými signatáři Charty 77 a zároveň v letech 1981–1984 a podruhé v letech 1989–1990 spolupracoval s tajnou policií. Jeho role byla pro jeho někdejší přátele z opozičního prostředí plně odhalena teprve v roce 2003.

Čtenářově pozornosti by nemělo ujít ani zamyšlení Tomáše Bursíka Období let 1948 – 1989 z pohledu české historiografie – možnosti a limity zpracování, které již vyšlo v polském jazyce. Redakce PWSV by tímto chtěla poděkovat autorovi za souhlas s otištěním textu.

Jedním z „horkých“ témat, diskutovaných historiky nejnovějších dějin, je otázka založení Ústavu paměti národa. Zařazujeme proto dva příspěvky profesora Viléma Prečana, v nichž autor zvažuje jednotlivá pro a proti návrhu zákona o Ústavu paměti národa. Shodou okolností budou o tomto návrhu v den 89. výročí “jitřenkové kanonády“ (7. listopadu 2006) poprvé hlasovat naši poslanci.

Následují čtyři dokumenty vykutané z českých archívů – první pod názvem Reakce Přemysla Pittra na obvinění ze strany ředitelství národní bezpečnosti 28. června 1946 pochází z poválečného období a dokumentuje ojedinělý hlas zdravého soucitného rozumu v atmosféře vzájemného podezírání a rozjitřených národnostních vášní.

Druhý dokument - Stanovisko generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k "Prohlášení Charty 77" zase ukazuje způsob, jakým mágové socialistické zákonnosti ohýbali paragrafy, aby mohli kriminalizovat Chartu 77.

Další dokument, Text dopisu L. I. Brežněva prezidentu USA R. Reaganovi z 28. 12. 1981, zase ukazuje, že i v českých stranických archívech lze najít zajímavý dokument týkající se bipolární sovětsko-americké agendy, což v menší míře platí i o dokumentu s názvem Vystoupení předsedy výkonného výboru OOP Jásira Arafata na svět. shromáždění v Praze.

Který rok je pro české poválečné dějiny důležitější – 1945 nebo 1948? Který více předurčil směřování české společnosti? Na tuto otázku vám mohou pomoci odpovědět následující dva dokumenty.

Knihovnička aktualit - 1945 představuje jednu kompletní ediční řadu propagandistických brožurek vydaných KSČ během roku 1945. Právě ona ucelenost představuje dobrý obrázek o tématech, nástrojích a ideovém záběru tehdejšího komunistického stranického aparátu.

První Máj: Československé sociální demokracie 1878 - 1948 je výroční sborník intelektuálů a souputníků sociální demokracie a nabízí zase průřez myšlenkovým světem socialistických nekomunistických intelektuálů. Úvodní slovo Zdeňka Fierlingera je více něž smutně ironické!

Konstantin Simonov byl protěžovaným Stalinovým trubadúrem a spolu s Iljou Erenburgem ztělesňoval jak burcující hlas válečné propagandy, tak i studenoválečnický militantní socrealismus. Oba tyto póly reprezentují dvě jeho díla - Tábor smrti a Přátelé a nepřátelé.

V jednom z minulých čísel jsme přinesli záznam části výslechu maďarského ministra vnitra a zahraničí László Rajka, nyní přinášíme kompletní oficiálně publikovaný záznam jeho procesu - László Rajk a jeho společníci před lidovým soudem - 1949.

U dvou ukázkových exempel děsivého stavu české historiografie soudobých dějin padesátých a šedesátých let, Karel Bartošek, Karel Pichlík, Američané v západních Čechách v roce 1945 a Karel Kaplan, Až k vítězství Hradeckého programu, nás zaujal jejich obrazový grafický doprovod a jeho vývoj, který od primitivně-archetypálního zobrazení opilého amerického vojáka vraždícího nevinné české dívky v Bartoškově-Pichlíkově pamfletu až po méně polopatistickou a graficky přinejmenším vyspělou grafiku Jiřího Ščerbakova. Měnící se forma, ale stejný obsah.

A jako takovou třešničku. Nepatří to sice do období studené války, ale… Na nejkratších dokumentárních útvarech jako jsou vtipy se často historická skutečnost odhalí nejlépe. A to znáte ten o maďarském diplomatovi vysvětlujícím nebohému americkému úředníkovi „specifika“ Nové Evropy? Ne? Vhodí příležitost si přečíst brožurku Protektorát se směje.

Vaše reakce...

zpět