PWSV | Vol. 3 No. 1 2006 | Dokument | Jan Adamec

Dohoda o společném postupu stran Národního bloku pracujícího lidu měst i venkova

Na poradách představitelů stran komunistické, sociálně demokratické a národně socialistické dohodly se jmenované strany na těchto zásadách a směrnicích o společném postupu:

1. Při zachování politické a organisační samostatnosti stran Národního bloku pracujícího lidu mést i venkova (komunistická strana Československa, československá sociální demokracie, strana československých národních socialistů) budou tyto strany těsně spolupracovat a společně postupovat ve všech otázkách veřejného života v osvobozené republice. Politickou základnu Národního bloku tvoří vládní program, jednomyslně dohodnutý na poradách v Moskvě a jednomyslně přijatý vládou dne 5. dubna 1945 v Košicích. Důsledné prováděni vládního programu je společným úkolem stran Národního bloku.

2. V českých zemích ve všech místech, kde existují organisace stran Národního bloku, budou tvořeny místní koordinační výbory- Národního bloku. Obdobně budou tvořeny okresní, krajské (župní) a zemské koordinační výbory Národního bloku. Vrcholným orgánem Národního bloku jest ústřední koordinační výbor Národního bloku. Do koordinačních výborů všech stupňů vyšle každá ze zúčastněných stran po stejném počtu zástupců.

3. V koordinačních výborech se strany Národního bloku dohodují na jednotném postupu v Místních, Okresních a Zemských národních výborech, jakož i ve vládě. Koordinační výbory mají dále zajistiti jednotný postup stran bloku ve všech jiných otázkách veřejného života v oblasti politické, hospodářské, sociální a kulturní.

4. Strany Národního bloku se shodují, že v osvobozené republice mají býti všechny odborové, družstevní, zájmové, kulturní, tělovýchovné a jiné nestranické organisace, jakož i organisace mládeže budovány hned od počátku jako organisace jednotné národní, na politických stranách nezávislé, s dobrovolným členstvím a demokraticky voleným vedením. Strany Národního bloku se zavazuji tvoření takových organisací plně podporovat a co nejdůrazněji vystoupit proti jakýmkoli pokusům o jejich tříštěni. Zmíněným jednotným organisacím bude zaručena kritika vlády a veřejné správy.

5. Budou budovány jednotné organisace odborové, sdružující na principu dobrovolnosti všechny kategorie námezdně pracujících (dělníky, zřízence, úředníky, techniky, inženýry a jiné intelektuální pracovníky), ať už jsou v zaměstnání soukromém anebo veřejném. Doporučujeme, aby jednotné odborové organisace byly sdružovány v odborové svazy podle jednotlivých průmyslových resp. pracovních odvětví, při čemž vrcholným orgánem bude jednotná všeodborová ústředna (Ústřední rada odborů). Definitivní organizační strukturu odborů usnese všeodborový sjezd. Při tvoření jednotných odborových organisací, jakož i Ústřední rady odborů, bude se přihlížet pokud možno k úměrnému zastoupení někdejších složek odborového hnutí, jaké existovaly do 29. září 1938.

6. Bude vytvořena jednotná zájmová organisace rolnictva, sdružující na principu dobrovolnosti všechny rolníky, zejména pak malorolníky a rolníky střední. Jednotná zájmová organisace rolnictva (Jednotný svaz českých zemědělců) bude organisace nestranická, na politickým stranách nezávislá, v níž mohou býti organisováni členové všech připuštěných politických stran, jakož i rolníci bez stranické příslušnosti. Vedoucí orgány jednotné organisace rolnictva budou na všech stupních voleny demokratickou cestou svým členstvem. Strany Národního bloku budou vůči jednotnému svazu rolníků sledovat jednotnou politiku.

7. Družstevní hnutí všeho druhu (spotřebitelské, výrobní, zemědělské, finanční atd.) bude očištěno od živlů, dosazených tam okupanty a zrádci, a členstvu bude umožněno, aby si demokraticky zvolilo vedení nové. V dalším bude družstevní hnuti všech druhů budováno jako společné a rozvíjeno jakožto hnuti nestranické, jednotné a samostatné a bude znemožněno jeho stranicko-politické zneužívání. V družstvech se mohou organizovat všichni občané bez ohledu na stranickou příslušnost a družstva budou od shora až dolů spravována orgány, které si volí členstvo družstva. Strany národního bloku budou, rozvoj jednotného družstevního hnutí plně podporovat a svoji politiku vůči tomuto hnutí koordinovat.

8. Strany Národního bloku se zavazují netvořit vlastní stranické organisace mládeže, nýbrž budou spolupracovat na vybudování jednotného svazu české mládeže, který sdružuje mládež na nestranické všenárodní základně, v němž bude organisována především pracující mládež měst l venkova, mládež dělnická, rolnická, studentská atd. Strany se starají o své mladé členy po stránce ideové výchovy ve smyslu svého programu. Jednotný svaz české mládeže bude nezávislou organisaci mládeže s demokratickou vnitřní samosprávou a bude se těšit podpoře všech stran Národního bloku.

9. Strany Národního bloku jsou si zajedno v tom, že tělovýchovné a sportovní hnutí nutno rovněž znovu budovat jako hnutí národní, nestranické a jednotné. Základem nová, sjednocené národní tělový chovné organisace bude Sokol, kde mají místo všichni věrni vlastenci bez ohledu na politicko-stranickou příslušnost.

10. Národní blok bude -svoji politiku ve všech, oblastech veřejného života prováděti v srdečné do hodě a spolupráci se stranou lidovou a se všemi jinými složkami Národní fronty, jako jsou zejména jednotné organisace zájmové, odborné a kulturní. Národní blok považuje za svoje poslání býti vedoucí a hnací silou při. soustřeďováni všech zdravých složek národa s cílem znovuvýstavby osvobozené republiky, jakožto republiky vskutku demokratické a lidové.

11. Strany Národního bloku pracujícího lidu měst a venkova prohlašují, že se budou důsledně řídit zásadami této dohody v celém svém postupu a doporučují:

a) aby do Národních výborů byli vysíláni politickými stranami jen občané a občanky národně a mravně spolehliví, kteří se osvědčili za doby německé okupace.

b) Dále doporučují, aby se Místní, Okresní a Zemské národní výbory tvořily všude dohodou všech čtyř vládních stran/a to tak, aby Národní výbory byly pokud možno složeny rovnou měrou ze zástupců těchto čtyř stran s přibráním přiměřeného počtu zástupců zájmových organisací a národně a státně spolehlivých nestranických odborníků, o nichž se strany dohodnou. V místech, kde nebyly v dřívější době významněji zastoupeny některé z nynějších vládních stran, dohodnou se důvěrníci vládních stran o tom, jak sestavit Místní národní výbor. Až do provedení řádných voleb tajným hlasováním mají býti Místní národní výbory potvrzovány na veřejných schůzích voličů, Okresní národní výbory pak na veřejných konferencích delegátů Místních národních výborů.

c) Aby koordinační výbory stran Národního bloku bděly nad zachováváním těchto zásad.

d) Aby tam, kde by k dohodě nedošlo, bylo apelováno ke koordinačnímu výboru krajskému (župnímu), zemskému nebo ústřednímu.

12. Strany Národního bloku dále prohlašují, že bulou mít na zřeteli, aby se v době co možná nejkratší zastavilo Prozatímní Národní shromáždění, aby tak bylo možno provést ve smyslu vládního programu z 5. dubna 1945 rekonstrukci vlády, při níž se dostane náležitého zastoupení osvědčeným pracovníkům z domácího i zahraničního odboje.

Jakmile se politické, administrativní a sociální poměry v žádoucí míře zlepší a upraví, přikročí se všude, kde bude možno, k brzkým řádným obecním volbám. Strany Národního bloku, jsouce pevně odhodlány provádět s důslednou loyálností tyto zásady a směrnice, vyzývají všechny své stoupence, aby se jimi řídili a spravovali, neboť jen těsnou spoluprací stran Národního bloku a jejich součinností se stranou lidovou je možno zajistit rychlou obnovu a výstavbu demokratické lidové republiky.

V Praze 8. června 1945.

Za Ústřední koordinační výbor Národního bloku pracujícího lidu měst i venkova:

Zd. Fierlinger v. r.

Kl. Gottwald v. r.

P. Zenk1 v. r.

Rudolf Slánský, ústř. sekretář Komunistické strany Československa: Vedoucí silou ve státě musí být pracující lid

Dohoda o spolupráci stran Národního bloku pracujícího lidu měst i venkova je dokumentem dalekosáhlého významu. Touto dohodou docházejí výrazu . hluboké změny, které se udaly v politickém vedení osvobozeného národa.

V předmnichovské republice vedoucí úlohu ve státě měla malá skupina finančního, průmyslového a agrárního velkokapitálu, representovaného agrární stranou a Národním sjednocením. Ona byla vedoucí silou v tehdejší tak zv. vládní koalici. Velkokapitalistická, reakční menšina prosazovala svoji vůli, před níž ustupovaly druhé koaliční strany. Ona ovládala politicky i hospodářsky rozhodující ministerstvo, ona měla rozhodující posice ve státní správě, v policii. četnictvu, armádě, v bankách, průmyslových i zemědělských koncernech. Česká velkoburžoasie měla prostě otěže státu ve svých rukou a vydávala se za jedině povolanou, aby mluvila jménem národa.

Teprve když přišel rok 1938 a po něm následující nejstrašnější tragedie českých dějin, poznal národ tyto „representanty národa“ v pravé podobě. Poznal Je jako nejhanebnější zrádce, kteří v osudovou chvíli dali přednost svým kořistnickým velkokapitalistickým zájmům před zájmy národa a státu. Z tohoto tak draze zaplaceného poznání národ vyvodil jedině správné důsledky: odvrhl zrádné padouchy a rozhodl se, že nejen nedopustí, aby se mohli vrátit na svá stará vedoucí místa ve státě, ale že je pošle tam, kam patří— před lidový soud.

Národ se semkl v širokou národní jednotu, vytvořil vládu národní fronty. Tato jednota je vyjádřena spoluprací všech těch složek národa, jež zůstaly republice věrny, spoluprací dělníků, pracujících rolníků, inteligence, jakož 1 oné demokratické části buržoasie, která národ nezradila.

Národ vedle své jednoty potřebuje však i pevné, cílevědomě a autoritativní vedení, které by bylo zárukou, že republika bude budována v duchu skutečně lidově-demokratickém, že nebude žádného kolísání, pokud jde o provedení dalekosáhlého vládního programu.

Proto dnes, místo dřívější velkokapitalistické reakční kliky, ujímají se politického vedení ve státě představitelé nové sociální vrstvy, představitelé pracujícího lidu. Národ viděl, že zatím co Preissové a Hrubí vydali republiku Hitlerovi a těžili z utrpení národa, dělníci, pracující rolníci a inteligence přinášeli oběti v bojích za osvobození republiky. A kromě toho sociální tužby pracujícího lidu jsou dnes totožné se zájmy celého národa, se zajištěním bezpečnosti republiky.

Dělníci, pracující rolníci a inteligence po desetiletí vedli houževnatý a důsledný boj proti reakčnímu a zfašisovanému velkokapitálu, který se ukázal hrobařem republiky. A proto dnes. kdy zájmem celého národa je, aby byly do kořene vymýceny a likvidovány mocenské posice — politické i hospodářské — zrádných finančních, průmyslových a agrárních magnátů, aby již nikdy nemohly být zneužity proti republice, je přirozené, že vedoucí úloha .přináleží představitelům pracujícího lidu.

V dohodě, která je dnes uveřejňována, docházejí výrazu tyto hluboké změny v politickém vedení národa. Tři strany — komunisté, sociální demokraté a národní socialisté — se dohodly, že budou těsně spolupracovat a dohodovat se o společném postupu ve vládě, v Národních výborech, ve všech otázkách veřejného života. Vyjádřily společně svou vůli spolupracovat v národní frontě se stranou lidovou a s jinými demokratickými zájmovými organisacemi.

Celý národ jistě s nadšením uvitá, že se tyto tři strany dohodly, že nepřipustí obnovení starého partajnictví kdy se vše rozdělovalo jen podle partajního klíče, kdy každá strana si tvořila jako své domény vlastní odborové, družstevní, zemědělské, tělovýchovné organisace i organisace mládeže.

Celý národ uvítá, že strany bloku se zavazuji netříštit zájmové organisace pracujících a podporovat budováni jednotných odborů, družstev, jednotných organisací mládeže, zemědělců a tělovýchovy.

Pracující lid nutně potřebuje jednotu svých řad. Reakce byla sice poražena, ale nikoliv ještě vymýcena. Stáhla se a číhá ve skrytu v naději, že lid po první revoluční vlně ochabne ve své ostražitosti. Již dnes vidíme různé pokusy reakce zastat se zrádců a kolaborantů, zmírnit některá opatření, postihující německé zločince, snahu omezit pravomoc nových mocenských orgánů lidu — Národních výborů, zhoršit v neprospěch pracujícího lidu některé revoluční zákroky, jako je konfiskace německé a zrádcovské půdy a pod.

Pracující lid musí být ve střehu, musí být pevný a jednotný, aby mohl v zárodku potlačit jakékoliv nástrahy reakce, aby znemožnil jakékoliv projevy slabosti, váhavosti a kolísání v řadách jednotlivých složek národní fronty, jde-li o potření reakce.

A tuto sílu, důslednost a pevnost mu zaručí jednota a semknutost jeho řad. Svojí jednotou prosadí, aby základní článek naší ústavy: že lid je jediným zdrojem moci v republice, nezůstal tentokrát na papíře, ale stal se živou skutečností. Svojí jednotou prosadí, že již nikdy nebudou moci jménem národa mluvit ti, kteří selhali a zradili — reakční velkokapitalističtí magnáti, ale že mluvčí národa budou představitelé pracujícího lidu, tt, kteří jsou zárukou, že již nikdy se nebude moci opakovat strážná tragedie národa, kteří jsou zárukou, že budou řídit otěže státu a národa k jeho skutečnému blahu.

Vaše reakce...

zpět