PWSV | Vol. 3 No. 1 2006 | Dokument | Jan Adamec

Předseda Ústřední rady odborů Antonín Zápotocký: Vyhrát bitvu o výstavbu republiky. Pět projevů do čsl. rozhlasu

Víme všichni, co znamenala pro nás doba cizácké, nacistické hrůzovlády. Víme také, co znamená naše osvobození. Proto jsme naplněni bezměrnou vděčností všem činitelům, kteří se o naše osvobození přičinili.

Je to v prvé řadě heroická Rudá armáda, její spojenci, naše revoluční hnutí domácí i všichni účastníci zahraničního odboje. Víme, že Rudá armáda mohla splnit svůj nadlidský úkol jen proto, že za ní stál jednotně všechen pracující lid Sovětského svazu. Sovětští dělníci svou neúnavnou prací vyzbrojili Rudou armádu tak, že byla s to rozdrtit v trosky německou vojenskou moc, kterou Hitler ve své naduté pýše prohlašoval za neporazitelnou. Nezapomeneme nikdy, že na zorganisování a zmodernisování sovětské výroby, na vystupňování pracovní energie sovětského dělníka k výkonům, rovnajícím se svou obětavostí a hrdinstvím statečným synům Rudé armády, mají lví podíl sovětské jednotné odbory.

Vedoucí roli sovětských odborů na zorganisování sovětské výroby je nutno zvláště zdůraznit. Bez ní v přítomné válce, která byla především válkou materiálu, nemohlo se uskutečniti tak skvělé vítězství, jakého Rudá armáda docílila.

Porážkou německého fašismu a osvobozením Republiky byl u nás uskutečněn převrat nedozírného významu. Od strohé fašistické diktatury, hrůzovlády a teroru, přešli jsme k úplné politické svobodě. Vláda je vložena do rukou socialistických stran. Vládní prohlášení určují směrnice pro výstavbu nové republiky, která má být demokratickou nejen politicky, ale i sociálně.

Stojíme nyní před úkolem, a přiznejme si, před těžkým úkolem, naprosté přestavby všeho toho, co zde dosud existovalo. Musíme odstranit všechnu onu neřest a svinstvo, které u nás jako vládní systém nastolili cizí okupanti a jejich zrádní pomahači z řad našeho národa.

Musíme ale radikálně přebudovat a zlepšit všechno to, co bylo u nás před okupací. Po onom hrozném dějinném dramatu, který jsme za šest let prožili, po ohromném převratu, který byl porážkou německého nacismu i mezinárodního fašismu způsoben, je nutno jít dále kupředu a není myslitelno vracet se zpět. Je to úkol velký a těžký, ale nezbytný a čestný. Při jeho splnění bude třeba překonávat mnohé překážky. Bude třeba bojovat nejen proti zjevným, ale i proti zakukleným nepřátelům. K splnění tohoto úkolu bude potřeba mnoho práce, síly a moci.

Tato práce, síla i moc leží jako drahocenný poklad v širokých lidových masách národa. Ona musí býti probuzena, zorganisována a zaktivisována. Ona musí jako nerozborná armáda podepřít vládu a všechny vládou ustanovené činitele při plnění jejich úkolu, budování nového spravedlivého a demokratického řádu v osvobozené republice.

Proto těžiště příštího vývoje a zdar celého velikého díla, které programovým prohlášením našeho p. presidenta dr. E. Beneše i programovými prohlášeními vlády bylo vytyčeno, leží v závodech, podnicích, na polích, v dopravě i úřadech.

Vésti, organisovati a uschopnit velikou armádu pracovníků rukou i ducha k splnění těžkých, ale radostných povinností, to je také u nás úko1em jednotných odborů. Tak jak jednotnými odbory vedené pracující masy Sovětského svazu pomohly svou prací Rudá armádě vyhrát rozhodující boj o svobodu nacismem ujařmených národu, tak také s jednotnými odbory vedené pracující masy Československa musí pomoci vládě vyhrát rozhodující boj o novou výstavbu demokratické republiky a zajištění šťastné budoucnosti celého národa.

K tomu poskytnuta byla lidu dalekosáhlá práva a občanské svobody. Tím stanuli jsme ale teprve na začátku cesty. Největší část leží ještě před námi. Je nutno umět získanou svobodu a práva ve prospěch celku správně využít a ne je k osobnímu prospěchu zneužívat.

Mluvíme-li o nutnosti přebudování republiky a převýchově národa, nesmíme zapomenout, že musíme především každý sám sebe převychovat.

Musíme se snažit oprostit od starých názorů, náhledů, přežitků a zvyklosti, které do nás naočkovala reakční, nacistická propaganda.

Stejně rozhodně ale musíme umět odmítnout všechny ty pesimisty, kteří tvrdí, že není možné vybudovat sociálně spravedlivou, skutečně demokratickou republiku proto, že lidé nejsou pro to ještě dostatečně uvědomělí a vychovaní. Kdo tvrdí něco podobného, je nebezpečný škarohlíd a odsouzení hodný škůdce.

Musíme býti stále naplněni pevnou vůlí a vírou sami v sebe a v tvůrčí-síly širokých mas pracujícího lidu, který sjednocením překoná všechny překážky a dojde nakonec vítězně k vytčenému cíli.

My všichni chceme a musíme tohoto cíle dosáhnout. Musíme vybřednout z poválečného rozvratu, odstranit nedostatek i křiklavé sociální nerovnosti. Musíme natrvalo zvýšit životní úroveň lidu a zajistit všem pracujícím užitky a výtěžky jejich práce. K tomu ale nestačí jen právo, brát účast na správě závodů, vzít rozhodující výrobní a finanční podniky do národní správy a pod. Je nutno se postarat také o řádný chod a prosperitu výroby. Není možno žít jen z podstaty, je nutno co nejrychleji nové hodnoty tvořit.

Jednotné odbory a všechny jejich složky, ať na závodech, v obvodech, v krajích i Ústřední odborová rada musí neochvějně hájit a všestranně využívat všechna jím náležející práva, ale také důsledně a svědomitě plnit všechny z nich vyplývající povinnosti.

Prožíváme nyní a budeme ještě dlouho prožívat svízelné doby poválečného chaosu a nedostatku i všechny dětské nemoci nově rodícího se řádu a pořádku. Mnozí reakční spekulanti, zakuklení záškodníci a skrytí nepřátelé se utěšují, že tento chaos vyústí v rozvrat. Spekulují, že bude pak možno opět všechno vrátit zpět, do starých kolejí. Staví se zdánlivě ochotně do služeb nové republiky, ale snaží se při tom kde mohou zavedení nového pořádku a vzkříšení výroby brzdit a chaos zvětšovat. To může sice způsobit chvilkové nesnáze a nepříjemnosti, ale nemůže osvobozený pracující lid odvrátit od nastoupené cesty a donutit ho ke kapitulaci.

Fašismus a reakce opíraly se o lidské vady a nectnosti. Snažily se proto zavádět takové poměry, ve kterých by se rozvíjely nejhorší stránky lidské povahy, bezohlednost, sobectví, surové násilí, bezpráví, obohacování se na úkor jiných a pod. Proto také největší surovci, násilníci, lenošiví křiklouni, nedoukové a kreatury byli jeho zastánci a nositeli.

Lidová demokracie se musí opírat o lidské ctnosti a proto musí se snažit vytvářet takové poměry, aby rozvoj občanských ctností byl všestranně podporován. Nositeli a sloupy nového pořádku musí být proto ti, kdož jsou charakterově nejlepší, národně nejspolehlivější, ale také pracovně nejschopnější. Provádět soustavně tento výběr, odstraňovat okamžitě z funkcí ty, kteří zklamali a neosvědčili se, nahrazovat je novými, lepšími a zdatnějšími, to je úkol všech, kteří to s národem a demokracií dobře myslí, to je také nejpřednější úkol jednotných odborů, zvláště v této periodě, kdy ustavujeme a volíme závodní a podnikové rady, výbory odborových organisací na závodech, obvodní i krajské rady a pod.

Majíce stále před očima zářný příklad houževnatosti, vytrvalosti a bezmezné obětavé práce, kterou pod vedením jednotných odborů vykonal pro porážku nacismu a osvobození ujařmených národů ruský pracující lid, půjdou naše jednotné odbory a s nimi jistě všichni pracující rukou i ducha, ve městech i na venkově, stejně neochvějně a houževnatě kupředu, aby svoji prací pomohli uskutečnit a zajistit nejčestnější a nejkrásnější dílo, šťastnou budoucnost republiky i národa.

Hrdinové práce
Jsme dnes svobodni a volni. Potupná pouta cizáckého jařma jsou rozbita. Ti, kteří nás dlouhá léta otročili a hnětli, i ti, kteří jim k tomu napomáhali, jsou sraženi se své naduté, panovačné výše do prachu, jejich moc jest rozvrácena a oni již namnoze za své zločiny a viny vzali spravedlivý trest, a pokud se tak ještě nestalo, očekávají jej a neujdou mu.

Krátce řečeno, vzali jsme dnes vládu věcí svých do vlastních rukou, jsme pány svého osudu a své vlasti.

Tím ale není řečeno, že jsme dospěli již k vytčenému cíli, že jsme již po rozbití pout cizáckého otroctví vybudovali opravdu novou, sociálně i politicky demokratickou republiku.

Tento úkol leží ještě před námi. Naše osvobození nebylo dílem jen naší práce a boje. Pomáhali nám při něm ve veliké míře činitelé vnější. Naproti tomu musíme si býti toho jasně vědomi, že dílo výstavby nového řádu musíme již uskutečniti sami, svými vlastními silami a bez cizí pomoci.

Co nejdůtklivěji zdůrazňuji: zvýšiti natrvalo životní úroveň a nové hodnoty tvořit. Zde jsou vysloveny ony dva ožehavé problémy, před nimiž zde stojíme. Mzda a práce. Zvýšení životní úrovně, to je otázka zvýšení dělnických a zaměstnaneckých mezd, tvoření nových hodnot jest otázka rozvinutí a zorganisování co nejusilovnější práce.

Tyto dva problémy byly vždy na sebe vázány, ala dnes, v nových poměrech, jsou spolu neodlučitelně spojeny.

Chceme-li zvýšit životní-úroveň, musíme nové hodnoty tvořit, to jest: slavnostní hymny, které až do- posud jsme a nadšením a radostí pěli při oslavách našeho osvobození, musí být nyní doplněny i vznešenou hymnou práce. Živelný její rytmu s musí znít v nepřetržitém pohybu srpů, kos, pluhů, lopat i cepů, po široširých, lánech naší vlasti, musí dunět továrními síněmi v tlukotu kladiv, svištění transmisí a praskot ohňů, musí hřmít znovu a znovu vždy silněji a silněji y roztočených obrátkách naší dopravy, zkrátka, činorodý rytmus práce musí nás všechny ovládnout, všemu vévodit a všechno přehlušit.

Doposud vzpomínali a oslavovali jsme s oprávněným nadšením a vděčností všecky ty, kteří v hrdinném odboji proti deptajícímu nás vrahu povstali a pomáhali ať zbraní, sabotáží, podpolní činností a pod. jeho panství podkopávat, rozvracet a bořit. Zásluhy těchto všech obětavých hrdinů našeho odboje a národních mučedníků nesmí být a nebudou nikdy zapomenuty. Ať klidně a věčným spánkem spí na vavřínech ti, kteří padli.

Nemohou ale a nesmí usínat na vavřínech ti, kteří žijí. Boj není dobojován. Dílo není skončeno. Vlast potřebuje nové bohatýry a hrdiny. Obětavé hrdiny práce. Tak, jak houževnatě, obětavě a usilovně uměli jsme bořit, sabotovat a rozvracet, stejně tak houževnatě a obětavě je potřebí nyní pracovat, budovat a tvořit.

Trvalé zlepšení existence může vyrůsti jen z velké činorodé práce. Abychom mohli více dávat a přidělovat, musíme více vyrábět v továrnách a na poli.

Chceme-li dosáhnout toho, aby za dnešních opravdu namnoze mizerných podmínek mzdových a všeobecně nedostatečných podmínek zásobovacích dělníci svou pracovní energii rozvinuli a zvýšili, musí míti dělníci pevnou záruku, že nových výtěžků jejich práce bude využito ke zvýšení a zlepšení existence těch, kteří pracovali a pracují, a ne těch, kteří si zvykli na účet Cizí práce se přiživovat a obohacovat.

Je proto nutno důrazně znovu a znovu připomínat: získaná dělnická správa nesmí býti oklešťována, naopak musí se přemýšlet na jejich zabezpečení i rozšíření. Zvláště v podnicích, které zůstávají v majetku soukromém. Tam, kde podniky stávají se majetkem národním, máme určité záruky, že také hodnoty, které budou vytvořeny, majetkem národa zůstanou.

Soukromé podniky ale dělníkům tuto záruku neskýtají. Tam by se mohlo stát (chuť k tomu u mnohých jedinců jistě chyběti nebude), že výtěžků této veliké pracovní bitvy, kterou armáda, pracovníků v továrnách i na polích musí zahájit a pro jejíž vítězné skončení nesmí se lekat přinést nejtěžší oběti, mohlo by být ve prospěch zvětšení majetku jedinců zneužito.

Proti tomu je nutno stát na stráži. My také na stráži stát budeme. Je to první úkol a povinnost jednotných odborů.

Všichni funkcionáři v závodních a podnikových radách, odborových vedeních na závodech, místech, v obvodech, krajích i v Ústřední radě odborů musí tento úkol plnit.

Tak jako jednotná odborová organisace, stejně tak musí zde státi na stráži všechny nové demokratické instituce, všechny národní výbory, vedení politických stran i vláda.

Všichni jednotně musí dávat záruku, že roztáčeni kol. výroby a zvyšování úrodnosti našich polí bud“ skutečně využito ke zvýšení a zlepšování životní úrovně bohatýrů práce.

Nevyvlastňujeme soukromý majetek těch příslušníků národa, kteří se proti národu neprovinili. To ale neznamená, že můžeme dovolit, aby výsledky národního boje na poli práce, na místě hrdinů práce využitkovávají ke svému obohacení a sobeckým zájmům ti, kteří se svou vlastní prací nezúčastní tohoto boje, anebo jsou dokonce desertéry z pracovní fronty.

Závodní rady — nezbytný činitel revoluční demokracie

Vedle Národních výborů byly to a jsou to závodní rady, které v dnešní popřevratové době staly se důležitým činitelem při díle výstavby našeho nového státu.

Nebýti závodních rad a jejich činnosti, byli bychom do dneška velmi málo pokročili na cestě splnění programu vládního prohlášení o nutnosti obnovení okupanty a zrádci rozrušeného hospodářského života, znovuvýstavby nepřítelem zničených hodnot a rychlého znovuoživení výroby.

Tuto pravdu je potřebí znovu a znovu zdůrazňovat těm, kteří to nechápou, anebo chápat nechtějí. Bez závodních rad, které v sobě soustřeďují a vyjadřují veškerou nově probuzenou revoluční, demokratickou iniciativu i vůli dělníků, bylo by prostě uskutečňování vládního programu o zabezpečeni nerušeného chodu hospodářského života a výroby nemyslitelným.

Je proto nesprávné, ba pro další nutný vývoj naší výroby přímo nebezpečné, když se dnes s některých stran začínají ozývat Masy a šířit zprávy, jako by závodní rady byly příčinou chaosu a nepořádků ve výrobě. Psal o tom dokonce některý náš tisk, že prý závodní rady učinily v překotném revolučním chvatu tolik přehmatů á omylů, že je nutno bíti na poplach í a co nejrychleji provésti nápravu, i my odboráři, kteří se závodními radami denně úzce í spolupracujeme, přiznáme, že při své práci dopustí se i závodní rady někdy přehmatů a omylů.

Chtěl-li by ale někdo tvrdit, že činnost závodních rad je tak plná omylů a chyb, že to ohrožuje klidný chod znovuoživení naší výroby, pak poměry na závodech a ve výrobě vůbec nezná anebo sleduje jiné, postranní úmysly.

Závodní rady jsou zde a závodní rady jako nezbytný činitel nové revoluční demokratické směrnice v naší národní výrobě a znárodněných podnicích zůstanou. Zůstanou ale také a budou nadále existovat jako vážný činitel i v té části naší výroby, která zůstává v rukou soukromých majitelů.

Zdůraznila to jasně a zřetelně naše vláda ve svém programovém prohlášení ze dne. 5. VI. 1945: „Odborové organisace a závodní výbory (t. j. rady) budou pravoplatnými zástupci zaměstnanců před soukromými podnikateli i před veřejnými úřady.“

To jest prohlášení jasné a zřetelné. Závodní rady, které jsou opět podle jasného znění programu vlády „v závodech i v úřadech" zaměstnanci svobodně voleny, béřou na sebe všechny povinnosti, které jim program vlády ukládá. Chtějí být (jsou již dnes a budou) hlavními činiteli při organisování práce a znovuobnovování okupací a válkou rozvrácené výroby v továrnách a na polích.

Že závodní rady a většina pracujících tento svůj úkol vážně chápe a přičiňuje se ze všech sil jej skutečně také plnit, o tom svědčí nejen řada dokladů, které denní tisk s uznáním zaznamenává, ale i ohromná řada těch dokladů a případů, které tiskem pro své množství vůbec registrovány býti nemohou.

Také naši ministři i pan president při svých návštěvách v jednotlivých krajích i závodech nikdy neopomenou tento radostný fakt rozvíjející se iniciativy širokých mas pracujících s povděkem kvitovat.

Závodní rady a s nimi i všichni pracující v závodech, na polích i v úřadech mají důvěru ve vládu i pana presidenta, budou za nimi pevně stát a důsledně plnit vládní program o obnovení národní výroby a hospodářství.

Budou také za pomoci svých jednotlivých odborů napravovat a odstraňovat všechny chyby, nedostatky m, omyly, které se při činnosti závodních rad vyskytnou.

Budeme ale také hájit a využívat svá, na podklade nové revoluční demokracie a programu vlády, nabytá práva.

Mobilisace pracovní fronty

„Obnovte výrobu“ — „Roztočte kola dopravy — Zabezpečte úrodu našich polí!

Kdo by dnes neznal tato okřídlená hesla. Hlásá je každá stránka denního tisku, roznáší je vlny rozhlasu a slyšíme je ze všech projevů zástupců vlády, obracejí se k nám s nimi znovu a znovu celé sbory různých institucí i korporací.

Mohlo by se proto zdát, že toto stále stereotypní opakování jedněch a těch samých výzev je zbytečné. — Není zbytečné a ještě dlouho zbytečným nebude.

Naopak, znovu a znovu a častěji a častěji bude nutno tato hesla opakovat, zdůrazňovat i zesilovat. Vždyť na důsledném realisování těchto hesel závislí, je celá naše budoucnost. Splníme nebo nesplníme cílí našeho osvobození a převratu? Vybudujeme novost republiku na spravedlivém, skutečně demokratickém podkladě? Zajistíme natrvalo existenci všech pracujících vrstev.

Jařmo cizácké okupace jsme za vydatné pomoci Rudé armády svrhli, politicky jsme byli osvobozeni, ale nové hospodářství, které teprve definitivně vyřeší otázku naší šťastné budoucnosti, musíme si sami svými silami a silou prací vybudovat.

Proto je otázka výroby, dopravy a úrody kardinální otázkou. Není možno ani na chvíli pustit ji se zřetele. Znovu a znovu je zapotřebí k ní se vracet. Nestačí splnění jednoho úkolu, je potřebí po dotažení jednoho cíle zaútočit na další, po odstranění jedné překážky neústupně a houževnatě odstraňovat další. Je potřebí zvyšovat bojovnou intensitu p práci a nové a nové síly na pracovní frontu mobilisovat.

Mnoho je těch, kteří tento veliký význam pracovní bitvy, ve kterém stojíme, chápou. Je ale také mnoho těch, kteří ještě nepochopili.

Nepřítel do práce násilím nutil. Nasazoval „totálně“ do práce kdekoho. Výhodou pro totálně nasazené bylo, když mohli zůstat v závodech doma, nemuseli do Říše. Proto práci v domácích závodech vítali jako velikou výhodu, i když to byla práce pro nepřítele. Sotva však cizácká knuta totálního nasazení byla zlomena, utekli tito totálně nasazeni šmahem ze závodu a i od práce. Donuceni násilím, pro nepřítele dovedli pracovat, ale pro sebe a pro národ dobrovolně pracovat za dobré neuznávají. Toto desertérství pracovní fronty není možno schvalovat, je nutno je kritisovat a odsoudit.

Mnoho je také těch, kteří se domnívají, že když po dobu okupace a války byli nuceni totálně pracovat a dřít, přišel nyní čas, kdy ve svobodné republice je možno si odpočinout a oddechnout. Peníze beztak mnoho neplatí, je tedy možno nyní počkat, když je kde ještě příležitost trochu si „zašmelinařit“ anebo žít z hotového. Až se dá vše do pořádku. Až peníze budou mít opět zajištěnu svou pevnou cenu. Až se zlepší možnost nákupu a zásobování, až se mzdy řádně upraví, pak bude mošno teprve k práci se vracet.

Také toto je desertérství a poškozuje.

Přichází také spousta, lidí, a nabízí se do práce v pohraničí. Ne ale jako dělníci. Každý chce buď hostinec, obchod, trafiku, samostatný závod anebo aspoň místo národního správce. — Není-li to hned, on raději počká, on na práci nespěchá. Považuje se za dobrého a spolehlivého Čecha, a proto očekává, že mu za to republika k něčemu pomůže. Republice, její obnově a výstavbě — to ať zatím pomáhají jiní.

Naše štěstí je, že vedle těchto tisíců různých ulejváků a špekulantských sobců máme desetitisíce a statisíce pilných a poctivých, pracovníků, kteří to s výstavbou republiky, obnovou výroby, dopravy a zvětšení úrody myslí opravdu,vážně a proto pracují poctivě, houževnatě, mnohdy i za nepříznivých podmínek pracovních a mizerných podmínek mzdových.

Máme dnes závody zvláště v potravinářském průmyslu: Trojská mlékárna, Odkolek, mlýny, pekárny a pod., kde pracují dělníci 60 i více hodin týdně dobrovolně, poněvadž jest nedostatek zaměstnanců, totálně nasazení se jim rozutekli, a oni považují za svou povinnost splnit zásobovací úkoly, které na jejich podniky jsou vloženy. Pracují za starých mzdových podmínek, poněvadž úprava jejich mezd jest ztěžována otázkou nezvyšování cen potravin.

Podobné příklady nenáročného hrdinství práce daly by se uvádět celé řady. Jsou stejně v hornictví jako v kovoprůmyslu a jiných průmyslových odvětvích.

Jsme přesvědčeni, že dík těmto obětavým bojovníkům a hrdinům práce svoji bitvu o znovuzřízení výroby vyhrajeme tak vítězně, jako byla v y“ hrána válka proti okupantům a fašistické reakci.

Nezapomeneme pak ale také po této vítězné bitvě soudit ty, kteří se desertérstvím a sabotáží našeho velkého pracovního boje provinili. Přijde chvíle, kdy budeme dělat bilanci tohoto velikého pracovního boje, a my věříme vítězného boje o více výrobků, více potravin, lepší dopravu, o řádné bydlení atd., zkrátka o vše to, co nám dnes schází a co musíme mít, máme-li se šťastné budoucnosti dopracovat.

Pak bude příležitost zkoumat, jak se kdo ve chvíli rozhodujícího pracovního boje, kdy budoucnost národa stála v sázce, zachoval, jak se o vítězství přičinil anebo jak svou desercí od práce poškodil celek, národ, pracující třídu a republiku.

Odboj nehledá odůvodnění v paragrafech

Revoluční hnutí má svoje zákony a práva. Nejzákladnějším zákonem revoluce ve chvíli, kdy se odboj aktivně rozhořel, jest — jednat rozhodně a rychle. Zničit a zneškodnit všechny otevřené nepřátele a usvědčené zrádce a isolovat i odstranit z důležitých míst podezřelé a nespolehlivé.

Jedině z tohoto zorného úhlu je nutno dívat se .proto také na všechna opatření, která u nás byla v době odboje a převratu provedena. Opatření tato je nutno uznávat, i když se mohou v některých případech ukázat přehnanými K zajištění porážky nepřítele a k zabezpečení se proti možné zradě je vždycky lépe učinit více než méně,

Je proto rozhodně potřebí odmítnout stížnosti všech těch „přecitlivělou", kteří z obavy, aby se někomu neoprávněně neublížilo, byli by s to žádat, aby očistný boj proti nepřátelům, kolaborantům a zrádcům byl vůbec zastaven.

Směšné je také, když nám někteří zastánci nejkrajnější „spravedlnosti" chtějí dokazovat, že boj za národní očistu měl a má být prováděn jen při nejúzkostlivějším šetření všech zákonných ustanovení a předpisů. Podle stávajících ústavních zákonů, paragrafů a předpisů byl a měl zůstat zrádce Hácha oprávněným presidentem naší republiky. Také se nám to mnohé věhlasné právnické autority v celé řadě učených pojednání a traktátů snažily dokázat.

Štěstí pro národ, že revoluční odboj pro svoje činy nehledá odůvodnění ani v zákonných paragrafech, ani v zaprášených foliantech rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Pro národní odboj je rozhodujícím v době boje jediný zákon, co nejrychleji zvítězit a co nejspolehlivěji vítězství zabezpečit. Proto se president Hácha i celá jeho vláda octli na Pankráci.

Když se kácí les, lítají třísky. A když naši pracující káceli lesy zločinců, bezpráví a křivd, kteří na lidu napáchala za dlouhá léta okupace a války cizácká fašistická tyranie a její přisluhovači, musely také lítat třísky. Mohl být proto při kácení shnilých, červotočivých špalků a kreatur zasažen i některý výhonek, který se připletl mezí tyto kůly, fašistickou tyranii podepírající i jí přisluhující, i když ještě snad sám nacistickou červotoči a kolaborantskou plísní zkažen nebyl.

Ani to nás nemůže odradit od toho, abychom záslužnou odbojnou iniciativu lidových mas a činnost revolučních orgánů, t. j. národních výborů, závodních rad atd. na poli národní očisty plně neschválili. Druhá jest otázka, můžeme-li očistnou činnost natrvalo činit závislou jen na revoluční iniciativě anebo máme-li ji nyní, kdy hlavní moc nepřátelských okupantů a jejich pomahačů je rozvrácena, určitými pravidly uspořádat a usměrnit.

Zde je, nutno otevřeně říci: Tak, jako bylo v květnu potřebí bez ohledu na to, jaký chaos tím vznikne, bouřit se proti stávajícím zákonům a pořádku, bourat jej a podkopávat, stejně takovou, ba ještě větší nutností je dnes, na všech stranách budovat a v zájmu rychlého vybudování chaos odstraňovat, pořádek zavádět a dobrovolné disciplině se podřizovat.

Tento příkaz platí také pro obnovu našeho hospodářského života, platí pro obnovu výroby a administrativy, je v první řadě závazný pro naše závodní rady a všechny orgány revolučních odborů. Je potřebí pevně hájit svá demokratická práva, ale stejní je potřebí odstraňovat chaos, nepořádek a chyby, obnovovat co nejrychleji výrobu a sjednávat potřebný klid v podnicích, bez něhož řádný a trvalý chod výroby nemůže být zajištěn.

K obnovení řádného chodu výroby nestačí dnes již jen se bouřit, bourat, odstraňovat a trestat, dnes je také potřebí především stavět, organisovat, vychovávat, vyhledávat zdatné odborné síly a správně je do práce a na rozhodující místa ve výrobě zasazovat.

My nejsme sadisté jako byli naši okupanti. Netrestáme proto, že by nám trestání jiných působilo radost. Zakročujeme a trestáme proto, abychom zamezili páchání dalších zločinů, chyb a škod. Závodní-rady i orgány jednotných odborů nesmějí dopustit, aby pod rouškou Snahy o národní očistu uplatňovaly se osobní sobecké zájmy a aspirace jednotlivců. Pro posuzování viny není rozhodující, jak kdo ublížil mně, jednotlivci, rozhodující je, zda svými činy poškozoval celek, pracující třídu, národ, republiku.

Odmítněte proto všechny ty, kteří dílo národní očisty chtějí svádět na cesty osobního zájmu anebo sobeckého klikaření. Nebojte se korigovat rozhodnutí, shledáte-li, že bylo učiněno pod dojmem štvavé kampaně, rozdmychané buď jednotlivcem nebo i určitou klikou, za účelem vyřizování si osobních sporů anebo sledování sobeckých, prospěchářských cílů.

Tam, kde nejde o neodpustitelné zločiny, neuzavírejte nikdy těm, proti kterým bylo potřebí momentálně vystoupit, cestu k nápravě. Hledejte sami a umožňujte tyto cesty. To je zvláště důležité tam, kde se jedná o zdatné, po stránce odborné školené a osvědčené pracovníky.

Není nejdůležitější a není největší zásluhou, umět ty, kteří se chvilkově provinili, z jejich míst odstranit, největším uměním je, umět chyby vytknout, potrestat, ale odborného pracovníka a jeho nutnou pomoc neztratit, dát mu možnost, třeba i na jiném místě odborné znalosti správně využít a poctivou prací svoje provinění odčinit a plně se rehabilitovat.

Chci říci také několik dobře míněných slov na adresu těch, proti kterým bylo nutno zakročiti a kteří se cítí snad zákrokem postiženi. Na vás a vašem jednání to závisí, abyste dokázali, že trest proti vám vynesený, byl krutý nebo docela snad nespravedlivý. Z vlastní dlouholeté praxe mohu každého ujistit, že velmi často získám více, když se dovedu třeba i podle mého náhledu nespravedlivému rozhodnutí podrobit, než proti němu zarputile protestovat. O konečné rehabilitaci rozhoduje vždy daleko více další práce a činnost, ať je dělána v jakékoliv funkci a na kterémkoli místě, než všechny nejostřejší protesty.

Všechny orgány našich jednotných odborových organisací, ať v závodech, v místech, v obvodech, krajích, i v ústředí musí si býti vědomy svého velikého úkolu. Orgány našich odborů nesmějí dnes nečinně přihlížet ke konfliktům výrobu zneklidňujícím a rozrušujícím.

Musí hledět konflikty předcházet, do jednání zasahovat, svolávat schůze, vysvětlovat, škodlivé proudy potírat, klikařské intriky odhalovat, správná východiska a řešení vyhledávat, dílo očisty nebrzdit, ale nedopustit za žádnou cenu, aby bylo pro postranní zájmy zneužito.

Vaše reakce...

zpět